Přeskočit na obsah

Klement XI.

Z Infopedia
Verze z 29. 12. 2025, 11:41, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - papež

Klement XI. (rodným jménem Giovanni Francesco Albani; * 23. července 1649, Urbino – † 19. března 1721, Řím) byl 243. papež katolické církve. Jeho pontifikát, trvající od 23. listopadu 1700 až do jeho smrti, byl jedním z nejdelších v historii a spadal do bouřlivého období evropských dějin, poznamenaného především válkou o španělské dědictví. Byl také významným mecenášem umění a vědy, ale jeho vláda je spojena i s kontroverzními teologickými rozhodnutími, zejména v otázce jansenismu a sporu o čínské rity.

📜 Život před pontifikátem

Giovanni Francesco Albani se narodil v Urbinu do významné šlechtické rodiny s kořeny v Albánii. Jeho rodina patřila k patricijským elitám, které se v 15. století usadily v Itálii. Již v mládí projevoval mimořádné intelektuální nadání. Ve věku jedenácti let byl poslán do Říma, kde studoval na prestižní jezuitské Collegio Romano. Zde vynikal v klasických jazycích, teologii a právu. Své vzdělání završil doktorátem z kanonického a občanského práva.

Jeho schopností si brzy všimla Římská kurie. Svou kariéru zahájil za pontifikátu Inocence XI. a postupně zastával řadu významných úřadů. Působil jako guvernér Rieti a Orvieta. V roce 1690 jej papež Alexandr VIII. jmenoval kardinálem-jáhnem s titulárním kostelem Santa Maria in Aquiro, přestože ještě nepřijal kněžské svěcení. Jako kardinál se stal klíčovou postavou v administrativě Papežského státu, zejména jako sekretář pro papežská brevia, kde prokázal své diplomatické a administrativní schopnosti. Byl znám svou pracovitostí, morální integritou a hlubokými znalostmi církevního práva.

👑 Konkláve a volba papežem

Po smrti papeže Inocence XII. v roce 1700 se sešlo konkláve v politicky napjaté atmosféře. Evropa stála na prahu války o španělské dědictví a kardinálové byli rozděleni mezi frakce podporující Francii a Habsburky. Po 46 dnech jednání se kardinálské kolegium shodlo na kompromisním kandidátovi – Giovannim Francescu Albanim.

Albani byl považován za politicky neutrálního a morálně bezúhonného. Zdráhal se volbu přijmout, údajně s odkazem na svou nezkušenost a tíhu úřadu, a souhlasil až po třech dnech přesvědčování. Protože byl pouze kardinálem-jáhnem, musel být rychle vysvěcen na kněze a biskupa. Krátce poté, 23. listopadu 1700, byl zvolen papežem a přijal jméno Klement XI. na počest svatého Klementa I., jehož svátek připadal na den volby. Jeho korunovace proběhla 8. prosince 1700.

🌍 Pontifikát (1700–1721)

Pontifikát Klementa XI. byl od počátku ovlivněn velkými politickými a teologickými konflikty, které formovaly Evropu na počátku 18. století.

⚔️ Válka o španělské dědictví

Největší politickou výzvou pro Klementa XI. byla Válka o španělské dědictví (1701–1714). Papež se snažil zachovat neutralitu Papežského státu, ale byl pod silným tlakem obou válčících stran. Zpočátku se přikláněl na stranu Francie a jejího kandidáta na španělský trůn, Filipa z Anjou, vnuka Ludvíka XIV.

Tento postoj však vyvolal hněv císaře Svaté říše římské, Leopolda I., a jeho nástupce Josefa I. V roce 1708 císařská vojska vtrhla na území Papežského státu, obsadila Comacchio a ohrožovala samotný Řím. Klement XI., vojensky bezmocný, byl donucen kapitulovat. V lednu 1709 musel uznat nárok císařova bratra, arcivévody Karla, na španělský trůn. Tento krok poškodil papežskou prestiž a vedl k diplomatické roztržce s Francií. Utrechtský (1713) a Rastattský mír (1714), které válku ukončily, byly uzavřeny bez účasti papeže, což potvrdilo klesající politický vliv Svatého stolce v evropských záležitostech. Papežství ztratilo suverénní práva nad Sicílií a Sardinií.

✝️ Teologické spory

Klement XI. se musel potýkat se dvěma zásadními teologickými kontroverzemi, které měly dalekosáhlé důsledky pro církev.

Jansenismus a bula Unigenitus

Pokračoval boj proti jansenismu, teologickému hnutí zdůrazňujícímu lidskou zkaženost a Boží milost, které bylo obzvláště silné ve Francii. V roce 1705 vydal bulu Vineam Domini Sabaoth, která potvrzovala odsouzení jansenistických tezí.

Klíčovým momentem se stalo vydání buly Unigenitus Dei Filius v roce 1713. Tato bula odsoudila 101 tezí z knihy Morální úvahy o Novém zákoně od jansenistického teologa Pasquiera Quesnela. Bula, vydaná na žádost francouzského krále Ludvíka XIV., vyvolala ve Francii obrovský odpor. Část francouzského kléru a pařížský parlament se odmítly bule podřídit a odvolaly se k budoucímu všeobecnému koncilu (tzv. appelanti). Spor hluboce rozdělil francouzskou církev na desítky let a oslabil autoritu papežství.

Spor o čínské rity

Dalším vážným problémem byl spor o čínské rity. Jednalo se o dlouhodobý konflikt mezi jezuitskými misionáři na jedné straně a dominikány a františkány na straně druhé. Jezuité v Číně tolerovali některé místní zvyky, jako uctívání Konfucia a předků, a považovali je za občanské, nikoli náboženské obřady. Jejich odpůrci je však označovali za modloslužbu.

Klement XI. se po dlouhém zkoumání přiklonil k přísnějšímu stanovisku. V roce 1704 vydal dekret Cum Deus optimus... a definitivně rozhodl v roce 1715 bulou Ex illa die..., která čínské rity přísně zakázala. Toto rozhodnutí mělo katastrofální následky. Čínský císař Kchang-si, který byl do té doby křesťanství nakloněn, vnímal papežský zákaz jako urážku čínské kultury a vměšování do vnitřních záležitostí. V reakci na to zakázal křesťanské misie v Číně, což vedlo k úpadku katolické církve v zemi na téměř dvě století.

🎨 Mecenáš umění a vědy

Klement XI. byl velkým milovníkem a podporovatelem umění a vědy. Jeho pontifikát je spojen s významnými architektonickými a uměleckými projekty v Římě.

  • **Vatikánská knihovna:** Jako vášnivý bibliofil významně obohatil sbírky Vatikánské knihovny o cenné rukopisy, zejména z Blízkého východu.
  • **Architektura:** Nechal postavit slavnou fontánu na náměstí před Panteonem (Fontana del Pantheon) a financoval výstavbu přístavu Porto di Ripetta na Tibeře, který byl později zničen při regulaci řeky.
  • **Archeologie:** Podporoval první systematické vykopávky v římských katakombách a vydal zákony na ochranu antických památek.
  • **Umění:** Založil akademii malířství a sochařství na Kapitolu a zadával zakázky předním umělcům své doby, jako byli Carlo Maratta a Francesco Trevisani.

🙏 Duchovní činnost

Během svého pontifikátu Klement XI. svatořečil několik významných osobností, mezi nimi Pius V., Ondřej Avellinský a Kateřina Boloňská. Založil několik nových diecézí a podporoval misijní činnost, navzdory neúspěchu v Číně. Byl znám svou osobní zbožností, denně sloužil mši a věnoval se charitativní činnosti.

💡 Pro laiky

  • Válka o španělské dědictví: Představte si, že zemře král velké a bohaté země bez dětí. Dvě nejmocnější rodiny v Evropě (francouzská a rakouská) se začnou hádat, čí příbuzný se stane novým králem. Papež se ocitl uprostřed této rvačky. Nejdřív podpořil Francouze, ale pak mu rakouská armáda vtrhla na jeho území a donutila ho změnit názor. Pro papeže to byla velká politická prohra.
  • Jansenismus a bula Unigenitus: Jansenisté byli skupina katolíků, kteří měli velmi přísné názory na hřích a Boží milost. Papež se rozhodl jejich učení odsoudit v dokumentu (bule) zvaném Unigenitus. To ale způsobilo obrovský rozkol, hlavně ve Francii, kde se mnozí kněží a věřící postavili proti papeži. Byla to jedna z největších církevních hádek té doby.
  • Spor o čínské rity: Když misionáři obraceli lidi na křesťanství v Číně, narazili na problém: co s místními zvyky, jako je úcta k předkům? Jezuité tvrdili, že je to jen kulturní tradice a je v pořádku. Jiní říkali, že je to pohanství. Papež Klement XI. to nakonec zakázal. Čínský císař se naštval, protože to bral jako neúctu k jejich kultuře, a křesťanské misionáře ze země prakticky vyhnal.

🏁 Odkaz a hodnocení

Klement XI. zemřel 19. března 1721 a byl pohřben v bazilice svatého Petra. Jeho pontifikát je hodnocen nejednoznačně. Na jedné straně byl osobně zbožným, vysoce vzdělaným a pracovitým mužem, který se upřímně snažil hájit zájmy církve a podporovat kulturu. Jeho přínos pro umění a vědu v Římě je nepopiratelný.

Na druhé straně jeho politická rozhodnutí, zejména během války o španělské dědictví, odhalila slábnoucí mocenský vliv papežství. Jeho nekompromisní postoje v teologických sporech, ač vedeny snahou o zachování čistoty víry, vedly k dlouhodobým a škodlivým rozkolům, jako v případě buly Unigenitus ve Francii, a k fatálnímu neúspěchu misií v Číně. Jeho vláda tak symbolizuje přechodné období, kdy se středověký model papežství potýkal s novou realitou centralizovaných absolutistických států a počínajícího osvícenství.


Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025