Tamerlán

Rozbalit box

Obsah boxu

Tamerlán
Tímúr ibn Taraghaj Barlas
Soubor:Timur portrait.jpg
Antropologická rekonstrukce Tamerlánovy podoby od Michaila Gerasimova (1941)
Titul	Emír Tímúrovské říše
Období vlády	9. dubna 1370 – 18. února 1405
Korunovace	9. dubna 1370 v Balchu
Předchůdce	funkce zřízena
Nástupce	Pír Muhammad (jako designovaný následník) Chalíl Sultán (fakticky v Samarkandu)
Datum narození	9. dubna 1336
Místo narození	Šachrisabz, Čagatajský chanát
Datum úmrtí	18. února 1405 (ve věku 68 let)
Místo úmrtí	Otrar, Tímúrovská říše
Místo pohřbení	Gur-e Amir, Samarkand
Dynastie	Tímúrovci
Otec	Taraghaj
Matka	Tekina Chatun
Manželka/y	Saráj Mulk Chánum a další
Děti	Džahángír Mírza Umar Šajch Mírza I. Mírán Šáh Šáhruch
Náboženství	Islám (sunnitský)

Tamerlán, vlastním jménem Tímúr ibn Taraghaj Barlas (čagatajsky: تیمور Temür, „Železný“; * 9. dubna 1336 Šachrisabz – 18. února 1405 Otrar), byl turko-mongolský dobyvatel a zakladatel Tímúrovské říše a tímúrovské dynastie. Jeho perská přezdívka Tímúr-e Lang (تیمور لنگ), znamenající „Timur Kulhavý“, byla v Evropě zkomolena na Tamerlán nebo Tamburlaine.

Tamerlán byl jednou z nejvýznamnějších a zároveň nejkontroverznějších postav světových dějin. Během své 35leté vlády vedl rozsáhlé vojenské kampaně, které se táhly od Dillí po Moskvu a od Střední Asie po Anatolii. Vytvořil obrovskou říši s centrem v Samarkandu, který přeměnil v jedno z nejnádhernějších měst světa. Na jedné straně byl patronem umění a architektury, na straně druhé byl znám pro svou extrémní brutalitu a masakry civilního obyvatelstva v dobytých městech, které si vyžádaly miliony obětí. Ačkoliv se prohlašoval za potomka Čingischána, nebyl jeho přímým pokrevním příbuzným, ale spíše se snažil navázat na jeho odkaz a obnovit Mongolskou říši.

📜 Život a vzestup k moci

👶 Původ a mládí

Tímúr se narodil v Šachrisabzu (tehdy známém jako Keš) v Transoxanii (dnešní Uzbekistán), asi 80 kilometrů jižně od Samarkandu. Pocházel z poturčeného mongolského kmene Barlas, který se usadil v regionu po mongolských výbojích. Jeho otec Taraghaj byl menším kmenovým vůdcem. Na rozdíl od kočovných mongolských elit byl Tímúrův kmen již usedlý a přijal perskou kulturu a islám.

O jeho mládí se ví jen málo a mnoho informací pochází z pozdějších oficiálních biografií, které ho měly glorifikovat. V mládí se pravděpodobně živil jako vůdce malé vojenské družiny, která se účastnila lokálních potyček a možná i loupeživých nájezdů. Během jedné z těchto potyček kolem roku 1363 utrpěl vážná zranění pravé nohy a pravé ruky, která ho do konce života poznamenala a vynesla mu přezdívku „Kulhavý“.

⚔️ Dobytí moci v Transoxanii

Politická situace ve Střední Asii byla v polovině 14. století chaotická. Čagatajský chanát, který regionu vládl, se rozpadal na menší soupeřící celky. Tímúr využil této nestability a postupně si budoval mocenskou základnu. Zpočátku sloužil různým místním vládcům, včetně chánů z Mogulistánu.

Klíčovým momentem byl jeho spojenectví s emírem Husejnem, vládcem Balchu a vnukem posledního významného čagatajského emíra. Společně bojovali proti mogulistánským nájezdníkům. Jejich spojenectví bylo zpečetěno Tímúrovým sňatkem s Husejnovou sestrou Saráj Mulk Chánum. Postupem času se však jejich vztahy zhoršily a přerostly v otevřený konflikt. V roce 1370 Tímúr Husejna porazil, dobyl Balch a nechal ho zavraždit. Následně se na kmenovém sněmu (kurultaj) nechal prohlásit vládcem Transoxanie s titulem emír. Jako své hlavní město si zvolil Samarkand.

Protože nebyl přímým potomkem Čingischána, nemohl přijmout titul chán. Místo toho vládl prostřednictvím loutkových chánů z Čingisova rodu a sám používal titul emír (vojenský velitel) a güregen (zeť), čímž odkazoval na svůj sňatek s princeznou z Čingisova rodu.

🌍 Vojenská tažení a budování říše

Tamerlánova vláda byla definována téměř nepřetržitou sérií vojenských tažení. Jeho armáda byla multietnická, složená převážně z turkických a mongolských kmenů, a byla proslulá svou disciplínou, mobilitou a taktickou vyspělostí.

🇮🇷 Dobytí Persie a Kavkazu

Po upevnění moci ve Střední Asii obrátil Tímúr svou pozornost na západ, na území rozpadlého Ílchanátu v Persii (dnešní Írán). Během tří velkých tažení v letech 1383–1393 si podmanil celou Persii, Ázerbájdžán, Arménii a Gruzii.

Jeho postup byl poznamenán extrémní krutostí. Města, která se mu postavila na odpor, byla srovnána se zemí a jejich obyvatelstvo zmasakrováno. Proslulým příkladem je dobytí Isfahánu v roce 1387, kde po potlačení vzpoury nechal údajně postavit více než 70 věží z lebek přibližně 70 000 popravených obyvatel. Podobný osud stihl i města jako Šíráz nebo Bagdád.

🏹 Válka se Zlatou hordou

Jedním z nejvýznamnějších Tamerlánových protivníků byl Tochtamiš, chán Zlaté hordy. Tochtamiš byl původně Tamerlánovým chráněncem, který mu pomohl získat trůn Zlaté hordy. Jakmile však Tochtamiš upevnil svou moc, obrátil se proti svému patronovi a v letech 1385 a 1388 napadl Tamerlánovo území na Kavkaze a v Transoxanii.

Tamerlán odpověděl dvěma masivními invazemi hluboko na území Zlaté hordy. První v roce 1391 vyvrcholila bitvou na řece Kondurča a druhá v roce 1395 bitvou na řece Těrek. V obou bitvách Tamerlán Tochtamiše drtivě porazil. Následně vyplenil klíčová města Zlaté hordy, včetně jejího hlavního města Saraj. Tyto kampaně Zlatou hordu fatálně oslabily, z čehož nepřímo těžilo Moskevské velkoknížectví, které se postupně vymanilo z její nadvlády.

🇮🇳 Invaze do Indie

V roce 1398 se Tamerlán, údajně motivován touhou bojovat proti „nevěřícím“ hinduistickým vládcům, vydal na tažení do Indie. Jeho armáda překročila Hindúkuš a postupovala směrem k Dillí, hlavnímu městu Dillíského sultanátu. Před bitvou o Dillí nechal Tamerlán zmasakrovat na 100 000 zajatých indických vojáků a civilistů, protože se obával, že by se mohli během bitvy vzbouřit.

V prosinci 1398 v bitvě u Dillí snadno porazil armádu sultána Mahmúda Tuglaka, jejíž hlavní silou byli váleční sloni. Po vítězství Tamerlánova vojska Dillí obsadila a po několik dní ho systematicky plenila. Město bylo zničeno a desítky tisíc jeho obyvatel povražděny. Z Indie si Tamerlán odvezl obrovskou kořist a tisíce řemeslníků, které poslal do Samarkandu. Dillí se z této katastrofy vzpamatovávalo téměř sto let.

🇹🇷 Válka s Osmany a Mamlúky

Na přelomu 14. a 15. století se Tamerlánova expandující říše dostala do konfliktu se dvěma dalšími mocnými islámskými státy: Mamlúckým sultanátem v Egyptě a Sýrii a Osmanskou říší v Anatolii.

V roce 1400 napadl Sýrii, dobyl a vyplenil Aleppo a Damašek. V roce 1401 dobyl Bagdád, kde opět došlo k masivnímu masakru obyvatel.

Konflikt s osmanským sultánem Bajezidem I. byl nevyhnutelný. Oba vládci se považovali za největší islámské panovníky své doby a vyměňovali si urážlivé dopisy. K rozhodujícímu střetnutí došlo 20. července 1402 v bitvě u Ankary. Tamerlánova armáda, početnější a takticky lépe vedená, drtivě zvítězila. Sultán Bajezid byl zajat a zemřel v zajetí. Tato porážka uvrhla Osmanskou říši do desetileté občanské války (tzv. Osmanské interregnum) a pravděpodobně o 50 let oddálila pád Konstantinopole. Pro křesťanskou Evropu byl Tamerlán dočasným a nečekaným spojencem.

🇨🇳 Poslední tažení a smrt

Po vítězství nad Osmany se Tamerlán vrátil do Samarkandu a začal plánovat své nejambicióznější tažení: invazi do mingské Číny. Shromáždil obrovskou armádu, údajně čítající na 200 000 mužů, a na konci roku 1404 vyrazil.

Tažení však bylo od počátku provázeno problémy. Zima byla neobvykle krutá a armáda trpěla v zasněžených stepích. V únoru 1405 dorazil Tamerlán do města Otrar (v dnešním Kazachstánu), kde onemocněl (pravděpodobně zápalem plic) a 18. února 1405 zemřel. Jeho tělo bylo nabalzamováno, převezeno do Samarkandu a pohřbeno v honosném mauzoleu Gur-e Amir. Invaze do Číny byla okamžitě odvolána.

🏛️ Odkaz a charakter

🔨 Vládce a stavitel

Tamerlánův odkaz je hluboce rozporuplný. Na jedné straně byl nelítostným dobyvatelem, odpovědným za smrt milionů lidí. Na druhé straně byl velkým patronem umění, architektury a vědy. Své hlavní město Samarkand a rodné město Šachrisabz přeměnil v architektonické skvosty. Z dobytých území násilně přesídloval nejlepší řemeslníky, umělce a učence do Střední Asie.

Jeho vláda dala vzniknout unikátnímu tímúrovskému uměleckému stylu, který kombinoval perské, indické a čínské vlivy. Mezi nejvýznamnější stavby z jeho doby patří:

• Mešita Bibi-Chanym v Samarkandu, jedna z největších mešit své doby.
• Mauzoleum Gur-e Amir v Samarkandu, kde je pohřben on i někteří jeho potomci.
• Palác Ak-Saraj v Šachrisabzu, z něhož se dochovaly jen monumentální ruiny vstupní brány.

🧠 Vojenský génius

Tamerlán je považován za jednoho z největších vojenských stratégů a taktiků v historii. Jeho armády byly skvěle organizované a disciplinované. Byl mistrem psychologické války, často využíval teror k podlomení morálky nepřítele. Jeho taktické manévry, jako například obchvat v bitvě u Ankary, byly brilantní. Byl také jedním z prvních vládců, kteří efektivně využívali dělostřelectvo a střelné zbraně v polních bitvách.

☠️ Dědictví a Tímúrovská říše

Tamerlánova obrovská říše byla osobním výtvorem jeho génia a vůle a po jeho smrti se začala rychle rozpadat. Jeho potomci mezi sebou vedli války o nástupnictví. Říše se nakonec rozpadla na několik menších států.

Nejvýznamnějším z jeho nástupců byl jeho syn Šáhruch, který vládl z Herátu a na rozdíl od otce byl mírumilovným panovníkem a velkým podporovatelem kultury. Dalším významným potomkem byl jeho vnuk Ulugbek, který byl vynikajícím astronomem a matematikem.

Tamerlánův vzdálený potomek Bábur v 16. století založil Mughalskou říši v Indii, která přetrvala až do 19. století.

V moderním Uzbekistánu je Tamerlán považován za národního hrdinu a zakladatele uzbecké státnosti. Jeho sochy stojí v mnoha uzbeckých městech, včetně Taškentu a Samarkandu. V Íránu, Gruzii a arabském světě je naopak vnímán jako krutý tyran a ničitel.

👻 Kletba Tamerlánovy hrobky

S Tamerlánovou hrobkou Gur-e Amir je spojena slavná legenda. Na jeho nefritovém náhrobku je údajně nápis: „Kdo otevře mou hrobku, vypustí na svět dobyvatele hroznějšího, než jsem byl já.“

21. června 1941 sovětský archeolog a antropolog Michail Gerasimov hrobku otevřel, aby mohl provést rekonstrukci Tamerlánovy podoby. Následující den, 22. června 1941, nacistické Německo zahájilo operaci Barbarossa, invazi do Sovětského svazu. Ačkoliv se jedná o pouhou shodu náhod, legenda o „Tamerlánově kletbě“ se stala velmi populární. Tamerlánovy ostatky byly v roce 1942 znovu pohřbeny s plnými islámskými obřady, krátce před sovětským vítězstvím v bitvě u Stalingradu.

Gerasimovova antropologická analýza potvrdila historické záznamy. Kostra patřila muži vysokému asi 173 cm (což byla na tehdejší dobu nadprůměrná výška) a vykazovala zřetelné známky zranění na pravé noze a pravé paži.

💡 Pro laiky

Představte si Tamerlána jako postavu, která byla napůl geniální stavitel a napůl nemilosrdný ničitel. Byl to válečník ze Střední Asie, který se na konci 14. století rozhodl, že si podmaní svět, podobně jako slavný Čingischán o 150 let dříve.

• Dobyvatel: Se svou neporazitelnou armádou projel obrovská území od Indie po dnešní Turecko. Pokud se mu město vzdalo, často ušetřil jeho obyvatele. Pokud se ale bránilo, nechal ho srovnat se zemí a jeho obyvatele brutálně zmasakrovat. Proslul tím, že z lebek poražených nepřátel stavěl hrůzostrašné věže.
• Stavitel: Veškeré bohatství a nejlepší řemeslníky z dobytých zemí posílal do svého hlavního města, Samarkandu. Z něj udělal jedno z nejkrásnějších měst na světě s obrovskými mešitami a paláci s tyrkysovými kupolemi.
• Jeho dopad: Jeho říše byla obrovská, ale po jeho smrti se rychle rozpadla, protože ji držela pohromadě jen jeho síla a autorita. Přesto jeho výboje změnily mapu světa – například velmi oslabil Zlatou hordu (což pomohlo vzestupu Ruska) a dočasně zastavil rozpínání Osmanské říše (což prodloužilo existenci Byzantské říše).

Ve zkratce, Tamerlán byl jedním z nejúspěšnějších, ale zároveň nejkrutějších vojevůdců v historii, jehož činy dodnes vyvolávají obdiv i hrůzu.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025