Paňdžáb
Obsah boxu
Paňdžáb (paňdžábsky ਪੰਜਾਬ v písmu Gurmukhí; پنجاب v písmu Šáhmukhí) je historický, geografický a kulturní region v severní části indického subkontinentu. Jeho jméno doslova znamená "Země pěti řek". Dnes je region politicky rozdělen mezi Pákistán (provincie Paňdžáb) a Indii (stát Paňdžáb a další menší území). Paňdžáb je domovinou etnické skupiny Paňdžábců a kolébkou sikhismu.
Region je známý svou úrodnou půdou, bohatou historií sahající až k harappské civilizaci a živou kulturou, která ovlivnila celý subkontinent. Po staletí byl křižovatkou civilizací, obchodních cest a armád. Jeho moderní historie je hluboce poznamenána rozdělením Britské Indie v roce 1947, které vedlo k rozdělení Paňdžábu a jedné z největších migračních vln v dějinách lidstva.
📜 Název a etymologie
Název Paňdžáb pochází z perských slov Pandž (پنج), což znamená "pět", a Áb (آب), což znamená "voda". Společně tedy tvoří význam "Země pěti řek". Těchto pět řek, které jsou přítoky řeky Indus, dalo regionu jeho jméno a úrodnost.
Historických pět řek Paňdžábu jsou:
Tento název byl popularizován za vlády mughalských císařů v 16. století a nahradil starší, védské jméno regionu Sapta Sindhu ("Země sedmi řek").
🌍 Geografie a poloha
Paňdžáb se rozkládá na severozápadě indického subkontinentu. Většinu regionu tvoří rozsáhlá a úrodná aluviální nížina, která je součástí Indoganžské nížiny. Na severu je region ohraničen podhůřím Himálaje.
Klima je převážně subtropické s výraznými sezónními výkyvy. Léta jsou velmi horká, s teplotami často přesahujícími 40 °C, zatímco zimy jsou mírné až chladné. Region je závislý na monzunových deštích, které přicházejí v letních měsících a jsou klíčové pro zemědělství. Rozsáhlá síť zavlažovacích kanálů, vybudovaná z velké části během britské nadvlády, činí z Paňdžábu jednu z nejintenzivněji obdělávaných oblastí na světě.
🏛️ Historie
Historie Paňdžábu je dlouhá a bohatá, plná vzestupů a pádů velkých říší a zrodů nových náboženství.
🏺 Starověk
Paňdžáb byl jedním z center Harappské kultury (též civilizace poříčí Indu), jedné z nejstarších městských civilizací na světě. Významná archeologická naleziště jako Harappa a Mohendžodaro (i když druhé leží těsně za hranicemi historického Paňdžábu v Sindhu) svědčí o vyspělé společnosti s plánovanými městy a pokročilými technologiemi.
Po úpadku této civilizace se region stal dějištěm příchodu indoárijských kmenů a vznikaly zde texty véd, které položily základy hinduismu. V průběhu staletí byl Paňdžáb součástí mnoha říší, včetně perské Achaemenovské říše, vojsk Alexandra Velikého, Maurjovské říše, Kušánské říše a Guptovské říše.
🕌 Středověk a vznik sikhismu
Od 8. století začaly do regionu pronikat islámské vlivy s příchodem arabských a později turkických a afghánských dobyvatelů. Paňdžáb se stal součástí Dillíského sultanátu a později klíčovou provincií Mughalské říše s hlavním městem v Láhauru.
V 15. století se v Paňdžábu zrodilo nové monoteistické náboženství – sikhismus, založené Guru Nánakem. Jeho učení o rovnosti, jednotě Boha a službě lidstvu rezonovalo s mnoha obyvateli regionu. Následující sikhští guruové dále rozvíjeli víru a komunitu, což vedlo k postupné militarizaci sikhů v reakci na perzekuci ze strany mughalských vládců. Desátý guru, Guru Gobind Singh, založil bojové bratrstvo Khalsa.
👑 Sikhská říše
Na konci 18. a na začátku 19. století, v období úpadku Mughalské říše, se sikhské klany (misly) sjednotily pod vedením mahárádži Randžíta Singha. Ten v roce 1799 dobyl Láhaur a založil mocnou Sikhskou říši, která se rozkládala na celém území Paňdžábu a sahala až do Kašmíru a Afghánistánu. Jeho vláda je považována za zlatý věk Paňdžábu, charakterizovaný prosperitou, náboženskou tolerancí a silnou armádou.
🇬🇧 Britská nadvláda a rozdělení
Po smrti Randžíta Singha v roce 1839 říše upadla do vnitřních sporů, čehož využila Britská Východoindická společnost. Po dvou krvavých anglo-sikhských válkách (1845–46 a 1848–49) byl Paňdžáb anektován a stal se provincií Britské Indie. Britové masivně investovali do infrastruktury, zejména do zavlažovacích kanálů, což dále posílilo zemědělskou produkci.
Nejtragičtější kapitolou moderní historie Paňdžábu bylo rozdělení v roce 1947. Na základě náboženského klíče byla provincie rozdělena mezi nově vznikající státy Indii a Pákistán. Západní část s muslimskou většinou připadla Pákistánu, zatímco východní část s hinduistickou a sikhskou většinou Indii. Toto rozdělení, provedené narychlo a bez ohledu na místní reálie, vyvolalo obrovské násilnosti, masakry a nucený exodus více než 10 milionů lidí, což je považováno za jednu z největších humanitárních katastrof 20. století.
👥 Obyvatelstvo a kultura
Obyvatelé Paňdžábu se nazývají Paňdžábci a mluví paňdžábštinou. Kvůli historickému rozdělení se však liší v náboženství a písmu.
- **Pákistánský Paňdžáb:** Obyvatelé jsou převážně muslimové a používají písmo Šáhmukhí, což je varianta arabsko-perského písma.
- **Indický Paňdžáb:** Obyvatelé jsou převážně Sikhové a Hinduisté. Používají písmo Gurmukhí, které bylo vytvořeno pro zápis svatých textů sikhismu.
Paňdžábská kultura je známá svou vitalitou, pohostinností a radostí ze života.
- Hudba a tanec: Celosvětově známý je energický mužský tanec Bhangra a ženský tanec Giddha.
- Kuchyně: Paňdžábská kuchyně je bohatá a vydatná. Mezi slavné pokrmy patří kuře tandoori, máslové kuře (butter chicken), sarson da saag (kari z hořčičných listů) s makki di roti (kukuřičná placka) a mléčný nápoj lassi.
- Festivaly: Hlavními svátky jsou Vaisakhi (oslava sklizně a Nového roku, pro sikhy také výročí založení Khalsy), Lohri (zimní festival) a Hola Mohalla (sikhský festival bojových umění).
💰 Ekonomika
Paňdžáb je tradičně zemědělským regionem a je často označován jako "obilnice" Indie i Pákistánu.
- V indickém Paňdžábu proběhla v 60. a 70. letech 20. století Zelená revoluce, která díky moderním zemědělským metodám, hnojivům a novým odrůdám plodin dramaticky zvýšila produkci pšenice a rýže. Stát patří k nejbohatším v Indii.
- V pákistánském Paňdžábu je zemědělství rovněž klíčové a provincie produkuje většinu pákistánské pšenice, bavlny a cukrové třtiny. Je také nejprůmyslovější provincií Pákistánu s centry v Láhauru, Faisalábádu a Sialkotu (známý výrobou sportovního vybavení).
💡 Pro laiky: Co bylo rozdělení Paňdžábu v roce 1947?
Představte si velkou, prosperující farmu, kde po staletí žijí vedle sebe tři rodiny – jedna muslimská, jedna sikhská a jedna hinduistická. I když se občas pohádaly, většinou spolupracovaly a sdílely stejnou půdu, jazyk a zvyky.
V roce 1947 se majitel celé oblasti (Britské impérium) rozhodl odejít a farmu rozdělit na dvě nové, samostatné farmy: jednu pro muslimy (Pákistán) a jednu pro hinduisty a sikhy (Indie). Problém byl, že nikdo nevěděl, kudy přesně vést plot. Úkol dostal britský právník Cyril Radcliffe, který tuto zemi nikdy předtím neviděl.
Nakreslil čáru přímo prostředkem polí, vesnic a dokonce i domů. Najednou se sousedé ocitli v "cizí" zemi. Muslimská rodina na indické straně se bála o život a musela utéct na pákistánskou stranu. Sikhská a hinduistická rodina na pákistánské straně musely udělat totéž a utéct do Indie.
Tento náhlý a chaotický proces vyvolal obrovský strach a nedůvěru. Místo klidného stěhování vypuklo strašlivé násilí, při kterém zemřely statisíce lidí a miliony ztratily své domovy. Rozdělení Paňdžábu tak zanechalo hlubokou a bolestivou jizvu, která ovlivňuje vztahy mezi Indií a Pákistánem dodnes.