Jakobínský teror

Rozbalit box

Obsah boxu

Jakobínský teror (francouzsky la Terreur), známý také jako Hrůzovláda, bylo období Velké francouzské revoluce trvající zhruba od září 1793 do července 1794. Bylo charakterizováno masovými popravami a politickými represemi namířenými proti skutečným i domnělým "nepřátelům revoluce". Vládu v tomto období pevně držel radikální politický klub jakobínů, zejména jeho frakce známá jako Hora, jejíž moc se soustředila ve Výboru pro veřejné blaho v čele s Maximilienem Robespierrem. Cílem Teroru bylo upevnit moc revoluční vlády, potlačit vnitřní kontrarevoluční povstání a bránit Francii proti vnějším nepřátelům v rámci revolučních válek. Symbolem tohoto období se stala gilotina.

📜 Příčiny a kontext

Nástup Teroru byl výsledkem souhry několika krizových faktorů, které ohrožovaly samotnou existenci revoluční Francie na počátku 90. let 18. století.

🌍 Vnější hrozby

Po svržení monarchie a popravě krále Ludvíka XVI. v lednu 1793 se proti Francii zformovala široká koalice evropských monarchií, známá jako První koalice. Armády Pruska, Rakouska, Velké Británie a dalších států ohrožovaly francouzské hranice. Vojenské porážky a hrozba invaze vyvolaly v Paříži atmosféru strachu a paranoie, což vedlo k volání po radikálních opatřeních proti zrádcům a špionům.

🏛️ Vnitřní nestabilita

Revoluční vláda čelila rozsáhlým vnitřním povstáním. Nejvýznamnější bylo roajalistické povstání ve Vendée, které přerostlo v brutální občanskou válku. V dalších regionech, například v Lyonu, Marseille a Bordeaux, propukla federalistická povstání proti centralizované moci jakobínů v Paříži. K tomu se přidávala vážná ekonomická krize, vysoká inflace a nedostatek potravin, což vedlo k nepokojům mezi nejchudšími vrstvami obyvatelstva, tzv. sans-culottes.

🧠 Ideologické pozadí

Jakobíni, silně ovlivnění myšlenkami Jeana-Jacquese Rousseaua, věřili v koncept "obecné vůle" a v nutnost vytvoření "Republiky ctnosti". Podle jejich vůdce Maximiliena Robespierra bylo pro dosažení tohoto ideálu nutné použít teror k očištění společnosti od zkorumpovaných a kontrarevolučních živlů. Teror byl v jejich pojetí "nic jiného než rychlá, přísná a nepružná spravedlnost", která je projevem ctnosti v době revoluce.

⚙️ Průběh Teroru

Oficiálně byl Teror "na pořadu dne" od 5. září 1793, kdy dav Pařížanů vtrhl do Národního konventu a dožadoval se radikálních kroků proti nepřátelům. Moc se soustředila do rukou dvou klíčových výborů.

⚖️ Instituce Teroru

Výbor pro veřejné blaho (Comité de salut public): De facto vláda Francie. Původně měl 9, později 12 členů, kteří byli voleni Konventem na měsíční období. Dominovali v něm radikálové jako Maximilien Robespierre, Louis Antoine de Saint-Just a Georges Couthon. Výbor řídil válečné úsilí, ekonomiku a dohlížel na aplikaci revolučních zákonů.
Výbor pro všeobecnou bezpečnost (Comité de sûreté générale): Fungoval jako revoluční politická policie. Byl zodpovědný za vyhledávání a zatýkání podezřelých osob.
Revoluční tribunál (Tribunal révolutionnaire): Mimořádný soud v Paříži, zřízený k souzení politických zločinů. Jeho rozsudky byly konečné a bez možnosti odvolání. V drtivé většině případů končily trestem smrti.

Klíčovým legislativním nástrojem se stal Zákon o podezřelých (Loi des suspects) ze 17. září 1793. Ten umožňoval zatčení kohokoli na základě velmi vágně definovaného podezření z "nepřátelství ke svobodě". Mezi podezřelé patřili šlechtici, emigranti, kněží, kteří odmítli přísahat na ústavu, a kdokoli, kdo svými slovy, spisy či chováním projevoval sympatie k "tyranii nebo federalismu".

🎯 Cíle a oběti

Teror se zpočátku zaměřoval na zjevné nepřátele revoluce: roajalisty, aristokraty a duchovní. V říjnu 1793 byla popravena bývalá královna Marie Antoinetta. Brzy se však represe obrátily i dovnitř revolučního tábora.

Girondisté: Umírněnější republikánská frakce, která byla svržena v červnu 1793. Jejich přední představitelé, včetně Jacquese-Pierra Brissota a Madame Roland, byli popraveni na podzim 1793.
Hébertisté: Ultra-radikální frakce vedená Jacquesem-René Hébertem, která prosazovala další radikalizaci a dechristianizaci. Byli popraveni v březnu 1794, protože Robespierre je považoval za hrozbu pro stabilitu vlády.
Shovívaví (Indulgents): Skupina kolem Georgese Dantona a Camilla Desmoulinse, která začala volat po zmírnění Teroru. Byli obviněni z korupce a spiknutí a popraveni v dubnu 1794.

📈 Eskalace a Velký teror

Po likvidaci politických oponentů zleva i zprava se Robespierrova moc upevnila. Období od června do července 1794 je označováno jako Velký teror (la Grande Terreur). Dne 10. června 1794 byl přijat tzv. Zákon 22. prairialu, který drasticky zjednodušil soudní řízení. Obžalovaným bylo odepřeno právo na obhajobu a soudci mohli vynést pouze dva rozsudky: osvobození, nebo smrt. Tento zákon vedl k masivnímu nárůstu poprav v Paříži. Během šesti týdnů jeho platnosti bylo popraveno více lidí než za celý předchozí rok.

🔚 Konec Teroru

Neustálé popravy a atmosféra strachu začaly vyvolávat odpor i mezi členy Konventu a samotných výborů. Mnozí se obávali, že se sami stanou další obětí Robespierrovy "očisty".

🔥 Thermidorský převrat

Dne 27. července 1794 (9. thermidoru roku II podle revolučního kalendáře) se proti Robespierrovi v Konventu zformovala opozice. Když se pokusil pronést další řeč, ve které naznačoval novou vlnu čistek, byl překřičen a spolu se svými nejbližšími spolupracovníky (Saint-Justem, Couthonem) zatčen. Následujícího dne, 28. července 1794, byli bez soudu popraveni gilotinou. Tento akt je znám jako Thermidorský převrat.

📉 Následky a bilance

Po Robespierrově pádu začal Konvent postupně demontovat instituce Teroru. Revoluční tribunál byl reorganizován a později zrušen, Zákon o podezřelých byl zrušen a politická moc přešla na umírněnější síly, které později vytvořily novou formu vlády známou jako Direktorium. Období Teroru zanechalo hluboké trauma ve francouzské společnosti a stalo se kontroverzním dědictvím revoluce.

🏛️ Klíčové postavy

Maximilien Robespierre: Právník a politik, přezdívaný "Neúplatný". Jako vůdčí postava Výboru pro veřejné blaho se stal hlavním strůjcem a symbolem Teroru.
Georges Danton: Charismatický řečník a jeden z vůdců revoluce. Zpočátku Teror podporoval, později volal po jeho zmírnění, což ho stálo život.
Louis Antoine de Saint-Just: Mladý a radikální Robespierrův spojenec, přezdívaný "Anděl smrti". Byl nekompromisním teoretikem Teroru.
Jean-Paul Marat: Radikální novinář, jehož zavraždění Charlottou Cordayovou v červenci 1793 se stalo záminkou pro další eskalaci represí.
Camille Desmoulins: Novinář a Dantonův přítel, který ve svém časopise Le Vieux Cordelier kritizoval excesy Teroru a byl za to popraven.

🌍 Dopad a dědictví

Jakobínský teror je jedním z nejdiskutovanějších a nejkontroverznějších období moderních dějin.

🇫🇷 Vliv na Francii

Na jedné straně Teror pravděpodobně přispěl k záchraně revoluce v kritickém okamžiku, kdy byla ohrožena zvenčí i zevnitř. Mobilizoval národ k válečnému úsilí (tzv. levée en masse) a potlačil vnitřní povstání. Na druhé straně za sebou zanechal desítky tisíc mrtvých, zničil mnoho životů a vedl k hlubokému politickému rozdělení. Stal se varovným příkladem toho, jak se revoluční ideály mohou zvrhnout v tyranii.

🌐 Mezinárodní ohlas

V zahraničí zprávy o masových popravách šokovaly veřejnost a posílily pozice konzervativních a monarchistických sil. Teror byl využíván jako argument proti jakýmkoli revolučním změnám a demokracii. Později však ovlivnil i další radikální hnutí, například bolševiky během Ruské občanské války, kteří se na jakobínský model vědomě odkazovali při organizování svého "rudého teroru".

🧐 Pro laiky

Představte si, že v zemi probíhá velká změna (revoluce). Nová vláda má ale spoustu nepřátel – jak v zahraničí, kteří na ni útočí, tak doma, kde se lidé bouří. Vláda dostane strach, že o všechno přijde. Proto vytvoří speciální policii a soudy, které mají za úkol rychle najít a potrestat všechny "nepřátele". Problém je, že za "nepřítele" mohl být označen téměř kdokoli – stačilo, aby si na vás někdo stěžoval nebo jste řekli něco, co se nelíbilo. Lidé byli zatýkáni a bez pořádného soudu posíláni na smrt pod gilotinu, což byl tehdy nový popravčí stroj. Tomuto období strachu a masových poprav, které mělo "očistit" národ, se říká Jakobínský teror. Skončilo to až tehdy, když se lidé začali bát i samotného vůdce teroru, a tak ho sami svrhli a popravili.

📊 Počet obětí

Přesná čísla obětí Teroru je obtížné stanovit, ale historici se shodují na následujících odhadech:

Oficiální popravy: Přibližně 17 000 lidí bylo odsouzeno k smrti Revolučním tribunálem a popraveno, nejčastěji gilotinou.
Úmrtí ve vězení: Dalších asi 10 000 lidí zemřelo ve věznicích na nemoci, hlad nebo v důsledku špatných podmínek.
Oběti potlačení povstání: Největší počet obětí připadá na brutální potlačení povstání, zejména ve Vendée, kde mohlo zemřít až 200 000 lidí (včetně vojáků i civilistů).
Mimosoudní popravy: Tisíce dalších lidí byly zabity bez soudu během lokálních masakrů a čistek.

Celkový počet obětí přímo či nepřímo spojených s Terorem se tak odhaduje na několik desítek tisíc, přičemž při započtení obětí občanské války ve Vendée toto číslo výrazně stoupá.

Šablona:Aktualizováno