Inzulín
Obsah boxu
Šablona:Infobox hormon Inzulín (z latinského insula, ostrov) je peptidový hormon produkovaný beta-buňkami Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní. Jeho hlavní a nejznámější funkcí je regulace metabolismu sacharidů, především snižování hladiny glukózy v krvi (glykémie). Inzulín působí jako klíčový anabolický hormon, což znamená, že podporuje syntézu a ukládání energetických zásob v těle, jako je glykogen v játrech a svalech, tuky v tukové tkáni a bílkoviny ve svalech. Poruchy v jeho produkci, sekreci nebo účinku vedou k závažnému onemocnění známému jako diabetes mellitus (cukrovka).
Objev inzulínu na počátku 20. století znamenal revoluci v léčbě diabetu 1. typu a proměnil toto dříve smrtelné onemocnění v chronický, ale léčitelný stav. Dnes je inzulín jedním z nejvíce studovaných a nejpoužívanějších léků na světě.
📜 Historie objevů
Historie inzulínu je úzce spjata s pochopením diabetu. Již ve starověkém Egyptě a Indii byly popsány příznaky nemoci, která se projevovala nadměrným močením a sladkou chutí moči.
🔬 První kroky
V roce 1889 němečtí lékaři Oskar Minkowski a Joseph von Mering zjistili, že odstranění slinivky břišní u psů vede k rozvoji těžkého diabetu. Tím prokázali, že slinivka produkuje látku nezbytnou pro regulaci krevního cukru. V následujících desetiletích se mnoho vědců pokoušelo tuto látku izolovat, ale neúspěšně, protože trávicí enzymy ve slinivce extrakt vždy zničily.
🇨🇦 Průlom v Torontu
Skutečný průlom nastal v létě 1921 na Univerzitě v Torontu. Mladý kanadský chirurg Frederick Banting a jeho asistent, student medicíny Charles Best, pod vedením profesora J. J. R. Macleoda, přišli s myšlenkou podvázat vývody slinivky u psů. To vedlo k atrofii části produkující trávicí enzymy, zatímco Langerhansovy ostrůvky zůstaly neporušené. Z takto upravených slinivek se jim podařilo izolovat účinný extrakt.
Dne 27. července 1921 podali tento extrakt psovi s diabetem a jeho hladina cukru v krvi dramaticky klesla. Následně se k týmu připojil biochemik James Collip, který vyvinul metodu čištění extraktu pro bezpečné použití u lidí. Prvním lidským pacientem byl 11. ledna 1922 čtrnáctiletý Leonard Thompson, který umíral na diabetes 1. typu. Po podání inzulínu se jeho stav zázračně zlepšil.
V roce 1923 byla Bantingovi a Macleodovi udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství. Banting se o svou finanční odměnu okamžitě rozdělil s Bestem a Macleod s Collipem, čímž uznali jejich klíčový přínos.
🧬 Určení struktury a syntéza
V 50. letech 20. století britský biochemik Frederick Sanger kompletně popsal aminokyselinovou sekvenci inzulínu, za což v roce 1958 obdržel svou první Nobelovu cenu. Tento objev otevřel cestu k syntetické výrobě. První syntetický lidský inzulín byl vyroben v 70. letech a od 80. let se masově vyrábí pomocí genetického inženýrství a rekombinantní DNA technologie, což umožnilo nahradit dříve používané inzulíny zvířecího původu (vepřové, hovězí).
🧬 Struktura a syntéza
🔬 Chemická struktura
Lidský inzulín je malý protein skládající se z 51 aminokyselin. Je tvořen dvěma polypeptidovými řetězci:
- Řetězec A s 21 aminokyselinami
- Řetězec B s 30 aminokyselinami
Tyto dva řetězce jsou navzájem spojeny dvěma disulfidovými můstky. Třetí disulfidový můstek se nachází uvnitř řetězce A. Tato trojrozměrná struktura je klíčová pro jeho schopnost vázat se na inzulínový receptor. V krvi může inzulín tvořit dimery a v přítomnosti zinkových iontů i stabilní hexamery, což je forma, ve které je skladován v beta-buňkách.
🏭 Biosyntéza v těle
Syntéza inzulínu probíhá v beta-buňkách slinivky v několika krocích: 1. Preproinzulín: Na ribozomech je nejprve syntetizován prekurzor zvaný preproinzulín. Ten obsahuje signální peptid, který ho navádí do endoplazmatického retikula. 2. Proinzulín: V endoplazmatickém retikulu se signální peptid odštěpí a vzniká proinzulín. Molekula proinzulínu se správně sbalí a vytvoří disulfidové můstky. 3. Inzulín a C-peptid: V Golgiho aparátu a sekrečních váčcích je proinzulín rozštěpen enzymy na aktivní molekulu inzulínu a vedlejší produkt, tzv. C-peptid (spojující peptid). 4. Skladování a sekrece: Inzulín a C-peptid jsou společně skladovány v sekrečních váčcích a při stimulaci (především zvýšenou hladinou glukózy v krvi) jsou uvolněny do krevního oběhu v poměru 1:1.
⚙️ Fyziologické funkce
Inzulín je hlavním anabolickým hormonem těla. Jeho účinky jsou komplexní a ovlivňují metabolismus všech základních živin.
🩸 Regulace glykémie
Primární a životně důležitou funkcí inzulínu je snižování hladiny glukózy v krvi. Toho dosahuje několika mechanismy:
- Zvýšení vstupu glukózy do buněk: Inzulín stimuluje transportér GLUT4 v buňkách kosterního svalstva a tukové tkáně. Tento transportér se po navázání inzulínu na receptor přesune na buněčnou membránu a umožní rychlý vstup glukózy z krve do buňky, kde je využita jako zdroj energie.
- Stimulace glykogeneze: V játrech a svalech podporuje syntézu glykogenu (zásobní forma glukózy). Tím efektivně "uklízí" přebytečnou glukózu z krve.
- Útlum glukoneogeneze: V játrech potlačuje novotvorbu glukózy z jiných zdrojů (např. z aminokyselin), čímž brání dalšímu zvyšování glykémie.
Jeho protihráčem je hormon glukagon, který naopak hladinu krevního cukru zvyšuje. Společně udržují glykémii ve velmi úzkém fyziologickém rozmezí.
🍔 Metabolismus tuků a bílkovin
- Metabolismus tuků (lipidů): Inzulín podporuje ukládání tuků (lipogeneze) v tukové tkáni. Zabraňuje rozkladu tuků (lipolýza), čímž snižuje uvolňování mastných kyselin do krve.
- Metabolismus bílkovin (proteinů): Inzulín podporuje vstup aminokyselin do buněk a stimuluje syntézu bílkovin, zejména ve svalech. Zároveň tlumí rozklad bílkovin. Má tedy silný anabolický účinek na svalovou hmotu.
🩺 Klinický význam a onemocnění
Poruchy spojené s inzulínem jsou jedny z nejčastějších metabolických onemocnění na světě.
🍬 Diabetes mellitus
Diabetes mellitus (cukrovka) je skupina onemocnění charakterizovaná chronicky zvýšenou hladinou krevního cukru (hyperglykémie) v důsledku absolutního nebo relativního nedostatku inzulínu.
- Diabetes 1. typu: Je způsoben autoimunitní destrukcí beta-buněk ve slinivce, což vede k absolutnímu nedostatku inzulínu. Pacienti jsou na léčbě inzulínem doživotně závislí. Obvykle se projevuje v dětství nebo dospívání.
- Diabetes 2. typu: Je charakterizován kombinací inzulínové rezistence (tkáně na inzulín reagují nedostatečně) a postupným selháváním sekrece inzulínu. Je silně spojen s obezitou, nedostatkem pohybu a genetickými faktory. Tvoří asi 90 % všech případů diabetu.
💉 Inzulín jako lék
Léčba inzulínem je základem terapie diabetu 1. typu a pokročilých stadií diabetu 2. typu. Existuje mnoho typů inzulínových přípravků, které se liší rychlostí nástupu a délkou účinku:
- Rychle a krátkodobě působící inzulíny (inzulínová analoga): Aplikují se před jídlem k pokrytí vzestupu glykémie po jídle.
- Dlouhodobě působící inzulíny (bazální inzulíny): Aplikují se jednou nebo dvakrát denně a zajišťují stálou základní hladinu inzulínu po celý den.
Inzulín se nejčastěji aplikuje podkožní injekcí pomocí inzulínových per nebo kontinuálně pomocí inzulínových pump.
📉 Hypoglykémie
Nejčastější a nejnebezpečnější komplikací léčby inzulínem je hypoglykémie – příliš nízká hladina krevního cukru. Může nastat při podání příliš vysoké dávky inzulínu, vynechání jídla nebo nadměrné fyzické aktivitě. Projevuje se pocením, třesem, zmateností a v těžkých případech může vést k bezvědomí a smrti.
📈 Hyperinzulinémie a inzulinová rezistence
Stav, kdy je v krvi trvale vysoká hladina inzulínu, se nazývá hyperinzulinémie. Často je to reakce těla na inzulinovou rezistenci, kdy se slinivka snaží "přetlačit" necitlivost tkání zvýšenou produkcí hormonu. Tento stav je klíčovou součástí metabolického syndromu a je spojen s vysokým rizikem rozvoje diabetu 2. typu a kardiovaskulárních onemocnění.
🤔 Pro laiky: Jak inzulín funguje?
Představte si cukr v krvi jako palivo (benzín) a buňky vašeho těla (například svalové) jako motory, které toto palivo potřebují k práci.
- Inzulín je klíč: Aby se palivo (cukr) dostalo z "krevního řečiště" (potrubí) do "motoru" (buňky), potřebujete klíč, který odemkne palivovou nádrž buňky. Tímto klíčem je inzulín.
- Zdravý člověk: Po jídle stoupne hladina cukru v krvi. Slinivka uvolní inzulín (klíče). Inzulín "odemkne" buňky, cukr do nich vstoupí, a buňky mají energii. Hladina cukru v krvi klesne na normální úroveň.
- Diabetes 1. typu: Tělo ztratilo schopnost vyrábět klíče (inzulín). Cukr zůstává v krvi, protože se nemůže dostat do buněk. Buňky hladoví a vysoká hladina cukru v krvi poškozuje tělo. Proto si pacienti musí inzulín (klíče) dodávat injekčně.
- Diabetes 2. typu: Tělo sice klíče vyrábí, ale zámky na buňkách jsou "zarezlé" (inzulínová rezistence). Klíč špatně pasuje a cukr se do buněk dostává jen obtížně. Slinivka se snaží problém vyřešit výrobou obrovského množství klíčů, ale časem se unaví a její produkce klesá.