Frederick Banting
Obsah boxu
Sir Frederick Grant Banting (* 14. listopadu 1891, Alliston, Ontario – 21. února 1941, Musgrave Harbour, Newfoundland) byl kanadský lékař, vědec a malíř, který je celosvětově známý jako jeden z hlavních objevitelů inzulinu a jeho terapeutického využití v léčbě cukrovky. Za tento objev mu byla v roce 1923 udělena Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství, čímž se stal jejím nejmladším laureátem v této kategorii.
Jeho práce znamenala revoluci v léčbě diabetu a zachránila miliony životů po celém světě. Kromě své vědecké kariéry byl také nadšeným amatérským malířem a přítelem členů kanadské umělecké skupiny Group of Seven. Tragicky zahynul při leteckém neštěstí během druhé světové války.
🧬 Život a vzdělání
👶 Raná léta a studium
Frederick Banting se narodil jako nejmladší z pěti dětí na farmě poblíž Allistonu v Ontariu. Jeho rodiči byli William Thompson Banting a Margaret Grantová. Po absolvování střední školy v Allistonu se zapsal na University of Toronto, původně se záměrem studovat teologii, ale brzy přestoupil na medicínu. V roce 1916 získal titul bakaláře medicíny. Jeho studium bylo urychleno kvůli potřebě lékařů během první světové války.
🎖️ Služba v první světové válce
Ihned po promoci se Banting připojil ke Kanadským armádním zdravotnickým sborům (Canadian Army Medical Corps) a sloužil jako vojenský lékař na západní frontě ve Francii. V roce 1918 byl zraněn v bitvě u Cambrai a za svou statečnost a oddanost při péči o zraněné pod palbou obdržel Vojenský kříž (Military Cross). Navzdory zranění pokračoval v ošetřování ostatních vojáků po dobu šestnácti hodin, dokud mu to jiný lékař nezakázal.
Po válce se vrátil do Kanady a krátce pracoval v nemocnici pro nemocné děti v Torontu. Následně si otevřel soukromou lékařskou a chirurgickou praxi v Londonu v Ontariu. Jeho praxe však nebyla příliš úspěšná, což ho přimělo hledat další příležitosti v akademické a výzkumné sféře.
🔬 Objev inzulinu
Klíčový okamžik Bantingovy kariéry nastal v noci 31. října 1920, kdy si při přípravě na přednášku o slinivce břišní přečetl článek, který popisoval případ, kdy kameny zablokovaly pankreatický vývod, což vedlo k atrofii části slinivky produkující trávicí enzymy, ale Langerhansovy ostrůvky, o nichž se předpokládalo, že produkují hormon regulující hladinu cukru v krvi, zůstaly neporušené.
💡 Zrod myšlenky
Tento článek inspiroval Bantinga k formulaci hypotézy: pokud by se podvázal pankreatický vývod, trávicí část slinivky by zanikla, ale Langerhansovy ostrůvky by přežily. Z takto upravené slinivky by pak bylo možné extrahovat čistou vnitřní sekreci (později nazvanou inzulin) bez toho, aby byla zničena trávicími enzymy, jako byl trypsin. S touto myšlenkou se obrátil na profesora Johna J. R. Macleoda, vedoucího katedry fyziologie na University of Toronto a předního odborníka na metabolismus sacharidů.
🧪 Experimenty v Torontu
Macleod byl zpočátku skeptický, protože Banting neměl zkušenosti s výzkumem, ale nakonec souhlasil, že mu poskytne laboratorní prostory, deset experimentálních psů a pomoc studenta medicíny Charlese H. Besta během léta 1921. Banting a Best začali s experimenty, při kterých psům podvazovali pankreatické vývody. Po několika týdnech psům chirurgicky odstranili atrofované slinivky, zmrazili je, rozdrtili a extrahovali z nich tekutinu, kterou nazvali "isletin".
Tento extrakt pak injekčně podávali jiným psům, kterým byla slinivka odstraněna, což u nich vyvolalo těžkou formu diabetu. Výsledky byly ohromující – hladina krevního cukru u diabetických psů po podání extraktu dramaticky klesla. Tím Banting a Best prokázali, že jejich extrakt obsahuje látku, která dokáže účinně léčit hyperglykémii.
🧑 Průlom a první lidský pacient
Po počátečních úspěších Macleod viděl obrovský potenciál objevu a zapojil do týmu zkušeného biochemika Jamese B. Collipa, jehož úkolem bylo vyvinout metodu pro čištění extraktu, aby byl bezpečný pro použití u lidí. V lednu 1922 byl extrakt poprvé podán čtrnáctiletému chlapci jménem Leonard Thompson, který umíral na diabetes 1. typu. První injekce způsobila alergickou reakci kvůli nečistotám, ale po několika dnech, kdy Collip usilovně pracoval na dalším čištění, byla podána druhá dávka. Tentokrát byl výsledek úspěšný – Thompsonova hladina krevního cukru klesla na téměř normální úroveň a jeho stav se dramaticky zlepšil. Tento moment je považován za jeden z největších průlomů v historii medicíny.
🏆 Nobelova cena a kontroverze
V roce 1923 byla Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství udělena Fredericku Bantingovi a Johnu Macleodovi. Toto rozhodnutí vyvolalo značnou kontroverzi. Banting byl rozzuřen, že jeho klíčový spolupracovník, Charles Best, byl opomenut. Ve velkorysém gestu se Banting okamžitě rozhodl podělit se o svou polovinu finanční odměny s Bestem. Když se o tom dozvěděl Macleod, učinil totéž a o svou část se podělil s Jamesem Collipem, čímž uznal jeho zásadní roli při purifikaci inzulinu.
Patent na inzulin byl prodán University of Toronto za symbolický jeden kanadský dolar. Banting a jeho kolegové trvali na tom, aby objev nebyl zdrojem zisku, ale aby sloužil lidstvu. Díky spolupráci s farmaceutickou společností Eli Lilly and Company byla brzy zahájena masová výroba inzulinu, který se stal dostupným pro diabetiky po celém světě.
🎨 Pozdější život a další výzkum
Po objevu inzulinu se Banting stal národním hrdinou. Kanadská vláda mu poskytla doživotní rentu a v roce 1930 byl zřízen Bantingův a Bestův ústav pro lékařský výzkum (Banting and Best Department of Medical Research) na University of Toronto. V roce 1934 byl britským králem Jiří V. pasován na rytíře.
Banting se ve svém pozdějším výzkumu věnoval tématům jako silikóza, rakovina a problémy spojené s leteckou medicínou. Byl také vášnivým amatérským malířem, inspirovaným kanadskou krajinou. Spřátelil se s členy umělecké skupiny Group of Seven, zejména s A. Y. Jacksonem, se kterým podnikl několik malířských výprav do Arktidy.
✈️ Letecká medicína a druhá světová válka
Se vzrůstajícím napětím v Evropě koncem 30. let se Bantingův výzkum stále více zaměřoval na vojenské lékařství. Zabýval se problémy, kterým čelili piloti ve velkých výškách, jako byla hypoxie a ztráta vědomí při vysokém přetížení (tzv. "blackout"). Jeho práce přispěla k vývoji prvních anti-g obleků. Po vypuknutí druhé světové války působil jako styčný důstojník mezi britskými a severoamerickými lékařskými službami.
🕊️ Smrt
Dne 21. února 1941 letěl Sir Frederick Banting na tajnou misi do Velké Británie. Letoun Lockheed Hudson, ve kterém cestoval, havaroval krátce po startu v Newfoundlandu. Banting nehodu přežil, ale utrpěl smrtelná zranění a následující den zemřel. Bylo mu 49 let. Je pohřben na hřbitově Mount Pleasant v Torontu.
🏛️ Odkaz
Objev inzulinu je jedním z nejvýznamnějších medicínských úspěchů 20. století. Proměnil diabetes mellitus, do té doby smrtelnou nemoc, v léčitelný stav a zachránil životy milionů lidí. Bantingův odkaz je připomínán po celém světě.
- Banting House National Historic Site of Canada: Dům v Londonu, Ontario, kde Banting žil a kde ho poprvé napadla myšlenka vedoucí k objevu inzulinu, je dnes muzeem.
- Plamen naděje (Flame of Hope): Před Bantingovým domem hoří věčný oheň, který bude uhašen až v den, kdy bude nalezen definitivní lék na cukrovku.
- Světový den diabetu: Slaví se 14. listopadu, v den Bantingových narozenin.
- Jeho jméno nesou krátery na Měsíci, školy, ulice a vědecké instituce.
Frederick Banting zůstává symbolem vědecké vytrvalosti, geniality a humanismu, jehož práce nadále ovlivňuje životy lidí po celém světě.