Ostrogóti

Rozbalit box

Obsah boxu

Ostrogóti (latinsky Ostrogothi nebo Austrogothi) byli východní větví germánského kmene Gótů, kteří hráli klíčovou roli v politických událostech pozdní Římské říše a období Stěhování národů. Po pádu Západořímské říše založili pod vedením svého nejvýznamnějšího krále Theodoricha Velikého na Apeninském poloostrově mocné Ostrogótské království, které existovalo v letech 493 až 553. Jejich historie je příběhem vzestupu z pozice podrobeného národa k vytvoření jednoho z nejstabilnějších barbarských království, následovaného tragickým zánikem v ničivých válkách s Byzantskou říší.

📜 Původ a raná historie

Ostrogóti, původně známí jako Greutungové, představovali východní větev Gótů, kteří se ve 3. století usadili v oblasti severně od Černého moře, na území dnešní Ukrajiny, Moldavska a Rumunska. Jejich západní příbuzní, Vizigóti (původně Tervingové), sídlili západně od řeky Dněstr. Greutungové vytvořili mocný kmenový svaz, který ovládal rozsáhlé území a podnikal nájezdy na římské provincie na Balkáně. Jejich nejznámějším raným panovníkem byl Ermanarich, který podle legendy spáchal sebevraždu tváří v tvář invazi Hunů.

⚔️ Pod nadvládou Hunů a osvobození

Kolem roku 375 byli Ostrogóti, stejně jako mnoho dalších kmenů v regionu, podrobeni nomádskými Huny vedenými Attilou. Po téměř 80 let sloužili jako hunští vazalové a bojovali v jejich armádách. Účastnili se například slavné Bitva na Katalaunských polích v roce 451, kde bojovali na straně Attily proti spojeným silám Římanů a Vizigótů.

Po Attilově smrti v roce 453 se hunská říše začala rychle rozpadat. Ostrogóti, vedeni třemi bratry z rodu Amalů – Valamirem, Theodemirem a Vidimirem – se vzbouřili a v bitvě na řece Nedao v roce 454 si vybojovali nezávislost. Po tomto vítězství se usadili v římské provincii Panonie jako foederati (spojenci) Východořímské říše.

🏛️ Ostrogótské království v Itálii

Po smrti Theodemira se vůdcem Ostrogótů stal jeho syn Theodorich, který strávil své mládí jako rukojmí v Konstantinopoli, kde získal vynikající vzdělání a seznámil se s římskou správou a vojenskou taktikou. Vztahy mezi Ostrogóty a Východořímskou říší byly napjaté a Theodorichovy síly představovaly pro Konstantinopol hrozbu. V roce 488 proto východořímský císař Zeno pověřil Theodoricha, aby v jeho jménu napadl Itálii a svrhl zdejšího vládce, germánského vojevůdce Odoakera, který v roce 476 sesadil posledního západořímského císaře Romula Augusta.

👑 Vláda Theodoricha Velikého

Theodorich vtrhl do Itálie v roce 489 a po několika vítězných bitvách, například u Soči a u Verony, oblehl Odoakera v jeho hlavním městě Ravenně. Po tříletém obléhání se oba vůdci dohodli na společné vládě. Krátce nato, v roce 493, Theodorich Odoakera během hostiny vlastnoručně zavraždil a stal se jediným pánem Itálie.

Theodorichova vláda (493–526) je považována za období míru, stability a prosperity. Založil Ostrogótské království s hlavním městem v Ravenně a vládl s titulem rex (král), ačkoli formálně uznával svrchovanost císaře v Konstantinopoli. Zavedl důmyslný systém duální správy:

Pro Góty: Platilo gótské zvykové právo a Gótové tvořili výhradně vojenskou složku státu. Byli osvobozeni od daní, ale měli povinnost bránit zemi.
Pro Římany: Byla zachována římská administrativa, římské právo, senát a daňový systém. Římané zastávali civilní úřady a nesměli nosit zbraně.

Theodorich, sám arián, byl nábožensky tolerantní vůči většinovému chalkedonskému (katolickému) obyvatelstvu. Obklopil se vzdělanými římskými rádci, jako byli Cassiodorus a Boëthius. Podporoval stavební činnost, opravoval akvadukty, veřejné budovy a silnice. V Ravenně nechal postavit nádherné stavby, včetně svého mauzolea a baziliky Sant'Apollinare Nuovo.

쇠 Úpadek a gótské války

Po Theodorichově smrti v roce 526 nastal úpadek. Jeho nástupcem se stal nezletilý vnuk Athalarich, za kterého vládla jako regentka jeho matka Amalaswintha. Ta se snažila pokračovat v otcově prořímské politice, což vyvolalo odpor u gótské šlechty. Po Athalarichově předčasné smrti se Amalaswintha provdala za svého bratrance Theodahada, který ji však nechal uvěznit a v roce 535 zavraždit.

Tato vražda poskytla byzantskému císaři Justiniánovi I. záminku k invazi do Itálie s cílem obnovit římskou moc na Západě. Tím začaly tzv. Gótské války (535–554), které se staly jedním z nejničivějších konfliktů pozdní antiky.

Byzantský vojevůdce Belisar se rychle zmocnil Sicílie a Neapole a v roce 536 dobyl Řím. Gótové sesadili neschopného Theodahada a zvolili králem Witigese, který Řím neúspěšně obléhal. V roce 540 Belisar dobyl i hlavní město Ravennu a zajal Witigese. Zdálo se, že válka skončila.

Gótové se však nevzdali. Zvolili si nového, energického krále Totilu, který dokázal zvrátit průběh války. Znovu dobyl většinu Itálie, včetně Říma. Justinián nakonec vyslal do Itálie novou armádu pod velením eunucha Narsese.

🏁 Zánik království

V rozhodující bitvě u Tagin (také známé jako bitva u Busta Gallorum) v roce 552 byla gótská armáda drtivě poražena a král Totila padl. Zbytky gótského vojska si zvolily posledního krále, Teiu, který však o několik měsíců později padl v bitvě u Mons Lactarius nedaleko Vesuvu. Tím ostrogótský organizovaný odpor skončil.

Itálie byla zpustošena dvaceti lety války, její populace zdecimována a kdysi kvetoucí města ležela v troskách. Poloostrov byl začleněn do Byzantské říše jako Ravennský exarchát. Přeživší Ostrogóti buď uprchli z Itálie, nebo se postupně asimilovali s místním obyvatelstvem. Jako svébytný národ zmizeli z historie.

🌍 Společnost a kultura

Ostrogótská společnost byla vojensky organizovaná a vedena válečnickou aristokracií. Jejich hlavním identifikačním znakem, který je odlišoval od římského obyvatelstva, byla jejich víra v arianismus, formu křesťanství, která byla na Prvním nikajském koncilu v roce 325 odsouzena jako hereze.

Mluvili gótštinou, východogermánským jazykem, který se nedochoval s výjimkou několika fragmentů a Stříbrné bible, překladu pořízeného vizigótským biskupem Wulfilou. Pod Theodorichovou vládou došlo k významné syntéze germánské a římské kultury, což se projevilo zejména v architektuře a umění v Ravenně.

👑 Seznam ostrogótských panovníků

Ermanarich (asi 350–375)
Valamir (asi 447–465)
Theodemir (asi 465–474)
Theodorich Veliký (474–526)
Athalarich (526–534)
Theodahad (534–536)
Witiges (536–540)
Ildibad (540–541)
Erarich (541)
Totila (541–552)
Teia (552–553)

💡 Pro laiky

Arianismus: Byla to raná forma křesťanství, která učila, že Ježíš Kristus nebyl roven Bohu Otci, ale byl jím stvořen. Většina Římanů v té době věřila v Trojici (Otec, Syn a Duch svatý jsou si rovni), takže pro ně byli Gótové kacíři. Tento náboženský rozdíl byl stálým zdrojem napětí.
Foederati: Představte si je jako cizí žoldnéře nebo spojence, kterým Římská říše dovolila usadit se na svém území. Na oplátku museli Římanům poskytovat vojáky a bránit hranice. Pro Řím to byl způsob, jak získat vojáky, ale často se tito spojenci později obrátili proti němu.
Gótské války: Byl to dlouhý a extrémně brutální konflikt mezi Ostrogóty a Byzantskou (Východořímskou) říší o kontrolu nad Itálií. Válka trvala téměř 20 let a zanechala Itálii v troskách, s mnohem menší populací a zničenou ekonomikou. Byla to jedna z největších katastrof v dějinách Apeninského poloostrova.

Šablona:Aktualizováno