Severní válka
Obsah boxu
Šablona:Infobox válka Severní válka (někdy také Velká severní válka) byl rozsáhlý a dlouhotrvající vojenský konflikt probíhající v letech 1700 až 1721. Hlavními protivníky v něm byly na jedné straně Švédské impérium, tehdejší dominantní mocnost v oblasti Baltu, a na druhé straně koalice států usilujících o revizi jeho postavení, vedená Ruským carstvím pod vedením Petra I. Velikého. Válka zásadně změnila mocenskou mapu severní a východní Evropy, vedla k pádu Švédského impéria jako velmoci a naopak k vzestupu Ruska, které se etablovalo jako klíčový hráč na evropské politické scéně.
📜 Příčiny a pozadí konfliktu
Na konci 17. století bylo Švédsko na vrcholu své moci. Díky úspěchům v třicetileté válce a dalších konfliktech ovládalo Finsko, Karélii, Ingrii, Estonsko, Livonsko a významná území v severním Německu (Pomořansko, Brémy-Verden). Tím prakticky kontrolovalo pobřeží Baltského moře, které bylo nazýváno "švédským jezerem" (Dominium maris Baltici).
Tato dominance však byla trnem v oku sousedním státům, které v minulosti přišly o svá území ve prospěch Švédska:
- Ruské carství: Pod ambiciózním carem Petrem Velikým procházelo modernizací a usilovalo o získání přístupu k Baltu ("okno do Evropy"), který ztratilo na počátku 17. století.
- Dánsko-Norsko: Tradiční rival Švédska, který chtěl zpět získat kontrolu nad úžinou Öresund a omezit švédský vliv v Holštýnsku-Gottorpsku.
- Sasko-Polsko: Personální unie pod vládou Augusta II. Silného, který chtěl pro svůj rod získat Livonsko a posílit tak svou pozici v Polsku.
Iniciátorem protisvédské koalice byl livonský šlechtic Johann Patkul, který byl v nemilosti švédského krále a hledal spojence pro odplatu. V roce 1699 byla v Preobraženském (dnes součást Moskvy) podepsána tajná smlouva mezi Ruskem, Dánskem a Saskem, která položila základ tzv. Severní aliance. Spojenci podcenili vojenskou sílu Švédska a především schopnosti jeho mladého, teprve osmnáctiletého krále Karla XII..
⚔️ Průběh války
Válku lze rozdělit do několika odlišných fází, které charakterizovaly dramatické zvraty ve vojenském štěstí obou stran.
🇸🇪 Počáteční švédské úspěchy (1700–1706)
Koalice zahájila útok v roce 1700. Sasové oblehli Rigu, Dánové vpadli do Holštýnska-Gottorpska a ruská armáda oblehla strategickou pevnost Narva. Reakce mladého švédského krále Karla XII. byla blesková a nečekaně efektivní.
Nejprve se zaměřil na Dánsko. S pomocí anglo-nizozemského loďstva provedl odvážné vylodění u Humlebæku nedaleko Kodaně. Zaskočený dánský král Frederik IV. byl donucen kapitulovat a podepsat Travendalský mír, čímž z války dočasně vystoupil.
Poté Karel XII. přesunul svou armádu přes Balt do Estonska, aby se postavil ruské armádě obléhající Narvu. Dne 30. listopadu 1700 v bitvě u Narvy dosáhl drtivého vítězství, přestože jeho síly čítaly jen asi 10 000 mužů proti více než čtyřnásobné ruské přesile. Ruská armáda byla zničena a zanechala na místě veškeré dělostřelectvo. Petr Veliký byl ponížen, ale porážka se pro něj stala impulsem k zásadním vojenským reformám.
Místo aby pronásledoval poražené Rusy, rozhodl se Karel XII. obrátit proti Augustu II. Silnému. Následovalo šestileté tažení v Polsku a Sasku, během kterého švédská armáda dosáhla řady vítězství. Karel XII. sesadil Augusta z polského trůnu a dosadil na něj svého chráněnce Stanisława Leszczyńského. V roce 1706 donutil Augusta podepsat Altranstädtský mír, kterým se zřekl polské koruny a vystoupil z protisvédské aliance. V této chvíli byl Karel XII. na vrcholu moci a zdálo se, že je pánem severní a východní Evropy.
🇷🇺 Ruská reforma a obrat ve válce (1707–1709)
Zatímco byl Karel XII. zaměstnán v Polsku, Petr Veliký nezahálel. Využil získaný čas k reorganizaci a modernizaci své armády podle evropských vzorů. Zavedl povinnou vojenskou službu, budoval manufaktury na výrobu zbraní a děl a najímal zahraniční důstojníky. Současně vedl opatrné ofenzivní operace v Pobaltí. V roce 1703 založil na dobytém švédském území v ústí řeky Něva město Petrohrad, budoucí hlavní město Ruského impéria.
V roce 1707 se Karel XII., po zajištění situace v Polsku, konečně rozhodl pro invazi do Ruska s cílem definitivně porazit Petra Velikého a obsadit Moskvu. Jeho armáda, považovaná za neporazitelnou, čítala téměř 40 000 elitních vojáků. Rusové se však vyhýbali rozhodující bitvě a uplatňovali taktiku spálené země, ničili zásoby a nutili Švédy postupovat hlouběji do nepřátelského území.
Extrémně tuhá zima na přelomu let 1708 a 1709 švédskou armádu těžce zdecimovala. Klíčovou ranou byla porážka zásobovacího sboru generála Adama Ludwiga Lewenhaupta v bitvě u Lesné v říjnu 1708. Švédská hlavní armáda tak přišla o zoufale potřebné zásoby a munici. Karel XII. byl nucen změnit směr a táhnout na jih na Ukrajinu, kde očekával podporu hejtmana Ivana Mazepy a zásoby. Mazepova podpora však byla mnohem menší, než král očekával.
🔥 Bitva u Poltavy a její důsledky (1709)
Na jaře 1709 oblehla vyčerpaná švédská armáda pevnost Poltava na Ukrajině. Zde ji dostihla hlavní ruská armáda pod velením samotného cara Petra. Krátce před bitvou byl Karel XII. zraněn na noze a nemohl osobně vést své vojsko.
Dne 8. července 1709 se odehrála Bitva u Poltavy, která se stala rozhodujícím bodem celé války. Lépe organizovaná, početnější a skvěle zásobená ruská armáda uštědřila Švédům drtivou porážku. Švédská armáda byla prakticky zničena. Zbytky vojska o několik dní později kapitulovaly u Perevoločné.
Karel XII. s malou skupinou věrných uprchl na území Osmanské říše, kde strávil několik let v exilu. Porážka u Poltavy měla okamžité politické důsledky. Dánsko a Sasko-Polsko obnovily spojenectví s Ruskem a znovu vstoupily do války. Švédská nadvláda v Pobaltí se zhroutila.
🇹🇷 Osmanská epizoda a další fronty (1710–1714)
Karel XII. se z osmanského exilu v Benderu snažil přimět sultána Ahmeda III. k válce proti Rusku. To se mu nakonec podařilo a v roce 1711 osmanská armáda obklíčila ruské vojsko v čele s Petrem Velikým v bitvě na řece Prut. Car byl v bezvýchodné situaci, ale díky úplatkům a diplomatickému jednání se mu podařilo vyjednat mír a uniknout zajetí.
Mezitím koaliční síly obsazovaly švédská území. Rusové dobyli Rigu, Tallinn a Vyborg, čímž ovládli celé Pobaltí a Finsko. V roce 1714 ruské námořnictvo porazilo švédskou flotilu v bitvě u Gangutu, což bylo první velké vítězství ruské flotily v historii.
Po pěti letech v exilu se Karel XII. v roce 1714 dramaticky vrátil do Švédska, aby se pokusil zvrátit nepříznivý vývoj války.
🇳🇴 Závěrečná fáze a smrt Karla XII. (1715–1721)
Situace Švédska byla zoufalá. Do války proti němu vstoupilo i Prusko a Hannoverské kurfiřtství, které si chtěly zajistit podíl na švédských územích v Německu. Karel XII. se však odmítal vzdát. V roce 1718 zahájil invazi do Norska (tehdy součást Dánska) s cílem získat území, které by mohl vyměnit za ztracené provincie v Pobaltí.
Dne 30. listopadu 1718 byl Karel XII. při obléhání pevnosti Fredriksten zabit střelou do hlavy. Jeho smrt znamenala konec švédského absolutismu a vůle pokračovat v beznadějné válce. Moc ve Švédsku převzala šlechta, která zahájila mírová jednání. Válka s Ruskem se však ještě několik let vlekla, přičemž ruské síly podnikaly ničivé nájezdy na švédské pobřeží, aby donutily Švédy k přijetí tvrdých mírových podmínek.
🕊️ Mírová jednání a konec války
Válka byla formálně ukončena sérií mírových smluv:
- Stockholmské smlouvy (1719–1720): Švédsko se vzdalo Brém-Verdenu ve prospěch Hannoveru a části Pomořanska ve prospěch Pruska.
- Frederiksborgská smlouva (1720): Ukončila válku s Dánskem. Švédsko ztratilo výjimku z placení cla v Öresundu a muselo se vzdát podpory Holštýnska-Gottorpska.
- Nystadská smlouva (1721): Nejdůležitější smlouva, která ukončila válku s Ruskem. Švédsko postoupilo Rusku Livonsko, Estonsko, Ingrii a jihovýchodní část Finska s Vyborgem. Rusko za tato území zaplatilo finanční kompenzaci a vrátilo Švédsku většinu Finska.
🌍 Důsledky a historický význam
Severní válka měla dalekosáhlé a trvalé následky:
- Konec Švédského impéria: Švédsko ztratilo status evropské velmoci a jeho vliv byl omezen na Skandinávii. Vnitřně země přešla od absolutismu k parlamentnější formě vlády známé jako "Věk svobody".
- Vzestup Ruska: Rusko se stalo dominantní mocností v oblasti Baltského moře a vstoupilo na scénu jako klíčový hráč evropské politiky. Zisk pobaltských provincií s jejich přístavy a rozvinutou infrastrukturou byl pro ruskou ekonomiku a armádu klíčový. Petr Veliký byl po uzavření Nystadské smlouvy prohlášen za "Otce vlasti, imperátora vší Rusi".
- Posílení Pruska: Ziskem části Pomořanska si Prusko dále upevnilo svou pozici v severním Německu a pokračovalo ve svém vzestupu, který vyvrcholil v následujících desetiletích.
- Vojenské inovace: Válka přinesla rozvoj vojenské taktiky a technologie, zejména v Rusku, které vybudovalo moderní armádu a námořnictvo schopné konkurovat západním mocnostem.
Severní válka tak představuje jeden z nejdůležitějších milníků v dějinách raně novověké Evropy, který trvale překreslil mocenskou rovnováhu na kontinentu.
💡 Pro laiky
Představte si Severní válku jako velký souboj o titul "krále severu". Na jedné straně stálo Švédsko, tehdejší šampion, který ovládal skoro celé pobřeží Baltského moře. V jeho čele stál mladý a geniální válečník, král Karel XII.. Na druhé straně se spojili tři vyzývatelé: Rusko, Dánsko a Polsko-Sasko. Jejich hlavním mozkem byl ruský car Petr Veliký, který chtěl pro svou zemi získat přístup k moři a modernizovat ji.
Zpočátku to vypadalo na jasnou výhru Švédska. Karel XII. jednoho soupeře po druhém rychle porazil. Dány vyřadil během pár týdnů, obrovskou ruskou armádu rozdrtil v bitvě u Narvy a pak strávil šest let tím, že honil polsko-saského krále po jeho vlastním království.
Jenže zatímco byl Karel zaneprázdněn v Polsku, Petr Veliký v Rusku tvrdě pracoval. Budoval novou, moderní armádu a dokonce založil nové město – Petrohrad. Když se Karel konečně rozhodl vpadnout do Ruska, narazil na úplně jiného soupeře. Rusové ho nechali postupovat hluboko do své země, ničili za sebou všechny zásoby a nakonec ho vyčerpaného a oslabeného krutou zimou vlákali do pasti.
Rozhodující zápas se odehrál v bitvě u Poltavy. Švédská armáda, kdysi neporazitelná, byla totálně zničena. Byl to konec švédského snu o nadvládě. Válka sice trvala ještě mnoho let, ale Švédsko už se nikdy nevzpamatovalo. Výsledkem bylo, že Rusko se stalo novou velmocí, získalo vytoužený přístup k moři a Švédsko se stáhlo do pozadí. Válka tak kompletně změnila, kdo je v severní a východní Evropě "šéfem".