Langobardi
Obsah boxu
Šablona:Infobox Historický stát
Langobardi (latinsky Langobardi, později Longobardi) byli germánský kmen původem z jižní Skandinávie, který v 6. století vpadl do Itálie a založil zde království, jež přetrvalo až do roku 774. Jejich příchod na Apeninský poloostrov znamenal konec antické jednoty a položil základy středověkého uspořádání Itálie. Název kmene je odvozován od jejich charakteristických dlouhých vousů (německy Langbart). Jejich odkaz je dodnes patrný v názvu severoitalského regionu Lombardie.
📜 Původ a raná historie
Podle vlastních legend, zaznamenaných v 7. století v díle Origo Gentis Langobardorum (Původ kmene Langobardů), pocházeli Langobardi z ostrova Scandanan, tedy z jižní Skandinávie. Původně se nazývali Winnilové. Podle mýtu se kmen rozdělil a část pod vedením bratrů Ibra a Agy se vydala hledat novou zemi. Po střetu s kmenem Vandalů jim prý bůh Odin (Godan) poradil, aby se jejich ženy převlékly za muže a svázaly si vlasy pod bradu jako vousy. Když je Odin spatřil, zeptal se: "Kdo jsou ti dlouhovousí?" (Qui sunt isti longibarbi?) a od té doby jim zůstalo jméno Langobardi.
Historicky jsou Langobardi poprvé doloženi v 1. století našeho letopočtu římskými historiky, jako byl Tacitus v jeho díle Germania. V té době sídlili na dolním toku řeky Labe na území dnešního Německa. Byli považováni za součást větší skupiny germánských kmenů Svébů. Po staletí zůstávali relativně malým a nevýznamným kmenem na okraji římského světa.
🚶 Migrace do Panonie
Během období stěhování národů se Langobardi začali přesouvat na jihovýchod. Ve 4. a 5. století se dostali na střední Dunaj, na území bývalé římské provincie Noricum. Zde se dostali do kontaktu s Byzantskou říší a dalšími germánskými kmeny.
V 6. století se pod vedením krále Wacha stali dominantní silou v regionu. Jejich moc dále vzrostla, když se usadili v Panonii (dnešní Maďarsko) kolem roku 546 jako byzantští foederati (spojenci). Zde vedli dlouhé a krvavé války se svými sousedy, germánským kmenem Gepidů. V roce 567 uzavřel langobardský král Alboin spojenectví s nomádskými Avary a společně Gepidy drtivě porazili. Alboin údajně zabil gepidského krále Kunimunda a z jeho lebky si nechal vyrobit pohár na pití.
Navzdory tomuto vítězství se Alboin obával rostoucí moci Avarů a rozhodl se svůj lid odvést na bezpečnější a bohatší území – do Itálie.
🇮🇹 Dobytí Itálie
V roce 568, pouhé tři roky po porážce Gepidů, shromáždil Alboin Langobardy a další spojenecké kmeny (Sasy, Gepidy, Svéby) a vpadl do severní Itálie. Apeninský poloostrov byl v té době zdevastovaný dlouhými gotickými válkami mezi Byzantskou říší a Ostrogóty a nebyl schopen klást účinný odpor.
Langobardi rychle obsadili většinu severní Itálie. Města jako Milán a Verona padla bez většího boje. Jediným městem, které kladlo houževnatý odpor, byla Pavia, jež byla dobyta až po tříletém obléhání v roce 572 a stala se hlavním městem Langobardského království.
Byzantské říši zůstala pod kontrolou jen pobřežní území, jako byl Ravennský exarchát, Řím a jih Itálie. Langobardské dobytí tak definitivně rozbilo politickou jednotu Itálie, která byla obnovena až v 19. století.
👑 Langobardské království v Itálii
Langobardské království v Itálii existovalo více než dvě století a prošlo významným vývojem od barbarského vojenského státu k organizované středověké monarchii.
🏛️ Politická struktura
Langobardská společnost byla silně militarizovaná. Základem moci byli svobodní válečníci (arimanni), kteří se účastnili lidového shromáždění (gairethinx), jež schvalovalo zákony a volilo krále. Skutečnou moc však drželi vévodové (duces), mocní vojenští vůdci, kteří ovládali jednotlivá území.
Po Alboinově zavraždění v roce 572 následovalo desetileté období bezvládí (574–584), známé jako Vláda vévodů, kdy si 35 vévodů rozdělilo zemi mezi sebe a vládli nezávisle. Teprve hrozba franské a byzantské invaze je donutila znovu zvolit krále, kterým se stal Authari. Královská moc byla postupně centralizována, zejména za vlády králů jako Liutprand (712–744), který je považován za nejmocnějšího langobardského panovníka.
Kromě hlavního království na severu (Langobardia Maior) existovala na jihu dvě velká, prakticky nezávislá vévodství – Spoleto a Benevento (Langobardia Minor).
⚖️ Právo a společnost
Významným milníkem v dějinách Langobardů bylo vydání zákoníku Edictum Rothari v roce 643 králem Rotharim. Tento zákoník, sepsaný v latině, kodifikoval langobardské zvykové právo. Ukončil krevní mstu a nahradil ji systémem finančních kompenzací (wergild) za zločiny a zranění. Výše pokuty se lišila podle společenského postavení oběti. Zákoník poskytuje cenný vhled do langobardské společnosti, která byla rozdělena na svobodné, polosvobodné (aldius) a otroky.
Langobardi byli původně menšinovou vládnoucí vrstvou nad původním římským obyvatelstvem. Postupem času docházelo k jejich romanizaci, přejímání latinského jazyka, kultury a nakonec i náboženství.
🙏 Náboženství
Při příchodu do Itálie byli Langobardi zčásti pohané a zčásti vyznavači ariánství, křesťanské hereze, která popírala božství Ježíše Krista. To je stavělo do přímého konfliktu s původním italským obyvatelstvem, které bylo katolické (nicejského vyznání), a zejména s mocným římským biskupem.
Klíčovou roli v postupném přechodu ke katolicismu sehrála královna Theodelinda, bavorská princezna a katolička, která na přelomu 6. a 7. století podporovala katolickou církev a udržovala korespondenci s papežem Řehořem Velikým. Přestože ariánství mezi Langobardy přetrvávalo ještě dlouho, do konce 7. století se katolické křesťanství stalo dominantním náboženstvím.
쇠 Úpadek a pád
V 8. století se Langobardské království dostalo do konfliktu s rostoucí mocí papežství. Papežové se obávali langobardské expanze, která ohrožovala Řím a území, jež si nárokovali. Když král Aistulf v roce 751 dobyl byzantskou Ravennu, papež Štěpán II. požádal o pomoc franského krále Pipina Krátkého.
Frankové dvakrát vtrhli do Itálie (754 a 756) a donutili Langobardy vydat dobytá území papeži. Tím byl položen základ Papežského státu. Poslední langobardský král Desiderius se pokusil obnovit moc a zasahoval do franské politiky, což vyprovokovalo rozhodující zásah Pipinova syna, Karla Velikého.
V roce 773 Karel Veliký v čele obrovské armády překročil Alpy. Po krátkém obléhání dobyl v roce 774 hlavní město Pavii. Desiderius byl sesazen a poslán do kláštera. Karel Veliký přijal titul Rex Francorum et Langobardorum (Král Franků a Langobardů) a začlenil severní Itálii do své rozrůstající se Franské říše. Tím Langobardské království zaniklo. Pouze vévodství Benevento na jihu si udrželo nezávislost ještě několik staletí.
🏛️ Dědictví a odkaz
Přestože jejich království zaniklo, Langobardi zanechali v Itálii trvalou stopu:
- **Geografický název:** Severoitalský region Lombardie nese jejich jméno.
- **Politické rozdělení:** Jejich vpád a následný pád přispěly k politické fragmentaci Itálie, která trvala až do 19. století.
- **Právo a jazyk:** Mnoho právních termínů a slov germánského původu přešlo do italštiny.
- **Umění a architektura:** Langobardské stavby a umělecké předměty, jako jsou kostely v Cividale del Friuli nebo klášter v Brescia, jsou dnes součástí světového dědictví UNESCO.
- **Železná koruna Langobardů:** Relikvie a koruna, kterou byli korunováni langobardští a později italští králové (včetně Napoleona), je jedním z nejvýznamnějších symbolů evropského středověku.
🧐 Pro laiky
- Ariánství: Byla to verze křesťanství, která se lišila od té hlavní (katolické). Ariáni věřili, že Ježíš nebyl rovnocenný Bohu Otci, ale byl jím stvořen. Pro katolíky to byl velký problém a považovali je za kacíře.
- Edictum Rothari: První psaný zákoník Langobardů. Představte si to jako jejich "občanský a trestní zákoník". Místo krevní msty zavedl pokuty. Když jste někomu ublížili, museli jste zaplatit jeho rodině peníze, aby se vám nepomstila.
- Vévoda (Dux): Mocný vojenský velitel a šlechtic, který vládl určitému území. V langobardském království byli vévodové často tak mocní, že neposlouchali krále.
- Wergild: "Cena za člověka". Byla to finanční náhrada, kterou musel pachatel zaplatit rodině oběti za zabití nebo zranění. Cena se lišila podle toho, jak důležitý byl daný člověk ve společnosti.