Fridrich Vilém IV.
Obsah boxu
Fridrich Vilém IV. (* 15. října 1795, Berlín – † 2. ledna 1861, Postupim) byl v letech 1840 až 1861 čtvrtý pruský král, braniborský markrabě a neuchâtelský kníže z rodu Hohenzollernů. Jeho vláda byla hluboce ovlivněna jeho romantickým a konzervativním přesvědčením, které se střetlo s nastupujícími vlnami liberalismu a nacionalismu. Je znám především pro své odmítnutí císařské koruny nabídnuté Frankfurtským parlamentem během revoluce roku 1848 a pro svůj významný vliv na architekturu Berlína a Postupimi.
👑 Život a vláda
👶 Mládí a vzdělání
Fridrich Vilém se narodil jako nejstarší syn pruského krále Fridricha Viléma III. a jeho populární manželky, královny Luisy Meklenbursko-Střelické. Jeho dětství bylo poznamenáno dramatickými událostmi napoleonských válek, včetně porážky Pruska v bitvě u Jeny a Auerstedtu v roce 1806 a následného útěku královské rodiny do Východního Pruska. Tyto zkušenosti v něm zanechaly hlubokou nedůvěru k Francii a revolučním myšlenkám.
Dostal vynikající vzdělání od soukromých učitelů, mezi nimiž byl například historik Friedrich Ancillon. Projevoval mimořádný talent pro kreslení a architekturu. Již v mládí byl silně ovlivněn myšlenkami romantismu, které zdůrazňovaly význam historie, náboženství a středověkých tradic. Jeho politické myšlení formovala představa o stavovském státě a božském původu královské moci, což ho stavělo do opozice vůči moderním konstitučním a demokratickým idejím.
V roce 1823 se oženil s bavorskou princeznou Alžbětou Ludovikou, dcerou krále Maxmiliána I. Josefa. Manželství bylo harmonické, ale zůstalo bezdětné.
🏛️ Nástup na trůn a raná vláda
Na trůn nastoupil 7. června 1840 po smrti svého otce. Jeho nástup byl provázen velkými nadějemi liberálních kruhů, které očekávaly uvolnění politických poměrů a zavedení ústavy. Fridrich Vilém IV. zpočátku tato očekávání částečně naplnil: udělil amnestii politickým vězňům, zmírnil cenzuru a ukončil spory s katolickou církví (tzv. kolínské spory).
Jeho skutečné politické cíle však byly jiné. Sníval o obnově Svaté říše římské na křesťanském a stavovském základě. Místo moderní ústavy se pokusil svolat tzv. Sjednocený zemský sněm (Vereinigter Landtag) v roce 1847, který se skládal ze zástupců provinčních stavovských sněmů. Tento orgán však odmítl schválit státní půjčku bez záruky pravidelného svolávání, což vedlo ke konfliktu s králem a ukázalo neudržitelnost starého systému.
🎨 Romantik na trůně
Fridrich Vilém IV. je často označován jako "romantik na trůně" (Romantiker auf dem Thron). Jeho největší vášní byla architektura a umění. Osobně navrhoval a skicoval řadu staveb a významně ovlivnil podobu Berlína a zejména Postupimi. Jeho styl byl inspirován italskou renesancí a klasicismem, ale také středověkou gotikou.
Mezi jeho nejvýznamnější architektonické projekty patří:
- Dostavba katedrály v Kolíně nad Rýnem: Považoval ji za symbol německé národní a křesťanské jednoty a v roce 1842 položil základní kámen k její dostavbě.
- Přestavba ostrova muzeí (Museumsinsel) v Berlíně: Podporoval plány na vytvoření "svatyně umění a vědy".
- Stavby v Postupimi: Zámek Charlottenhof, Oranžerie v parku Sanssouci, Friedenskirche (Kostel míru) a Belveder na vrchu Pfingstberg.
Jeho umělecké zájmy a štědrá podpora kultury však zároveň zatěžovaly státní pokladnu.
🌪️ Revoluce roku 1848
💥 Březnové události v Berlíně
Revoluční vlna, která se v roce 1848 přehnala Evropou, zasáhla i Prusko. 18. března 1848 došlo v Berlíně k masovým demonstracím, které požadovaly ústavu a občanské svobody. Situace eskalovala, když vojáci zahájili palbu do davu, což vedlo k celonočním barikádovým bojům, které si vyžádaly stovky obětí.
Zděšený král nařídil stažení vojsk z města a snažil se situaci uklidnit. 21. března projel městem s černo-červeno-zlatou stuhou (barvami německého národního hnutí) a ve slavném provolání "An Mein Volk und an die Deutsche Nation" ("Mému lidu a německému národu") slíbil, že se postaví do čela sjednocení Německa. Tento krok byl však spíše taktickým ústupkem než skutečnou změnou přesvědčení.
👑 Odmítnutí císařské koruny
Mezitím ve Frankfurtu zasedal celoněmecký Frankfurtský parlament, který vypracoval ústavu sjednoceného německého císařství. 3. dubna 1849 nabídla delegace parlamentu Fridrichu Vilémovi IV. dědičnou císařskou korunu.
Král ji však odmítl. Ve svém rozhodnutí se opíral o své hluboké monarchistické přesvědčení. Považoval za nepřijatelné přijmout korunu od "revolucionářů" a "z rukou lidu". Ve svých dopisech ji pohrdlivě nazval "korunou z bláta a hlíny" a tvrdil, že císařskou hodnost mohou udělit pouze německá knížata, nikoliv parlament. Jeho odmítnutí znamenalo faktický konec snah o sjednocení Německa liberální a demokratickou cestou a vedlo k rozpadu Frankfurtského parlamentu.
📜 Pruská ústava
Po potlačení revoluce král rozpustil pruské Národní shromáždění a v prosinci 1848 z vlastní moci (oktrojoval) novou ústavu. Tato ústava, revidovaná v roce 1850, byla sice konzervativní, ale zachovávala některé základní občanské svobody a zavedla dvoukomorový parlament (Landtag). Jeho dolní komora byla volena na základě nerovného třítřídního volebního práva, které zvýhodňovalo bohaté vrstvy. Přesto tato ústava zůstala v platnosti až do pádu monarchie v roce 1918.
🌍 Zahraniční politika
🇩🇪 Německá otázka a Erfurtská unie
I po odmítnutí frankfurtské koruny se Fridrich Vilém IV. pokusil o sjednocení Německa, avšak "shora", pod vedením Pruska a se souhlasem ostatních knížat. Inicioval projekt tzv. Erfurtské unie, která měla spojit většinu německých států s výjimkou Rakouska.
Tento plán narazil na tvrdý odpor Rakouska, podporovaného Ruskem. Hrozba vojenské konfrontace donutila Prusko v listopadu 1850 ustoupit a podepsat tzv. Olomouckou punktaci. V ní se Prusko vzdalo plánu na Erfurtskou unii a souhlasilo s obnovením Německého spolku pod vedením Rakouska. Tato událost byla vnímána jako velké ponížení pruské politiky.
⚔️ Krymská válka a neutralita
Během Krymské války (1853–1856) mezi Ruskem na jedné straně a Osmanskou říší, Francií a Velkou Británií na straně druhé, zachovalo Prusko váhavou neutralitu. Tato politika, ovlivněná královými proruskými sympatiemi a zároveň tlakem západních mocností, vedla k diplomatické izolaci Pruska.
🤒 Nemoc a konec vlády
Od roku 1857 se u krále začaly projevovat vážné zdravotní problémy, pravděpodobně způsobené několika záchvaty mrtvice. Jeho duševní schopnosti rychle upadaly, což mu znemožňovalo vykonávat vládu. V říjnu 1858 byl donucen předat regentství svému mladšímu bratrovi Vilémovi.
Fridrich Vilém IV. zemřel 2. ledna 1861 na zámku Sanssouci v Postupimi. Protože neměl potomky, stal se jeho nástupcem bratr Vilém jako král Vilém I..
👨👩👧👦 Osobní život a povaha
Fridrich Vilém IV. byl komplexní a rozporuplnou osobností. Byl vysoce inteligentní, sečtělý, umělecky nadaný a měl osobní kouzlo. Zároveň byl však nerozhodný, náladový a často se nechal unést emocemi. Jeho hluboká religiozita a romantické ideály se střetávaly s politickou realitou jeho doby. Jeho politická rozhodnutí byla často nepředvídatelná a postrádala konzistenci, což vedlo k frustraci jak u konzervativců, tak u liberálů. Jeho manželství s Alžbětou Ludovikou bylo šťastné, královna sdílela jeho umělecké zájmy a po jeho onemocnění se o něj oddaně starala.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Fridrich Vilém IV. je vnímán jako tragická postava na pruském trůně. Byl posledním králem starého stylu, který se snažil vládnout na základě myšlenek božského práva a stavovského uspořádání v době, kdy se Evropa nezadržitelně modernizovala. Jeho odmítnutí císařské koruny v roce 1849 bylo klíčovým momentem německých dějin, který odsunul sjednocení země o dvě desetiletí a zajistil, že k němu nakonec došlo "krví a železem" pod vedením Otty von Bismarcka, nikoli na základě liberální ústavy.
Přes své politické neúspěchy zanechal trvalou stopu v německé kultuře, především svým přínosem pro architekturu a urbanismus Berlína a Postupimi. Jím oktrojovaná pruská ústava, ačkoliv byla konzervativní, položila základy konstituční monarchie v Prusku.
🤔 Pro laiky
- Boží právo králů: Přesvědčení, že panovník dostal právo vládnout přímo od Boha, a ne od lidí, parlamentu nebo ústavy. Proto Fridrich Vilém IV. nemohl přijmout císařskou korunu, kterou mu nabídl parlament zvolený lidmi – považoval to za podřadné a revoluční.
- Romantismus: Umělecký a myšlenkový směr, který byl populární v 19. století. Romantici obdivovali středověk, přírodu, city a národní historii. Král byl velkým romantikem, což se projevilo v jeho lásce ke gotickým katedrálám a stavbě zámků v historizujících stylech.
- Olomoucká punktace: Diplomatická dohoda z roku 1850 podepsaná v Olomouci. Prusko se v ní muselo pod tlakem Rakouska a Ruska vzdát svého plánu na sjednocení Německa pod svým vedením. Pro Prusko to byla velká politická prohra a ponížení.