Druhý chrám
Obsah boxu
Šablona:Infobox Stavba Druhý chrám (hebrejsky בֵּית־הַמִּקְדָּשׁ הַשֵּׁנִי, Beit ha-Mikdaš ha-Šeni) byl ústřední svatyní judaismu, která stála na Chrámové hoře v Jeruzalémě mezi lety 516 př. n. l. a 70 n. l. Nahradil První chrám (Šalomounův chrám), který byl zničen Babyloňany v roce 586 př. n. l.. Období Druhého chrámu je klíčovou epochou v židovských dějinách, během níž došlo k formování mnoha základních prvků židovského náboženství a společnosti a také ke vzniku křesťanství.
Chrám byl postaven navrátilci z babylonského exilu pod vedením Zerubábela. Ačkoliv byl zpočátku skromnější než jeho předchůdce, jeho význam postupně rostl. V 1. století př. n. l. prošel monumentální přestavbou a rozšířením za vlády krále Heroda Velikého, čímž se stal jednou z nejvelkolepějších staveb starověkého světa. Jeho zničení římskými vojsky pod velením budoucího císaře Tita v roce 70 n. l. během první židovské války znamenalo zásadní zlom, který vedl ke konci chrámového obětního kultu a transformaci judaismu do jeho rabínské podoby.
📜 Historie
🏛️ Návrat z exilu a stavba
Po dobytí Babylonu Perskou říší v roce 539 př. n. l. vydal perský král Kýros II. Veliký edikt, který umožnil Židům návrat do Judska a obnovu jejich chrámu v Jeruzalémě. První vlna navrátilců dorazila pod vedením Zerubábela, potomka krále Davida, a velekněze Jozueho.
Stavba byla zahájena položením základů, ale brzy narazila na odpor místních obyvatel (Samařané) a politické intriky, což vedlo k přerušení prací na téměř dvě desetiletí. Teprve díky povzbuzení proroků Agea a Zachariáše byla stavba kolem roku 520 př. n. l. obnovena. Chrám byl dokončen a slavnostně vysvěcen v březnu roku 516 př. n. l..
Tento chrám, často nazývaný Zerubábelův, byl podstatně skromnější než Šalomounův. Chyběly v něm některé klíčové posvátné předměty, především Archa úmluvy, která zmizela po zničení Prvního chrámu. Přesto se stal centrem náboženského života a národní identity.
헬 Helénistické období a znesvěcení
Po dobytí Perské říše Alexandrem Velikým se Judea dostala pod vliv helénistické kultury. Po Alexandrově smrti byla oblast nejprve pod nadvládou egyptských Ptolemaiovců a později syrských Seleukovců.
V roce 167 př. n. l. se seleukovský král Antiochos IV. Epifanés, ve snaze potlačit židovské náboženství a kulturu, dopustil znesvěcení Chrámu. Zakázal židovské obřady, nechal v Chrámu postavit oltář řeckému bohu Diovi a nutil Židy k obětování nečistých zvířat. Tento akt byl pro Židy hlubokou urážkou a stal se přímou příčinou Makabejského povstání.
✨ Hasmoneovské období a znovuzasvěcení
Povstání vedené kněžskou rodinou Hasmoneovců, zejména Judou Makabejským, bylo úspěšné. V roce 164 př. n. l. se povstalcům podařilo dobýt Jeruzalém, očistit Chrám od pohanských symbolů a znovu jej zasvětit Bohu Izraele. Na památku této události se slaví židovský svátek Chanuka.
Během následné vlády hasmoneovské dynastie, která spojovala funkci krále i velekněze, si Judea užívala období relativní nezávislosti a Chrám opět prosperoval jako náboženské i politické centrum.
🏛️ Herodova velkolepá přestavba
Když se v roce 37 př. n. l. dostal k moci Herodes Veliký jako římský klientský král, zahájil ambiciózní program přestavby a rozšíření Chrámu. Projekt, který začal kolem roku 19 př. n. l., měl za cíl nejen získat si přízeň židovského obyvatelstva, ale také vytvořit architektonický skvost, který by se vyrovnal největším stavbám Římské říše.
Herodes nechal zdvojnásobit plochu Chrámové hory vybudováním masivní plošiny podepřené mohutnými opěrnými zdmi. Jednou z těchto zdí je i dnešní Zeď nářků. Na této plošině vyrostl komplex nádvoří, sloupových síní a bran, který dalece přesahoval původní Zerubábelův chrám. Samotná svatyně byla přestavěna z bílého mramoru a zlata. Práce na hlavní budově trvaly jen několik let (aby se nepřerušil obětní kult), ale celý komplex byl dokončen až dlouho po Herodově smrti, kolem roku 63 n. l.
🔥 Zničení Římany
Rostoucí napětí mezi židovským obyvatelstvem a římskou nadvládou vyvrcholilo v roce 66 n. l. první židovskou válkou. V roce 70 n. l. oblehly římské legie pod velením Tita, syna císaře Vespasiana, Jeruzalém.
Po brutálním obléhání byl Jeruzalém dobyt a Chrám byl vypálen a srovnán se zemí. Podle tradice se tak stalo 9. dne měsíce avu, ve stejný den, kdy byl zničen i První chrám. Zničení Chrámu je zobrazeno na Titově oblouku v Římě, kde římští vojáci nesou chrámové poklady, včetně sedmiramenného svícnu (Menora).
🏗️ Architektura a struktura
Herodův chrám byl rozsáhlý komplex s několika úrovněmi svatosti, které se odrážely v jeho architektonickém uspořádání.
- Nádvoří pohanů: Největší vnější prostranství, přístupné všem lidem bez ohledu na národnost či víru. Sloužilo jako místo setkávání, výuky a také obchodu, kde si poutníci mohli koupit obětní zvířata a směnit peníze za chrámovou měnu.
- Vnitřní komplex (Azara): Byl obehnán zdí a nápisy v řečtině a latině varovaly Nežidy před vstupem pod trestem smrti.
* Nádvoří žen: Nejvzdálenější část vnitřního komplexu, kam mohly vstupovat i židovské ženy. * Nádvoří Izraele: Prostor určený pro rituálně čisté židovské muže. * Nádvoří kněží: Zde se nacházel velký obětní oltář a bylo přístupné pouze kněžím (kohenům) a levitům.
- Chrámová budova (Hekhal): Vlastní svatyně, do které mohli vstupovat pouze kněží vykonávající službu. Dělila se na dvě hlavní části:
* Svatyně (Kadoš): Obsahovala zlatý sedmiramenný svícen (Menora), stůl s předkladnými chleby a oltář pro pálení kadidla. * Velesvatyně (Kadoš ha-Kodašim): Nejsvětější místo, oddělené od Svatyně tlustou oponou. V době Druhého chrámu byla tato místnost zcela prázdná. Vstupovat do ní směl pouze velekněz, a to jen jednou v roce na svátek Jom kipur.
Celý komplex doplňovaly další stavby, jako například Královské sloupoví na jižní straně a pevnost Antonia na severozápadě, která sloužila jako sídlo římské posádky.
⛪ Náboženský a společenský význam
Druhý chrám byl absolutním centrem židovského života.
- Náboženské centrum: Bylo to jediné místo, kde bylo podle Tóry povoleno přinášet oběti Bohu. Obětní kult byl ústředním prvkem tehdejšího judaismu.
- Poutní místo: Třikrát do roka, na svátky Pesach, Šavu'ot a Sukot, putovali Židé z celé Judey i z diaspory do Jeruzaléma, aby se zúčastnili chrámových slavností.
- Ekonomické centrum: Chrám fungoval jako centrální banka, vybíral povinný chrámový poplatek a generoval obrovské příjmy z poutního ruchu a prodeje obětin.
- Soudní a politické centrum: V areálu Chrámu zasedal Sanhedrin, nejvyšší židovský soudní a zákonodárný orgán.
- Symbol národní identity: Chrám byl hmatatelným symbolem smlouvy mezi Bohem a Izraelem a ústředním bodem národní hrdosti a naděje na suverenitu.
📜 Důsledky zničení
Zničení Druhého chrámu v roce 70 n. l. bylo pro židovský národ traumatickou událostí s dalekosáhlými důsledky.
- Konec obětního kultu: Zánikem Chrámu přestala existovat možnost přinášet oběti, což si vynutilo fundamentální proměnu náboženské praxe.
- Vzestup rabínského judaismu: Těžiště náboženského života se přesunulo z Chrámu do synagogy a z kněží na rabíny (učence). Důraz byl nově kladen na modlitbu, studium Tóry a dodržování náboženských přikázání v každodenním životě.
- Vliv na křesťanství: Pro rané křesťany, kteří se teprve oddělovali od judaismu, byla destrukce Chrámu potvrzením Ježíšových proroctví a znamením konce staré éry a nástupu nové smlouvy.
- Posílení diaspory: Ztráta národního a náboženského centra v Jeruzalémě vedla k upevnění a rozvoji židovských komunit v diaspoře.
考古 Archeologie a odkaz
Z Herodova chrámu se dochovalo jen velmi málo. Nejvýznamnějším pozůstatkem je část západní opěrné zdi Chrámové hory, známá jako Zeď nářků (hebrejsky Ha-Kotel ha-Ma'aravi). Dnes je to nejposvátnější místo judaismu, kde se Židé modlí a oplakávají zničení Chrámu.
Archeologické výzkumy v okolí Chrámové hory odhalily další části opěrných zdí, schodiště, rituální lázně (mikve) a ulice z doby Druhého chrámu. Byly nalezeny také artefakty, jako například kamenný nápis varující pohany před vstupem do vnitřních nádvoří.
Dnes na Chrámové hoře stojí islámské svatyně Skalní dóm a Mešita al-Aksá, což z tohoto místa činí jedno z nejcitlivějších a nejspornějších náboženských míst na světě. Touha po obnově Chrámu (Třetího chrámu) zůstává součástí židovské liturgie a eschatologických představ některých směrů judaismu.
💡 Pro laiky
Představte si Druhý chrám ne jako obyčejný kostel nebo synagogu, ale jako kombinaci Vatikánu, národní banky a parlamentu pro starověký židovský národ. Bylo to jediné místo na světě, kde se podle jejich víry mohly konat nejdůležitější náboženské obřady, zejména zvířecí oběti. Byl to obrovský, velkolepý komplex, kam se třikrát ročně sjížděli Židé z celého tehdejšího světa.
Když ho Římané v roce 70 našeho letopočtu zničili, byla to pro judaismus naprostá katastrofa. Bylo to, jako by dnes zmizel Vatikán pro katolíky nebo Mekka pro muslimy. Tato událost donutila judaismus k zásadní změně: místo obětí v Chrámu se základem víry stala modlitba, studium svatých textů a život v komunitě soustředěné kolem synagogy. Moderní judaismus je přímým důsledkem této transformace. Slavná Zeď nářků v Jeruzalémě není zdí samotného Chrámu, ale pouze zbytkem obrovské opěrné zdi plošiny, na které celý komplex stál.