Karel I. Stuart
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Karel I. Stuart (anglicky Charles I; 19. listopadu 1600, Dunfermline – 30. ledna 1649, Londýn) byl král Anglie, Skotska a Irska z rodu Stuartovců, který vládl od 27. března 1625 až do své popravy v roce 1649. Jeho vláda byla poznamenána neustálými spory s anglickým parlamentem, které vyvrcholily v anglickou občanskou válku. Jeho porážka v této válce vedla k jeho soudu, odsouzení za velezradu a veřejné popravě, což z něj činí jediného anglického panovníka, který byl takto svržen a popraven. Jeho smrt znamenala dočasný konec monarchie a nastolení Anglické republiky (Commonwealthu) pod vedením Olivera Cromwella.
Karel I. byl pevným zastáncem božského práva králů, což ho dostávalo do konfliktu s parlamentem, který se snažil omezit jeho pravomoci. Jeho náboženská politika, zejména snaha vnutit anglikánské církvi prvky blízké katolicismu (tzv. arminianismus), vyvolala odpor puritánů a skotských presbyteriánů. Tyto politické a náboženské spory byly hlavní příčinou občanské války, která zpustošila Britské ostrovy.
👑 Život před nástupem na trůn
Karel se narodil v paláci Dunfermline ve Skotsku jako druhý syn skotského krále Jakuba VI. (později anglického krále Jakuba I.) a Anny Dánské. Jako dítě byl slabý a nemocný a na rozdíl od svého staršího bratra Jindřicha Frederika, prince z Walesu, nebyl považován za budoucího následníka. Vše se změnilo v roce 1612, kdy Jindřich Frederik zemřel na tyfus, a dvanáctiletý Karel se stal nečekaným dědicem trůnu.
V roce 1616 obdržel titul Princ z Walesu. Jeho výchova byla zaměřena na přípravu na roli panovníka. Karel byl na rozdíl od svého otce spíše zdrženlivý, vážný a hluboce zbožný. Velký vliv na něj měl otcův oblíbenec, George Villiers, vévoda z Buckinghamu. Společně v roce 1623 podnikli tajnou a neúspěšnou cestu do Madridu, kde se Karel měl ucházet o ruku španělské infantky Marie Anny. Tento neúspěch vedl k ochlazení vztahů se Španělskem a naopak ke sblížení s Francií. Po návratu do Anglie se Karel zasnoubil s Henriettou Marií, sestrou francouzského krále Ludvíka XIII..
📜 Vláda a konflikty s parlamentem
Karel I. nastoupil na trůn v roce 1625 po smrti svého otce. Jeho manželství s katoličkou Henriettou Marií bylo od počátku nepopulární a vyvolávalo obavy z rekatolizace země. Karlova vláda byla od začátku poznamenána spory s parlamentem, především o finance a náboženství.
💰 Finanční spory a nucené půjčky
Parlament odmítal králi schválit dostatečné finanční prostředky na vedení válek se Španělskem a Francií. Tradiční právo vybírat clo (Tonnage and Poundage) mu parlament schválil pouze na jeden rok místo na celý život, jak bylo zvykem. Karel to považoval za urážku a začal vybírat daně bez souhlasu parlamentu. Uchyloval se k nuceným půjčkám a uvěznil ty, kteří odmítli zaplatit. V roce 1628 byl donucen přijmout tzv. Petition of Right (Prosbu o právo), která potvrzovala, že král nemůže vybírat daně bez souhlasu parlamentu ani svévolně věznit poddané. Karel však tento dokument brzy začal ignorovat.
🙏 Náboženské napětí
Karel silně podporoval vysokou formu anglikánství, která zdůrazňovala rituály a hierarchii, což se nelíbilo puritánům, kteří usilovali o "očištění" církve od katolických prvků. Jeho hlavním náboženským poradcem byl William Laud, arcibiskup z Canterbury, který prosazoval uniformitu v bohoslužbách. Tyto reformy byly vnímány jako krok ke katolicismu a vyvolávaly silný odpor.
🏛️ Období osobní vlády (1629–1640)
Po rozpuštění parlamentu v roce 1629 vládl Karel jedenáct let bez něj. Toto období je známé jako "jedenáctiletá tyranie". K financování státu využíval nepopulární mimoparlamentní daně, z nichž nejznámější byla tzv. Ship Money (lodní daň), původně vybíraná jen v pobřežních oblastech na financování námořnictva, kterou Karel rozšířil na celou zemi. To vyvolalo obrovskou nevoli.
🏴 Války biskupů
V roce 1637 se Karel a arcibiskup Laud pokusili ve Skotsku zavést novou modlitební knihu (Book of Common Prayer), která byla velmi podobná anglikánské. To vyvolalo ve Skotsku povstání a vedlo k tzv. Válkám biskupů (1639–1640). Skotové, sjednocení v tzv. National Covenant, odmítli královu náboženskou politiku. Karel potřeboval peníze na potlačení povstání, a tak byl v roce 1640 nucen po jedenácti letech svolat parlament.
Tento parlament, známý jako Krátký parlament, byl však po pouhých třech týdnech rozpuštěn, protože odmítl schválit finance bez projednání králových přehmatů. Po další porážce od Skotů byl Karel donucen svolat parlament znovu. Tento parlament, který zasedal od listopadu 1640, vešel do dějin jako Dlouhý parlament.
⚔️ Anglická občanská válka
Dlouhý parlament, vedený osobnostmi jako John Pym a John Hampden, okamžitě začal omezovat královu moc. Nechal popravit Karlovy hlavní ministry, hraběte ze Straffordu a arcibiskupa Lauda, a zrušil nepopulární daně. Napětí eskalovalo, když se v lednu 1642 Karel neúspěšně pokusil osobně v parlamentu zatknout pět nejvlivnějších poslanců. Tento krok byl vnímán jako útok na svobody parlamentu a donutil Karla opustit Londýn. Obě strany začaly shromažďovat armády.
Cavaliers vs. Roundheads
Válka propukla v srpnu 1642. Na straně krále stáli tzv. Cavaliers (kavalíři), většinou šlechta a venkovské obyvatelstvo ze severu a západu Anglie. Proti nim stáli Roundheads (kulaté hlavy, podle krátce střižených vlasů), stoupenci parlamentu, především puritáni, obchodníci a obyvatelé Londýna a jihovýchodu země.
📉 Průběh války a klíčové bitvy
Zpočátku měli navrch royalisté. Obrat ve válce nastal s reorganizací parlamentní armády a vznikem tzv. New Model Army (Armády nového typu) pod velením Sira Thomase Fairfaxe a Olivera Cromwella. Klíčovými bitvami, které rozhodly o vítězství parlamentu, byly:
- Bitva na Marston Moor (1644) – drtivé vítězství parlamentu na severu Anglie.
- Bitva u Naseby (1645) – rozhodující porážka hlavní royalistické armády.
⛓️ Zajetí a soud
Po bitvě u Naseby byl osud války zpečetěn. V roce 1646 se Karel vzdal skotské armádě, která ho o rok později vydala anglickému parlamentu. I v zajetí se snažil intrikovat a vyjednávat s různými frakcemi, což vedlo k tzv. druhé občanské válce v roce 1648. Po jejím rychlém potlačení se radikální část armády v čele s Cromwellem rozhodla, že s králem nelze dosáhnout míru.
V prosinci 1648 provedl plukovník Thomas Pride tzv. Pride's Purge (Prideovu čistku), při které vojáci vyhnali z parlamentu všechny umírněné poslance. Zbylý parlament (tzv. Rump Parliament) pak zřídil zvláštní soudní tribunál, který měl krále soudit pro velezradu.
Soud začal v lednu 1649. Karel odmítl uznat legitimitu soudu s argumentem, že žádný soud nemůže soudit krále, jehož moc pochází od Boha. Přesto byl shledán vinným jako "tyran, zrádce, vrah a veřejný nepřítel" a odsouzen k smrti.
⚖️ Poprava a její důsledky
Karel I. byl veřejně sťat na popravišti před palácem Whitehall v Londýně 30. ledna 1649. Jeho poslední slova byla o tom, že je "mučedníkem lidu". Jeho poprava šokovala celou Evropu a znamenala radikální zlom v anglických dějinách.
Po jeho smrti byla zrušena monarchie i Sněmovna lordů a byla vyhlášena Anglická republika (Commonwealth of England). Moc postupně převzal Oliver Cromwell, který se v roce 1653 stal Lordem Protektorem. Monarchie byla obnovena až v roce 1660, kdy na trůn usedl Karlův syn Karel II..
👨👩👧👦 Rodina a potomstvo
S manželkou Henriettou Marií měl Karel I. devět dětí, z nichž se dospělosti dožilo šest:
- Karel II. (1630–1685), král Anglie, Skotska a Irska.
- Marie Henrietta Stuartovna (1631–1660), manželka Viléma II. Oranžského, matka Viléma III. Oranžského.
- Jakub II. (1633–1701), král Anglie, Skotska a Irska, svržen během Slavné revoluce.
- Alžběta Stuartovna (1635–1650).
- Anna Stuartovna (1637–1640).
- Jindřich Stuart, vévoda z Gloucesteru (1640–1660).
- Henrietta Anna Stuartovna (1644–1670), manželka Filipa I. Orleánského.
🎨 Odkaz a hodnocení
Karel I. je jednou z nejkontroverznějších postav britské historie. Pro své stoupence (royalisty a pozdější torye) byl mučedníkem, který zemřel za obranu zavedeného řádu a anglikánské církve (později byl anglikánskou církví svatořečen jako King Charles the Martyr). Pro své odpůrce (parlamentaristy a pozdější whigy) byl arogantním a nedůvěryhodným tyranem, jehož absolutistické snahy ohrožovaly svobody Angličanů.
Byl také významným sběratelem a mecenášem umění. Jeho sbírka obsahovala díla mistrů jako Tizian, Mantegna či Albrecht Dürer. Jeho dvorním malířem byl slavný vlámský portrétista Anthony van Dyck, jehož portréty formovaly obraz krále pro další generace. Po Karlově popravě byla velká část jeho umělecké sbírky rozprodána.
Jeho osud se stal trvalým varováním pro budoucí britské panovníky a významně přispěl k postupnému formování konstituční monarchie ve Spojeném království.