Alexandr Sergejevič Puškin
Obsah boxu
Alexandr Sergejevič Puškin (rusky Александр Сергеевич Пушкин; 6. června 1799 Moskva – 10. února 1837 Petrohrad) byl ruský básník, prozaik a dramatik éry romantismu. Je považován za zakladatele moderní ruské literatury a tvůrce současného ruského spisovného jazyka. Jeho dílo, které zahrnuje lyrickou i epickou poezii, román ve verších, dramata a prózu, zásadně ovlivnilo všechny následující generace ruských spisovatelů a stalo se nedílnou součástí ruské národní identity. Mezi jeho nejznámější díla patří román ve verších Evžen Oněgin, historické drama Boris Godunov a povídka Piková dáma.
📜 Život
Puškinův život byl stejně dramatický a plný zvratů jako díla, která psal. Byl to život plný tvůrčího génia, politické vzpoury, milostných afér a společenských intrik, který předčasně ukončil osudný souboj.
👶 Dětství a původ
Alexandr Puškin se narodil v Moskvě do staré, ale nepříliš bohaté šlechtické rodiny. Jeho otec, Sergej Lvovič Puškin, byl literární nadšenec a vlastnil rozsáhlou knihovnu, která mladému Alexandrovi poskytla přístup k dílům francouzských osvícenců, jako byli Voltaire a Diderot. Z matčiny strany, Naděždy Osipovny, měl Puškin exotický původ. Jeho pradědečkem byl Abram Petrovič Gannibal, africký otrok, který se stal chráněncem cara Petra Velikého, dosáhl vojenských a šlechtických poct a stal se generálem. Na svůj africký původ byl Puškin hrdý a věnoval mu nedokončený román Mouřenín Petra Velikého.
V letech 1811 až 1817 studoval na prestižním Carskoselském lyceu nedaleko Petrohradu, elitní škole pro syny nejvyšší šlechty. Již zde se projevil jeho mimořádný básnický talent a získal si uznání svých spolužáků i učitelů.
🏛️ Politické názory a první vyhnanství
Po absolvování lycea se Puškin přestěhoval do Petrohradu a vedl bohémský život. Jeho raná tvorba, zejména politicky laděné epigramy a óda Volnost, v nichž kritizoval samoděržaví a nevolnictví, mu vynesla nelibost cara Alexandra I.. Aby se vyhnul deportaci na Sibiř, byl v roce 1820 poslán do vyhnanství na jih impéria.
Během tohoto období (1820–1824) pobýval na Kavkazu, na Krymu, v Kišiněvě a v Oděse. Cestování a setkání s divokou přírodou a odlišnými kulturami se staly inspirací pro jeho romantické poemy, jako jsou Kavkazský zajatec nebo Bachčisarajská fontána. V Oděse se dostal do konfliktu s místním guvernérem, což vedlo k jeho dalšímu přemístění.
🏡 Vyhnanství v Michajlovském
V letech 1824 až 1826 byl Puškin nucen žít pod policejním dohledem na rodinném statku Michajlovskoje v pskovské gubernii. Ačkoliv se cítil izolovaný, toto období bylo jedním z nejplodnějších v jeho kariéře. Právě zde napsal podstatnou část svého mistrovského díla, románu ve verších Evžen Oněgin, a dokončil historickou tragédii Boris Godunov. Intenzivně se také věnoval studiu ruské historie a folklóru.
Během jeho vyhnanství proběhlo v prosinci 1825 povstání děkabristů, z nichž mnozí byli Puškinovými přáteli. Ačkoliv se povstání přímo neúčastnil, jeho dřívější politické verše byly mezi děkabristy velmi populární.
👑 Návrat a carova cenzura
Po nástupu na trůn povolal nový car Mikuláš I. Puškina v roce 1826 zpět do Moskvy. Car mu slíbil ochranu a osobně se nabídl, že bude jeho cenzorem. Tento zdánlivý projev přízně se však brzy ukázal jako past. Puškin byl pod neustálým dohledem tajné policie a každé jeho dílo muselo projít carovým schválením, což výrazně omezovalo jeho tvůrčí svobodu.
💍 Manželství a poslední léta
V roce 1831 se Puškin oženil s Nataljou Nikolajevnou Gončarovovou, která byla považována za jednu z nejkrásnějších žen v Rusku. Manželství mu přineslo čtyři děti, ale také obrovské finanční potíže, protože život u dvora byl velmi nákladný. Puškin se stále více zadlužoval a jeho postavení bylo čím dál složitější.
Poslední léta jeho života byla poznamenána společenskými intrikami a rostoucími dluhy. V roce 1836 založil literární časopis Sovremennik (Současník), aby si finančně přilepšil, ale projekt nebyl příliš úspěšný.
⚔️ Osudný souboj a smrt
Puškinova manželka Natalja se stala objektem zájmu francouzského barona Georgese-Charlese de Heeckeren d'Anthès, adoptivního syna nizozemského velvyslance. D'Anthèsovo dvoření a anonymní dopisy, které zpochybňovaly Puškinovu čest, vedly k nevyhnutelnému konfliktu.
Dne 8. února 1837 se Puškin a d'Anthès utkali v pistolovém souboji na okraji Petrohradu. Puškin byl těžce zraněn střelou do břicha a o dva dny později, 10. února 1837, na následky zranění zemřel ve svém bytě na nábřeží řeky Mojky. Jeho smrt vyvolala v ruské společnosti obrovský zármutek. Carova vláda, obávající se politických demonstrací, nechala jeho tělo tajně převézt a pohřbít v Svjatogorském klášteře poblíž Michajlovského.
✒️ Dílo
Puškinovo dílo je mimořádně rozmanité a zahrnuje všechny hlavní literární žánry. Jeho styl se vyvíjel od raného romantismu inspirovaného Byronem až po zralý realismus.
📖 Poezie
Poezie tvoří jádro Puškinovy tvorby. Jeho lyrické básně se vyznačují formální dokonalostí, lehkostí a hlubokým citem. Mezi nejznámější patří Vzpomínám na ten krásný okamžik... nebo Prorok. Kromě lyrické poezie je autorem několika velkých epických básní (poem):
- Ruslan a Ludmila (1820) – Pohádková poema založená na ruském folklóru.
- Kavkazský zajatec (1821) – Romantická poema ovlivněná Byronem.
- Měděný jezdec (1833) – Jedno z jeho vrcholných děl, poema o konfliktu jedince a státní moci na pozadí povodně v Petrohradě.
🎭 Evžen Oněgin
Evžen Oněgin (1823–1831) je Puškinovo nejvýznamnější dílo a je považováno za první velký ruský román. Je napsán ve verších, ve specifické formě tzv. oněginské strofy. Dílo popisuje život a osudy cynického šlechtice Evžena Oněgina, který z rozmaru promarní lásku upřímné Taťány Lariny. Román je brilantním obrazem ruské společnosti na počátku 19. století a zároveň hlubokou psychologickou studií "zbytečného člověka", literárního typu, který Puškin tímto dílem zavedl do ruské literatury.
✍️ Próza
V pozdější fázi své tvorby se Puškin stále více věnoval próze, kterou psal úsporným, přesným a elegantním stylem.
- Povídky Bělkina (1831) – Cyklus pěti povídek, které jsou mistrovskou ukázkou různých žánrů.
- Piková dáma (1834) – Fantastická novela s prvky hororu o posedlosti hazardem.
- Kapitánská dcerka (1836) – Historický román odehrávající se na pozadí Pugačovova povstání. Dílo kombinuje milostný příběh s historickými událostmi a je považováno za vrchol ruské historické prózy.
🎬 Drama
- Boris Godunov (1825) – Historická tragédie napsaná po vzoru Shakespearových her. Zobrazuje boj o moc v Rusku na přelomu 16. a 17. století. Dílo bylo zhudebněno Modestem Musorgským ve stejnojmenné opeře.
- Malé tragédie (1830) – Cyklus čtyř krátkých dramatických her: Skoupý rytíř, Mozart a Salieri, Kamenný host a Hodokvas v době moru.
✨ Styl a význam
🇷🇺 Jazyková inovace
Puškin je považován za tvůrce moderního ruského literárního jazyka. Dokázal syntetizovat staroslověnské prvky, hovorovou ruštinu a západoevropské jazykové vlivy do harmonického celku. Jeho jazyk je přesný, stručný a zároveň neobyčejně melodický. Osvobodil ruskou literaturu od těžkopádných a archaických forem 18. století.
🎨 Přechod od romantismu k realismu
Ačkoliv Puškin začínal jako romantický básník, jeho dílo postupně směřovalo k realismu. V Evženu Oněginovi a pozdější próze se zaměřoval na objektivní zobrazení reality, psychologickou propracovanost postav a kritický pohled na společnost. Tím položil základy pro velký ruský realistický román 19. století.
🌍 Vliv na ruskou a světovou literaturu
Puškinův vliv na ruskou literaturu je nezměrný. Každý významný ruský spisovatel, včetně Gogola, Turgeněva, Dostojevského a Tolstého, se k němu hlásil jako ke svému učiteli. Jeho díla se stala inspirací pro mnoho oper, baletů a filmů, například opery Evžen Oněgin a Piková dáma od Petra Iljiče Čajkovského.
🏛️ Odkaz a památka
Puškinův status v Rusku je srovnatelný se Shakespearem v Anglii nebo Goethem v Německu. Je vnímán jako národní básník a symbol ruské kultury. Po celém Rusku i v zahraničí stojí jeho sochy a pomníky. Jeho bývalé byty a statky, jako je byt na Mojce v Petrohradě nebo statek Michajlovskoje, byly přeměněny na muzea. Jeho narozeniny, 6. června, se v Rusku slaví jako Den ruského jazyka.
⭐ Zajímavosti
- Puškin byl známý svou vznětlivou povahou a účastnil se více než dvaceti soubojů, ačkoliv většina z nich skončila smírem ještě před první střelou.
- Jeho africký původ byl ve společnosti 19. století neobvyklý a Puškin na něj často s hrdostí upozorňoval.
- Ruský kritik Vissarion Grigorjevič Bělinskij ho označil za "encyklopedii ruského života".
- Slavný výrok kritika Apollona Grigorjeva "Puškin – to je naše všechno" (Пушкин – это наше всё) se stal v Rusku okřídleným rčením.