Alexandr Sergejevič Puškin

Alexandr Sergejevič Puškin
	Soubor:Pushkin portrait by Orest Kiprensky (1827).jpg
	Portrét Alexandra Puškina od Oresta Kiprenského (1827)
Datum narození	6. června 1799
Místo narození	Moskva, Ruské impérium
Datum úmrtí	10. února 1837 (ve věku 37 let)
Místo úmrtí	Petrohrad, Ruské impérium
Příčina úmrtí	Zranění utrpěná v pistolovém souboji
Národnost	ruská
Období	Romantismus, počátky realismu
Žánr	poezie, próza, drama
Manželka	Natalja Nikolajevna Gončarovová
Podpis
	Soubor:Pushkin signature.svg

Rozbalit box

Obsah boxu

Alexandr Sergejevič Puškin (rusky Александр Сергеевич Пушкин; 6. června 1799 Moskva – 10. února 1837 Petrohrad) byl ruský básník, prozaik a dramatik éry romantismu. Je považován za zakladatele moderní ruské literatury a tvůrce současného ruského spisovného jazyka. Jeho dílo, které zahrnuje lyrickou i epickou poezii, román ve verších, dramata a prózu, zásadně ovlivnilo všechny následující generace ruských spisovatelů a stalo se nedílnou součástí ruské národní identity. Mezi jeho nejznámější díla patří román ve verších Evžen Oněgin, historické drama Boris Godunov a povídka Piková dáma.

📜 Život

Puškinův život byl stejně dramatický a plný zvratů jako díla, která psal. Byl to život plný tvůrčího génia, politické vzpoury, milostných afér a společenských intrik, který předčasně ukončil osudný souboj.

👶 Dětství a původ

Alexandr Puškin se narodil v Moskvě do staré, ale nepříliš bohaté šlechtické rodiny. Jeho otec, Sergej Lvovič Puškin, byl literární nadšenec a vlastnil rozsáhlou knihovnu, která mladému Alexandrovi poskytla přístup k dílům francouzských osvícenců, jako byli Voltaire a Diderot. Z matčiny strany, Naděždy Osipovny, měl Puškin exotický původ. Jeho pradědečkem byl Abram Petrovič Gannibal, africký otrok, který se stal chráněncem cara Petra Velikého, dosáhl vojenských a šlechtických poct a stal se generálem. Na svůj africký původ byl Puškin hrdý a věnoval mu nedokončený román Mouřenín Petra Velikého.

V letech 1811 až 1817 studoval na prestižním Carskoselském lyceu nedaleko Petrohradu, elitní škole pro syny nejvyšší šlechty. Již zde se projevil jeho mimořádný básnický talent a získal si uznání svých spolužáků i učitelů.

🏛️ Politické názory a první vyhnanství

Po absolvování lycea se Puškin přestěhoval do Petrohradu a vedl bohémský život. Jeho raná tvorba, zejména politicky laděné epigramy a óda Volnost, v nichž kritizoval samoděržaví a nevolnictví, mu vynesla nelibost cara Alexandra I.. Aby se vyhnul deportaci na Sibiř, byl v roce 1820 poslán do vyhnanství na jih impéria.

Během tohoto období (1820–1824) pobýval na Kavkazu, na Krymu, v Kišiněvě a v Oděse. Cestování a setkání s divokou přírodou a odlišnými kulturami se staly inspirací pro jeho romantické poemy, jako jsou Kavkazský zajatec nebo Bachčisarajská fontána. V Oděse se dostal do konfliktu s místním guvernérem, což vedlo k jeho dalšímu přemístění.

🏡 Vyhnanství v Michajlovském

V letech 1824 až 1826 byl Puškin nucen žít pod policejním dohledem na rodinném statku Michajlovskoje v pskovské gubernii. Ačkoliv se cítil izolovaný, toto období bylo jedním z nejplodnějších v jeho kariéře. Právě zde napsal podstatnou část svého mistrovského díla, románu ve verších Evžen Oněgin, a dokončil historickou tragédii Boris Godunov. Intenzivně se také věnoval studiu ruské historie a folklóru.

Během jeho vyhnanství proběhlo v prosinci 1825 povstání děkabristů, z nichž mnozí byli Puškinovými přáteli. Ačkoliv se povstání přímo neúčastnil, jeho dřívější politické verše byly mezi děkabristy velmi populární.

👑 Návrat a carova cenzura

Po nástupu na trůn povolal nový car Mikuláš I. Puškina v roce 1826 zpět do Moskvy. Car mu slíbil ochranu a osobně se nabídl, že bude jeho cenzorem. Tento zdánlivý projev přízně se však brzy ukázal jako past. Puškin byl pod neustálým dohledem tajné policie a každé jeho dílo muselo projít carovým schválením, což výrazně omezovalo jeho tvůrčí svobodu.

💍 Manželství a poslední léta

V roce 1831 se Puškin oženil s Nataljou Nikolajevnou Gončarovovou, která byla považována za jednu z nejkrásnějších žen v Rusku. Manželství mu přineslo čtyři děti, ale také obrovské finanční potíže, protože život u dvora byl velmi nákladný. Puškin se stále více zadlužoval a jeho postavení bylo čím dál složitější.

Poslední léta jeho života byla poznamenána společenskými intrikami a rostoucími dluhy. V roce 1836 založil literární časopis Sovremennik (Současník), aby si finančně přilepšil, ale projekt nebyl příliš úspěšný.

⚔️ Osudný souboj a smrt

Puškinova manželka Natalja se stala objektem zájmu francouzského barona Georgese-Charlese de Heeckeren d'Anthès, adoptivního syna nizozemského velvyslance. D'Anthèsovo dvoření a anonymní dopisy, které zpochybňovaly Puškinovu čest, vedly k nevyhnutelnému konfliktu.

Dne 8. února 1837 se Puškin a d'Anthès utkali v pistolovém souboji na okraji Petrohradu. Puškin byl těžce zraněn střelou do břicha a o dva dny později, 10. února 1837, na následky zranění zemřel ve svém bytě na nábřeží řeky Mojky. Jeho smrt vyvolala v ruské společnosti obrovský zármutek. Carova vláda, obávající se politických demonstrací, nechala jeho tělo tajně převézt a pohřbít v Svjatogorském klášteře poblíž Michajlovského.

✒️ Dílo

Puškinovo dílo je mimořádně rozmanité a zahrnuje všechny hlavní literární žánry. Jeho styl se vyvíjel od raného romantismu inspirovaného Byronem až po zralý realismus.

📖 Poezie

Poezie tvoří jádro Puškinovy tvorby. Jeho lyrické básně se vyznačují formální dokonalostí, lehkostí a hlubokým citem. Mezi nejznámější patří Vzpomínám na ten krásný okamžik... nebo Prorok. Kromě lyrické poezie je autorem několika velkých epických básní (poem):

Ruslan a Ludmila (1820) – Pohádková poema založená na ruském folklóru.
Kavkazský zajatec (1821) – Romantická poema ovlivněná Byronem.
Měděný jezdec (1833) – Jedno z jeho vrcholných děl, poema o konfliktu jedince a státní moci na pozadí povodně v Petrohradě.

🎭 Evžen Oněgin

Evžen Oněgin (1823–1831) je Puškinovo nejvýznamnější dílo a je považováno za první velký ruský román. Je napsán ve verších, ve specifické formě tzv. oněginské strofy. Dílo popisuje život a osudy cynického šlechtice Evžena Oněgina, který z rozmaru promarní lásku upřímné Taťány Lariny. Román je brilantním obrazem ruské společnosti na počátku 19. století a zároveň hlubokou psychologickou studií "zbytečného člověka", literárního typu, který Puškin tímto dílem zavedl do ruské literatury.

✍️ Próza

V pozdější fázi své tvorby se Puškin stále více věnoval próze, kterou psal úsporným, přesným a elegantním stylem.

Povídky Bělkina (1831) – Cyklus pěti povídek, které jsou mistrovskou ukázkou různých žánrů.
Piková dáma (1834) – Fantastická novela s prvky hororu o posedlosti hazardem.
Kapitánská dcerka (1836) – Historický román odehrávající se na pozadí Pugačovova povstání. Dílo kombinuje milostný příběh s historickými událostmi a je považováno za vrchol ruské historické prózy.

🎬 Drama

Boris Godunov (1825) – Historická tragédie napsaná po vzoru Shakespearových her. Zobrazuje boj o moc v Rusku na přelomu 16. a 17. století. Dílo bylo zhudebněno Modestem Musorgským ve stejnojmenné opeře.
Malé tragédie (1830) – Cyklus čtyř krátkých dramatických her: Skoupý rytíř, Mozart a Salieri, Kamenný host a Hodokvas v době moru.

✨ Styl a význam

🇷🇺 Jazyková inovace

Puškin je považován za tvůrce moderního ruského literárního jazyka. Dokázal syntetizovat staroslověnské prvky, hovorovou ruštinu a západoevropské jazykové vlivy do harmonického celku. Jeho jazyk je přesný, stručný a zároveň neobyčejně melodický. Osvobodil ruskou literaturu od těžkopádných a archaických forem 18. století.

🎨 Přechod od romantismu k realismu

Ačkoliv Puškin začínal jako romantický básník, jeho dílo postupně směřovalo k realismu. V Evženu Oněginovi a pozdější próze se zaměřoval na objektivní zobrazení reality, psychologickou propracovanost postav a kritický pohled na společnost. Tím položil základy pro velký ruský realistický román 19. století.

🌍 Vliv na ruskou a světovou literaturu

Puškinův vliv na ruskou literaturu je nezměrný. Každý významný ruský spisovatel, včetně Gogola, Turgeněva, Dostojevského a Tolstého, se k němu hlásil jako ke svému učiteli. Jeho díla se stala inspirací pro mnoho oper, baletů a filmů, například opery Evžen Oněgin a Piková dáma od Petra Iljiče Čajkovského.

🏛️ Odkaz a památka

Puškinův status v Rusku je srovnatelný se Shakespearem v Anglii nebo Goethem v Německu. Je vnímán jako národní básník a symbol ruské kultury. Po celém Rusku i v zahraničí stojí jeho sochy a pomníky. Jeho bývalé byty a statky, jako je byt na Mojce v Petrohradě nebo statek Michajlovskoje, byly přeměněny na muzea. Jeho narozeniny, 6. června, se v Rusku slaví jako Den ruského jazyka.

⭐ Zajímavosti

Puškin byl známý svou vznětlivou povahou a účastnil se více než dvaceti soubojů, ačkoliv většina z nich skončila smírem ještě před první střelou.
Jeho africký původ byl ve společnosti 19. století neobvyklý a Puškin na něj často s hrdostí upozorňoval.
Ruský kritik Vissarion Grigorjevič Bělinskij ho označil za "encyklopedii ruského života".
Slavný výrok kritika Apollona Grigorjeva "Puškin – to je naše všechno" (Пушкин – это наше всё) se stal v Rusku okřídleným rčením.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 20.12.2025