Barviva
Obsah boxu
Barviva v širším smyslu jsou chemické látky, které mají schopnost pohlcovat světlo v jeho viditelné části spektra, což způsobuje, že se jeví jako barevné. Používají se k barvení různých materiálů, jako jsou textilie, plasty, papír, potraviny nebo nátěrové hmoty. V užším, technickém smyslu se termín barvivo (anglicky dye) používá pro látky rozpustné v médiu, ve kterém se aplikují (např. ve vodě), zatímco pro nerozpustné barevné látky se používá termín pigment (anglicky pigment). Pigmenty tvoří ve výsledném materiálu disperzi pevných částic.
Barviva mohou být přírodního nebo syntetického původu. Zatímco v minulosti dominovala přírodní barviva získávaná z rostlin, živočichů a minerálů, od poloviny 19. století drtivě převládají barviva syntetická, která nabízejí širší paletu odstínů, lepší stálost a nižší výrobní náklady.
📜 Historie
Historie používání barviv je stará jako lidstvo samo. Již v pravěku lidé používali přírodní pigmenty, jako jsou okr nebo dřevěné uhlí, k jeskynním malbám a zdobení těla.
🏺 Starověk a středověk
Ve starověkých civilizacích, jako byl Starověký Egypt, Mezopotámie nebo Fénicie, dosáhlo umění barvení vysoké úrovně. Mezi nejcennější barviva patřila:
- Tyřský purpur: Získával se z mořských plžů ostranka a byl extrémně drahý. Jeho výroba byla soustředěna ve fénických městech Týros a Sidón. Purpurová barva se stala symbolem moci a bohatství, byla vyhrazena pro císaře a nejvyšší společenské vrstvy Římské říše.
- Indigo: Modré barvivo získávané z rostlin rodu indigovník (Indigofera). Bylo známé v Indii, Egyptě i Peru. V Evropě se ve středověku používal boryt barvířský jako lokální zdroj indiga.
- Karmín: Jasně červené barvivo získávané z vysušených těl hmyzu červce nopálového (Dactylopius coccus), který žije na opunciích. Po objevení Ameriky se stalo významným dovozním artiklem do Evropy.
- Šafrán: Žluté barvivo získávané z blizen šafránu setého. Pro svou náročnost na sklizeň patřil k nejdražším kořením i barvivům.
Dalšími významnými přírodními barvivy byly alizarin (červená z kořene mořeny barvířské) nebo rezedová žluť.
🔬 Věk syntetických barviv
Revoluci v barvířství odstartoval v roce 1856 teprve osmnáctiletý anglický chemik William Henry Perkin. Při pokusu o syntézu chininu z anilinu náhodou připravil první syntetické organické barvivo – mauvein (anilínová červeň). Tento objev položil základy moderního chemického průmyslu zaměřeného na organickou syntézu.
Následoval rychlý vývoj, na kterém se podíleli především němečtí chemici a firmy jako BASF, Bayer a Hoechst.
- 1858: Peter Griess objevil diazotační reakci, která se stala základem pro výrobu největší skupiny barviv – azobarviv.
- 1869: Carl Graebe a Carl Liebermann syntetizovali alizarin, první syntetickou náhradu přírodního barviva.
- 1880: Adolf von Baeyer plně objasnil strukturu indiga a v roce 1897 firma BASF zahájila jeho průmyslovou výrobu, což vedlo ke kolapsu pěstování indigovníku.
Syntetická barviva rychle nahradila ta přírodní díky své nízké ceně, stálosti, reprodukovatelnosti odstínů a široké škále barev.
⚙️ Dělení a klasifikace barviv
Barviva lze dělit podle několika kritérií, která se často prolínají.
Podle původu
- Přírodní barviva: Získávaná z přírodních zdrojů.
- Rostlinná: chlorofyl (zelená), karotenoidy (žlutá, oranžová, červená), antokyany (červená, modrá, fialová), indigo.
- Živočišná: karmín (červená), tyřský purpur (purpurová), sépiová čerň.
- Minerální (pigmenty): okr (žlutá, hnědá), umbra, siena, rumělka (sulfid rtuťnatý).
- Syntetická barviva: Připravovaná chemickou syntézou, dnes tvoří naprostou většinu používaných barviv.
Podle chemické struktury
Toto dělení vychází z charakteristické chemické skupiny (chromofor), která je nositelem barevnosti.
- Azobarviva: Nejpočetnější skupina, charakterizovaná azoskupinou (-N=N-). Pokrývají širokou škálu barev, zejména žlutou, oranžovou a červenou.
- Antrachinonová barviva: Odvozená od antrachinonu. Vyznačují se dobrou světlostálostí. Patří sem např. syntetický alizarin.
- Indigoidní barviva: Obsahují indigoidní strukturu. Patří sem indigo a tyřský purpur.
- Ftalocyaninová barviva: Komplexní sloučeniny s centrálním atomem kovu (typicky měď). Poskytují velmi stálé modré a zelené odstíny (např. ftalocyaninová modř). Používají se hlavně jako pigmenty.
- Triarylmethanová barviva: Poskytují velmi brilantní, ale často málo stálé odstíny. Příkladem je malachitová zeleň nebo fuchsin.
- Sirná barviva: Levná barviva pro barvení bavlny na tmavé odstíny (černá, hnědá, tmavě modrá).
- Nitro a nitroso barviva: Historicky starší skupina, dnes s menším významem.
Podle rozpustnosti a použití (technologická klasifikace)
Toto dělení je klíčové pro praxi, protože určuje, jakým způsobem se barvivo aplikuje na daný materiál.
Barviva (rozpustná)
- Kyselá barviva: Rozpustná ve vodě, aplikují se z kyselé lázně. Používají se na barvení proteinových vláken (vlna, hedvábí) a polyamidu.
- Zásaditá (bazická) barviva: Tvoří barevné kationty. Používají se na barvení polyakrylonitrilových vláken a v biologii (např. methylenová modř).
- Přímá (substantivní) barviva: Barví celulózová vlákna (bavlna, viskóza) přímo z neutrální nebo slabě alkalické lázně. Mají nižší stálost na mokro.
- Mořidlová barviva: Vyžadují přítomnost mořidla (soli kovů, např. chromu nebo hliníku), které vytvoří na vlákně nerozpustný barevný komplex.
- Kypová barviva: Jsou ve vodě nerozpustná. Před barvením se převedou redukcí v alkalickém prostředí na rozpustnou (leuko) formu. Po obarvení vlákna se oxidací (např. vzdušným kyslíkem) převedou zpět na nerozpustnou barevnou formu. Patří sem indigo. Vyznačují se vynikající stálostí.
- Disperzní barviva: Jsou málo rozpustná ve vodě a aplikují se ve formě jemné disperze. Používají se pro barvení hydrofobních syntetických vláken, jako je polyester.
- Reaktivní barviva: Obsahují reaktivní skupinu, která je schopna vytvořit kovalentní vazbu s vláknem (typicky celulózovým). Poskytují velmi stálé a brilantní vybarvení.
Pigmenty (nerozpustná)
- Anorganické pigmenty: Jsou to často oxidy, sulfidy nebo jiné soli kovů. Jsou velmi stálé, ale mívají méně brilantní odstíny.
- Bílé: Titanová běloba (oxid titaničitý, TiO₂), zinková běloba (oxid zinečnatý).
- Barevné: Železitá červeň (oxid železitý), chromová žluť (chroman olovnatý), ultramarín.
- Organické pigmenty: Syntetické organické sloučeniny, které jsou nerozpustné. Vyznačují se vysokou barevnou silou a brilantními odstíny. Patří sem např. ftalocyaniny nebo některé azosloučeniny.
🔬 Fyzikální princip barevnosti
Barevnost organických sloučenin je podmíněna přítomností specifických atomových skupin v jejich molekule.
- Chromofor (z řečtiny "nosič barvy"): Je to část molekuly zodpovědná za absorpci světla. Jsou to typicky skupiny s násobnými vazbami, které tvoří systém konjugovaných dvojných vazeb (např. -N=N-, -C=C-, -C=O). Tento systém π-elektronů je schopen absorbovat fotony o energii odpovídající viditelnému světlu, což vede k excitaci elektronu na vyšší energetickou hladinu.
- Auxochrom (z řečtiny "pomocník barvy"): Skupina, která sama o sobě nezpůsobuje barevnost, ale po navázání na chromofor posouvá absorpční maximum a zvyšuje intenzitu zbarvení. Jsou to skupiny s volnými elektronovými páry, např. -OH, -NH₂, -NR₂.
Látka se nám jeví v barvě, která je doplňková (komplementární) k barvě absorbovaného světla. Pokud látka absorbuje například modrou část spektra, jeví se nám jako žlutá. Pokud absorbuje všechny vlnové délky viditelného světla, je černá. Pokud žádné neabsorbuje (vše odráží), je bílá.
🏭 Využití
Barviva a pigmenty nacházejí uplatnění v mnoha odvětvích:
- Textilní průmysl: Největší spotřebitel barviv. Barví se přírodní i syntetická vlákna, látky a hotové oděvy.
- Nátěrové hmoty a tiskařské barvy: Zde se uplatňují především pigmenty, které dodávají barvu a kryvost lakům, emailům a tiskařským inkoustům.
- Plasty a guma: Pigmenty se používají k probarvování plastových výrobků a gumárenských směsí.
- Potravinářství: Používají se přírodní i syntetická potravinářská barviva (označovaná jako Éčka), např. kurkumin (E100), riboflavin (E101), karmín (E120) nebo karoteny (E160a).
- Kosmetika: Barviva a pigmenty jsou součástí rtěnek, očních stínů, make-upů i barev na vlasy.
- Věda a medicína: Barviva se používají v histologii a mikrobiologie k barvení tkáňových preparátů a mikroorganismů (např. Gramovo barvení, hematoxylin-eosin). Fluorescenční barviva slouží jako značky v molekulární biologii.
- Umění: Malířské barvy jsou tvořeny pigmenty rozptýlenými v pojivu (olej, akryl, voda).
🌍 Dopady na životní prostředí a zdraví
Průmyslová výroba a používání barviv s sebou nese i environmentální a zdravotní rizika.
- Znečištění vod: Odpadní vody z textilních továren jsou často silně zbarvené a mohou obsahovat toxické látky. I malé množství barviva ve vodě brání průniku světla, což narušuje fotosyntézu vodních organismů.
- Toxicita a karcinogenita: Některá barviva, zejména azobarviva odvozená od aromatických aminů (např. benzidin), jsou prokázanými karcinogeny a jejich použití je dnes přísně regulováno nebo zakázáno. Problémem mohou být i pigmenty obsahující těžké kovy jako olovo, kadmium nebo chrom.
- Alergie: Některá barviva, zejména disperzní a reaktivní, mohou u citlivých jedinců vyvolávat kontaktní alergické reakce.
V Evropské unii je chemická bezpečnost, včetně barviv, regulována nařízením REACH, které klade důraz na registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek.
🤔 Pro laiky: Jak funguje barva?
Představte si barvivo jako velmi vybíravou "houbu na světlo". Bílé sluneční světlo je ve skutečnosti směs všech barev duhy (červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová).
- Když toto světlo dopadne na nějaký předmět, například na červené tričko, molekuly barviva v látce se zachovají jako zmíněná houba. "Nasají" (pohltí) všechny barvy kromě červené.
- Červenou barvu, kterou nepohltily, odrazí pryč. Tento odražený červený paprsek pak doputuje do našeho oka, a proto vnímáme tričko jako červené.
- Černý předmět pohlcuje všechny barvy a žádnou neodráží. Bílý předmět naopak odráží všechny barvy a žádnou nepohlcuje.
Jaký je rozdíl mezi barvivem a pigmentem?
- Barvivo je jako inkoust. Když s ním barvíte látku, rozpustí se (většinou ve vodě) a jednotlivé molekuly barviva proniknou dovnitř vláken a chemicky se na ně navážou. Látka je probarvená skrz naskrz.
- Pigment je jako barevný písek. Je nerozpustný. Když ho chcete použít, musíte ho smíchat s nějakým pojivem (třeba s olejem u olejových barev). Tato směs se pak nanese na povrch. Pigment zůstává na povrchu jako vrstva malinkých barevných zrníček.