Arthur Schopenhauer

Rozbalit box

Obsah boxu

Arthur Schopenhauer (* 22. února 1788, Gdaňsk – 21. září 1860, Frankfurt nad Mohanem) byl významný německý filozof 19. století, nejznámější pro své hlavní dílo Svět jako vůle a představa (Die Welt als Wille und Vorstellung). Je považován za jednoho z největších představitelů filozofického pesimismu a metafyzického voluntarismu. Jeho myšlenky, které kombinovaly filozofii Immanuela Kanta s prvky východního myšlení, zejména buddhismu a hinduismu, měly hluboký vliv na pozdější filozofii, psychologii, literaturu a umění.

Schopenhauerova filozofie stojí v ostrém kontrastu k německému idealismu jeho současníků, jako byl Georg Wilhelm Friedrich Hegel, kterého Schopenhauer otevřeně kritizoval a pohrdal jím. Místo rozumu a pokroku viděl v jádru reality slepou, iracionální a neustále usilující sílu, kterou nazval "Vůle" (Wille). Tato Vůle je zdrojem veškerého utrpení na světě a jediným možným vykoupením je její popření skrze asketismus nebo dočasné utišení skrze estetický zážitek, zejména v hudbě.

📜 Život

🏛️ Mládí a vzdělání

Arthur Schopenhauer se narodil 22. února 1788 v Gdaňsku (tehdy Danzig), který byl v té době součástí Polsko-litevské unie. Jeho otec, Heinrich Floris Schopenhauer, byl úspěšný a kosmopolitní obchodník, a jeho matka, Johanna Schopenhauer (rozená Trosiener), se později stala známou spisovatelkou a salonní dámou. Otec si přál, aby se Arthur stal jeho nástupcem v obchodě, a proto mu poskytl široké, mezinárodní vzdělání. Mladý Schopenhauer cestoval po Evropě, strávil čas ve Francii a Anglii, kde se naučil jazyky a poznal různé kultury.

Po náhlé a pravděpodobně sebevražedné smrti otce v roce 1805 se rodina přestěhovala do Výmaru, tehdejšího kulturního centra Německa. Johanna zde vedla slavný literární salon, který navštěvovaly osobnosti jako Johann Wolfgang von Goethe. Vztah mezi Arthurem a jeho matkou byl však napjatý a chladný, což ho hluboce ovlivnilo.

Schopenhauer se nakonec rozhodl opustit obchodní kariéru a věnovat se studiu. V roce 1809 se zapsal na univerzitu v Göttingenu, kde studoval medicínu a později filozofii. Zde se seznámil s dílem Platóna a především Immanuela Kanta, který se stal základním kamenem jeho vlastního myšlení. Později přestoupil na univerzitu v Berlíně, kde navštěvoval přednášky Fichteho a Schleiermachera, avšak jejich idealistické systémy ho zklamaly.

🧠 Filozofická kariéra a hlavní dílo

V roce 1813 získal Schopenhauer doktorát na univerzitě v Jeně za svou disertační práci O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu. Během pobytu v Drážďanech mezi lety 1814 a 1818 napsal své stěžejní dílo, Svět jako vůle a představa. Kniha byla publikována na konci roku 1818 (s vročením 1819), ale setkala se s téměř naprostým nezájmem a lhostejností akademického světa i veřejnosti.

V roce 1820 se Schopenhauer habilitoval na univerzitě v Berlíně a začal přednášet jako soukromý docent. V projevu své arogance a pohrdání Hegelem, který byl tehdy na vrcholu slávy, si záměrně stanovil čas svých přednášek na stejnou dobu jako Hegel. Výsledkem bylo, že do jeho kurzů téměř nikdo nechodil, zatímco Hegelovy posluchárny byly přeplněné. Po tomto neúspěchu se Schopenhauer stáhl z akademického života a již nikdy nezastával žádnou univerzitní pozici.

🌳 Život ve Frankfurtu a pozdní uznání

V roce 1831 uprchl Schopenhauer z Berlína před epidemií cholery (na kterou zemřel Hegel) a usadil se ve Frankfurtu nad Mohanem, kde žil v ústraní po zbytek svého života. Žil z rodinného dědictví, což mu umožnilo věnovat se plně své filozofické práci. Jeho život byl charakterizován samotou, pesimismem, misantropií a přísným denním režimem. Jeho jediným společníkem byl po mnoho let jeho pudl, kterého pojmenoval Atma (v sanskrtu "světová duše").

Uznání se dočkal až v posledním desetiletí svého života. V roce 1851 vydal sbírku esejů a aforismů s názvem Parerga a Paralipomena, která byla napsána přístupnějším a čtivějším stylem než jeho hlavní dílo. Tato kniha mu konečně přinesla slávu a přitáhla pozornost k jeho dřívějším pracím. Začaly se tvořit kroužky jeho obdivovatelů a jeho filozofie se stala módní.

Arthur Schopenhauer zemřel 21. září 1860 ve věku 72 let na selhání srdce. Je pohřben na hlavním hřbitově ve Frankfurtu.

🧠 Filozofie

Schopenhauerova filozofie je systematická a vychází z jediného ústředního principu: rozlišení mezi světem jako představou (Vorstellung) a světem jako Vůlí (Wille).

🌍 Svět jako představa

V návaznosti na Kanta Schopenhauer tvrdí, že svět, jak ho vnímáme, není světem "o sobě" (Ding an sich), ale pouze jevem neboli představou. Naše poznání je podmíněno apriorními formami našeho intelektu: časem, prostorem a kauzalitou. Vše, co existuje v tomto světě jevů, je podřízeno "větě o dostatečném důvodu", což znamená, že pro existenci a povahu každého objektu musí existovat důvod. Tento svět je světem objektů pro poznávající subjekt; bez subjektu by nebylo objektu a naopak.

🔥 Svět jako Vůle

Zatímco Kant tvrdil, že "věc o sobě" je nepoznatelná, Schopenhauer věřil, že k ní máme přímý, byť jedinečný přístup – skrze naše vlastní tělo. Vnitřní prožitek našeho těla nám neodhaluje jen další představu, ale přímý projev základní reality, kterou nazývá Vůle. Vůle je slepá, iracionální, neukojitelná a věčná síla, která je podstatou všeho, co existuje. Není to osobní vůle, ale kosmický princip – slepé puzení k existenci a životu.

Tato Vůle se objektivizuje na různých stupních, od anorganických sil (např. gravitace) přes rostliny a zvířata až po člověka. V člověku dosahuje Vůle nejvyššího stupně sebeuvědomění skrze intelekt. Intelekt je však pouze nástrojem Vůle, sloužícím k jejímu přežití a rozmnožování.

😞 Pesimismus a utrpení

Protože Vůle je neustálé, nenasytné puzení, je život ze své podstaty utrpením. Každé uspokojení touhy je jen dočasné a okamžitě je nahrazeno novou touhou nebo pocitem nudy a prázdnoty. Život se tak houpe jako kyvadlo mezi bolestí a nudou. Štěstí je pouze negativní stav – dočasná absence bolesti. Tento pohled činí ze Schopenhauera jednoho z nejvýznamnějších filozofických pesimistů. Svět je podle něj tím nejhorším ze všech možných světů, protože kdyby byl jen o trochu horší, nemohl by už vůbec existovat.

🎨 Vykoupení skrze umění a askezi

Schopenhauer nabízí dvě cesty, jak uniknout tyranii Vůle.

Estetická kontemplace: Při vnímání umění se subjekt dočasně vymaní ze své individuality a služebnosti Vůli. Stává se "čistým, bezvolným subjektem poznání" a kontempluje věčné Platónské ideje, které jsou přímými objektivacemi Vůle. Nejvýše v hierarchii umění stojí hudba, protože na rozdíl od ostatních umění nezobrazuje ideje, ale je přímým obrazem a kopií samotné Vůle. Poslech hudby tak poskytuje nejhlubší vhled do podstaty světa.
Popření Vůle k životu: Trvalejší cestou k vykoupení je etický postoj založený na soucítění (Mitleid) a asketismu. Skrze soucit člověk rozpoznává, že utrpení druhých je totožné s jeho vlastním, protože všichni jsme projevem jediné Vůle. Toto poznání vede k popření egoismu. Nejvyšší formou spásy je pak asketismus – vědomé popření Vůle k životu skrze dobrovolnou chudobu, sexuální zdrženlivost a sebemrtvení, což vede ke stavu podobnému nirváně v buddhismu.

📖 Hlavní díla

O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu (Über die vierfache Wurzel des Satzes vom zureichenden Grunde, 1813) – Jeho doktorská disertace, základ jeho teorie poznání.
Svět jako vůle a představa (Die Welt als Wille und Vorstellung, 1819, druhé rozšířené vydání 1844) – Jeho magnum opus, kde komplexně vykládá celý svůj filozofický systém.
O vůli v přírodě (Über den Willen in der Natur, 1836) – Práce, která má doložit jeho metafyziku na poznatcích z přírodních věd.
Dva základní problémy etiky (Die beiden Grundprobleme der Ethik, 1841) – Skládá se ze dvou pojednání: O svobodě vůle a O základu morálky.
Parerga a Paralipomena (1851) – Sbírka filozofických esejů, aforismů a fragmentů, která mu přinesla pozdní slávu. Obsahuje slavné eseje jako Aforismy k životní moudrosti.

💡 Vliv a odkaz

Ačkoliv byl Schopenhauer za svého života dlouho ignorován, jeho vliv na pozdější myšlení byl obrovský a rozmanitý.

Filozofie: Hluboce ovlivnil Friedricha Nietzscheho, který z jeho konceptu Vůle vyvinul svou "vůli k moci", ačkoliv se později od Schopenhauerova pesimismu distancoval. Ovlivnil také existencialisty a filozofy života. Ludwig Wittgenstein ve svém raném díle Tractatus Logico-Philosophicus odkazuje na Schopenhauerovy myšlenky o etice a vůli.
Psychologie: Jeho teorie o primátu iracionální Vůle nad intelektem a o významu sexuálního pudu předjímala některé klíčové myšlenky Sigmunda Freuda a jeho psychoanalýzy. Carl Gustav Jung byl také obeznámen s jeho dílem.
Umění a literatura: Schopenhauerova estetika, zejména jeho vyzdvižení hudby, měla zásadní vliv na skladatele Richarda Wagnera (zvláště v opeře Tristan a Isolda). Jeho pesimismus a styl rezonovaly u spisovatelů jako Lev Nikolajevič Tolstoj, Thomas Mann, Hermann Hesse, Marcel Proust, Thomas Hardy, Joseph Conrad a Jorge Luis Borges.

Schopenhauer je dodnes ceněn pro svůj pronikavý vhled do lidské psychiky, kritiku bezbřehého optimismu a pro svůj jasný, brilantní a často aforistický literární styl, který ostře kontrastoval s těžkopádnou hantýrkou německého idealismu.

Šablona:Aktualizováno