Angela Merkelová
Obsah boxu
Šablona:Infobox - politik Angela Dorothea Merkelová, rozená Kasnerová (* 17. července 1954, Hamburk), je německá fyzička, chemička a bývalá politička, která v letech 2005 až 2021 působila jako osmá spolková kancléřka Německa. Jako členka Křesťanskodemokratické unie (CDU) byla první ženou v tomto úřadu a první kancléřkou od znovusjednocení, která vyrostla v Německé demokratické republice (NDR). Během své šestnáctileté vlády se stala jednou z nejvýraznějších postav evropské i světové politiky a byla opakovaně označována za nejmocnější ženu světa.
Před vstupem do politiky pracovala jako vědecká pracovnice v oboru kvantová chemie. Do politiky vstoupila po pádu Berlínské zdi v roce 1989. V první demokraticky zvolené vládě NDR působila jako zástupkyně mluvčího. Po znovusjednocení Německa v roce 1990 byla zvolena do Spolkového sněmu za spolkovou zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Pod ochranou kancléře Helmuta Kohla byla jmenována ministryní pro ženy a mládež a později ministryní životního prostředí. Po porážce CDU ve volbách v roce 1998 se stala generální tajemnicí strany a v roce 2000 její předsedkyní.
Po spolkových volbách v roce 2005 se stala kancléřkou v čele velké koalice s Sociálnědemokratickou stranou (SPD). Její kancléřství bylo poznamenáno řadou globálních krizí, včetně světové finanční krize, evropské dluhové krize, evropské migrační krize v roce 2015 a pandemie covidu-19. Její politický styl byl charakterizován pragmatismem, analytickým přístupem a snahou o hledání konsenzu.
🧬 Osobní život a vzdělání
Angela Merkelová se narodila jako Angela Dorothea Kasnerová v Hamburku v tehdejším Západním Německu. Její otec, Horst Kasner, byl luteránský pastor, a matka, Herlind Kasnerová, učitelka latiny a angličtiny. Jen několik týdnů po jejím narození se rodina přestěhovala do Německé demokratické republiky (NDR), kde její otec přijal místo pastora v obci Quitzow. V roce 1957 se rodina přestěhovala do Templinu, kde Merkelová prožila většinu svého dětství.
Vyrůstání v rodině pastora v socialistické NDR formovalo její zdrženlivý a opatrný přístup. Jako studentka vynikala, zejména v ruštině a matematice. Byla členkou oficiální mládežnické organizace Svobodná německá mládež (FDJ), ale odmítla se účastnit světského obřadu dospělosti Jugendweihe a místo toho podstoupila biřmování.
V letech 1973 až 1978 studovala fyziku na Univerzitě Karla Marxe v Lipsku. Během studií se v roce 1977 provdala za studenta fyziky Ulricha Merkela, jehož příjmení si ponechala i po jejich rozvodu v roce 1982. Po absolvování univerzity pracovala v Centrálním institutu pro fyzikální chemii Akademie věd v Berlíně-Adlershofu. V roce 1986 zde získala doktorát (Dr. rer. nat.) v oboru kvantová chemie.
V roce 1998 se podruhé vdala za kvantového chemika a profesora Humboldtovy univerzity Joachima Sauera. Manželé nemají žádné děti.
🏛️ Politická kariéra
🇩🇪 Počátky v politice po pádu Zdi
Politická kariéra Angely Merkelové začala v době dramatických společenských změn po pádu Berlínské zdi v listopadu 1989. Zapojila se do nově vznikajícího demokratického hnutí a v prosinci 1989 vstoupila do strany Demokratischer Aufbruch (Demokratické probuzení). Po prvních a zároveň posledních svobodných volbách v NDR v březnu 1990 se stala zástupkyní mluvčího vlády premiéra Lothara de Maizièra. V této roli se podílela na jednáních vedoucích ke znovusjednocení Německa 3. října 1990. Po sloučení Demokratického probuzení s Křesťanskodemokratickou unií (CDU) se stala členkou této celoněmecké strany.
📈 Vzestup v CDU a ve vládě Helmuta Kohla
V prvních celoněmeckých volbách v prosinci 1990 získala Merkelová přímý mandát do Spolkového sněmu za volební obvod Stralsund – Severní Přední Pomořansko – Rujána. Jejího politického talentu si brzy všiml tehdejší kancléř a předseda CDU Helmut Kohl, který ji jmenoval do své vlády. V letech 1991 až 1994 působila jako spolková ministryně pro ženy a mládež. V tomto období si vysloužila přezdívku "Kohls Mädchen" (Kohlovo děvče). Po volbách v roce 1994 byla jmenována spolkovou ministryní životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti, což byla výrazně významnější pozice.
👑 V čele CDU a cesta ke kancléřství
Po prohraných volbách v roce 1998 a odchodu Helmuta Kohla z čela strany byla Merkelová jmenována generální tajemnicí CDU. Klíčový moment její kariéry nastal na přelomu let 1999 a 2000 v souvislosti s aférou s tajnými sponzorskými dary pro CDU. Merkelová se od svého mentora Kohla veřejně distancovala v článku pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, kde vyzvala stranu k emancipaci od starých struktur. Tento krok byl vnímán jako riskantní, ale nakonec jí zajistil podporu a v dubnu 2000 byla zvolena předsedkyní CDU.
Jako lídryně opozice vedla stranu do voleb v roce 2002, kde však jako kandidát na kancléře neuspěl předseda sesterské CSU Edmund Stoiber. V předčasných volbách v roce 2005 byla Merkelová kandidátkou unijních stran na post kancléřky. Ačkoliv CDU/CSU volby těsně vyhrála, nedosáhla na většinu a byla nucena vytvořit velkou koalici s konkurenční SPD. Dne 22. listopadu 2005 byla Spolkovým sněmem zvolena první kancléřkou v historii Německa.
🇩🇪 Kancléřka Spolkové republiky Německo (2005–2021)
Angela Merkelová stála v čele čtyř vládních kabinetů a její šestnáctileté působení v úřadu bylo definováno sérií domácích i mezinárodních krizí.
💶 Finanční a dluhová krize v eurozóně
Krátce po jejím nástupu do druhého funkčního období zasáhla svět finanční krize, která přerostla v dluhovou krizi v eurozóně. Merkelová se stala ústřední postavou při hledání řešení. Prosazovala politiku přísných úsporných opatření (austerity) pro zadlužené země, jako bylo Řecko, Portugalsko nebo Španělsko, výměnou za finanční záchranné balíčky. Tento postoj jí vynesl kritiku v jižní Evropě, ale v Německu byl vnímán jako ochrana stability eura a německých daňových poplatníků.
🚶 Migrační krize (2015)
V létě 2015, na vrcholu evropské migrační krize, kdy statisíce uprchlíků a migrantů, především ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu, přicházely do Evropy, učinila Merkelová klíčové rozhodnutí neuzavřít německé hranice. Její výrok "Wir schaffen das" ("Zvládneme to") se stal symbolem této politiky "otevřených dveří". Toto rozhodnutí bylo zpočátku humanitárně oceňováno, ale později vedlo k silné polarizaci německé i evropské společnosti a k vzestupu pravicově populistické strany Alternativa pro Německo (AfD).
☢️ Energiewende a odklon od jádra
Po jaderné katastrofě ve Fukušimě v Japonsku v roce 2011 provedla její vláda radikální obrat v energetické politice. Oznámila tzv. Energiewende (energetický obrat), jehož hlavním cílem byl zrychlený odchod od jaderné energetiky do roku 2022 a masivní podpora obnovitelných zdrojů. Tento krok byl populární u veřejnosti, ale přinesl také výzvy v podobě zajištění stability sítě a rostoucích cen energií.
🦠 Pandemie covidu-19
Poslední roky jejího kancléřství byly ve znamení boje s pandemií covidu-19. Její vědecké vzdělání jí pomohlo srozumitelně komunikovat s veřejností o komplexních epidemiologických otázkách. Její vláda zavedla řadu opatření, včetně lockdownů a masivních ekonomických podpůrných programů. Její krizový management byl zpočátku hodnocen pozitivně, ale s postupující pandemií rostla i kritika některých vládních kroků.
🌍 Zahraniční politika
Jako kancléřka největší ekonomiky v Evropské unii byla Merkelová de facto její neformální vůdkyní. Její zahraniční politika byla založena na multilateralismu, dialogu a obraně mezinárodního řádu.
- Vztahy se Spojenými státy: Během jejího působení se v Bílém domě vystřídali čtyři prezidenti. Zatímco s Georgem W. Bushem a Barackem Obamou měla převážně konstruktivní vztahy (navzdory odhalení odposlechů jejího telefonu americkou NSA), vztahy s Donaldem Trumpem byly velmi napjaté kvůli jeho politice "Amerika na prvním místě" a kritice NATO. S nástupem Joea Bidena došlo k oteplení transatlantických vztahů.
- Vztahy s Ruskem: Její vztah s ruským prezidentem Vladimirem Putinem byl komplexní a pragmatický. Merkelová, která hovoří plynně rusky, s ním udržovala pravidelný dialog. Po ruské anexi Krymu v roce 2014 prosadila v EU zavedení ekonomických sankcí proti Rusku. Zároveň však podporovala dokončení kontroverzního plynovodu Nord Stream 2, což bylo kritizováno jako zvyšování energetické závislosti Evropy na Rusku.
- Role v Evropské unii: Byla klíčovou hráčkou při řešení všech velkých evropských krizí. Společně s francouzskými prezidenty, zejména s Nicolasem Sarkozym a Emmanuelem Macronem, tvořila tzv. "francouzsko-německý motor" evropské integrace. Hrála také ústřední roli při jednáních o odchodu Spojeného království z EU (Brexit).
🏆 Odkaz a hodnocení
Angela Merkelová opustila úřad v prosinci 2021 jako jedna z nejdéle sloužících kancléřek v německé historii, délkou mandátu se téměř vyrovnala svému mentorovi Helmutu Kohlovi. Její odkaz je komplexní a nejednoznačný.
Její příznivci ji oceňují jako symbol stability, rozvahy a krizového managementu, který provedl Německo a Evropu řadou bouřlivých období. Její pragmatický a neideologický styl, někdy označovaný slovesem "merkeln" (nerozhodně vyčkávat), byl vnímán jako uklidňující v nejisté době.
Kritici jí vyčítají přílišnou opatrnost, nedostatek vizionářských reforem a některá sporná rozhodnutí. Zejména její energetická politika a postoj k Rusku se po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 staly předmětem revize a kritiky jako strategická chyba, která zvýšila zranitelnost Německa. Podobně je kritizováno i zvládnutí migrační krize, které podle některých vedlo k trvalému rozdělení společnosti.
📅 Život po odchodu z politiky
Po odchodu z funkce kancléřky se Angela Merkelová stáhla z aktivní politiky. V roce 2021 odmítla nabídku na post v OSN. Uvedla, že se chce věnovat psaní svých politických pamětí a odpočinku. Veřejně vystupuje jen zřídka, ale několikrát se vyjádřila k mezinárodní situaci, zejména k válce na Ukrajině, kde obhajovala svá diplomatická úsilí během svého působení v úřadu, i když připustila, že se nepodařilo vytvořit bezpečnostní architekturu, která by konfliktu zabránila.
✨ Zajímavosti
- Je velkou milovnicí klasické hudby, zejména oper Richarda Wagnera. Pravidelně navštěvuje hudební festival v Bayreuthu.
- Je známá svým strachem ze psů, který pramení z incidentu, kdy ji v roce 1995 pokousal pes. Vladimir Putin si toho byl vědom a při jednom setkání nechal do místnosti vpustit svého labradora, což bylo médii vnímáno jako psychologická hra.
- Jejím poznávacím znamením se stalo specifické gesto, při kterém spojuje bříška prstů do tvaru kosočtverce, známé jako "Merkel-Raute".
- Díky svému dětství v NDR hovoří plynně rusky.