Mykorhiza
Obsah boxu
Šablona:Infobox Biologická interakce
Mykorhiza (z řeckých slov mykes – houba a rhiza – kořen) je forma symbiotického soužití mezi houbami a kořeny vyšších rostlin. Tato interakce je pro naprostou většinu suchozemských rostlin (odhaduje se 80–90 %) klíčová pro přežití a prosperitu, zejména v půdách chudých na živiny. Houba kolonizuje kořeny hostitelské rostliny, čímž výrazně zvětšuje její schopnost přijímat vodu a minerální látky, zatímco rostlina poskytuje houbě sacharidy vytvořené během fotosyntézy.
Mykorhizní houby tvoří rozsáhlou síť jemných vláken (hyf), která funguje jako prodloužení kořenového systému rostliny. Tato síť, známá jako mycelium, dokáže prozkoumat mnohem větší objem půdy a dostat se do pórů, které jsou pro kořenové vlášení nedostupné. Tímto způsobem efektivně získává pro rostlinu zejména fosfor, ale i dusík, draslík a další stopové prvky.
📜 Historie a objev
Ačkoliv si lidé všímali spojení hub s kořeny stromů po staletí, vědecký popis tohoto jevu přišel až v 19. století. První detailní pozorování a popsání struktury provedl polský botanik Franciszek Kamieński v roce 1881 u rostliny hniláku (Monotropa hypopitys).
Samotný termín mykorhiza však zavedl až německý botanik a lesník Albert Bernhard Frank v roce 1885. Frank byl pověřen pruským králem, aby našel způsob, jak uměle pěstovat lanýže. Během svého výzkumu si všiml, že kořeny mnoha stromů, jako jsou buky a borovice, jsou obaleny hustou sítí houbových vláken. Správně identifikoval tuto strukturu jako symbiotický orgán a pochopil její mutualistickou povahu – houba pomáhá stromu s výživou a strom na oplátku živí houbu. Jeho objev položil základy moderního chápání půdní ekologie a významu hub pro zdraví lesů.
⚙️ Princip a funkce
Základem mykorhizní symbiózy je oboustranně výhodná výměna látek mezi dvěma zcela odlišnými organismy.
- Přínos pro rostlinu:
* Zvýšený příjem živin: Houbové hyfy jsou mnohonásobně tenčí než kořenové vlášení, což jim umožňuje pronikat do nejmenších půdních pórů a efektivněji absorbovat živiny, zejména málo mobilní fosfor. Houba také produkuje enzymy, které dokáží uvolňovat živiny vázané v organické hmotě. * Zvýšený příjem vody: Rozsáhlá síť mycelia výrazně zvětšuje absorpční plochu a pomáhá rostlině lépe odolávat suchu. * Ochrana před patogeny: Mykorhizní houby mohou fyzicky bránit průniku patogenních hub a bakterií do kořenů. Některé také produkují antibiotické látky, které patogeny odpuzují. * Zvýšená odolnost vůči stresu: Rostliny s mykorhizou lépe snášejí zasolení půdy, přítomnost těžkých kovů a další nepříznivé podmínky. * Zlepšení půdní struktury: Hyfy hub produkují lepkavou látku zvanou glomalin, která pomáhá spojovat půdní částice do stabilních agregátů, což zlepšuje provzdušnění půdy a zadržování vody.
- Přínos pro houbu:
* Zdroj energie: Houby nejsou schopny fotosyntézy, a proto nemohou samy produkovat organické látky. Rostlina jim poskytuje 5 až 20 % svých fotosyntetických produktů (především glukózu a sacharózu), které jsou pro houbu životně důležitým zdrojem uhlíku a energie.
분류 Typy mykorhizy
Mykorhizy se dělí do několika základních typů podle toho, jakým způsobem houbová vlákna interagují s buňkami kořene. Dvě hlavní skupiny jsou ektomykorhiza a endomykorhiza.
🌳 Ektomykorhiza (ECM)
U ektomykorhizy (z řeckého ektos – vnější) houbová vlákna nepronikají dovnitř buněk kořenové kůry. Místo toho vytvářejí na povrchu kořínků hustý plášť (hyfový plášť) a pronikají pouze do mezibuněčných prostor, kde tvoří síťovitou strukturu zvanou Hartigova síť. Právě zde dochází k výměně látek mezi houbou a rostlinou. Kořeny kolonizované ektomykorhizní houbou jsou často zkrácené, ztluštělé a vidličnatě větvené.
- Typičtí rostlinní partneři: Převážně dřeviny mírného a boreálního pásu, například borovice, smrk, jedle, dub, buk, bříza nebo líska.
- Typičtí houboví partneři: Mnoho známých "lesních" hub, které tvoří velké plodnice. Patří sem například hřibovité (hřib smrkový), muchomůrky (muchomůrka červená), ryzce, holubinky, lišky nebo lanýže.
🌿 Endomykorhiza
U endomykorhizy (z řeckého endon – vnitřní) pronikají houbová vlákna přímo do buněk kořenové kůry. Nevytvářejí vnější plášť a morfologie kořene se obvykle nemění. Existuje několik podtypů endomykorhizy.
Arbuskulární mykorhiza (AM)
Toto je nejrozšířenější a evolučně nejstarší typ mykorhizy, který se vyskytuje u více než 80 % všech druhů suchozemských rostlin, včetně většiny zemědělských plodin (pšenice, kukuřice, sója), bylin a tropických stromů. Houbová vlákna pronikají do buněk kořenové kůry a vytvářejí v nich specializované, bohatě větvené struktury zvané arbuskuly (stromky), které slouží k výměně látek. Některé druhy tvoří i zásobní váčky zvané vezikuly. Houbovými partnery jsou výhradně houby z oddělení Glomeromycota.
Erikoidní mykorhiza
Tento typ je specifický pro rostliny z čeledi vřesovcovité (Ericaceae), jako jsou vřes, borůvka, brusinka nebo rododendron. Tyto rostliny často rostou na velmi kyselých a na živiny chudých půdách (např. vřesoviště, rašeliniště). Erikoidní houby produkují silné enzymy, které dokáží rozkládat složité organické látky a uvolňovat z nich dusík a fosfor, které by jinak byly pro rostlinu nedostupné.
Orchideoidní mykorhiza
Všechny rostliny z čeledi vstavačovité (Orchidaceae) jsou v určité fázi svého života závislé na tomto typu mykorhizy. Semena orchidejí jsou extrémně malá a neobsahují téměř žádné živiny. Pro vyklíčení a počáteční růst (tzv. protokorm) jsou plně závislé na houbě, která jim dodává nejen minerály, ale i uhlík. V této fázi se rostlina chová jako parazit na houbě. Teprve později, když orchidej vyvine zelené listy a začne fotosyntetizovat, se vztah může stát mutualistickým.
Monotropoidní mykorhiza
Jedná se o specializovaný a komplexní vztah, který využívají nezelené (nefotosyntetizující) rostliny, jako je hnilák smrkový (Monotropa hypopitys). Tyto rostliny, označované jako mykoheterotrofní, parazitují na mykorhizní síti. Monotropoidní houba (např. čirůvka) je současně napojena na fotosyntetizující strom (např. smrk). Uhlíkaté látky tak proudí ze stromu do houby a z houby do hniláku. Hnilák tak v podstatě "krade" energii stromu prostřednictvím společného houbového partnera.
🌍 Ekologický a hospodářský význam
Mykorhiza je základním kamenem fungování většiny suchozemských ekosystémů. Její význam je jak ekologický, tak i hospodářský.
🌱 Využití v zemědělství a lesnictví
V moderním zemědělství a zahradnictví se stále více využívají tzv. mykorhizní inokulanty. Jedná se o přípravky obsahující spory nebo fragmenty mycelia mykorhizních hub, které se aplikují k semenům nebo sazenicím. Cílem je zajistit rychlou a efektivní kolonizaci kořenů, což vede k:
- Lepšímu růstu a vyšším výnosům plodin.
- Snížení potřeby průmyslových hnojiv, zejména fosforečných.
- Zvýšení odolnosti rostlin vůči chorobám a suchu.
- Úspěšnějšímu zalesňování a rekultivaci půd poškozených těžbou nebo erozí.
🌐 "Wood Wide Web"
Mykorhizní houby propojují kořeny různých rostlin, a to i různých druhů, do jediné obrovské podzemní sítě, která se někdy populárně nazývá "Wood Wide Web" (lesní celosvětová síť). Prostřednictvím této sítě mohou rostliny:
- Sdílet živiny: Starší a větší stromy mohou posílat uhlík mladším stromkům rostoucím ve stínu.
- Komunikovat: Pokud je jedna rostlina napadena hmyzem, může prostřednictvím sítě vyslat varovné chemické signály sousedním rostlinám, které pak mohou aktivovat svou vlastní obranu.
- Přerozdělovat vodu: Voda může být přes síť transportována z vlhčích míst na sušší.
Tato síť hraje klíčovou roli ve stabilitě, odolnosti a dynamice lesních ekosystémů.
🔬 Pro laiky
Představte si kořeny rostliny jako její ruce, které se snaží dosáhnout na živiny a vodu v půdě. Mykorhizní houba je jako miliony prodloužených, neuvěřitelně tenkých a dlouhých prstů, které se na tyto ruce napojí. Tyto "prsty" (houbová vlákna) dosáhnou mnohem dál a do mnohem menších škvír v půdě, než by to dokázaly samotné kořeny. Nasbírají vodu a těžko dostupné minerály (hlavně fosfor) a předají je rostlině. Na oplátku rostlina, která si vyrábí energii ze slunce (cukry), pošle část této sladké energie houbě jako odměnu za její služby. Je to tedy oboustranně výhodný podzemní obchod, díky kterému mohou rostliny a houby společně prosperovat tam, kde by samy měly potíže.