Buk

Rozbalit box

Obsah boxu

Buk (Fagus) je rod opadavých stromů z čeledi bukovitých (Fagaceae). Zahrnuje přibližně 10–13 druhů, které se přirozeně vyskytují v mírném pásmu Evropy, Asie a Severní Ameriky. V Česku je původní a dominantní druh buk lesní (Fagus sylvatica), který tvoří charakteristická lesní společenstva – bučiny. Buky jsou mohutné stromy známé svou hladkou, stříbřitě šedou kůrou, jednoduchými listy a plody zvanými bukvice. Mají zásadní ekologický i hospodářský význam.

🌳 Popis

Buky jsou statné, dlouhověké stromy, které mohou dorůstat výšky přes 40 metrů a dožívat se věku 300 až 400 let. Jejich vzhled je velmi charakteristický a snadno rozpoznatelný.

Kmen a kůra

Kmen je obvykle rovný, válcovitý a v lesním porostu se větví až ve velké výšce. Nejvýraznějším znakem buku je jeho kůra, která zůstává po celý život hladká, tenká a má typickou stříbřitě šedou až bělavou barvu. Na rozdíl od většiny ostatních stromů netvoří v dospělosti praskající borku. Tato hladká kůra je však citlivá na mechanické poškození a prudké sluneční záření (tzv. sluneční kůrová spála), zejména po náhlém uvolnění z porostu.

Listy

Listy jsou jednoduché, střídavé, krátce řapíkaté. Čepel je vejčitá až eliptická, na okraji celokrajná nebo jen mírně zvlněná či vroubkovaná. Na jaře jsou listy svěže zelené a jemně hedvábně chlupaté, v létě tmavnou a na podzim se zbarvují do žlutých, oranžových až měděně hnědých odstínů. Listy často zůstávají uschlé na větvích přes zimu, zejména u mladších jedinců (jev zvaný marcescence).

Květy a opylení

Buk je jednodomá dřevina, což znamená, že samčí i samičí květy rostou na stejném jedinci. Květy jsou nenápadné a objevují se krátce po rašení listů, obvykle v dubnu a květnu.

• Samčí květy jsou uspořádány v kulovitých, převislých svazečcích (jehnědách).
• Samičí květy rostou po dvou (vzácně po třech) a jsou obaleny ostnitou číškou, která se později vyvíjí v dřevnatý obal plodu.

Opylení zajišťuje vítr (anemogamie).

Plody

Plodem je trojboká nažka zvaná bukvice. Dvě bukvice jsou uzavřeny ve dřevnaté, ostnité číšce, která se v době zralosti (září, říjen) otevírá čtyřmi chlopněmi. Bukvice jsou jedlé a bohaté na tuky (až 40 %), ale v syrovém stavu obsahují mírně toxické látky (alkaloid fagin a kyselinu šťavelovou), které mohou ve větším množství způsobit zažívací potíže. Tepelnou úpravou (pražením) se tyto látky rozkládají.

Kořenový systém

Buk má srdčitý až talířovitý kořenový systém, který se rozkládá mělce pod povrchem půdy. Nemá výrazný hlavní kůlový kořen, ale vytváří hustou síť postranních kořenů. Díky tomu je citlivý na zhutnění půdy a změny vodního režimu, ale zároveň dokáže efektivně čerpat živiny z povrchových vrstev půdy.

🧬 Systematika a druhy

Rod Fagus patří do čeledi bukovitých (Fagaceae), kam se řadí také duby (Quercus) a kaštanovníky (Castanea). Rod se dělí na několik druhů, jejichž přesný počet je předmětem diskusí mezi botaniky.

Hlavní druhy

• Buk lesní (Fagus sylvatica) – Původní v téměř celé Evropě. Je to nejrozšířenější a hospodářsky nejvýznamnější druh v Česku i v Evropě.
• Buk východní (Fagus orientalis) – Vyskytuje se na Kavkaze, v severním Íránu a na Balkánském poloostrově. Má o něco větší listy než buk lesní.
• Buk velkolistý (Fagus grandifolia) – Původní ve východní části Severní Ameriky. Je velmi podobný buku lesnímu, ale má mírně větší a více zubaté listy.
• Buk japonský (Fagus crenata) – Roste v Japonsku, kde je důležitou součástí listnatých lesů.
• Buk čínský (Fagus engleriana) – Původní ve střední Číně.
• Buk tchajwanský (Fagus hayatae) – Endemit ostrova Tchaj-wan.

V oblastech, kde se areály druhů překrývají, dochází k přirozené hybridizaci, například mezi bukem lesním a bukem východním.

🌍 Rozšíření a ekologie

Buky jsou typickými stromy mírného pásu severní polokoule. Tvoří rozsáhlé lesy, tzv. bučiny, které mají specifický charakter.

Stanoviště

Buk je považován za stínomilnou až polostinnou dřevinu, zejména v mládí. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost a nesnáší extrémní teploty (pozdní mrazy, velká horka a sucho). Nejlépe se mu daří na středně bohatých, dobře provzdušněných a vlhkých půdách. Je citlivý na zamokření a nízkou hladinu podzemní vody. V Česku tvoří hlavní vegetační stupeň, tzv. květnaté bučiny, ve výškách od 300 do 1000 m n. m.

Ekologický význam

Buk je tzv. klimaxová dřevina. To znamená, že v optimálních podmínkách dokáže vytvořit stabilní a dlouhodobé lesní společenstvo, kterému je schopen dominovat a vytlačit jiné druhy stromů. Jeho hustá koruna propouští na zem jen málo světla, což omezuje růst bylinného podrostu a zmlazování jiných dřevin.

• Půdotvorná funkce: Opadané bukové listí se rozkládá pomaleji a vytváří kyselý humus, který ovlivňuje chemické složení půdy.
• Potrava pro zvěř: Bukvice jsou důležitým zdrojem potravy pro mnoho lesních živočichů, jako jsou prasata divoká, veverky, myšice, plši nebo ptáci (např. sojky a pěnkavy).
• Mykorhiza: Kořeny buku žijí v symbióze s mnoha druhy hub, které mu pomáhají získávat vodu a živiny z půdy. Mezi typické mykorhizní houby buku patří například hřib satan, hřib kovář nebo různé druhy ryzců a holubinek.

Roky, kdy buky plodí velké množství bukvic, se nazývají semenné roky. Opakují se v intervalech 3 až 8 let a mají významný dopad na populace lesních živočichů.

⚙️ Využití

Buk je jednou z nejdůležitějších a nejvšestranněji využívaných dřevin v Evropě.

Dřevo

Bukové dřevo je tvrdé, pevné, těžké a málo pružné. Má světle růžovou až narůžovělou barvu a jemnou, stejnoměrnou texturu. Jeho hlavními vlastnostmi jsou:

• Výhody: Dobře se obrábí, soustruží, ohýbá (po napaření), moří a lepí. Je pevné v tlaku.
• Nevýhody: Není trvanlivé ve venkovním prostředí a ve vlhku, protože snadno podléhá hnilobě a napadení dřevokazným hmyzem. Při sušení má tendenci praskat a kroutit se.

Využití dřeva:

• Nábytkářství: Výroba židlí (slavné "thonetky" z ohýbaného bukového dřeva), stolů, postelí a skříní.
• Podlahy: Parkety a vlysy.
• Stavebnictví: Pražce (po impregnaci), překližky, laťovky.
• Domácí potřeby: Kuchyňská prkénka, vařečky, hračky, násady k nářadí.
• Palivo: Je to jedno z nejkvalitnějších palivových dřev s vysokou výhřevností.
• Výroba dřevěného uhlí: Tradičně se používalo k výrobě vysoce kvalitního dřevěného uhlí.

Pro zlepšení vlastností a sjednocení barvy se bukové dřevo často paří (ošetřuje horkou párou), čímž získá charakteristický narůžovělý odstín.

Ostatní využití

• Bukvice: V minulosti se z nich lisoval jedlý olej, který sloužil jako náhrada olivového oleje. Pražené bukvice se mlely na mouku nebo sloužily jako náhražka kávy.
• Kreosot: Suchou destilací bukového dřeva se získává kreosot, který se používá ve farmacii jako dezinfekční prostředek a expektorans (látka usnadňující odkašlávání).
• Sadovnictví: Bylo vyšlechtěno mnoho okrasných kultivarů, které se pěstují v parcích a zahradách. Mezi nejznámější patří červenolisté kultivary (Fagus sylvatica 'Purpurea' ) nebo převislé formy (Fagus sylvatica 'Pendula' ).

📜 Kulturní a historický význam

Buk je hluboce zakořeněn v evropské kultuře a historii.

• Etymologie: Slovo "buk" má v indoevropských jazycích souvislost se slovem pro "knihu". Germánské kmeny údajně rýpaly runy (písmena) do bukových destiček nebo dřívek. Anglické slovo book a německé Buch tak mají stejný kořen jako beech a Buche.
• Mytologie: V keltské a germánské mytologii byl buk symbolem moudrosti, vědění a trvanlivosti.
• Toponymie: Název stromu se často objevuje v místních názvech (toponymech) po celé Evropě, včetně Česka (např. Bukovany, Bukovec, Bučovice).
• Hranice lesa: V mnoha evropských pohořích, včetně Krkonoš a Šumavy, tvoří buk horní hranici lesa.

🔬 Pro laiky

• Jednodomá dřevina: Představte si to tak, že strom je "kluk i holka zároveň". Na jedné rostlině najdete samčí květy (produkující pyl) i samičí květy (ze kterých po opylení vznikne plod).
• Klimaxová dřevina: Buk je v lese takový "konečný šéf". Když má dobré podmínky, dokáže postupně ovládnout celý les. Jeho husté listí zastíní ostatní mladé stromky, které pod ním nemohou růst, a tak si udrží svou nadvládu po stovky let.
• Mykorhiza: Je to forma přátelství mezi stromem a houbou. Podhoubí se napojí na kořeny buku a pomáhá mu "pít" vodu a sát živiny z půdy. Na oplátku strom dodává houbě cukry, které si vyrobil při fotosyntéze. Proto mnoho jedlých hub najdeme právě pod buky.
• Marcescence: To je odborný název pro jev, kdy uschlé listí neopadá a zůstane na větvích přes zimu. Dělají to hlavně mladé buky, pravděpodobně jako ochranu pupenů před mrazem a okusem zvěří.

Šablona:Aktualizováno