Vejcovod
Obsah boxu
Vejcovod (latinsky tuba uterina, řecky salpinx) je párový trubicovitý orgán, který je součástí ženské pohlavní soustavy. Jeho hlavní funkcí je zachytit vajíčko uvolněné z vaječníku při ovulaci, poskytnout prostředí pro jeho oplození spermií a následně transportovat vzniklé zygoty či embrya do dělohy, kde dochází k jeho uhnízdění (nidace). Vejcovody tedy představují klíčové spojení mezi vaječníkem a dělohou.
🧬 Anatomie a histologie
Vejcovod je svalová trubice dlouhá přibližně 10–12 cm a široká 0,5–1 cm. Nachází se v horní části širokého vazu děložního (ligamentum latum uteri).
🗺️ Topografie a uložení
Vejcovody vycházejí z rohů děložních (cornua uteri) a směřují laterálně (do stran) směrem k vaječníkům, které jsou umístěny na bočních stěnách pánve. Konec vejcovodu se volně otevírá do břišní dutiny v bezprostřední blízkosti vaječníku. Toto spojení břišní dutiny s vnějším prostředím (přes dělohu a pochvu) je unikátní pro ženskou anatomii a představuje potenciální cestu pro šíření infekcí.
🏗️ Stavba vejcovodu
Anatomicky se vejcovod dělí na čtyři hlavní části (od vaječníku směrem k děloze):
- Infundibulum (nálevka): Je to rozšířený, trychtýřovitý konec vejcovodu, který se nachází u vaječníku. Jeho okraj je opatřen pohyblivými prstovitými výběžky zvanými fimbrie (fimbriae tubae). Nejdelší z nich, fimbria ovarica, je v přímém kontaktu s vaječníkem. Fimbrie aktivně "zametají" povrch vaječníku během ovulace, aby zachytily uvolněné vajíčko.
- Ampulla (rozšířená část): Je nejdelší a nejširší částí vejcovodu (tvoří asi 2/3 jeho délky). Má tenkou svalovou stěnu a bohatě zřasenou sliznici. Právě zde nejčastěji dochází k oplození vajíčka spermií.
- Isthmus (zúžená část): Je to kratší, užší a rovnější úsek, který navazuje na ampulu a směřuje k děloze. Má silnější svalovou stěnu.
- Pars uterina (děložní část, též pars interstitialis): Je nejkratší (cca 1 cm) a nejužší úsek, který prochází přímo stěnou dělohy a ústí do její dutiny v oblasti děložního rohu.
🔬 Mikroskopická stavba (histologie)
Stěna vejcovodu se skládá ze tří vrstev: 1. Tunica mucosa (sliznice): Je vnitřní vrstva, která je složena do podélných řas (plicae tubariae). Tyto řasy jsou nejvíce vyvinuté v ampule a postupně se snižují směrem k děloze. Sliznice je tvořena jednovrstevným cylindrickým epitelem, který obsahuje dva hlavní typy buněk:
* Řasinkové buňky: Mají na svém povrchu pohyblivé řasinky (kinocilie), jejichž kmitání směrem k děloze je klíčové pro transport vajíčka a embrya. Jejich aktivita je ovlivněna estrogeny. * Sekreční buňky (čapíkové buňky): Produkují tekutinu, která vyživuje vajíčko, spermie a embryo a usnadňuje jejich pohyb. Jejich aktivita je stimulována progesteronem.
2. Tunica muscularis (svalová vrstva): Skládá se z vnitřní cirkulární a vnější podélné vrstvy hladké svaloviny. Rytmické kontrakce této vrstvy (peristaltika) se také podílejí na transportu embrya do dělohy. 3. Tunica serosa (seróza): Je vnější vrstva tvořená peritoneem, která pokrývá většinu povrchu vejcovodu.
⚙️ Funkce
Vejcovod plní několik nezastupitelných rolí v procesu reprodukce.
🥚 Záchyt vajíčka
Během ovulace se fimbrie na konci vejcovodu (infundibulum) aktivně pohybují a přikládají k povrchu vaječníku. Díky tomuto mechanismu a podtlaku je uvolněný oocyt (vajíčko) nasán do vejcovodu.
Fertilizace (oplození)
Vejcovod poskytuje ideální prostředí pro setkání spermie a vajíčka. K samotnému oplození dochází nejčastěji v ampulární části vejcovodu. Sekret produkovaný sliznicí vejcovodu podporuje přežití a kapacitaci spermií (proces, který jim umožňuje oplodnit vajíčko).
Transport embrya
Po oplození se vzniklá zygota začíná dělit a putuje vejcovodem směrem k děloze. Tento transport trvá přibližně 3 až 5 dní a je zajištěn kombinací dvou mechanismů:
- Pohybem řasinek na sliznici.
- Peristaltickými stahy svaloviny stěny vejcovodu.
Během této cesty je embryo vyživováno sekretem sliznice. Správné načasování příchodu embrya do dělohy je klíčové pro úspěšnou nidaci (uhnízdění).
🩺 Klinický význam a onemocnění
Poruchy funkce nebo struktury vejcovodů jsou častou příčinou neplodnosti a dalších gynekologických komplikací.
🤰 Mimoděložní těhotenství
Nejzávažnějším stavem spojeným s vejcovodem je mimoděložní těhotenství (graviditas extrauterina), nejčastěji tubární těhotenství. Dochází k němu, když se oplozené vajíčko uhnízdí ve stěně vejcovodu místo v děloze. Vejcovod není uzpůsoben pro růst embrya, a proto hrozí jeho prasknutí (ruptura), které může způsobit život ohrožující vnitřní krvácení. Tento stav vyžaduje okamžitý lékařský zásah.
🔥 Záněty (salpingitida)
Salpingitida je zánět vejcovodu, který je obvykle způsoben bakteriální infekcí postupující z pochvy a dělohy (např. chlamydie, kapavka). Často je součástí širšího zánětlivého onemocnění pánve (PID). Akutní zánět se projevuje bolestí v podbřišku, horečkou a výtokem. Chronický nebo opakovaný zánět může vést ke zjizvení, vzniku srůstů a poškození řasinkového epitelu, což často vede k neprůchodnosti vejcovodů a následné neplodnosti.
🚫 Neprůchodnost a neplodnost
Neprůchodnost vejcovodů (tubární faktor neplodnosti) je jednou z nejčastějších příčin ženské neplodnosti. Může být způsobena pozánětlivými srůsty, endometriózou, předchozími operacemi v břišní dutině nebo vrozenými vadami. Pokud jsou vejcovody zablokované, spermie se nemohou dostat k vajíčku, nebo embryo nemůže doputovat do dělohy.
🔬 Diagnostické a léčebné metody
- Hysterosalpingografie (HSG): Rentgenologické vyšetření, při kterém se do dělohy a vejcovodů vstříkne kontrastní látka a sleduje se její průchod. Tím se zjišťuje průchodnost vejcovodů.
- Laparoskopie s chromopertubací: Laparoskopická operace, při níž se do břišní dutiny zavede kamera. Současně se přes děložní hrdlo aplikuje barevný roztok (např. metylenová modř) a vizuálně se kontroluje, zda volně vytéká z konců vejcovodů do břišní dutiny. Tato metoda je považována za zlatý standard v diagnostice průchodnosti.
- Chirurgická léčba: V některých případech lze srůsty nebo blokády odstranit mikrochirurgicky.
- In vitro fertilizace (IVF): Pro ženy s nevratně poškozenými nebo chybějícími vejcovody je metodou volby umělé oplodnění, které funkci vejcovodů zcela obchází.
🔄 Srovnávací anatomie
U většiny obratlovců se vyskytuje struktura analogická vejcovodu, často označovaná jako ovidukt. U ptáků je ovidukt mnohem komplexnější a delší. Kromě transportu vajíčka má i další funkce: produkuje bílek (albumen), papírové blány a nakonec i vápenatou skořápku. U plazů a obojživelníků je struktura jednodušší. U savců je základní stavba podobná jako u člověka.
📜 Historie a etymologie
Latinský název tuba uterina (děložní trubice) je odvozen od tvaru připomínajícího starořímskou trubku zvanou tuba. Termín "Fallopiova trubice" (anglicky Fallopian tube) je eponym, který odkazuje na italského anatoma a lékaře Gabriela Falloppia (
1523–1562), který jako první v roce 1561 podal detailní popis tohoto orgánu. Řecký termín salpinx (σαλπιγξ) znamená rovněž trubka, odtud pocházejí medicínské termíny jako salpingitida (zánět) nebo salpingektomie (chirurgické odstranění).
🧑🏫 Pro laiky
Představte si vejcovod jako úzkou, ale velmi důležitou "dálnici" pro vajíčko. Když vaječník (jakási "továrna na vajíčka") uvolní zralé vajíčko, konec vejcovodu, který vypadá jako ruka s mnoha prsty (fimbrie), ho opatrně sebere a vtáhne dovnitř. Uvnitř této dálnice se vajíčko setká se spermiemi, které sem doputovaly. Pokud dojde k oplození, vznikne zárodek. Stěny dálnice jsou vybaveny drobnými "kartáčky" (řasinkami) a svaly, které jemně posouvají zárodek směrem k jeho cíli – děloze. Celá cesta trvá několik dní. Pokud je tato dálnice z nějakého důvodu zablokovaná (např. po zánětu), vajíčko a spermie se nemohou setkat, nebo se zárodek nedostane do cíle, což vede k neplodnosti. V horším případě se zárodek může usadit přímo na dálnici, což je nebezpečné mimoděložní těhotenství.