David Ricardo
Obsah boxu
| David Ricardo | |
|---|---|
 | |
| Portrét Davida Ricarda od Thomase Phillipsa (cca 1821) | |
| Datum narození | 18. dubna 1772 |
| Místo narození | Londýn, Království Velké Británie |
| Národnost | britská |
| Povolání | ekonom, politik, podnikatel |
David Ricardo (* 18. dubna 1772, Londýn – 11. září 1823, Gatcombe Park) byl britský ekonom a politik, považovaný za jednoho z nejvlivnějších představitelů klasické politické ekonomie. Spolu s Adamem Smithem a Thomasem Malthusem tvoří klíčovou trojici zakladatelů moderní ekonomické vědy. Jeho nejznámějšími příspěvky jsou teorie komparativní výhody, která je základem teorie mezinárodního obchodu, a rozpracování pracovní teorie hodnoty.
Jeho hlavní dílo, Zásady politické ekonomie a zdanění (1817), systematizovalo ekonomické myšlení své doby a definovalo klíčové otázky týkající se rozdělování bohatství mezi třídy ve společnosti (vlastníky půdy, kapitalisty a dělníky). Jeho myšlenky měly hluboký dopad na pozdější ekonomické teorie, včetně marxismu a neoklasické ekonomie.
📜 Život
👶 Raná léta a kariéra
David Ricardo se narodil v Londýně jako třetí ze sedmnácti dětí v prosperující rodině sefardských Židů, kteří emigrovali z Portugalska do Nizozemska a následně do Anglie. Jeho otec, Abraham Ricardo, byl úspěšným burzovním makléřem na Londýnské burze. David byl již ve čtrnácti letech zapojen do otcova podnikání, kde rychle prokázal mimořádný talent pro finance.
V roce 1793, ve věku 21 let, se Ricardo rozhodl oženit s kvakerkou Priscillou Ann Wilkinsonovou. Tento sňatek vedl k roztržce s jeho ortodoxní židovskou rodinou a k jeho vydědění. Ricardo se musel osamostatnit, což se mu díky jeho schopnostem a kontaktům podařilo s obrovským úspěchem. S finanční podporou známých bankéřů si založil vlastní makléřskou firmu. Během napoleonských válek spekuloval na trhu s vládními dluhopisy a nashromáždil obrovské jmění. Údajně největší zisk zaznamenal po bitvě u Waterloo, kdy správně předpověděl britské vítězství dříve, než se zpráva dostala do Londýna.
Díky svému bohatství mohl ve věku 42 let (v roce 1814) odejít do důchodu a plně se věnovat intelektuálním zájmům – politické ekonomii a politice. Zakoupil panství Gatcombe Park v hrabství Gloucestershire, kde žil až do své smrti.
🏛️ Politická dráha
V roce 1819 Ricardo vstoupil do politiky, když získal křeslo v Dolní sněmovně za irský volební obvod Portarlington, což byl typický příklad tzv. "shnilého městečka" (rotten borough), kde bylo možné si mandát prakticky koupit. V parlamentu se profiloval jako zastánce volného obchodu a měnové stability. Byl aktivním kritikem tzv. Obilných zákonů (Corn Laws), které uměle udržovaly vysoké ceny obilí pomocí cel, a zasazoval se o jejich zrušení. Argumentoval, že tyto zákony poškozují britské průmyslníky a dělníky ve prospěch pozemkové aristokracie.
Byl také významným členem skupiny tzv. filozofických radikálů, kteří prosazovali reformy britského politického a ekonomického systému. Jeho blízkými přáteli a intelektuálními partnery byli James Mill a Jeremy Bentham.
⚰️ Smrt a odkaz
David Ricardo zemřel náhle v roce 1823 ve věku 51 let na ušní infekci, která se rozšířila do mozku. Zanechal po sobě manželku a osm dětí. Jeho intelektuální odkaz je nesmírný a jeho teorie jsou dodnes studovány a diskutovány na univerzitách po celém světě.
💡 Hlavní ekonomické myšlenky
Ricardův přístup k ekonomii byl vysoce abstraktní a deduktivní. Snažil se odhalit univerzální zákony, které řídí ekonomický život, zejména rozdělování národního důchodu.
⚖️ Teorie komparativní výhody
Jeho nejslavnějším a nejtrvalejším příspěvkem je teorie komparativní výhody. Ricardo ukázal, že mezinárodní obchod je výhodný pro všechny zúčastněné země, i když je jedna z nich produktivnější ve výrobě všech statků (má absolutní výhodu).
Podle Ricarda by se každá země měla specializovat na výrobu a vývoz zboží, u kterého má nejnižší náklady obětované příležitosti, tedy zboží, které dokáže vyrábět relativně efektivněji než jiné země. Tento princip ilustroval na slavném příkladu obchodu mezi 
Anglií a 
Portugalskem ve výrobě sukna a vína. I kdyby Portugalsko dokázalo vyrobit obě komodity s menším množstvím práce než Anglie, stále by pro obě země bylo výhodné, aby se Portugalsko specializovalo na víno (kde je jeho výhoda největší) a Anglie na sukno. Tato teorie je dodnes základním kamenem argumentů pro volný obchod.
노동 Teorie pracovní hodnoty
Ricardo navázal na Adama Smithe a rozvinul pracovní teorii hodnoty. Tvrdil, že hodnota (směnná hodnota) zboží je určena množstvím práce, které je přímo či nepřímo nutné k jeho výrobě. Na rozdíl od Smithe se domníval, že tento princip platí nejen v primitivních společnostech, ale i v rozvinuté kapitalistické ekonomice.
Uvědomoval si však problémy této teorie, například vliv kapitálu a rozdílné doby výroby. Jeho teorie se stala jedním z hlavních východisek pro Karla Marxe a jeho kritiku kapitalismu.
💰 Zákon klesajících výnosů a renta
Ricardo aplikoval zákon klesajících výnosů na zemědělství. Tvrdil, že s růstem populace je nutné obdělávat stále méně úrodnou půdu. Náklady na produkci potravin na této horší půdě určují jejich cenu na trhu. Vlastníci úrodnější půdy tak získávají tzv. diferenciální rentu – rozdíl mezi výrobními náklady na jejich půdě a cenou určenou náklady na nejhorší obdělávané půdě.
Z toho vyvodil pesimistický závěr, že v dlouhém období budou mzdy dělníků tlačeny na existenční minimum (tzv. železný zákon mzdový), zisky kapitalistů budou klesat a veškerý přebytek připadne vlastníkům půdy ve formě renty. Tento model předpovídal stagnaci ekonomiky.
🤝 Ricardiánská ekvivalence
Ačkoliv je tato myšlenka spojována spíše s moderním ekonomem Robertem Barrem, její základy položil Ricardo. Hypotéza ricardiánské ekvivalence tvrdí, že pro ekonomiku je lhostejné, zda vláda financuje své výdaje prostřednictvím daní nebo dluhů. Pokud vláda sníží daně a vydá dluhopisy, racionální daňoví poplatníci si uvědomí, že tyto dluhopisy budou muset být v budoucnu splaceny vyššími daněmi. Proto zvýší své úspory, aby mohli budoucí daně zaplatit, a celková poptávka v ekonomice se nezmění.
📖 Hlavní díla
- The High Price of Bullion, a Proof of the Depreciation of Bank Notes (Vysoká cena zlata, důkaz znehodnocení bankovek, 1810) – V tomto pamfletu argumentoval, že inflace v Británii byla způsobena nadměrnou emisí papírových peněz Bank of England.
- Essay on the Influence of a Low Price of Corn on the Profits of Stock (Esej o vlivu nízké ceny obilí na zisky z kapitálu, 1815) – Zde představil své argumenty proti Obilným zákonům.
- On the Principles of Political Economy and Taxation (Zásady politické ekonomie a zdanění, 1817) – Jeho magnum opus, ve kterém systematicky vyložil své hlavní teorie o hodnotě, rozdělování a mezinárodním obchodu.
💬 Kritika a vliv
Ricardova ekonomie byla kritizována z mnoha stran. Jeho abstraktní modely byly považovány za příliš zjednodušující a odtržené od reality. Pracovní teorie hodnoty byla později zpochybněna a nahrazena subjektivní teorií hodnoty v rámci marginalistické revoluce. Jeho pesimistické předpovědi o stagnaci se nenaplnily, především díky technologickému pokroku, který nedokázal předvídat.
Přesto je jeho vliv obrovský:
- **Klasická ekonomie**: Spolu se Smithem definoval hlavní témata a metody klasické školy.
- **Mezinárodní obchod**: Jeho teorie komparativní výhody zůstává základním argumentem pro volný obchod.
- **Marxistická ekonomie**: Karel Marx převzal a radikálně přetvořil Ricardovu pracovní teorii hodnoty a jeho analýzu třídních konfliktů.
- **Neoricardiánská škola**: Ve 20. století na jeho myšlenky navázali ekonomové jako Piero Sraffa, kteří se snažili oživit klasický přístup k analýze cen a rozdělování.
🧑🏫 Pro laiky: Ricardo v kostce
Představte si dva lidi: špičkového chirurga a jeho asistenta. Chirurg dokáže operovat pacienta za jednu hodinu a administrativu spojenou s operací zvládne za 15 minut. Asistent sice operovat neumí, ale stejnou administrativu udělá za 30 minut.
- **Absolutní výhoda**: Chirurg je lepší v obou činnostech – v operování (nekonečně lepší) i v administrativě (je dvakrát rychlejší).
- **Komparativní výhoda**: Zde přichází Ricardo. I když je chirurg rychlejší v administrativě, jeho čas je nesmírně cenný, když operuje. Za 15 minut, které by strávil papírováním, by mohl připravit další operaci. Náklady na to, že dělá administrativu, jsou tedy velmi vysoké (ušlá příležitost operovat). Pro asistenta jsou náklady na administrativu nižší – za 30 minut by stejně nic jiného tak cenného neudělal.
Ricardův závěr je, že i když je chirurg lepší ve všem, měl by se soustředit POUZE na operování (svou komparativní výhodu) a administrativu přenechat asistentovi. Oba tím ve výsledku získají – za stejný čas stihnou více operací a více administrativy, než kdyby se každý snažil dělat obojí. Stejný princip platí i pro země v mezinárodním obchodě.