Homosexualita
Obsah boxu
Homosexualita (z řeckého ὁμός – stejný a latinského sexus – pohlaví) je typ sexuální orientace, který se vyznačuje výhradní nebo převažující erotickou, romantickou a citovou náklonností k osobám stejného pohlaví. Mužská homosexualita se často označuje slovem gay, ženská jako lesbická láska (termín lesba nebo lesbička). Homosexualita je považována za jednu z přirozených variant lidské sexuality, vedle heterosexuality a bisexuality.
V průběhu historie se postoj společnosti k homosexualitě dramaticky měnil, od relativní akceptace v některých starověkých kulturách až po tvrdou perzekuci a kriminalizaci, zejména pod vlivem abrahámovských náboženství. Od druhé poloviny 20. století dochází v mnoha částech světa k postupné depatologizaci (vyškrtnutí ze seznamu nemocí) a dekriminalizaci. Současně sílí hnutí za zrovnoprávnění LGBT osob, včetně boje za stejnopohlavní manželství.
🧬 Vědecký pohled
Moderní věda považuje homosexualitu za normální a přirozenou variantu lidské sexuality, nikoli za nemoc či poruchu. Výzkum příčin sexuální orientace je komplexní a stále probíhá, avšak převládá konsenzus, že se jedná o souhru genetických, hormonálních, a environmentálních faktorů, které působí již v prenatálním období.
🧠 Biologie a genetika
Neexistuje jeden "gen homosexuality", ale studie dvojčat a rodin naznačují, že genetické faktory hrají významnou roli. Pokud je jedno jednovaječné dvojče homosexuální, existuje výrazně vyšší pravděpodobnost, že i druhé bude homosexuální, než je tomu u dvojvaječných dvojčat nebo běžných sourozenců.
Další teorie se zaměřují na vliv hormonů v děloze. Expozice plodu atypickým hladinám androgenů (jako je testosteron) může ovlivnit vývoj mozkových struktur souvisejících se sexuální orientací. Některé studie také poukázaly na drobné anatomické rozdíly v určitých částech mozku (např. v hypothalamu) mezi homosexuálními a heterosexuálními jedinci.
心理 Psychologie
Z psychologického hlediska není sexuální orientace vědomou volbou. Pokusy o "léčbu" nebo změnu sexuální orientace (tzv. konverzní terapie) byly drtivou většinou odborných organizací, včetně Americké psychiatrické asociace a Světové zdravotnické organizace, označeny za neúčinné, neetické a potenciálně škodlivé.
Sexuální orientace je často chápána jako kontinuum, nikoli jako striktní kategorie. Průkopníkem tohoto pohledu byl Alfred Kinsey, který v polovině 20. století vytvořil tzv. Kinseyovu škálu, na níž 0 představuje výhradní heterosexualitu a 6 výhradní homosexualitu. Většina lidí se nachází někde mezi těmito dvěma póly. Proces uvědomění si a přijetí vlastní sexuální orientace se nazývá coming out.
⚕️ Klasifikace a depatologizace
Historicky byla homosexualita v západní medicíně považována za duševní poruchu. Klíčovým zlomem byl rok 1973, kdy Americká psychiatrická asociace odstranila homosexualitu ze svého Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM). V roce 1990 následovala Světová zdravotnická organizace, která homosexualitu vyřadila z Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN). Tento krok potvrdil vědecký konsenzus, že homosexualita sama o sobě není nemocí.
📜 Historie
Vnímání homosexuality se v různých kulturách a historických epochách výrazně lišilo.
🏛️ Starověk
Ve starověkém Řecku byly stejnopohlavní vztahy, zejména mezi muži, běžnou a do jisté míry společensky akceptovanou součástí života, i když v specifické formě. Často se jednalo o vztah mezi starším mužem (erastés) a dospívajícím chlapcem (eromenos), který měl i výchovný rozměr. Ženská homosexualita je spojována především s básnířkou Sapfó z ostrova Lesbos, od jehož názvu je odvozen termín "lesbická".
Ve starověkém Římě byla situace složitější a více závisela na sociálním statusu a aktivní/pasivní roli v sexuálním aktu. Bylo přijatelné, aby svobodný římský občan sexuálně pronikal do muže nižšího postavení (např. otroka), ale být v pasivní roli bylo považováno za zženštilé a nedůstojné.
✝️ Středověk a novověk
S nástupem a šířením křesťanství a později islámu došlo k radikální změně. Stejnopohlavní sexuální akty byly interpretovány jako těžký hřích (tzv. sodomie) a začaly být tvrdě pronásledovány jak církevními, tak světskými zákony. Tresty sahaly od pokání a exkomunikace až po mučení a smrt, často upálením. Tato perzekuce trvala po celý středověk a raný novověk.
近代 19. a 20. století
V 19. století se téma homosexuality přesunulo z čistě náboženské a právní roviny do roviny lékařské a vědecké. V roce 1869 poprvé použil termín "homosexuál" rakousko-uherský spisovatel Karl-Maria Kertbeny. V Německu působil sexuolog Magnus Hirschfeld, který založil Vědecko-humanitární výbor, první organizaci na světě bojující za práva homosexuálů.
Během nacistického režimu v Německu byli homosexuálové systematicky pronásledováni, zatýkáni a posíláni do koncentračních táborů, kde byli označováni růžovým trojúhelníkem.
Zásadním mezníkem v boji za práva LGBT osob byly Stonewallské nepokoje v New Yorku v červnu 1969. Série spontánních demonstrací proti policejní razii v gay baru Stonewall Inn je považována za začátek moderního hnutí za práva gayů a leseb. V 80. letech 20. století komunitu silně zasáhla pandemie AIDS, která vedla jak k vlně nové stigmatizace, tak k posílení komunitní solidarity a aktivismu.
⚖️ Právní a společenské postavení
Situace homosexuálů ve světě je velmi různorodá.
🌍 Situace ve světě
Podle údajů k roku 2025 je stejnopohlavní sexuální styk legální ve většině zemí Evropy, Severní a Jižní Ameriky a v Austrálii. V desítkách zemí, především v Africe, na Blízkém východě a v částech Asie, zůstává homosexualita trestná. V několika zemích (např. 
, 
, 
) hrozí za stejnopohlavní styk i trest smrti.
Naopak, stále více zemí umožňuje uzavírání stejnopohlavních manželství nebo registrovaných partnerství. První zemí na světě, která legalizovala stejnopohlavní manželství, bylo v roce 2001 
. Následovaly země jako 
, 
, 
, 
, 
(celoplošně od roku 2015) a mnoho dalších.
🇨🇿 Situace v Česku
V Československu byla homosexualita dekriminalizována v roce 1961, čímž se země zařadila mezi nejpokrokovější státy tehdejšího světa. V roce 1990 byl sjednocen věk způsobilosti k pohlavnímu styku pro heterosexuální i homosexuální styk na 15 let.
Od roku 2006 mohou páry stejného pohlaví v Česku uzavírat registrované partnerství, které jim zaručuje část práv a povinností plynoucích z manželství (např. v oblasti dědictví či informovanosti o zdravotním stavu), ale ne všechna (např. společná adopce dětí nebo nárok na vdovský/vdovecký důchod). K roku 2025 stále probíhá společenská a politická debata o uzákonění plnohodnotného manželství pro všechny páry.
⛪ Náboženství a homosexualita
Postoj světových náboženství k homosexualitě je nejednotný.
- Křesťanství: Tradiční a konzervativní proudy (např. Katolická církev, pravoslaví, evangelikální církve) považují homosexuální jednání za hříšné. Liberálnější protestantské církve (např. některé luteránské, anglikánské či metodistické) naopak akceptují stejnopohlavní svazky a ordinují i otevřeně homosexuální duchovní.
- Islám: Většina islámských právních škol považuje homosexuální styk za těžký hřích, což se odráží v legislativě mnoha muslimských zemí.
- Judaismus: Ortodoxní judaismus zakazuje mužský homosexuální styk. Konzervativní a reformní judaismus jsou v této otázce mnohem liberálnější a často stejnopohlavní svazky akceptují.
- Buddhismus a Hinduismus: Tyto víry nemají centrální autoritu a postoje se liší. Obecně je zde kladen menší důraz na odsuzování sexuality a více na princip neubližování.
🤔 Pro laiky
Tato sekce vysvětluje některé základní pojmy jednoduchým jazykem.
- Sexuální orientace vs. genderová identita: Je důležité nezaměňovat tyto dva pojmy. Sexuální orientace popisuje, kým je člověk romanticky a sexuálně přitahován (muži, ženami, oběma, nikým). Genderová identita je vnitřní pocit sounáležitosti s určitým pohlavím (muž, žena, nebinární osoba atd.). Homosexuál je tedy například muž, který se cítí být mužem a přitahují ho muži.
- Není to volba: Podle drtivé většiny vědců si lidé svou sexuální orientaci nevybírají, stejně jako si nevybírají barvu očí nebo to, zda jsou leváci. Je to hluboce zakořeněná součást osobnosti.
- Není to nemoc: Homosexualita byla v minulosti mylně považována za duševní chorobu. Dnes všechny relevantní světové lékařské a psychologické organizace potvrzují, že se jedná o přirozenou variantu lidské sexuality.
- Homofobie: Tento termín označuje strach, předsudky, nenávist nebo odpor vůči homosexuálním lidem. Může se projevovat od urážek a diskriminace až po fyzické násilí.