Přeskočit na obsah

Balet

Z Infopedia
Verze z 12. 12. 2025, 16:55, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox umělecký žánr Balet je umělecká forma jevištního tance, která kombinuje tanec, hudbu, scénografii a kostýmy k vyjádření příběhu, emocí nebo abstraktních myšlenek. Jeho kořeny sahají do renesančních dvorů v Itálii 15. století, odkud se rozšířil do Francie, kde se za vlády krále Ludvíka XIV. zformoval do podoby, kterou známe dnes. Balet je charakteristický svou propracovanou technikou, která vyžaduje léta tréninku, disciplínu a fyzickou sílu. Mezi klíčové prvky patří precizní práce nohou, ladné pohyby paží, skoky, otáčky a tanec na špičkách (en pointe), který je typický pro tanečnice (baleríny).

Jako hudebně-dramatický žánr je balet často uváděn v divadlech a operních domech po celém světě. Repertoár zahrnuje klasická díla jako Labutí jezero, Louskáček a Giselle, ale i moderní a neoklasické choreografie, které posouvají hranice tradiční techniky.

📜 Historie

Historie baletu je fascinující cestou od dvorské zábavy pro aristokracii až po globální uměleckou formu.

🇮🇹 Italské kořeny (15.–16. století)

Počátky baletu lze nalézt na italských renesančních dvorech, kde se při opulentních slavnostech a svatbách pořádaly propracované podívané zvané ballo nebo balletto. Tyto produkce kombinovaly tanec, hudbu, poezii a bohaté kostýmy. Když se Kateřina Medicejská, členka mocného italského rodu, v roce 1547 provdala za francouzského krále Jindřicha II., přinesla tuto uměleckou tradici na francouzský dvůr.

🇫🇷 Vzestup ve Francii a kodifikace (17. století)

Ve Francii balet vzkvétal, zejména za vlády krále Ludvíka XIV., který byl sám vášnivým tanečníkem. V roce 1661 založil Académie Royale de Danse (Královskou akademii tance), první instituci svého druhu na světě, která měla za cíl standardizovat a profesionalizovat taneční umění. Právě zde choreograf Pierre Beauchamp kodifikoval pět základních pozic nohou, které dodnes tvoří základ klasického baletu. Skladatel Jean-Baptiste Lully pro dvůr vytvořil řadu comédie-ballets ve spolupráci s dramatikem Molièrem.

❤️ Romantický balet (19. století)

Éra romantismu přinesla do baletu zásadní změny. Důraz se přesunul na emoce, nadpřirozeno a exotiku. Hvězdou se stala balerína, ztělesňující éterickou, nadpozemskou bytost. Klíčovou inovací byl tanec na špičkách (en pointe), který poprvé proslavila Marie Taglioni v baletu La Sylphide (1832). Dalším ikonickým dílem této éry je Giselle (1841), které je dodnes považováno za vrchol romantického baletu. Kostýmy se zkrátily a objevila se typická zvonovitá sukně, předchůdkyně tutu.

🇷🇺 Ruská nadvláda a klasický balet (konec 19. století)

Zatímco v Paříži balet upadal, jeho centrum se přesunulo do carského Ruska, konkrétně do Petrohradu a Moskvy. Francouzský choreograf Marius Petipa zde vytvořil více než 50 baletů a definoval podobu klasického baletu. Jeho choreografie se vyznačovaly velkolepostí, technickou virtuozitou a jasnou strukturou (např. grand pas de deux). Ve spolupráci se skladatelem Petrem Iljičem Čajkovským a jeho asistentem Lvem Ivanovem vytvořil tři nejznámější balety všech dob: Spící krasavice (1890), Louskáček (1892) a Labutí jezero (1895).

🎨 Revoluce Ballets Russes (začátek 20. století)

Na počátku 20. století způsobil ruský impresário Sergej Ďagilev a jeho soubor Ballets Russes revoluci v tanečním světě. Soubor, který působil převážně v Paříži, spojil avantgardní choreografy (Michail Fokin, Václav Nižinskij), skladatele (Igor Stravinskij, Claude Debussy, Maurice Ravel) a výtvarníky (Pablo Picasso, Léon Bakst, Coco Chanel). Jejich díla, jako například skandální Svěcení jara (1913), šokovala publikum a navždy změnila směřování baletu, otevřela jej moderním vlivům a posunula od čisté techniky k expresivitě.

🌍 Neoklasicismus a moderní vývoj (20. a 21. století)

Po rozpadu Ballets Russes se jeho členové rozptýlili po světě a šířili nové myšlenky. George Balanchine odešel do Spojených států, kde založil New York City Ballet a vytvořil neoklasický styl – abstraktní, rychlý a muzikální balet bez děje a opulentních kostýmů. V Evropě se choreografové jako Frederick Ashton v Británii nebo Maurice Béjart ve Francii a Belgii snažili o syntézu klasiky a moderny. V současnosti baletní soubory po celém světě uvádějí jak klasický repertoár, tak díla současných choreografů, jako je Jiří Kylián nebo William Forsythe, kteří dále zkoumají možnosti lidského pohybu.

⚙️ Technika a terminologie

Baletní technika je vysoce kodifikovaný systém pohybů. Terminologie je převážně ve francouzštině.

  • Pět základních pozic: Základní postavení nohou, z nichž vycházejí všechny ostatní pohyby. Byly definovány Pierrem Beauchampem v 17. století.
  • En pointe: Tanec na špičkách prstů ve speciálně vyztužených botách (špičkách). Tuto techniku používají téměř výhradně ženy.
  • Plié: Pokrčení kolen. Je to jeden z nejdůležitějších prvků, který slouží jako příprava pro skoky a otáčky i jako jejich zakončení.
  • Tendu: Napnutí nohy po podlaze do propnuté špičky.
  • Jeté: Skok z jedné nohy na druhou.
  • Pirouette: Otáčka na jedné noze.
  • Arabesque: Póza, při které tanečník stojí na jedné noze a druhou má zanoženou a propnutou ve vzduchu.
  • Pas de deux: Tanec pro dva, obvykle tanečníka a tanečnici. Klasické grand pas de deux má pevnou strukturu: adagio, variace tanečníka, variace tanečnice a společná coda.
  • Corps de ballet: Sbor tanečníků, kteří tančí jako skupina a tvoří pozadí pro sólisty.

🌟 Slavné balety

Některá díla tvoří základní kámen baletního repertoáru po celém světě.

🏆 Významné osobnosti

Balet formovaly generace talentovaných umělců.

Choreografové

  • Marius Petipa (1818–1910): Francouzský choreograf, který v Rusku definoval podobu klasického baletu.
  • Michail Fokin (1880–1942): Reformátor, který usiloval o větší expresivitu a dramatickou jednotu v baletu.
  • George Balanchine (1904–1983): Gruzínsko-americký choreograf, otec amerického baletu a tvůrce neoklasického stylu.
  • Jiří Kylián (* 1947): Český choreograf světového věhlasu, který proslul svým inovativním a poetickým stylem v Nederlands Dans Theater.

Tanečníci a tanečnice

  • Anna Pavlovová (1881–1931): Ruská primabalerína, která se stala symbolem baletu po celém světě, proslavila se zejména sólem Umírající labuť.
  • Václav Nižinskij (1889–1950): Legendární tanečník a choreograf polského původu, známý svou neuvěřitelnou skokovou technikou a charismatem.
  • Margot Fonteyn (1919–1991): Britská primabalerína, která tvořila ikonický taneční pár s Rudolfem Nurejevem.
  • Rudolf Nurejev (1938–1993): Sovětský tanečník, který v roce 1961 emigroval na Západ. Proslul svou virtuozitou a vášnivým projevem.
  • Michail Baryšnikov (* 1948): Tanečník lotyšského původu, který po emigraci ze Sovětského svazu uchvátil svět svou dokonalou technikou a hereckým talentem.

🇨🇿 Balet v Česku

Balet má v Česku dlouhou a bohatou tradici. První baletní soubor byl založen v Praze v Nosticově (dnes Stavovském) divadle v roce 1785. Nejvýznamnější scénou je baletní soubor Národního divadla v Praze, který byl založen spolu s otevřením divadla v roce 1883. Mezi významné české choreografy a tanečníky patří Augustin Berger, Saša Machov, Pavel Šmok a v posledních dekádách především Jiří Kylián, který se stal jedním z nejuznávanějších choreografů na světě. Dalšími významnými soubory jsou balet Národního divadla v Brně nebo soubory v Ostravě a Plzni.

🤔 Pro laiky: Slovníček pojmů

  • Balerína: Tanečnice v baletním souboru, obvykle sólistka. Termín prima ballerina assoluta je nejvyšší pocta udělovaná výjimečným tanečnicím.
  • Choreografie: Umění vytváření a aranžování tanečních kroků a pohybů do uceleného díla. Osoba, která ji vytváří, se nazývá choreograf.
  • Libreto: Literární scénář baletu, který popisuje děj, postavy a scény.
  • Repertoár: Soubor všech baletních děl, která má daný soubor nastudovaná a připravená k uvedení.
  • Špičky: Speciální baletní obuv s vyztuženou špičkou, která umožňuje tanečnicím tančit en pointe.
  • Tutu: Ikonická baletní sukně. Existuje několik typů – romantické (dlouhé, zvonovité) a klasické (krátké, trčící od těla).


Šablona:Aktualizováno