Jiří Kylián

Jiří Kylián
Celé jméno	Jiří Kylián
Datum narození	21. března 1947
Místo narození	Praha, Protektorát Čechy a Morava
Státní příslušnost
Povolání	choreograf, tanečník, filmový tvůrce
Aktivní od	1968
Web	[www.jirikylian.com Oficiální stránky]

Jiří Kylián (* 21. března 1947, Praha) je český choreograf, tanečník a filmový tvůrce, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších choreografů 20. a 21. století. Většinu svého tvůrčího života strávil v Haagu jako umělecký šéf Nederlands Dans Theater (NDT), kde v letech 1975–1999 přetvořil tuto společnost v jeden z nejprestižnějších tanečních souborů světa. Za svou kariéru vytvořil přesně sto choreografií, z nichž pětasedmdesát vzniklo přímo pro NDT, a jeho díla jsou dnes součástí repertoáru všech špičkových světových baletních souborů. V roce 2019 se jako první choreograf v historii stal členem francouzské Académie des beaux-arts, která pro něj dokonce vytvořila zcela novou kategorii – choreografie.

Kylián je rovněž autorem série tanečních filmů a vizuálních instalací, jimiž v pozdějších desetiletích rozšiřoval svůj umělecký výraz za hranice jeviště. Jeho celoživotní partnerkou a múzou je německá tanečnice Sabine Kupferberg, s níž spolupracuje jak na jevišti, tak ve filmových projektech. Přestože žije od roku 1968 v zahraničí, nikdy nepřerušil vazbu na svou českou identitu a opakovaně zdůrazňoval, že být Čechem je pro něj zásadní součástí toho, kdo je. V říjnu 2024 mu prezident Petr Pavel udělil Řád Bílého lva – nejvyšší státní vyznamenání České republiky.

👤 Mládí a taneční počátky v Praze

Jiří Kylián se narodil 21. března 1947 v Praze jako syn bankéře Václava Kyliána a jeho ženy Markéty, která v mládí vystupovala jako talentovaná tanečnice pod pseudonymem Rita-Rita a v dětství prodávala vstupenky na vlastní vystoupení. Rodinné taneční zázemí na straně matky sehrálo klíčovou roli, nicméně Kyliánova první umělecká láska nepatřila baletu – byl to cirkus.

Jako malý chlapec ho jeho babička Štěpánka vzala na představení proslulého Cirkus Busch, a Kylián se okamžitě rozhodl, že se stane akrobatem. Intenzivně trénoval akrobacii, dokud tato škola musela z finančních důvodů uzavřít. Teprve tehdy ho matka vzala poprvé na balet. Tento zážitek byl zjevením – Kylián na místě věděl, že tanec je jeho povolání, a přihlásil se do Přípravky baletu Národního divadla v Praze. Bylo mu devět let.

V roce 1962, ve věku patnácti let, byl přijat na Taneční konzervatoř hlavního města Prahy. Zde se setkal s jednou ze svých klíčových pedagožek, tanečnicí a učitelkou Zorou Šemberovou, o níž říkal, že v jeho profesionálním vývoji zanechala nesmazatelnou stopu. Na konzervatoři Kylián studoval jak klasický balet, tak techniku moderního tance (Grahamovu techniku) a lidový tanec. Paralelně se věnoval hře na klavír. Již v době studií se začal pokoušet o choreografii: první dvě díla, Nine Eight's (na jazzovou hudbu) a Quartet (na hudbu Bély Bartóka), vznikla přímo na půdě konzervatoře.

V roce 1967 obdržel Kylián stipendium Britské rady na roční stáž na prestižní Royal Ballet School v Londýně. Toto stipendium bylo zlomovým. V Londýně se setkal s choreografem Johnem Crankem, který ho po skončení stáže vyzval, aby přišel tančit do jeho souboru v Stuttgartu. Kylián souhlasil – a rozhodnutí, které se zdálo být pouhým pracovním angažmá, se stalo o rok později branou do svobodného světa.

✈️ Emigrace, Stuttgart a první choreografie

V létě roku 1968 nastoupil Kylián do angažmá ve Stuttgartském baletu pod vedením Johna Cranka. Několik týdnů poté, 21. srpna 1968, vpadla do Československa vojska Varšavské smlouvy. Kylián byl v Německu – a rozhodl se zůstat. Toto rozhodnutí, byť vynucené okolnostmi, změnilo jeho život navždy. Praha se pro příštích dvacet let stala místem, kam se fyzicky nesměl vrátit, ale které zůstávalo zapsáno hluboko v jeho tvorbě.

Ve Stuttgartu pod Crankovým vedením Kylián rychle vyrostl nejprve jako sólový tanečník a vzápětí jako choreograf. Cranko byl výjimečným pedagogem, který uměl rozpoznat talent a vytvořit mu podmínky k rozvinutí. Kylián začal tvořit díla pro tzv. Noverre Gesellschaft, studijní skupinu SDJ Stuttgartského baletu určenou k prezentaci nových choreografů. Jeho debut v choreografii tvoří Paradox (1970), po němž rychle následovala díla Kommen und Gehen (1970), Incantations (1971), Einzelgänger (1972) a Blaue Haut (1974).

Ve Stuttgartu se Kylián také setkal se svou budoucí celoživotní partnerkou a múzou – německou tanečnicí Sabine Kupferberg, která v souboru tančila od roku 1968. Jejich osobní i umělecký svazek trvá dodnes, přes padesát let. Společně se v roce 1975 přestěhovali do Holandska, kde začala nová, klíčová kapitola Kyliánovy kariéry.

Smrtí Johna Cranka v roce 1973 přišel Stuttgart o svého duchovního vůdce a zároveň se otevřelo nové okno. Vedení Nizozemského tanečního divadla (NDT) v Haagu pozvalo Kyliána v roce 1973 jako hostujícího choreografa. Tato spolupráce přinesla okamžitě výsledky – Viewers (1973), první z více než šedesáti choreografií, které Kylián pro NDT vytvořil. Následovaly Stoolgame (1974), La Cathédrale Engloutie (1975) a Return to a Strange Land (1975). V roce 1975 Kylián Stuttgart definitivně opustil a přijal funkci spoluuměleckého ředitele NDT. O tři roky později se stal jediným uměleckým ředitelem.

🏛️ Éra v Nederlands Dans Theater (1975–1999)

Čtvrt století strávené v NDT tvoří ústřední kapitolu Kyliánova uměleckého života. Když v roce 1975 přišel do Haagu jako spoluředitel – bylo mu teprve osmadvacet let – byl NDT respektovaným, ale nikoli světově proslulým souborem. Když v roce 1999 předával umělecké vedení svému nástupci, byl NDT řazen mezi absolutní světovou špičku.

Zásadní průlom přišel v roce 1978, kdy Kylián uvedl choreografii Sinfonietta na stejnojmennou skladbu svého krajana Leoše Janáčka. Toto dílo, poprvé prezentované americkému publiku na festivalu Spoleto v Charlestonu v Jižní Karolíně, se stalo mezníkem soudobé choreografie. Rychlost, s níž se Sinfonietta rozšířila do repertoáru souborů po celém světě, byla výjimečná – a je jí dodnes.

Rok 1978 byl přelomový také z organizačního hlediska: Kylián spolu s direktivním ředitelem Carelem Birnie založil NDT II – juniorský soubor pro tanečníky ve věku sedmnácti až dvaadvaceti let. Tento projekt byl koncipován jako most mezi tanečními školami a profesionálním životem. V roce 1991 Kylián přidal třetí rozměr tím, že inicioval vznik NDT III – souboru pro tanečníky nad čtyřicet let. Tato třídimenzionální struktura, v níž každý soubor fungoval s vlastním repertoárem přizpůsobeným životní fázi svých interpretů, byla celosvětově zcela unikátní.

Choreografická produkce Kyliánovy NDT éry je natolik rozsáhlá, že jen výběr klíčových děl dává představu o jejím záběru. Symphony of Psalms (1978) na hudbu Igora Stravinského přinesla syntézu sakrální hudby a fyzické expresivity lidského těla. Forgotten Land (1981) inspirovaná norským expresionistickým malířem Edvardem Munchem je meditací o ztrátě – domovů, milovaných osob, minulého času. Stamping Ground a Dream Time (obě 1983) vznikly pod dojmem Kyliánovy cesty do Austrálie, kde studoval rituální tance domorodých Australanů, a přinesly do jeho jazyka nové fyzické impulsy. Silent Cries (1986) a Petite Mort (1991) – asi nejslavnější Kyliánovo dílo vůbec, provokativní zpracování tematiky erotiky a smrti na Mozartovu hudbu – patří dnes k ikonám světového tance. Bella Figura (1995) a Wings of Wax (1997) jsou dalšími stěžejními tituly, hrané dodnes na všech velkých světových scénách.

Vedle NDT Kylián tvořil rovněž pro další soubory: Stuttgartský balet, Pařížskou operu, Bavorský státní balet v Mnichově, Tokijský balet, švédskou televizi a další. V roce 1999 předal Kylián umělecké vedení NDT a přešel do role stálého choreografa souboru, v níž setrval do roku 2009.

🎭 Choreografický jazyk a styl

Kyliánův choreografický jazyk je obtížně uchopitelný ve zkratce, protože se v průběhu desetiletí vyvíjel a proměňoval. Několik konstantních rysů je však přítomno napříč jeho celou tvorbou.

Základem je neoklasický přístup, který staví na pevných základech klasického baletu, ale systematicky překračuje jeho omezení: tanečníci pracují s celým tělem včetně páteře, pohybují se blízko podlahy, padají a vstávají, pracují s gravitací jako s tvůrčím partnerem, ne jako s překážkou. Kylián sám opakovaně říkal, že základ všech jeho děl tvoří dueta – dialog mezi mužem a ženou, ve které hledá podstatu mezilidského setkání, napětí, přitažlivosti i vzdálení.

Silná je také hudební složka. Kylián je mimořádně muzikálním choreografem: jeho volba hudby je vždy záměrná a spolupráce s hudebním materiálem intenzivní. Pracoval se skladbami Mozarta, Schuberta, Bartóka, Takemitsu, Nordheima i soudobých skladatelů. Zvláštní místo zaujímá v jeho tvorbě krajanova Janáčkova hudba – zejména Sinfonietta, která se stala jeho nejslavnějším choreografickým dílem.

Humor, ironie a smysl pro absurdno jsou dalším charakteristickým rysem. Na rozdíl od mnoha choreografů, kteří se pohybují výhradně ve vážné poloze, Kylián nikdy nepovažoval komiku za méněcennou – naopak, považoval ji za jeden z nejnaléhavějších způsobů, jak se dotknout podstaty lidské existence. NDT pravidelně pořádalo tzv. Vánoční kabaret – interní humorné přehlídky, kde bylo vše dovoleno – a tato tradice uvolnění a sebeironie pronikala do samotné tvůrčí atmosféry souboru.

🎬 Filmová a vizuální tvorba

V pozdějším období se Kylián stále více obracel k filmovému médiu jako k prostoru, kde může pohyb zachytit a prozkoumat způsoby, které jeviště neumožňuje. Spolupracoval zejména s filmovým režisérem Borisem Paval Conenem.

Prvním z řady tanečních filmů byl Car-Men (2006), natočený v surreálně krajině povrchových dolů na hnědé uhlí v Tušimicích v severních Čechách. Kylián zde transponoval slavnou operní postavu Bizeta do industriálního prostředí a do těl stárnoucích interpretů. Hlavní roli hrála Sabine Kupferberg. Snímek byl přijat s nadšením a otevřel sérii filmových projektů.

Between Entrance and Exit (2013) byl natočen s nábytkem ze skutečného bytu Kyliánovy matky Markéty – v době natáčení jí bylo sto let – a je meditací o paměti, vzpomínkách a prostoru mezi bytím a nebytím. Film byl nominován na cenu Gouden Kalf na holandském filmovém festivalu v Utrechtu. Snímky Schwarzfahrer (2014) a Scalamare (2017), natočený na schodišti monumentálního válečného pomníku v italské Anconě, doplnily tuto sérii.

V roce 2013 vytvořil Kylián pro Aichi Triennale v japonské Nagoji celovečerní tanečně-filmovou produkci East Shadow, věnovanou obětem tsunami z roku 2011. V roce 2024 představil v prostorách Národního divadla v Praze multimediální projekt Moving Still, který zahrnoval filmové projekce, konceptuální sochařskou instalaci na skleněné fasádě budovy a živé taneční vstupy.

🌍 Vztah k Čechám a návrat

Přestože Kylián od roku 1968 žil trvale v Nizozemsku, nikdy se nestal Čechem v emigraci, který by svou vlast popíral nebo se od ní distancoval. Naopak – česká identita, česká hudba a český pohled na svět zůstávaly trvalými zdroji inspirace. Sám opakovaně říkal: „Být sám sebou pro mne znamená být Čechem."

Janáčkova Sinfonietta, na níž vytvořil svou klíčovou choreografii, byla pro Kyliána celoživotní fascinací; jako studentskou zálibu ji pouštěl všem přátelům a vařil jim přitom česká jídla. Kraj a krajina Čech se promítla i do jeho filmů – v Car-Men jsou to hornické lomy Tušimic, v Between Entrance and Exit matčin byt plný vzpomínek na Prahu.

Po pádu komunistického režimu se Kylián opakovaně vracel do Prahy a udržoval intenzivní kontakty s Národním divadlem, Taneční konzervatoří i s českou taneční scénou obecně. Stál u zrodu Pražského komorního baletu a stal se jeho patronem. V Haagu i v Praze zřídil Kyliánův nadační fond na podporu tance. Svou poslední choreografii Remember me (2019) věnoval Sabine Kupferberg a uvedl ji v Paříži při příležitosti své inaugurace do Académie des beaux-arts.

🏆 Ocenění a vyznamenání

Kyliánův seznam ocenění patří k nejobsáhlejším v dějinách soudobého tance.

Mezinárodní ocenění

Carina Ari Medal, Stockholm (1983)
Nederlandse Choreografie Prijs (1986)
Prix Benois de la Danse – třikrát: 1993, 1999 a 2019
Dance Magazine Award (1994)
Rytíř Řádu Oranje-Nassau, Nizozemsko (1995)
Zlatá medaile za zásluhy 1. stupně, Česká republika (1997)
Cena Sonia Gaskell, Amsterdam
Cena Laurence Oliviera za výjimečný přínos tanci, Londýn (2000)
Tři ceny Nijinsky Award (nejlepší choreograf, choreografie a soubor), Monte Carlo (2000)
Commandeur de l'Ordre des Arts et des Lettres, Paříž (2001)
Cena Thálie, zvláštní cena, Česká republika (2006)
Zlatý lev za celoživotní dílo, Bienále Venezia (2008)
Chevalier de la Légion d'honneur, člen Institut Français, Académie des beaux-arts, Paříž (2018)
Člen Académie des beaux-arts, nová kategorie choreografie (2019)
Gratias Agit Award za výjimečné úspěchy v propagaci české kultury, dědictví a jazyka, Praha (2021)
Positano Premia la Danza Léonide Massine za celoživotní dílo – nejstarší taneční cena světa (2017)
Čestné občanství města Haagu, Nizozemsko (2017)

Čestné doktoráty

Čestný doktorát Juilliard School, New York
Čestný doktorát AMU v Praze (2000)

Česká státní vyznamenání

Zlatá medaile za zásluhy, Česká republika (1997)
Cena Ministerstva kultury ČR za zásluhy o rozvoj tanečního umění (2011)
Řád Bílého lva občanské skupiny 3. třídy, udělený prezidentem Petrem Pavlem, 28. října 2024

🎭 Osobní život

Kyliánova celoživotní partnerka a manželka je německá tanečnice Sabine Kupferberg (* 20. dubna 1951, Wiesbaden), která pochází z rodiny proslulého vinného šampaňského domu Kupferberg. Setkali se ve Stuttgartu, kde oba tančili pod vedením Johna Cranka, a od roku 1975 žijí společně v Haagu. Sabine byla v NDT tanečnicí po celých třicet jedna let a stala se Kyliánovou klíčovou interpretkou – mnoho jeho choreografií bylo vytvořeno přímo pro ni nebo pod jejím vlivem. Spolu natočili pět tanečních filmů. Kyliánova poslední choreografie Remember me (2019) jí byla věnována osobně.

Kylián je rovněž zakladatelem Kylián Foundation NL a producční společnosti Kylián Productions BV se sídlem v Haagu, jež spravuje veškeré komerční aktivity spojené s jeho dílem a produkuje nová umělecká díla. Ředitelkou společnosti je od roku 2008 Carmen Thomas.

Kyliánova matka Markéta, původně tanečnice, se dožila výjimečného věku – v době natáčení dokumentárního filmu Martina Kubaly (kolem roku 2013) jí bylo sto let a filmový projekt využil dokonce nábytku z jejího pražského bytu.

🗓️ Současnost

Jiří Kylián se v posledních letech odklání od čistě choreografické tvorby a soustřeďuje se na propojení pohybu, filmového média a výtvarného umění. V sezóně 2024–2025 uvedl NDT 1 v programu Architecture of the Invisible jeho choreografii Vanishing Twin. V sezóně 2025–2026 NDT uvádí jeho Mémoires d'Oubliettes (2009) v programu RESONANCE s reprízami po Nizozemsku (říjen–prosinec 2025).

V červnu 2024 představil v pražském Národním divadle multimediální projekt Moving Still – autorský večer kombinující filmové projekce, sochařskou instalaci a živé taneční výstupy, který se stal jednou z nejvíce oceňovaných kulturních událostí roku. V říjnu 2024 mu prezident Petr Pavel udělil Řád Bílého lva za vynikající zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Na jaře 2025 proběhl v Oslu festival Kylián Festival: Wings of Time, organizovaný norským Národním baletem, který pod Kyliánovou osobní kuratelou představil průřez jeho celoživotním dílem formou baletů, instalací, filmů a fotografií v prostorách Osloské opery. Kylián se festivalu osobně zúčastnil.

💡 Pro laiky

Představte si choreografa jako architekta pohybu – ale místo budov staví scény lidských těl v prostoru. Jiří Kylián je přesně takovým architektem: v průběhu padesáti let jeho práce vyrostlo sto staveb z lidského pohybu, z nichž každá je jiná, ale všechny jsou nesporně jeho.

Co dělá Kylián jiným od ostatních? Nepracuje s dokonalostí atletické techniky jako cílem – pro něj je technika jen prostředkem k výrazu. Zajímá ho to, co se děje mezi lidmi: okamžik přitažlivosti, moment strachu, záblesk humoru, tíha ztráty. Říká, že základem každé jeho choreografie je dueto – setkání dvou lidí. Vše ostatní je rozvinutím tohoto základního motivu.

Druhá věc, která ho odlišuje, je smysl pro humor. Většina velkých baletů je vážná až slavnostní. Kylián dokáže v jedné choreografii skloubit hluboce emotivní pasáže s nečekanou komediální pointou – a toto střídání poloh je záměrné, protože odpovídá skutečnému životu. Třetí rys je jeho vztah k hudbě: nechce k hudbě přidávat pohyb, ale pohyb a hudbu proplétat tak, aby vzniklo něco, co by bez toho druhého nemohlo existovat.

Zdroje