František Skála

František Skála
Celé jméno	František Skála mladší
Datum narození	7. února 1956
Místo narození	Praha
Státní příslušnost
Povolání	sochař, malíř, ilustrátor, performer, hudebník
Aktivní od	1975
Ocenění	Cena Jindřicha Chalupeckého (1991), Cena Ministerstva kultury (2010)

František Skála (často označovaný jako František Skála mladší) je český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, autor komiksů, hudebník, tanečník a performer. Patří k nejvýraznějším osobnostem české výtvarné scény generace 80. let 20. století. Je známý svou prací s nalezenými přírodními materiály a odpadem, z nichž konstruuje detailní objekty a instalace. V roce 1991 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého a v roce 1993 reprezentoval Českou republiku na mezinárodním uměleckém bienále v Benátkách.

Vedle výtvarné činnosti je aktivní v řadě performativních a hudebních skupin. Působí jako zakládající člen umělecké skupiny Tvrdohlaví, člen tajného sdružení B.K.S. (Bude konec světa), hudebník v kapele M.T.O. Universal Praha a tanečník v komickém triu Tros Sketos.

👤 Životopis a studia

Narodil se 7. února 1956 v Praze do umělecké rodiny. Jeho otcem byl malíř, grafik a ilustrátor František Skála starší (1923–2011), který měl vliv na jeho rané formování v oblasti kresby a knižní tvorby. Jeho matka Alena Skálová vedla folklorní a taneční soubor Chorea Bohemica. V rodinné umělecké tradici pokračuje i jeho manželka Eva Skálová, která se věnuje ilustraci, a obě děti – dcera Alžběta Skálová působí jako ilustrátorka a výtvarnice, syn František Antonín Skála je sochařem.

V letech 1971 až 1975 studoval obor řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Technická průprava v práci se dřevem a drobným detailem se trvale zapsala do jeho pozdější sochařské metodiky. Následně v letech 1976 až 1982 pokračoval ve studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP) v Praze. Zde absolvoval ateliér filmové a televizní grafiky. Vzdělání v oboru grafiky a animovaného filmu zásadně ovlivnilo jeho vizuální jazyk, zejména vztah k sekvenčnímu vyprávění příběhů, jež později uplatnil při tvorbě vlastních komiksů.

🎨 Sochařská a výtvarná tvorba

František Skála vytvořil zcela specifický vizuální styl založený na metodě asambláže, tvorbě objektů a prostorových instalací. Materiálová základna jeho děl je striktně odvozena z nalezených předmětů a přírodnin, které autor zbavuje jejich původní funkce a vřazuje je do nových kontextů. Pravidelně zpracovává naplavené dřevo, kořeny, mořské řasy (kelp), kosti, zvířecí kůže, štětiny a žíně, jež kombinuje s umělými či průmyslovými odpady, jako jsou staré dráty, zrezivělé plechy, syntetické modistické dutinky nebo PVC. Cíleně u těchto komponentů odkrývá strukturu, barevnost a vlastnosti materiálů narušených povětrnostními vlivy.

Do jeho sochařské a objektové produkce ze začátku devadesátých let spadají díla jako „Stupně vítězů“ (1991, zhotoveno ze dřeva), „Tanec mrtvých“ (1991, materiál kůže, molitan a žíně), „Menza“ (1991, kombinovaná technika) či objekt „Práce, která neunaví“ (1990, vyrobený z PVC). Výrazným prvkem jeho tvorby je také budování rozměrných soch. Příkladem je drátěný objekt s názvem „Vulpes Gott“, jenž váží čtyři tuny a znázorňuje psí hlavu.

V oblasti malířství autor aplikuje techniku práce s přírodními pigmenty. Tyto pigmenty si sám získává a míchá ze vzorků zemin, jílů, hornin a sopečného popela, které systematicky sbírá během svých pobytů v zahraničí (například v Austrálii nebo Mexiku). Plátna jsou zpracovávána technikou vsakování barev do textilií, které Skála před napnutím na rám překládá, muchlá a deformuje. Tímto postupem vznikají kompozice imitující povrchy nerostů, geologické struktury či letecké mapy krajiny. Z novější produkce lze uvést plátna „Solemio“ (2025, přírodní pigment na plátně, 199 × 181 cm), „Pijáci ticha“ (2019, pigmenty a pastel, 105 × 100 cm), „Neklidný obzor“ (2022) a objektovou sochu „Barcelona“ (2024, břidlice a kosti, 25 × 11 × 13 cm).

🎭 Skupiny a umělecká sdružení

V roce 1987 stál František Skála u zrodu výtvarné skupiny Tvrdohlaví, která ve své době představovala jednu z nejvýznamnějších platforem pro sdružování a prezentaci umělců nastupující postmoderní generace 80. let. Do skupiny patřili umělci jako Jaroslav Róna, Michal Gabriel, Stefan Milkov, Čestmír Suška, Jiří David, Stanislav Diviš, Petr Nikl a manažer Václav Marhoul.

Specifickou kapitolou jeho uměleckého a společenského života je tajná organizace s názvem B.K.S. (Bude konec světa), kterou Skála spoluzaložil v roce 1974. Fungování této skupiny podléhá striktním interním a utajovaným pravidlům. Všichni členové veřejně vystupují výhradně pod svými pseudonymy. Činnost skupiny je postavena na absurdním a černém humoru, promyšlených mystifikacích a pseudorituálních praktikách, mezi které patří například demonstrace úpadkové experimentální ikebany. Sám František Skála v rámci hierarchie organizace B.K.S. trvale zastává funkci s titulem „komtur Řádu Zelené Berušky“.

Skála je také dlouholetým členem pražského Divadla Sklep, kde se podílel na tvorbě divadelních kulis, scénografických projektech i na hereckém ztvárnění drobných komických rolí.

🎶 Hudební a performativní činnost

Hudba a fyzická performance tvoří nedílnou součást Skálova uměleckého vyjádření. Je jedním ze zakládajících členů hudebního tělesa M.T.O. Universal Praha (Malý taneční orchestr), které vzniklo s primárním cílem reprodukce a parodování československé normalizační populární hudby, hudby k estrádám a tehdejších západních hitů. Skála v kapele zastává roli hlavního zpěváka a bubeníka. V sestavě s ním působí další pražští umělci a členové Divadla Sklep, jmenovitě herec Tomáš Hanák, grafický designér Aleš Najbrt, herečka Lenka Vychodilová, Jana Hanáková, výtvarník Zdeněk Lhotský, Fero Burda a hudebníci Roman Fojtíček, Jiří Kulich Novotný a Luděk Polifka. Setlist orchestru tvoří skladby interpretů jako Pavel Liška, Karel Hála, Václav Neckář, Waldemar Matuška, Miro Žbirka, Daniel Hůlka, kapela Katapult či Rangers - Plavci. Z mezinárodního repertoáru kapela hraje coververze od Elvise Presleyho, Toma Jonese, Franka Sinatry a Joea Cockera.

Na poli performativního tance a scénické komiky Skála úzce spolupracuje se sochařem Jaroslavem Rónou a designérem Alešem Najbrtem. Tito tři umělci společně vytvořili recesistické trio s názvem Tros Sketos. Skupina získala masovou mediální známost v roce 2002, kdy se stala tváří oficiálních znělek 37. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Tyto několikaminutové klipy, jejichž režie se ujal Petr Zelenka, zachycovaly členy tria v dobových oblecích a tmavých brýlích při synchronizovaném absurdním tanci, který byl doprovázen specifickou vokalizací označovanou jako „ptačí nářečí“. Znělky Tros Sketos se zapsaly do historie festivalu jako jedny z nejvýraznějších.

Mezi jeho další hudební aktivity patří členství v kapele „Třaskavá směs“, se kterou natočil a následně v pražském Paláci Akropolis pokřtil album s názvem „Zklamal“, účinkování ve vokálně-instrumentálním tělese „Finský barok“ a zapojení do regionálního dechového ansámblu „Provodovjané“.

📚 Knižní ilustrace a komiks

Knižní ilustrace tvořily stěžejní bod autorovy obživy zejména v osmdesátých letech dvacátého století. Výtvarně doprovodil více než dvacet literárních děl a vědeckých publikací, avšak nejvýrazněji se profiloval v žánru literatury pro děti. Výraznou stopu zanechal například vizuálním doprovodem k textům amerického básníka Carla Sandburga (Pohádky z bramborových řádků) nebo pohádkového románu Děvčátko Momo a ukradený čas, jehož autorem je Michael Ende.

Skála je současně považován za jednoho z průkopníků novodobého českého autorského komiksu. V roce 1989 vydal publikaci s názvem „Velké putování Vlase a Brady“. Tento komiksový příběh dvou přátel s odlišnými fyziognomickými rysy dosáhl značného komerčního úspěchu a v roce 2007 byl zadaptován do úspěšné divadelní podoby tvůrčím souborem pražského Divadla Minor.

V roce 2007 vydalo nakladatelství Arbor vitae další formálně průlomové dílo s názvem „Skutečný příběh Cílka a Lídy“. Jde o komplexní fotografický komiks, na kterém autor pracoval metodou fázové animace přímo v reálném přírodním prostředí. Kniha obsahuje 322 přesně aranžovaných fotografií, jež zaznamenávají strastiplnou cestu ručně vyřezávaných loutek skrze mikrosvět lesní krajiny. Při realizaci díla Skála striktně odmítl práci v ateliéru a použití reflektorů; veškeré scény fotografoval pod širým nebem za využití přirozeného denního světla. Na správné atmosférické a světelné podmínky u některých záběrů čekal v lese i několik dní. Publikace vyšla také v anglickém překladu (pod názvem Cecil's Quest) a dočkala se samostatných expozic v New Yorku (The Museum of Comic and Cartoon Art) a v Bruselu (Belgické muzeum komiksu).

Ucelený analytický pohled na jeho ilustrátorskou a knižní tvorbu nabídla rozsáhlá retrospektivní výstava nazvaná „František Skála a jiné práce“, která probíhala od května do srpna 2021 v prostorách Domu U Kamenného zvonu spadajícího pod Galerie hlavního města Prahy. Pod kurátorským vedením Zdeňka Freislebena zde byly kromě kreseb a akvarelů (zastoupených např. dílem Baba Jaga Kostlivá noha z roku 2011) prezentovány i fyzické loutky a modely z jeho fotografických komiksů.

🌍 Benátské bienále a veřejný prostor

V roce 1993 byl Skála z pověření odborné komise vybrán, aby formálně reprezentoval tehdy nově vzniklou Českou republiku na 45. ročníku mezinárodního bienále výtvarného umění v italských Benátkách. Místo tradičního zaslání rozměrných uměleckých děl dopravními prostředky zde Skála realizoval specifický performativní a konceptuální projekt založený na samotné fyzické cestě.

Z Prahy se do Itálie vydal pěšky. Cesta do Benátek mu trvala přesně 25 dní, během kterých sám ušel vzdálenost 850 kilometrů. V průběhu této izolované pěší pouti si autor vedl detailní vizuální deníky a z drobných přírodních fragmentů či nalezeného odpadu podél cesty neustále tvořil mikroskopické objekty. Po příchodu na místo určení v československém pavilonu v Benátkách následně vystavil pouze tyto popsané sešity a sesbírané cestovní artefakty. Tento konceptuální akt vzbudil velkou pozornost. Samotné deníky byly v letech 2004 a 2005 vydány jako faksimile knižně nakladatelstvím Arbor vitae pod názvem „Praha - Venezia 1993“.

V rámci zakázek pro interiérový design a veřejný prostor se Skála zapsal do pražského kulturního místopisu spoluprací s architektem Davidem Vávrou. Skála kompletně vizuálně navrhl a řemeslně realizoval bar a interiér hlavní restaurace Paláce Akropolis na pražském Žižkově, který doplnil svými světelnými instalacemi a dřevěnými reliéfy.

🗓 Současnost a aktuality v letech 2025–2026

Dne 7. února 2026 oslavil František Skála sedmdesáté narozeniny. Hlavní společenská oslava spojená s koncertním vystoupením proběhla o den dříve, 6. února 2026, v prostorách pražského divadla na Dobešce.

Klíčovou mediální a uměleckou událostí roku 2026 se stalo uvedení celovečerního dokumentárního filmu nesoucího název „Veřejný prostor Františka Skály“. Snímek režíroval Petr Slavík a producentsky jej zaštítila Nataša Slavíková. Na tomto časosběrném dokumentu pracoval štáb intenzivně celých šest let. Film detailně zaznamenává proces autorovy tvorby – od prvotních skic zaznamenaných v denících až po fyzickou realizaci čtyřtunové sochy drátěného psa Vulpes Gott a její následný komplikovaný transport na nákladní lodi po řece Labi na výstavu do německých Drážďan. V dokumentu mimo samotného umělce vystupuje také estetik a filozof Miroslav Petříček a jsou zde obsaženy hudební vložky z koncertů kapel Třaskavá směs a M.T.O. Universal. Slavnostní kinopremiéra filmu proběhla 30. července 2026 pod hlavičkou distribuční společnosti Pilot Film. Snímek byl podpořen letním turné speciálních projekcí ve městech Telč, Litomyšl, Slavonice a České Budějovice, jež doprovázely veřejné debaty a živé koncerty autora.

V předchozím roce, v období od 6. června do 20. července 2025, hostila pražská galerie Trafo Gallery samostatnou výstavu s názvem „Abstractio per naturam“. Projekt, kurátorovaný teoretikem a rektorem Akademie výtvarných umění Tomášem Pospiszylem, prezentoval Skálovu analytickou a překvapivě ztišenou minimalistickou tvorbu. Autor veřejnosti ukázal novou sérii abstraktních skládaných pláten, do kterých byly záměrně vsakovány z pracovních cest dovezené hlinkové pigmenty. Expozice byla doplněna sérií menších soch složených ze zvířecích kostí, vodou ohlazené břidlice a křehkých syntetických modistických dutinek.

Na přelomu let 2025 a 2026, konkrétně v dataci od 3. prosince 2025 do 17. ledna 2026, uspořádal Skála v pražské galerii Platforma 15 výstavu nazvanou „Odložený případ“. Kurátor expozice Radek Wohlmuth pojal výstavu jako detektivní spis a archivní ohledání autorovy minulosti. Byly zde soustředěny menší, dlouho nevystavované formáty pocházející z let 1983 až do současnosti. Instalace zahrnovala poloabstraktní mapy i exempláře ze starších, kultovních sériových děl (cykly Kytary a Tabulky).

Souběžně s pražskými výstavami probíhala od 1. prosince 2024 do 1. března 2025 expozice grafických listů pod názvem „Setkání světů“, která prezentovala techniku suché jehly v prostorách Zámečku Petrkov.

🏆 Ocenění a samostatné výstavy

Během své kariéry získal autor několik oficiálních profesních uznání. V roce 1991 mu byla udělena prestižní Cena Jindřicha Chalupeckého (šlo teprve o druhý ročník této ceny po jejím založení). Na mezinárodním poli získal cenu Arte Giovane di Europa v italském Bolzanu. Z domácích institucionálních ocenění mu byla v roce 2010 udělena Cena Ministerstva kultury ČR za zásadní přínos v oblasti výtvarného umění. Mezi knižní a ilustrační úspěchy patří opakovaná umístění v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku a mezinárodní ocenění Certificate of Honour for Illustration od organizace IBBY.

Výběr z klíčových samostatných výstav:

1992: Cena Jindřicha Chalupeckého za rok 1991 (Galerie Václava Špály, Praha)
1993: 45. mezinárodní bienále výtvarného umění (Československý pavilon, Benátky)
2004: František Skála (Galerie Rudolfinum, Praha)
2009: Skutečný příběh Cílka a Lídy / Cecil's Quest (České centrum New York / The Museum of Comic and Cartoon Art, USA)
2010: Skutečný příběh Cílka a Lídy a Rockové pomůcky (Belgické muzeum komiksu, Brusel)
2017: František Skála: Jízdárna (Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna)
2021: František Skála a jiné práce (Galerie hlavního města Prahy, Dům U Kamenného zvonu)
2021: Hnědá duha (Galerie umění Karlovy Vary)
2024/2025: Setkání světů (Zámeček Petrkov)
2025: Abstractio per naturam (Trafo Gallery, Praha)
2025/2026: Odložený případ (Platforma 15, Praha)

Zdroje