František Skála
| František Skála | |
|---|---|
| Celé jméno | František Skála mladší |
| Datum narození | 7. února 1956 |
| Místo narození | Praha |
| Státní příslušnost | |
| Povolání | sochař, malíř, ilustrátor, performer, hudebník |
| Aktivní od | 1975 |
| Ocenění | Cena Jindřicha Chalupeckého (1991), Cena Ministerstva kultury (2010) |
František Skála (často označovaný jako František Skála mladší) je český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, autor komiksů, hudebník, tanečník a performer. Patří k nejvýraznějším osobnostem české výtvarné scény generace 80. let 20. století. Je známý svou prací s nalezenými přírodními materiály a odpadem, z nichž konstruuje detailní objekty a instalace. V roce 1991 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého a v roce 1993 reprezentoval Českou republiku na mezinárodním uměleckém bienále v Benátkách.
Vedle výtvarné činnosti je aktivní v řadě performativních a hudebních skupin. Působí jako zakládající člen umělecké skupiny Tvrdohlaví, člen tajného sdružení B.K.S. (Bude konec světa), hudebník v kapele M.T.O. Universal Praha a tanečník v komickém triu Tros Sketos.
👤 Životopis a studia
Narodil se 7. února 1956 v Praze do umělecké rodiny. Jeho otcem byl malíř, grafik a ilustrátor František Skála starší (1923–2011), který měl vliv na jeho rané formování v oblasti kresby a knižní tvorby. Jeho matka Alena Skálová vedla folklorní a taneční soubor Chorea Bohemica. V rodinné umělecké tradici pokračuje i jeho manželka Eva Skálová, která se věnuje ilustraci, a obě děti – dcera Alžběta Skálová působí jako ilustrátorka a výtvarnice, syn František Antonín Skála je sochařem.
V letech 1971 až 1975 studoval obor řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Technická průprava v práci se dřevem a drobným detailem se trvale zapsala do jeho pozdější sochařské metodiky. Následně v letech 1976 až 1982 pokračoval ve studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP) v Praze. Zde absolvoval ateliér filmové a televizní grafiky. Vzdělání v oboru grafiky a animovaného filmu zásadně ovlivnilo jeho vizuální jazyk, zejména vztah k sekvenčnímu vyprávění příběhů, jež později uplatnil při tvorbě vlastních komiksů.
🎨 Sochařská a výtvarná tvorba
František Skála vytvořil zcela specifický vizuální styl založený na metodě asambláže, tvorbě objektů a prostorových instalací. Materiálová základna jeho děl je striktně odvozena z nalezených předmětů a přírodnin, které autor zbavuje jejich původní funkce a vřazuje je do nových kontextů. Pravidelně zpracovává naplavené dřevo, kořeny, mořské řasy (kelp), kosti, zvířecí kůže, štětiny a žíně, jež kombinuje s umělými či průmyslovými odpady, jako jsou staré dráty, zrezivělé plechy, syntetické modistické dutinky nebo PVC. Cíleně u těchto komponentů odkrývá strukturu, barevnost a vlastnosti materiálů narušených povětrnostními vlivy.
Do jeho sochařské a objektové produkce ze začátku devadesátých let spadají díla jako „Stupně vítězů“ (1991, zhotoveno ze dřeva), „Tanec mrtvých“ (1991, materiál kůže, molitan a žíně), „Menza“ (1991, kombinovaná technika) či objekt „Práce, která neunaví“ (1990, vyrobený z PVC). Výrazným prvkem jeho tvorby je také budování rozměrných soch. Příkladem je drátěný objekt s názvem „Vulpes Gott“, jenž váží čtyři tuny a znázorňuje psí hlavu.
V oblasti malířství autor aplikuje techniku práce s přírodními pigmenty. Tyto pigmenty si sám získává a míchá ze vzorků zemin, jílů, hornin a sopečného popela, které systematicky sbírá během svých pobytů v zahraničí (například v Austrálii nebo Mexiku). Plátna jsou zpracovávána technikou vsakování barev do textilií, které Skála před napnutím na rám překládá, muchlá a deformuje. Tímto postupem vznikají kompozice imitující povrchy nerostů, geologické struktury či letecké mapy krajiny. Z novější produkce lze uvést plátna „Solemio“ (2025, přírodní pigment na plátně, 199 × 181 cm), „Pijáci ticha“ (2019, pigmenty a pastel, 105 × 100 cm), „Neklidný obzor“ (2022) a objektovou sochu „Barcelona“ (2024, břidlice a kosti, 25 × 11 × 13 cm).
🎭 Skupiny a umělecká sdružení
V roce 1987 stál František Skála u zrodu výtvarné skupiny Tvrdohlaví, která ve své době představovala jednu z nejvýznamnějších platforem pro sdružování a prezentaci umělců nastupující postmoderní generace 80. let. Do skupiny patřili umělci jako Jaroslav Róna, Michal Gabriel, Stefan Milkov, Čestmír Suška, Jiří David, Stanislav Diviš, Petr Nikl a manažer Václav Marhoul.
Specifickou kapitolou jeho uměleckého a společenského života je tajná organizace s názvem B.K.S. (Bude konec světa), kterou Skála spoluzaložil v roce 1974. Fungování této skupiny podléhá striktním interním a utajovaným pravidlům. Všichni členové veřejně vystupují výhradně pod svými pseudonymy. Činnost skupiny je postavena na absurdním a černém humoru, promyšlených mystifikacích a pseudorituálních praktikách, mezi které patří například demonstrace úpadkové experimentální ikebany. Sám František Skála v rámci hierarchie organizace B.K.S. trvale zastává funkci s titulem „komtur Řádu Zelené Berušky“.
Skála je také dlouholetým členem pražského Divadla Sklep, kde se podílel na tvorbě divadelních kulis, scénografických projektech i na hereckém ztvárnění drobných komických rolí.
🎶 Hudební a performativní činnost
Hudba a fyzická performance tvoří nedílnou součást Skálova uměleckého vyjádření. Je jedním ze zakládajících členů hudebního tělesa M.T.O. Universal Praha (Malý taneční orchestr), které vzniklo s primárním cílem reprodukce a parodování československé normalizační populární hudby, hudby k estrádám a tehdejších západních hitů. Skála v kapele zastává roli hlavního zpěváka a bubeníka. V sestavě s ním působí další pražští umělci a členové Divadla Sklep, jmenovitě herec Tomáš Hanák, grafický designér Aleš Najbrt, herečka Lenka Vychodilová, Jana Hanáková, výtvarník Zdeněk Lhotský, Fero Burda a hudebníci Roman Fojtíček, Jiří Kulich Novotný a Luděk Polifka. Setlist orchestru tvoří skladby interpretů jako Pavel Liška, Karel Hála, Václav Neckář, Waldemar Matuška, Miro Žbirka, Daniel Hůlka, kapela Katapult či Rangers - Plavci. Z mezinárodního repertoáru kapela hraje coververze od Elvise Presleyho, Toma Jonese, Franka Sinatry a Joea Cockera.
Na poli performativního tance a scénické komiky Skála úzce spolupracuje se sochařem Jaroslavem Rónou a designérem Alešem Najbrtem. Tito tři umělci společně vytvořili recesistické trio s názvem Tros Sketos. Skupina získala masovou mediální známost v roce 2002, kdy se stala tváří oficiálních znělek 37. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Tyto několikaminutové klipy, jejichž režie se ujal Petr Zelenka, zachycovaly členy tria v dobových oblecích a tmavých brýlích při synchronizovaném absurdním tanci, který byl doprovázen specifickou vokalizací označovanou jako „ptačí nářečí“. Znělky Tros Sketos se zapsaly do historie festivalu jako jedny z nejvýraznějších.
Mezi jeho další hudební aktivity patří členství v kapele „Třaskavá směs“, se kterou natočil a následně v pražském Paláci Akropolis pokřtil album s názvem „Zklamal“, účinkování ve vokálně-instrumentálním tělese „Finský barok“ a zapojení do regionálního dechového ansámblu „Provodovjané“.
📚 Knižní ilustrace a komiks
Knižní ilustrace tvořily stěžejní bod autorovy obživy zejména v osmdesátých letech dvacátého století. Výtvarně doprovodil více než dvacet literárních děl a vědeckých publikací, avšak nejvýrazněji se profiloval v žánru literatury pro děti. Výraznou stopu zanechal například vizuálním doprovodem k textům amerického básníka Carla Sandburga (Pohádky z bramborových řádků) nebo pohádkového románu Děvčátko Momo a ukradený čas, jehož autorem je Michael Ende.
Skála je současně považován za jednoho z průkopníků novodobého českého autorského komiksu. V roce 1989 vydal publikaci s názvem „Velké putování Vlase a Brady“. Tento komiksový příběh dvou přátel s odlišnými fyziognomickými rysy dosáhl značného komerčního úspěchu a v roce 2007 byl zadaptován do úspěšné divadelní podoby tvůrčím souborem pražského Divadla Minor.
V roce 2007 vydalo nakladatelství Arbor vitae další formálně průlomové dílo s názvem „Skutečný příběh Cílka a Lídy“. Jde o komplexní fotografický komiks, na kterém autor pracoval metodou fázové animace přímo v reálném přírodním prostředí. Kniha obsahuje 322 přesně aranžovaných fotografií, jež zaznamenávají strastiplnou cestu ručně vyřezávaných loutek skrze mikrosvět lesní krajiny. Při realizaci díla Skála striktně odmítl práci v ateliéru a použití reflektorů; veškeré scény fotografoval pod širým nebem za využití přirozeného denního světla. Na správné atmosférické a světelné podmínky u některých záběrů čekal v lese i několik dní. Publikace vyšla také v anglickém překladu (pod názvem Cecil's Quest) a dočkala se samostatných expozic v New Yorku (The Museum of Comic and Cartoon Art) a v Bruselu (Belgické muzeum komiksu).
Ucelený analytický pohled na jeho ilustrátorskou a knižní tvorbu nabídla rozsáhlá retrospektivní výstava nazvaná „František Skála a jiné práce“, která probíhala od května do srpna 2021 v prostorách Domu U Kamenného zvonu spadajícího pod Galerie hlavního města Prahy. Pod kurátorským vedením Zdeňka Freislebena zde byly kromě kreseb a akvarelů (zastoupených např. dílem Baba Jaga Kostlivá noha z roku 2011) prezentovány i fyzické loutky a modely z jeho fotografických komiksů.
🌍 Benátské bienále a veřejný prostor
V roce 1993 byl Skála z pověření odborné komise vybrán, aby formálně reprezentoval tehdy nově vzniklou Českou republiku na 45. ročníku mezinárodního bienále výtvarného umění v italských Benátkách. Místo tradičního zaslání rozměrných uměleckých děl dopravními prostředky zde Skála realizoval specifický performativní a konceptuální projekt založený na samotné fyzické cestě.
Z Prahy se do Itálie vydal pěšky. Cesta do Benátek mu trvala přesně 25 dní, během kterých sám ušel vzdálenost 850 kilometrů. V průběhu této izolované pěší pouti si autor vedl detailní vizuální deníky a z drobných přírodních fragmentů či nalezeného odpadu podél cesty neustále tvořil mikroskopické objekty. Po příchodu na místo určení v československém pavilonu v Benátkách následně vystavil pouze tyto popsané sešity a sesbírané cestovní artefakty. Tento konceptuální akt vzbudil velkou pozornost. Samotné deníky byly v letech 2004 a 2005 vydány jako faksimile knižně nakladatelstvím Arbor vitae pod názvem „Praha - Venezia 1993“.
V rámci zakázek pro interiérový design a veřejný prostor se Skála zapsal do pražského kulturního místopisu spoluprací s architektem Davidem Vávrou. Skála kompletně vizuálně navrhl a řemeslně realizoval bar a interiér hlavní restaurace Paláce Akropolis na pražském Žižkově, který doplnil svými světelnými instalacemi a dřevěnými reliéfy.
🗓 Současnost a aktuality v letech 2025–2026
Dne 7. února 2026 oslavil František Skála sedmdesáté narozeniny. Hlavní společenská oslava spojená s koncertním vystoupením proběhla o den dříve, 6. února 2026, v prostorách pražského divadla na Dobešce.
Klíčovou mediální a uměleckou událostí roku 2026 se stalo uvedení celovečerního dokumentárního filmu nesoucího název „Veřejný prostor Františka Skály“. Snímek režíroval Petr Slavík a producentsky jej zaštítila Nataša Slavíková. Na tomto časosběrném dokumentu pracoval štáb intenzivně celých šest let. Film detailně zaznamenává proces autorovy tvorby – od prvotních skic zaznamenaných v denících až po fyzickou realizaci čtyřtunové sochy drátěného psa Vulpes Gott a její následný komplikovaný transport na nákladní lodi po řece Labi na výstavu do německých Drážďan. V dokumentu mimo samotného umělce vystupuje také estetik a filozof Miroslav Petříček a jsou zde obsaženy hudební vložky z koncertů kapel Třaskavá směs a M.T.O. Universal. Slavnostní kinopremiéra filmu proběhla 30. července 2026 pod hlavičkou distribuční společnosti Pilot Film. Snímek byl podpořen letním turné speciálních projekcí ve městech Telč, Litomyšl, Slavonice a České Budějovice, jež doprovázely veřejné debaty a živé koncerty autora.
V předchozím roce, v období od 6. června do 20. července 2025, hostila pražská galerie Trafo Gallery samostatnou výstavu s názvem „Abstractio per naturam“. Projekt, kurátorovaný teoretikem a rektorem Akademie výtvarných umění Tomášem Pospiszylem, prezentoval Skálovu analytickou a překvapivě ztišenou minimalistickou tvorbu. Autor veřejnosti ukázal novou sérii abstraktních skládaných pláten, do kterých byly záměrně vsakovány z pracovních cest dovezené hlinkové pigmenty. Expozice byla doplněna sérií menších soch složených ze zvířecích kostí, vodou ohlazené břidlice a křehkých syntetických modistických dutinek.
Na přelomu let 2025 a 2026, konkrétně v dataci od 3. prosince 2025 do 17. ledna 2026, uspořádal Skála v pražské galerii Platforma 15 výstavu nazvanou „Odložený případ“. Kurátor expozice Radek Wohlmuth pojal výstavu jako detektivní spis a archivní ohledání autorovy minulosti. Byly zde soustředěny menší, dlouho nevystavované formáty pocházející z let 1983 až do současnosti. Instalace zahrnovala poloabstraktní mapy i exempláře ze starších, kultovních sériových děl (cykly Kytary a Tabulky).
Souběžně s pražskými výstavami probíhala od 1. prosince 2024 do 1. března 2025 expozice grafických listů pod názvem „Setkání světů“, která prezentovala techniku suché jehly v prostorách Zámečku Petrkov.
🏆 Ocenění a samostatné výstavy
Během své kariéry získal autor několik oficiálních profesních uznání. V roce 1991 mu byla udělena prestižní Cena Jindřicha Chalupeckého (šlo teprve o druhý ročník této ceny po jejím založení). Na mezinárodním poli získal cenu Arte Giovane di Europa v italském Bolzanu. Z domácích institucionálních ocenění mu byla v roce 2010 udělena Cena Ministerstva kultury ČR za zásadní přínos v oblasti výtvarného umění. Mezi knižní a ilustrační úspěchy patří opakovaná umístění v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku a mezinárodní ocenění Certificate of Honour for Illustration od organizace IBBY.
Výběr z klíčových samostatných výstav:
- 1992: Cena Jindřicha Chalupeckého za rok 1991 (Galerie Václava Špály, Praha)
- 1993: 45. mezinárodní bienále výtvarného umění (Československý pavilon, Benátky)
- 2004: František Skála (Galerie Rudolfinum, Praha)
- 2009: Skutečný příběh Cílka a Lídy / Cecil's Quest (České centrum New York / The Museum of Comic and Cartoon Art, USA)
- 2010: Skutečný příběh Cílka a Lídy a Rockové pomůcky (Belgické muzeum komiksu, Brusel)
- 2017: František Skála: Jízdárna (Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna)
- 2021: František Skála a jiné práce (Galerie hlavního města Prahy, Dům U Kamenného zvonu)
- 2021: Hnědá duha (Galerie umění Karlovy Vary)
- 2024/2025: Setkání světů (Zámeček Petrkov)
- 2025: Abstractio per naturam (Trafo Gallery, Praha)
- 2025/2026: Odložený případ (Platforma 15, Praha)
Zdroje
- Lidé
- Češi
- Muži
- Narození 7. února
- Narození 1956
- Narození v Praze
- Žijící lidé
- Umělci
- Sochaři
- Malíři
- Ilustrátoři
- Grafici
- Performeři
- Hudebníci
- Tanečníci
- Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
- Členové Divadla Sklep
- Členové skupiny Tvrdohlaví
- Laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého
- Vodnáři
- Vytvořeno Google Gemini 1.5 Pro