Tom Barrasso: Porovnání verzí
založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} {{Infobox Hokejista | jméno = Tom Barrasso | obrázek = Tom Barrasso.jpg | popisek = Tom Barrasso v dresu Pittsburgh Penguins (90. léta) | datum_narození = 31. března 1965 | místo_narození = Boston, Massachusetts, USA | výška = 191 cm | váha = 95 kg | pozice = Brankář | držení_hole = Pravé (chytal v klasickém gardu, ale držel hůl v pravé ruce) | draft =…“ |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 25. 11. 2025, 13:42
Obsah boxu
Thomas "Tom" Barrasso (* 31. března 1965, Boston) je bývalý americký profesionální lední hokejista (brankář) a současný hokejový trenér. Je považován za jednoho z nejlepších amerických brankářů všech dob.
Barrasso se zapsal do historie NHL hned na začátku své kariéry, když v roce 1983 přeskočil univerzitní i juniorské ligy a vstoupil do branky Buffalo Sabres přímo ze střední školy Acton-Boxborough. V 18 letech získal Vezina Trophy (pro nejlepšího brankáře) i Calder Memorial Trophy (pro nejlepšího nováčka), což je výkon, který se od té doby nikomu nepodařilo zopakovat. Největší slávy však dosáhl v dresu Pittsburgh Penguins, kde po boku Maria Lemieuxe a Jaromíra Jágra vychytal dva Stanley Cupy v řadě (1991, 1992).
👶 Pro laiky
Tom Barrasso byl hokejovým úkazem, který předběhl dobu.
- Skok do vody: Většina hráčů musí projít "farmou" nebo univerzitou, aby dozrála. Barrasso přišel ze školy mezi dospělé chlapy a okamžitě se stal nejlepším brankářem světa. To je, jako by maturant nastoupil do Formule 1 a vyhrál titul.
- Třetí obránce: Před Barrassem brankáři puk většinou jen zastavili a nechali ho tam. Barrasso ho vzal a poslal přesnou přihrávku přes půl hřiště na útočníka. Zaznamenal 48 asistencí, což je rekord NHL pro brankáře.
- Povaha: Byl známý svou arogancí a nenávistí k novinářům. Na otázky odpovídal jednoslovně nebo vůbec. To mu sice uškodilo v popularitě, ale na ledě mu jeho "zlá" povaha pomáhala nenechat se rozhodit.
🏒 Hráčská kariéra
Z Buffala na vrchol světa (1983–1988)
Před draftem 1983 skauti věděli, že na střední škole v Massachusetts chytá zázrak. Buffalo Sabres neváhali a vybrali Barrassa jako celkovou pětku draftu (což je pro brankáře extrémně vysoká pozice). Trenér Scotty Bowman (který v té době Buffalo vedl) učinil odvážné rozhodnutí: Barrasso nepojede na farmu, ale začne rovnou v NHL.
Sezóna 1983/1984 byla pro osmnáctiletého mladíka snová. Odchytal 42 zápasů s průměrem 2,84 gólu na zápas a úspěšností zákroků, která převyšovala ligový průměr. Na konci sezóny získal **Vezina Trophy** a **Calder Memorial Trophy**. Stal se nejmladším držitelem Veziny v historii. O rok později, v sezóně 1984/1985, získal spolu s kolegou Bobem Sauvem **William M. Jennings Trophy** pro brankáře s nejméně inkasovanými góly. V Buffalu strávil pět a půl sezóny, ale tým se v play-off nikdy nedostal přes druhé kolo, často narážejíc na rivaly z Boston Bruins nebo Montreal Canadiens. Navíc se začal projevovat jeho komplikovaný vztah s médii a fanoušky, kteří od něj čekali zázraky každý večer.
Přestup do Pittsburghu a zrození dynastie (1988–1991)
Dne 12. listopadu 1988 došlo k výměně, která změnila historii dvou klubů. Buffalo poslalo Barrassa do Pittsburgh Penguins výměnou za obránce Douga Bodgera a útočníka Darrina Shannona. Pittsburgh měl v té době nejlepšího útočníka světa, Maria Lemieuxe, ale zoufale potřeboval kvalitního brankáře.
Barrasso přinesl do Pittsburghu stabilitu a své elitní rozehrávačské schopnosti, které dokonale seděly ofenzivnímu stylu Penguins. Obránci jako Paul Coffey mohli vyrazit do útoku, protože věděli, že Barrasso jim puk pošle přesně na hokejku.
- Stanley Cup 1991: V sezóně 1990/1991 se Pittsburgh poprvé stal skutečným favoritem. V play-off Barrasso zářil. V rozhodujícím šestém zápase finále proti Minnesota North Stars udržel čisté konto (výhra 8:0) a Penguins poprvé v historii zvedli nad hlavu Stanley Cup.
Obhajoba titulu a dominance (1992)
Ještě dominantnější výkon předvedl v sezóně 1991/1992. Penguins sice v základní části klopýtali, ale v play-off se rozjeli k neuvěřitelné jízdě. Vyhráli 11 zápasů v řadě, čímž vyrovnali rekord NHL. Ve finále proti Chicago Blackhawks (kteří měli v brance Eda Belfoura) Barrasso dovolil soupeři v celé sérii (4:0 na zápasy) jen několik gólů a v prvním zápase chytil trestné střílení. Mnozí experti se domnívali, že měl získat Conn Smythe Trophy, kterou nakonec obdržel Mario Lemieux. Barrasso byl v této době na absolutním vrcholu sil.
Zranění, konflikty a konec éry v Pittsburghu (1993–2000)
Po zisku dvou Stanley Cupů se kariéra Toma Barrassa změnila v boj s vlastním tělem. V sezónách následujících po triumfu v roce 1992 ho začala trápit chronická zranění zad a třísel, která ho často vyřazovala ze hry na dlouhé měsíce. V sezóně 1994/1995 dokonce vynechal celou zkrácenou sezónu (kromě dvou zápasů). Přesto, když byl zdravý, stále patřil k elitě. V roce 1996 pomohl Pittsburgh Penguins k postupu do finále Východní konference, kde však podlehli Florida Panthers. V tomto období se také vyhrotil jeho vztah s pittsburskými médii. Barrasso byl známý tím, že odmítal poskytovat rozhovory po prohrách nebo odpovídal sarkasticky, což vedlo k tomu, že novináři často kritizovali jeho výkony více, než by si zasloužil. V roce 2000, po dvanácti letech v klubu, byl vyměněn do Ottawa Senators za brankáře Rona Tugnutta a obránce Janane Laukkanena.
Podzim kariéry: Ottawa, Carolina a Olympijské stříbro
V Ottawě Barrasso ukázal, že ještě nepatří do starého železa. V play-off 2000 podal vynikající výkony, ačkoliv Senators vypadli v prvním kole s Toronto Maple Leafs. Následující roky strávil jako zkušený mentor a spolehlivý náhradník v týmech Carolina Hurricanes, Toronto Maple Leafs a St. Louis Blues.
Významným momentem jeho pozdní kariéry byla účast na Zimních olympijských hrách 2002 v Salt Lake City. Barrasso byl nominován do týmu USA jako dvojka za Mikem Richterem. V turnaji odchytal jeden zápas (výhra 8:1 nad Běloruskem) a byl součástí týmu, který vybojoval stříbrné medaile po finálové prohře s Kanadou. Svou aktivní kariéru ukončil v roce 2003 podpisem symbolického jednodenního kontraktu s Pittsburghem, aby mohl odejít do důchodu jako člen Penguins.
Úspěšná trenérská dráha v Evropě
Po skončení hráčské kariéry se Barrasso vrhl na trénování. Působil jako trenér brankářů a asistent v Carolina Hurricanes (kde pomohl vyvinout Cama Warda) a později v Metallurgu Magnitogorsk a Slovanu Bratislava v KHL. Největší úspěch však zaznamenal jako hlavní trenér v Evropě.
V roce 2015 převzal italský tým Valpellice Bulldogs a v roce 2018 se stal hlavním trenérem týmu Sheffield Steelers v britské lize EIHL. V Británii si vybudoval skvělou pověst. V sezóně 2023/2024 (jako trenér Asiaga v ICE Hockey League) byl stále aktivní. Jeho trenérský styl je popisován jako přísný, ale férový, přičemž využívá své obrovské zkušenosti z NHL k taktické přípravě mužstva.
Síň slávy: Konec čekání (2023)
Tom Barrasso musel na uvedení do Hokejové síně slávy čekat dlouhých 20 let od ukončení kariéry. Mnozí to přičítali jeho špatným vztahům s novináři (kteří o nominacích často rozhodují nebo je ovlivňují) během aktivní kariéry. Jeho statistiky a úspěchy (dva Stanley Cupy, Vezina, Calder, nejvíce bodů mezi brankáři v historii NHL - 48 asistencí) však byly nepopiratelné. V listopadu 2023 se konečně dočkal. Byl uveden do síně slávy spolu s dalšími brankáři své éry, Mikem Vernonem a Henrikem Lundqvistem. Ve svém projevu poděkoval spoluhráčům, rodině a dokonce našel smířlivá slova i pro média, čímž symbolicky uzavřel kruh své bouřlivé, ale úchvatné kariéry.
📊 Klubové statistiky NHL
| Sezóna | Tým | Liga | Z | V | P | R | PR | %Úsp | SO |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1983–84 | Buffalo Sabres | NHL | 42 | 26 | 12 | 3 | 2.84 | .893 | 2 |
| 1984–85 | Buffalo Sabres | NHL | 54 | 25 | 18 | 10 | 2.66 | .887 | 5 |
| 1985–86 | Buffalo Sabres | NHL | 60 | 29 | 24 | 5 | 3.61 | .880 | 2 |
| 1986–87 | Buffalo Sabres | NHL | 54 | 17 | 32 | 2 | 3.63 | .874 | 2 |
| 1987–88 | Buffalo Sabres | NHL | 54 | 25 | 18 | 8 | 3.31 | .896 | 2 |
| 1988–89 | Buffalo Sabres | NHL | 10 | 2 | 7 | 0 | 4.95 | .842 | 0 |
| 1988–89 | Pittsburgh Penguins | NHL | 44 | 18 | 15 | 7 | 3.88 | .888 | 0 |
| 1989–90 | Pittsburgh Penguins | NHL | 24 | 7 | 12 | 3 | 4.68 | .865 | 0 |
| 1990–91 | Pittsburgh Penguins | NHL | 48 | 27 | 16 | 3 | 3.59 | .896 | 1 |
| 1991–92 | Pittsburgh Penguins | NHL | 57 | 25 | 22 | 9 | 3.53 | .885 | 1 |
| 1992–93 | Pittsburgh Penguins | NHL | 63 | 43 | 14 | 5 | 3.01 | .901 | 4 |
| 1993–94 | Pittsburgh Penguins | NHL | 44 | 22 | 15 | 5 | 3.36 | .893 | 2 |
| 1994–95 | Pittsburgh Penguins | NHL | 2 | 0 | 1 | 1 | 6.50 | .793 | 0 |
| 1995–96 | Pittsburgh Penguins | NHL | 49 | 29 | 16 | 2 | 3.46 | .902 | 2 |
| 1996–97 | Pittsburgh Penguins | NHL | 5 | 0 | 5 | 0 | 5.94 | .860 | 0 |
| 1997–98 | Pittsburgh Penguins | NHL | 63 | 31 | 14 | 13 | 2.07 | .922 | 7 |
| 1998–99 | Pittsburgh Penguins | NHL | 43 | 19 | 16 | 3 | 2.55 | .901 | 4 |
| 1999–00 | Pittsburgh Penguins | NHL | 18 | 5 | 7 | 2 | 3.15 | .881 | 1 |
| 1999–00 | Ottawa Senators | NHL | 7 | 3 | 4 | 0 | 3.16 | .879 | 0 |
| 2000–01 | Carolina Hurricanes | NHL | 34 | 13 | 12 | 5 | 2.70 | .906 | 1 |
| 2001–02 | Carolina Hurricanes | NHL | 34 | 13 | 12 | 5 | 2.61 | .906 | 2 |
| 2001–02 | Toronto Maple Leafs | NHL | 4 | 2 | 2 | 0 | 2.74 | .909 | 0 |
| 2002–03 | St. Louis Blues | NHL | 6 | 1 | 4 | 0 | 3.22 | .879 | 0 |
| NHL celkově | 777 | 369 | 277 | 86 | 3.24 | .892 | 38 | ||
Zdroje
- Američtí lední hokejisté
- Hokejoví brankáři
- Hokejisté Buffalo Sabres
- Hokejisté Pittsburgh Penguins
- Hokejisté Ottawa Senators
- Hokejisté Carolina Hurricanes
- Hokejisté Toronto Maple Leafs
- Hokejisté St. Louis Blues
- Vítězové Stanley Cupu
- Členové Hokejové síně slávy
- Držitelé Vezina Trophy
- Držitelé Calder Memorial Trophy
- Držitelé William M. Jennings Trophy
- Stříbrní olympijští medailisté v ledním hokeji
- Narození 1965
- Narození v Bostonu
- Žijící lidé