Mike Vernon

Rozbalit box

Obsah boxu

Michael Vernon (* 24. února 1963, Calgary) je bývalý kanadský profesionální lední hokejista (brankář), který v NHL odchytal 19 sezón. Je dvojnásobným vítězem Stanley Cupu a členem Hokejové síně slávy.

Vernon byl prototypem menšího, ale extrémně pohyblivého a bojovného brankáře (měřil jen 170 cm), který spoléhal na reflexy a hru ve stoje (stand-up), kterou postupně adaptoval na hybridní styl. Je historickou ikonou klubu Calgary Flames, se kterým získal jejich jediný Stanley Cup v historii (1989), a legendou Detroit Red Wings, kterým v roce 1997 vychytal první titul po 42 letech, za což získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.

👶 Pro laiky

Mike Vernon byl brankář, kterého jste chtěli mít v brance, když šlo o všechno.

Domácí hrdina: Narodil se v Calgary, hrál za Calgary a vyhrál pro Calgary pohár. To je v hokeji vzácný pohádkový scénář.
David proti Goliáši: V 80. letech vládli hokeji Edmonton Oilers s Gretzkym. Vernon byl tím mužem, který tuto "neporazitelnou" dynastii dokázal zastavit.
Rváč: Ačkoliv byl malý, nikdy neustoupil. Jeho bitka s Patrickem Royem uprostřed kluziště je jedním z nejslavnějších momentů 90. let a symbolem rivality mezi Detroitem a Coloradem.

🏒 Hráčská kariéra

Zázračné dítě z Calgary

Mike Vernon se narodil a vyrůstal přímo v Calgary. Od mládí byl považován za velký talent, ačkoliv skauti často pochybovali o jeho výšce. V juniorské lize WHL zářil v týmu Portland Winter Hawks, se kterým dvakrát postoupil do finále Memorial Cupu (v roce 1983 ho vyhrál a byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje). V roce 1981 si ho na draftu vybrali jeho domovští Calgary Flames ve 3. kole. Cesta do branky Flames však nebyla snadná, musel se prokousat přes farmářské týmy v CHL a AHL, kde bojoval o místo s regiem Lemelinem.

Play-off 1986: Zrození legendy

Zlom v jeho kariéře nastal v play-off 1986. Flames nebyli favority, ale Vernon v brance čaroval. V semifinále divize se utkali s obhájci titulu a největším rivalem, Edmonton Oilers. V rozhodujícím sedmém zápase došlo k slavné chybě obránce Edmontonu Steva Smithe (který si dal vlastní gól), ale byl to Vernon, kdo udržel Flames ve hře proti střelám Gretzkyho a Messiera. Flames senzačně postoupili až do finále Stanley Cupu, kde sice podlehli Montreal Canadiens (s nováčkem Patrickem Royem), ale Vernon se etabloval jako jednička týmu.

1989: Jediný pohár pro Calgary

Sezóna 1988/1989 je zlatým písmem zapsána v historii Calgary. Flames byli nejlepším týmem základní části, ale v prvním kole play-off proti Vancouver Canucks se trápili.

Zákrok, který zachránil sezónu: V prodloužení sedmého zápasu proti Vancouveru se na Vernona řítil osamocený kapitán Canucks Stan Smyl. Kdyby dal gól, sezóna by pro Flames skončila fiaskem. Vernon však vytáhl zázračný zákrok lapačkou (známý jako "The Save"). O chvíli později Joel Otto skóroval a Flames postoupili.
Finále v Montrealu: Flames došli až do finále, kde se opět střetli s Montreal Canadiens. Tentokrát byl Vernon lepší než Patrick Roy. V šestém zápase na ledě posvátného Montreal Forum vychytal výhru 4:2. Mike Vernon se stal prvním (a dosud jediným) brankářem Flames, který dovedl tým k zisku Stanley Cupu.

Odchod z Calgary

V následujících letech se týmu nedařilo navázat na úspěch a Vernon se stal terčem kritiky fanoušků, kteří rychle zapomněli na rok 1989. Klub navíc draftoval talentovaného Trevora Kidda. V červnu 1994 byl Vernon vyměněn do Detroit Red Wings. Pro rodáka z Calgary to byl bolestivý odchod, ale ukázal se jako klíčový pro jeho druhou kariéru.

Detroit Red Wings a konec prokletí (1994–1997)

Příchod do Detroit Red Wings znamenal pro Vernona vstup do zcela jiného světa. Tým, vedený legendárním trenérem Scottym Bowmanem, byl plný superhvězd jako Steve Yzerman a Sergej Fjodorov, ale trpěl komplexem z play-off. Detroit nevyhrál Stanley Cup od roku 1955. Vernon měl být tím chybějícím článkem – zkušeným vítězem, který dodá klid. V sezóně 1994/1995 dovedl tým až do finále, ale tam Red Wings podlehli v osudovém "zametení" (0:4 na zápasy) týmu New Jersey Devils. Vernon byl kritizován za laciný gól v rozhodujícím momentu a zdálo se, že Detroit je prokletý.

V následující sezóně 1995/1996 vytvořil Vernon brankářský tandem s mladým Chrisem Osgoodem. Společně získali William M. Jennings Trophy pro brankáře s nejméně inkasovanými góly a Detroit vytvořil rekord v počtu výher v základní části (62). V play-off však opět selhali, tentokrát proti Colorado Avalanche. Právě tato série zažehla jednu z největších rivalit v historii sportu. Vernon sledoval z lavičky, jak jeho rival Patrick Roy ničí naděje Detroitu.

1997: Krvavá středa a Conn Smythe Trophy

Vše se zlomilo v sezóně 1996/1997. Bowman se rozhodl sázet na Vernona jako na jedničku pro klíčové momenty. Den 26. března 1997 se zapsal do historie jako "Fight Night at the Joe". V zápase proti Colorado Avalanche se strhla hromadná bitka jako odplata za zranění Krise Drapera z předchozího roku. Uprostřed chaosu se Mike Vernon potkal ve středovém kruhu s Patrickem Royem. Ačkoliv byl Vernon výrazně menší, v pěstním souboji si vedl skvěle a srazil Roye k ledu. Tento moment elektrifikoval celý tým i město Detroit. Red Wings se semkli jako nikdy předtím.

Do play-off 1997 vstoupil Vernon v životní formě. V konferenčním finále se znovu postavil Coloradu a tentokrát Roye přechytal. V sérii o Stanley Cup proti Philadelphia Flyers a jejich "Legion of Doom" (vedené Ericem Lindrosem) byl Vernon bezchybný. Detroit vyhrál sérii 4:0 a ukončil 42 let dlouhé čekání na titul. Mike Vernon, který v play-off zaznamenal bilanci 16 výher a 4 proher s průměrem 1,76 gólu na zápas, získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Stal se tak hrdinou dvou měst – Calgary i Detroitu.

Pozdní kariéra a Návrat domů

Po zisku titulu v roce 1997 byl Vernon v létě vyměněn do San Jose Sharks, protože Detroit se rozhodl vsadit na mladšího Osgooda (který pak vyhrál pohár v roce 1998). V San Jose strávil Vernon tři sezóny a pomohl transformovat Sharks z ligového otloukánka na respektovaný tým, který pravidelně postupuje do play-off. Fungoval zde také jako mentor pro budoucí hvězdu Jevgenije Nabokova.

Po krátké zastávce ve Florida Panthers se v roce 2000 vrátil tam, kde vše začalo – do Calgary Flames. Jeho návrat byl spíše symbolický, tým byl v přestavbě, ale umožnilo mu to ukončit kariéru doma. Svůj poslední zápas v NHL odchytal v roce 2002.

Síň slávy (2023)

Mike Vernon musel na své uvedení do Hokejové síně slávy čekat nezvykle dlouho. Ačkoliv měl dva Stanley Cupy, Conn Smythe Trophy a přes 380 výher, dlouhé roky byl výběrovou komisí přehlížen ve prospěch brankářů s lepšími statistickými průměry ze základní části (jako Roberto Luongo či Henrik Lundqvist). Spravedlnosti se dočkal až v listopadu 2023, kdy byl konečně uveden do síně slávy ve stejné třídě jako Tom Barrasso a Pierre Turgeon. Ve své řeči poděkoval především své rodině a zdůraznil, že pro brankáře jeho vzrůstu bylo nejdůležitější "srdce a soutěživost". Jeho dres s číslem 30 byl týmem Calgary Flames vyřazen již v roce 2007.

📊 Klubové statistiky NHL

Šablona:Legenda statistik

Sezóna	Tým	Liga	Z	V	P	R	PR	%Úsp	SO
1982–83	Calgary Flames	NHL	2	0	2	0	6.60	.824	0
1983–84	Calgary Flames	NHL	1	0	1	0	4.00	.867	0
1985–86	Calgary Flames	NHL	18	9	3	3	3.39	.877	1
1986–87	Calgary Flames	NHL	54	30	21	1	3.61	.876	1
1987–88	Calgary Flames	NHL	64	39	16	7	3.53	.877	1
1988–89	Calgary Flames	NHL	52	37	6	5	2.65	.897	0
1989–90	Calgary Flames	NHL	47	23	14	9	3.13	.870	0
1990–91	Calgary Flames	NHL	54	31	19	3	3.31	.878	1
1991–92	Calgary Flames	NHL	63	24	30	9	3.58	.883	0
1992–93	Calgary Flames	NHL	64	29	26	9	3.26	.888	2
1993–94	Calgary Flames	NHL	48	26	17	5	2.81	.903	3
1994–95	Detroit Red Wings	NHL	30	19	6	4	2.52	.886	1
1995–96	Detroit Red Wings	NHL	32	21	7	2	2.26	.902	1
1996–97	Detroit Red Wings	NHL	33	13	11	8	2.43	.899	0
1997–98	San Jose Sharks	NHL	62	30	22	8	2.46	.896	5
1998–99	San Jose Sharks	NHL	49	16	22	10	2.27	.911	4
1999–00	Florida Panthers	NHL	34	18	13	2	2.54	.900	1
2000–01	Calgary Flames	NHL	41	12	23	5	2.83	.893	3
2001–02	Calgary Flames	NHL	18	2	9	1	2.76	.899	1
NHL celkově			781	385	273	92	2.98	.889	27

Zdroje