Generální stavy
Obsah boxu
Generální stavy (francouzsky États généraux) byly nejvyšším poradním a zákonodárným shromážděním ve Francouzském království v období pozdního středověku a raného novověku, tedy před Velkou francouzskou revolucí. Jednalo se o shromáždění zástupců tří společenských stavů: duchovenstva (první stav), šlechty (druhý stav) a ostatního lidu, především měšťanstva (třetí stav). Generální stavy neměly stálou zasedací povinnost; svolával je a rozpouštěl francouzský král, obvykle v dobách krize, kdy potřeboval politickou či finanční podporu, zejména pro schválení nových daní. Jejich poslední a nejznámější svolání v roce 1789 se stalo rozbuškou, která zažehla Francouzskou revoluci.
📜 Historie
👑 Založení a rané období
První Generální stavy svolal král Filip IV. Sličný dne 10. dubna 1302 do katedrály Notre-Dame v Paříži. Důvodem byl jeho ostrý spor s papežem Bonifácem VIII. o svrchovanost královské moci nad církví ve Francii a o zdanění církevního majetku. Filip IV. potřeboval demonstrovat širokou podporu svých poddaných a legitimizovat tak své kroky proti papeži. Svoláním zástupců všech tří stavů vytvořil silný politický nástroj, který mu poskytl potřebnou oporu.
V počátcích své existence se Generální stavy scházely nepravidelně a jejich hlavní funkcí bylo schvalování mimořádných daní a poskytování rad králi. Byly výrazem středověkého principu, že král by neměl rozhodovat o majetku svých poddaných bez jejich souhlasu.
⚔️ Role během Stoleté války
Význam Generálních stavů výrazně vzrostl během Stoleté války (1337–1453) s Anglií. Neustálé válečné konflikty vyžadovaly obrovské finanční prostředky, a francouzští králové tak byli nuceni svolávat stavy mnohem častěji, aby získali souhlas s novými daněmi. V tomto období se stavy pokusily omezit královskou moc a získat větší podíl na vládě.
Nejvýznamnější pokus o posílení pravomocí stavů nastal v letech 1355–1358 po zajetí krále Jana II. Dobrého Angličany v bitvě u Poitiers. Vůdce pařížského měšťanstva Étienne Marcel se pokusil prosadit tzv. Velkou ordonanci (Grande ordonnance) z roku 1357, která by zavedla kontrolu stavů nad královskými financemi a jmenováním úředníků. Tento pokus však ztroskotal na nejednotě stavů a odporu šlechty, což vedlo k obnovení plné královské moci.
쇠 Absolutismus a úpadek
S koncem Stoleté války a upevňováním královské moci začal vliv Generálních stavů postupně upadat. Panovníci jako Ludvík XI. a František I. Francouzský se snažili vládnout co nejvíce samostatně. Definitivní úder pro Generální stavy přišel s nástupem absolutismu v 17. století.
Po svolání v roce 1614 za nezletilosti krále Ludvíka XIII. nebyly Generální stavy svolány po dlouhých 175 let. Francouzští monarchové, zejména Ludvík XIV., známý jako "Král Slunce", vládli bez jakékoli formální kontroly ze strany poddaných. Královská moc byla považována za božsky danou a neomezenou.
🔥 Svolání v roce 1789 a konec
V druhé polovině 18. století se Francie ocitla v hluboké finanční a společenské krizi. Státní pokladna byla vyčerpána nákladnými válkami (zejména sedmiletou válkou a podporou americké revoluce) a rozmařilým životem královského dvora. Král Ludvík XVI. a jeho ministři se pokusili o daňovou reformu, která by zdanila i privilegované stavy – šlechtu a duchovenstvo. Tyto stavy se však reformě vehementně bránily a donutily krále, aby jako jediné legitimní řešení svolal Generální stavy.
Shromáždění bylo svoláno na 5. května 1789 do Versailles. Okamžitě se však rozhořel spor o způsob hlasování. První a druhý stav požadovaly tradiční hlasování podle stavů (každý stav má jeden hlas), což by jim zaručilo převahu 2:1. Třetí stav, který reprezentoval více než 95 % populace a měl dvojnásobný počet zástupců, požadoval hlasování podle hlav (každý zástupce má jeden hlas), což by mu dalo většinu.
Když král a privilegované stavy odmítly ustoupit, zástupci třetího stavu se 17. června 1789 prohlásili za Národní shromáždění, tedy za reprezentanty celého francouzského národa. Dne 20. června složili přísahu v míčovně, že se nerozejdou, dokud nepřijmou ústavu. Tento akt znamenal faktický konec Generálních stavů a začátek Francouzské revoluce.
🏛️ Struktura a fungování
Tři stavy
Francouzská společnost v období starého režimu byla formálně rozdělena do tří stavů:
- První stav (Duchovenstvo): Zahrnoval veškeré duchovní, od vysokých hodnostářů (kardinálové, arcibiskupové, biskupové) po řadové kněze a mnichy. Církev vlastnila přibližně 10 % půdy a byla osvobozena od většiny daní.
- Druhý stav (Šlechta): Tvořila ji rodová aristokracie (noblesse d'épée – šlechta meče) i úřednická šlechta (noblesse de robe – šlechta taláru). Šlechta držela klíčové pozice v armádě a státní správě a rovněž neplatila přímé daně.
- Třetí stav (Lid): Zahrnoval všechny ostatní. Byla to nesmírně různorodá skupina, od bohatých bankéřů, obchodníků a právníků (buržoazie) přes řemeslníky a dělníky až po rolníky, kteří tvořili drtivou většinu populace. Třetí stav nesl veškerou tíhu daňového zatížení.
🗳️ Volební systém a jednání
Volby zástupců do Generálních stavů probíhaly odděleně pro každý stav. Volební právo bylo poměrně široké, zejména u třetího stavu, kde mohl volit každý muž starší 25 let platící daně.
Před samotným zasedáním byly na místních shromážděních sestavovány tzv. sešity stížností (cahiers de doléances). V nich voliči formulovali své požadavky, stížnosti a návrhy na reformy, které pak jejich zástupci předkládali na zasedání Generálních stavů. Tyto sešity jsou dnes cenným historickým pramenem o stavu společnosti před revolucí.
Jednání probíhala odděleně v kuriích jednotlivých stavů. Klíčovým problémem, který se projevil v roce 1789, byl systém hlasování. Hlasování "podle stavů" (par ordre) znamenalo, že první dva stavy mohly vždy přehlasovat třetí, i když zastupovaly jen malý zlomek populace. Hlasování "podle hlav" (par tête) by naopak dalo moc do rukou třetího stavu.
🌍 Význam a odkaz
Generální stavy byly klíčovou institucí francouzského politického systému po více než čtyři staletí. Jejich historie odráží boj mezi centralizující se monarchií a snahou poddaných o podíl na moci. Ačkoli byly často nástrojem v rukou krále, v krizových momentech se stávaly platformou pro vyjádření nespokojenosti a požadavků na změnu.
Jejich poslední zasedání v roce 1789 se stalo katalyzátorem událostí, které navždy změnily Francii i celý svět. Přeměna Generálních stavů na Národní shromáždění symbolizovala zásadní posun od principu monarchistické suverenity k principu suverenity lidu, což je základní kámen moderní demokracie.
Podobné stavovské sněmy existovaly i v jiných evropských zemích, například Parlament v Anglii, Cortesy ve Španělsku nebo Sejm v Polsku.
💡 Pro laiky
Představte si Generální stavy jako starodávný parlament, který ale král svolával jen v případě velké nouze, hlavně když potřeboval schválit nové daně. Nebylo to stálé shromáždění jako dnes.
Společnost byla rozdělena na tři skupiny (stavy):
- Církev: Kněží, biskupové a další duchovní. Měli velký majetek a neplatili daně.
- Šlechta: Rytíři, baroni, hrabata. Také měli spoustu privilegií a neplatili daně.
- Všichni ostatní: Obchodníci, řemeslníci, právníci a hlavně rolníci. Tvořili asi 95 % všech lidí a platili všechny daně.
Problém nastal při hlasování. Každá skupina měla jeden hlas. To znamenalo, že církev a šlechta (dohromady 2 hlasy) vždy snadno přehlasovaly všechny ostatní (1 hlas). Když v roce 1789 král potřeboval peníze a chtěl zdanit i první dvě skupiny, ty to odmítly. Třetí stav se naštval, protože mu došla trpělivost s nespravedlností, prohlásil se za zástupce celého národa a tím odstartoval Francouzskou revoluci.