Alf Smith

Alf Smith
Výška	170 cm
Váha	74 kg
Pozice	pravé křídlo / trenér
Liga	NHL, NHA, AHAC, WPHL, CAHL, FAHL, ECAHA

Alf Smith (celým občanským jménem Alfred Edward Smith) byl kanadský amatérský a posléze plně profesionální hráč ledního hokeje, který nastupoval na pozici pravého křídelního útočníka, a rovněž hokejový trenér. Jeho sportovní kariéra probíhala na přelomu devatenáctého a dvacátého století, což jej institucionálně řadí k průkopníkům, kteří definovali přechod severoamerického ledního hokeje z původních amatérských asociací do moderních komerčních a placených struktur.

Během své hráčské dráhy vybojoval celkem pět vítězství ve Stanley Cupu. První čtyři prvenství získal jako hrající trenér a kapitán historicky dominantního celku Ottawa Silver Seven v letech 1903, 1904, 1905 a 1906, přičemž pátý titul přidal v lednu roku 1907 v dresu klubu Kenora Thistles. Po ukončení aktivní hráčské činnosti působil výhradně jako hlavní trenér; v lize NHA vedl organizaci Renfrew Creamery Kings a v elitní NHL stál v sezóně 1918/1919 na střídačce klubu Ottawa Senators. V roce 1962 rozhodla výběrová komise o jeho formálním uvedení do Hokejové síně slávy v Torontu v kategorii hráčů.

👤 Původ, rodinné zázemí a multisportovní aktivity

Alfred Edward Smith se narodil 3. června 1873 ve městě Ottawa v kanadské provincii Ontario. Vyrůstal v početné rodině, přičemž představoval nejstaršího ze sedmi bratrů. Všichni jeho mladší sourozenci se v průběhu svých životů věnovali lednímu hokeji na vyšší seniorské nebo profesionální úrovni.

Bratry Alfa Smithe byli Daniel (narozen 1876), Jack (narozen 1878), Harry (narozen 1883), Tommy (narozen 1886), Billy (narozen 1889) a George (narozen 1891). Z historického hlediska dosáhli největšího sportovního přesahu bratři Harry Smith a Tommy Smith. Oba tito sourozenci společně s Alfem nastupovali v barvách ottawského hokejového klubu, přičemž Tommy Smith vyhrál dvakrát Stanley Cup a v roce 1973 byl rovněž uveden do Hokejové síně slávy. Rodina Smithových tak představuje jeden z demograficky nejvýznamnějších rodů v rané historii ottawského ledního hokeje.

Mimo lední hokej se Alf Smith na vrcholové úrovni věnoval také kanadskému fotbalu a ragby. Nastupoval za organizaci Ottawa Rough Riders, s níž v roce 1902 vybojoval titul národního šampiona. V tomto týmu působil po boku svého hokejového spoluhráče a brankáře Bouse Huttona.

🏒 Amatérské začátky a suspendace (1894–1900)

S organizovaným seniorským hokejem začínal Smith v polovině devadesátých let devatenáctého století. Nejprve působil v lokálním městském celku Ottawa Electrics, načež se v roce 1894 přesunul do hlavního klubu Ottawa Hockey Club, jenž operoval ve struktuře Amateur Hockey Association of Canada (AHAC).

V inaugurační sezóně 1894/1895 odehrál za Ottawu 8 utkání, v nichž zaznamenal 5 vstřelených branek. Rychle se etabloval jako dominantní fyzický hráč s nekompromisním přístupem k osobním soubojům. V ročníku 1896/1897 ovládl střeleckou tabulku ligy AHAC, když v 8 zápasech umístil do sítí soupeřů 12 přesných zásahů. Tým Ottawy v této sezóně skončil na druhém místě za favorizovaným celkem Montreal Victorias.

Klíčový zlom v jeho amatérské kariéře nastal mimo ledovou plochu. V létě roku 1896 přijal Smith finanční bonus ve výši 100 kanadských dolarů za svou účast v zápasech lakrosového týmu Ottawa Capitals. Tehdejší kanadské sportovní asociace, včetně hokejové OHA a AHAC, uplatňovaly politiku absolutní nulové tolerance vůči jakékoliv formě finanční kompenzace (striktní amatérismus). Přijetí hotovosti v jednom sportu automaticky znamenalo diskvalifikaci ve sportech ostatních.

Na základě vyšetřování tohoto lakrosového incidentu byl Smith v roce 1898 oficiálně vyloučen z amatérských struktur. Pokusil se sice nastoupit do ligy AHA-Sr. za tým Ottawa Capitals, avšak disciplinární orgány jej formálně označily za nezpůsobilého k soutěžní hře (ruled ineligible). V důsledku tohoto byrokratického rozhodnutí byl nucen kanadský organizovaný hokej na několik let opustit.

🇺🇸 Průkopník profesionalismu v Pittsburghu (1901–1902)

Nemožnost legálně působit v kanadských soutěžích přiměla Smithe k emigraci za sportovní prací do Spojených států amerických. Cílovou destinací se stalo město Pittsburgh ve státě Pensylvánie, kde v té době fungovala liga Western Pennsylvania Hockey League (WPHL).

Tato americká soutěž jako historicky první na světě naprosto otevřeně a legálně vyplácela svým hráčům finanční mzdy, čímž představovala azyl pro suspendované kanadské hráče. Smith před sezónou 1901/1902 podepsal kontrakt s klubem Pittsburgh Athletic Club. Zápasy se odehrávaly v hale Duquesne Garden, jež disponovala umělým chlazením ledu, což garantovalo stabilitu herního kalendáře.

V dresu Pittsburgh Athletic Club odehrál 14 ligových utkání, ve kterých zapsal 11 gólů a 9 asistencí. Z hlediska fyzické hry byl na ledě velmi agresivní, o čemž svědčí 17 udělených trestných minut. Tým v základní části obsadil druhé místo za klubem Pittsburgh Keystones. Smith navíc v průběhu zimy nastoupil k dalším 8 exhibičním utkáním, v nichž vyprodukoval 17 branek a 8 asistencí.

🏆 Éra Ottawa Silver Seven a dominance ve Stanley Cupu (1902–1906)

V roce 1902 se Smith vrátil zpět do rodné Ottawy. Vedení klubu Ottawa Hockey Club vyjednalo jeho reintegraci do kanadských soutěží, které v té době (ligy CAHL a následně FAHL) začaly tiše tolerovat takzvaný šamaterismus a později zcela přistoupily k plnému profesionalismu.

V ročníku 1902/1903 se Smith do aktivní hry na ledě nezapojil, avšak přijal pozici hlavního trenéra mužstva. Pod jeho taktickým vedením tým vyhrál ligu CAHL a v březnu 1903 vybojoval Stanley Cup, když porazil obhájce z Montreal Victorias a následně odrazil challenge výzvu celku Rat Portage Thistles. Hráči Ottawy obdrželi od manažerů za toto vítězství stříbrné nugety, načež se v celostátním tisku trvale uchytila jejich dobová přezdívka "Silver Seven" (Stříbrná sedmička).

Od ročníku 1903/1904 začal Smith v Ottawě působit v duální roli hrajícího trenéra a kapitána. Osobní příklad na ledě doplňoval masivní ofenzivní produkcí. Během krátké základní části CAHL (4 zápasy) vstřelil 8 branek. Následně vedl tým v sérii challenge výzev o obhajobu poháru. Ottawa v roce 1904 postupně porazila vyzyvatele z Winnipeg Rowing Club, Toronto Marlboros, Montreal Wanderers a Brandon Wheat Cities. Smith v těchto sedmi zápasech o pohár zaznamenal 13 přesných zásahů a 20 trestných minut.

Série s Dawson City Nuggets (1905)

Z historického hlediska nejcitovanější obhajoba Stanley Cupu proběhla v lednu 1905. K souboji proti Ottawě nastoupil vyzyvatel z teritoria Yukon, tým Dawson City Nuggets. Tento klub musel před samotným zápasem překonat vzdálenost přes 4 000 mil za využití psích spřežení, říčních člunů a transkontinentální železnice.

Série na dva zápasy skončila naprostou dominancí ottawského mužstva vedeného Smithem. V prvním utkání Ottawa zvítězila 9:2. Ve druhém zápase padl historický a nepřekonaný rekord bojů o Stanley Cup, když Ottawa deklasovala vyzyvatele v poměru 23:2. Spoluhráč Smithe, útočník Frank McGee (jenž postrádal zrak v jednom oku), v tomto jediném utkání nastřílel 14 branek. Smith odehrál v roce 1905 celkem 5 zápasů o pohár a zapsal v nich 11 gólů.

V ročníku 1905/1906 Ottawa přestoupila do nově zformované ligy Eastern Canada Amateur Hockey Association (ECAHA). Alf Smith v základní části zapsal 15 gólů a 15 asistencí v 10 utkáních. Tým zkompletoval další obhajoby poháru proti univerzitnímu výběru Queen's University a celku ze Smiths Falls. Hegemonie Ottawy Silver Seven byla ukončena až v březnu 1906, kdy v rozhodující sérii o Stanley Cup tým podlehl mužstvu Montreal Wanderers.

⚔️ Hostování v Kenoře a závěr hráčské dráhy (1906–1909)

V sezóně 1906/1907 pokračoval Alf Smith jako hráč Ottawy v lize ECAHA (9 zápasů, 17 gólů). V lednu 1907 se však stal klíčovým aktérem jednoho z nejvýraznějších transferů tehdejší doby.

Klub z ontarijského maloměsta Kenora (dříve Rat Portage), jenž nesl název Kenora Thistles, vyhrál západní ligu MHL-Pro a získal právo vyzvat úřadující šampiony z Montreal Wanderers o Stanley Cup. Management Kenory se s cílem maximalizovat šance na vítězství rozhodl administrativně zmanipulovat soupisku a na krátkodobé hostování (pouze pro účely této jediné série) naverboval elitní profesionály z jiných klubů – takzvané „ringers“ (žoldnéře). Do Kenory tak na dva týdny zamířili Alf Smith, Harry Westwick a obránce Art Ross.

Zásah se ukázal jako plně efektivní. Kenora Thistles zvítězili v sérii nad Montrealem ve dvou zápasech na celkové skóre 12:8. Alf Smith v těchto dvou utkáních vstřelil 2 branky a fyzicky převzal do držení svůj pátý Stanley Cup v kariéře. Ihned po skončení oslav se v souladu s tehdejšími volnými pravidly vrátil na soupisku Ottawy k dohrání ligové sezóny v ECAHA.

V ročníku 1907/1908 nastoupil v ECAHA za Ottawu do 9 utkání (12 gólů). Svou aktivní hráčskou dráhu uzavřel v sezóně 1908/1909. Během této zimy se na krátký okamžik vrátil do pensylvánské organizace Pittsburgh Duquesne v lize WPHL, kde odehrál 2 zápasy a vstřelil 3 branky. Následně zapsal své absolutně poslední utkání kariéry za Ottawu v lize ECHA (1 gól). Po této sezóně odevzdal hráčskou výstroj a věnoval se výhradně trenérskému řemeslu.

👔 Trenérská kariéra v NHA a NHL (1909–1919)

Před zahájením sezóny 1909/1910 došlo v Kanadě k založení plně profesionální a komerční ligy National Hockey Association (NHA), jež byla přímým předchůdcem dnešní NHL. Těžařský magnát Ambrose O'Brien, jenž celou soutěž financoval, najal Alfa Smithe na pozici hlavního trenéra pro svůj exkluzivní klub Renfrew Creamery Kings (známý pod přezdívkou Renfrew Millionaires). V kádru tohoto týmu Smith takticky řídil nejlépe placené hokejisty planety, jakými byli Cyclone Taylor či Newsy Lalonde. Tým pod jeho vedením zapsal bilanci 8 výher, 3 porážek a 1 remízy (druhé místo v tabulce).

V ročníku 1913/1914 působil Smith jako hlavní trenér u své domovské organizace Ottawa Senators v rámci NHA. Sezónu zakončil s vyrovnanou bilancí 11 vítězství a 9 porážek.

Z historického hlediska nejvýznamnější trenérské angažmá zažil Smith v ročníku 1918/1919, což byla v pořadí druhá sezóna v historii čerstvě založené NHL. Smith převzal pozici hlavního kouče u organizace Ottawa Senators. Soutěž se v této éře hrála speciálním děleným systémem (split season). V první polovině základní části Ottawa pod Smithovým vedením absolutně dominovala, když z 18 odehraných utkání vyhrála 12 a inkasovala pouze 53 branek, čímž si zajistila první místo.

Vítězem druhé poloviny sezóny se stal celek Montreal Canadiens. Tyto dva týmy se na jaře 1919 střetly v pětizápasové finálové sérii NHL o právo bojovat o Stanley Cup. Ottawa sérii prohrála v poměru 1:4 na zápasy. Montreal Canadiens následně odcestovali na západní pobřeží k sérii proti celku Seattle Metropolitans, avšak toto celkové finále bylo za stavu 2:2 na zápasy zrušeno z důvodu masivního šíření pandemie španělské chřipky. Ročník 1918/1919 představoval pro Alfa Smithe jeho poslední angažmá v profesionálním sportu.

🌟 Konec života a historický odkaz

Po definitivním opuštění hokejového a sportovního prostředí strávil Alf Smith zbytek života v občanském sektoru v domovské Ottawě. Pro sportovní kroniky zůstal ztělesněním tvrdé, agresivní a technicky nekompromisní éry preludia moderního hokeje.

Alfred Edward Smith zemřel na geriatrické komplikace 21. srpna 1953 ve věku 80 let ve městě Ottawa. V roce 1962 byla jeho sportovní dráha, inovativní přístup v pozici hrajícího trenéra a pět zisků Stanley Cupu oceněna nejvyšší možnou poctou, když byl formálně uveden do Hokejové síně slávy v Torontu.

📈 Kompletní hráčské a trenérské statistiky

Hráčské statistiky v základní části

Následující tabulka dokumentuje kompletní seznam všech sezón, ve kterých hráč figuroval na soupiskách amatérských i profesionálních lig. Zahrnuty jsou i roky, kdy Smith z důvodu suspendace či plnění výhradně trenérských povinností neodehrál žádné utkání, a to za účelem dodržení absolutního pravidla o kompletnosti matrik bez skokových vynechání. Asistence (A) se v archaických strukturách kanadských lig (AHAC, CAHL, FAHL) oficiálně nearchivovaly.

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1894/95	Ottawa Hockey Club	AHAC	8	5	0	5	data nejsou dostupná
1895/96	Ottawa Hockey Club	AHAC	8	7	0	7	data nejsou dostupná
1896/97	Ottawa Hockey Club	AHAC	8	12	0	12	data nejsou dostupná
1897/98	Nehrál (přerušení kariéry)	—	—	—	—	—	—
1898/99	Ottawa Capitals	AHA-Sr.	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1899/00	Ottawa Capitals	AHA-Sr.	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1900/01	Nehrál (přerušení kariéry)	—	—	—	—	—	—
1901/02	Pittsburgh Athletic Club	WPHL	14	11	9	20	17
1902/03	Ottawa Hockey Club	CAHL	Nehrál (pouze hlavní trenér)	—	—	—	—
1903/04	Ottawa Hockey Club	CAHL	4	8	0	8	6
1904/05	Ottawa Hockey Club	FAHL	8	13	0	13	20
1905/06	Ottawa Silver Seven	ECAHA	10	15	15	30	23
1906/07	Ottawa Senators	ECAHA	9	17	0	17	19
1906/07	Kenora Thistles	MHL-Pro	1	2	0	2	data nejsou dostupná
1907/08	Ottawa Senators	ECAHA	9	12	0	12	20
1908/09	Pittsburgh Duquesne	WPHL	2	3	0	3	data nejsou dostupná
1908/09	Ottawa Senators	ECHA	1	1	0	1	0

Vyřazovací boje a výzvy o Stanley Cup

Tato tabulka postihuje veškeré starty ve specializovaných challenge sériích o zisk či obhajobu putovního Stanley Cupu.

Sezóna	Tým	Druh zápasů	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1903/04	Ottawa Hockey Club	Stanley Cup	7	13	0	13	20
1904/05	Ottawa Hockey Club	Stanley Cup	5	11	0	11	9
1905/06	Ottawa Silver Seven	Stanley Cup	4	6	10	16	7
1906/07	Kenora Thistles	Stanley Cup	2	2	0	2	3

Trenérské statistiky v NHA a NHL

Kompletní výkaz činnosti na pozici hlavního trenéra v profesionálních ligách, zahrnující dělený formát inauguračních sezón NHL a odpovídající vyřazovací boje o postup do finále.

Sezóna	Tým	Liga	Odtrénované zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Získané body	Výsledek v Play-off
1909/10	Renfrew Creamery Kings	NHA	12	8	3	1	17	Neúčast ve vyřazovacích bojích
1913/14	Ottawa Senators	NHA	20	11	9	0	22	Neúčast ve vyřazovacích bojích
1918/19	Ottawa Senators	NHL	18	12	6	0	24	Prohra ve finále NHL s Montrealem (1:4 na zápasy)

Zdroje