Zemský povrch

Šablona:Infobox Vědecký koncept ```

``` Zemský povrch je vnější, pevná nebo kapalná vrstva planety Země, která tvoří rozhraní mezi litosférou (pevnou horninovou vrstvou), hydrosférou (vodním obalem) a atmosférou (plynným obalem). Jedná se o dynamickou a komplexní zónu, kde probíhají veškeré geologické, klimatické a biologické procesy, které utvářejí podobu naší planety a umožňují existenci života. Celková plocha zemského povrchu činí přibližně 510 milionů km². ```

```

🗺️ Definice a složení

Zemský povrch není homogenní. Skládá se ze dvou základních složek:

Pevnina (cca 29,2 % povrchu): Zahrnuje kontinenty a ostrovy. Je tvořena především horninami a jejich zvětralinami, které na mnoha místech tvoří půdní pokryv. Pevninská část povrchu je geologicky a tvarově velmi rozmanitá.
Vodní plochy (cca 70,8 % povrchu): Dominantní složkou jsou slané oceány a moře, které tvoří souvislý světový oceán. Menší část tvoří sladkovodní plochy na kontinentech, jako jsou jezera, řeky, bažiny a ledovce.

Kromě toho je součástí zemského povrchu i kryosféra, což je souhrn veškeré vody v pevném skupenství (led). Zahrnuje kontinentální ledovce (v Antarktidě a Grónsku), horské ledovce, mořský led a trvale zmrzlou půdu (permafrost). ```

```

⛰️ Tvar a členitost (Georeliéf)

Soubor všech nerovností zemského povrchu se nazývá georeliéf (nebo jen reliéf). Vzniká působením protichůdných sil – vnitřních (endogenních) a vnějších (exogenních) procesů. Tvary georeliéfu se dělí podle velikosti do několika řádů:

Planetární tvary (prvořadé): Jsou to největší struktury na planetě. Patří sem kontinenty a oceánské pánve. Jejich vznik je spojen s procesy v zemském plášti a s existencí dvou základních typů zemské kůry – kontinentální a oceánské.
Makroformy (druhořadé): Tvoří základní rysy kontinentů a oceánských den. Patří sem rozsáhlé horské systémy (Alpy, Himaláj, Andy), rozlehlé nížiny a plošiny (Amazonská nížina, Tibetská náhorní plošina), středooceánské hřbety a hlubokomořské příkopy.
Mezoformy (třetiřadé): Jsou to tvary středních rozměrů, které detailněji člení makroformy. Příkladem jsou jednotlivé hory a údolí, sopečné kužely, kaňony, písečné duny nebo krasové útvary.
Mikroformy (čtvrtřadé): Jsou to nejmenší tvary reliéfu, jako jsou říční koryta, morény (ledovcové valy), škrapy (krasové rýhy) nebo břehové valy.

```

🔥 Vnitřní (endogenní) procesy

Vnitřní (endogenní) geologické procesy mají původ v energii z nitra Země. Jsou hlavními tvůrci velkých struktur zemského povrchu a jsou zodpovědné za jeho vertikální členitost.

Desková tektonika: Zemská litosféra je rozlámána na několik velkých a menších litosférických desek, které se pohybují po plastické astenosféře. Na jejich okrajích dochází k horotvorným procesům (orogeneze), kdy se desky srážejí a vyvrásňují pohoří (např. Himaláj). Na místech, kde se desky od sebe vzdalují (divergentní rozhraní), vzniká nová oceánská kůra.
Vulkanismus (sopečná činnost): Proces, při kterém je na zemský povrch nebo do jeho blízkosti vytlačováno roztavené magma. Vznikají tak sopky, lávové proudy a sopečná pohoří. Vulkanismus je typický pro okraje litosférických desek a tzv. horké skvrny.
Zemětřesení: Krátkodobé otřesy zemského povrchu způsobené náhlým uvolněním energie v zemské kůře, nejčastěji podél zlomů. Ačkoliv zemětřesení primárně neničí, mohou spouštět sesuvy a měnit tak reliéf.

```

💧 Vnější (exogenní) procesy

Vnější (exogenní) geologické procesy jsou poháněny především sluneční energií a gravitací. Působí na povrchu a mají tendenci zarovnávat nerovnosti vytvořené vnitřními procesy.

Zvětrávání: Rozrušování hornin na zemském povrchu bez jejich přemístění. Může být mechanické (mráz, změny teplot), chemické (rozpouštění, oxidace) nebo biologické (činnost organismů).
Eroze a transport: Proces odstraňování a přemisťování zvětralého materiálu. Hlavními činiteli jsou:
- Voda: tekoucí voda v řekách (fluviální eroze), mořské vlny (abraze), déšť.
- Led: pohybující se ledovce (glaciální eroze) modelují charakteristická údolí tvaru "U", fjordy a zanechávají morény.
- Vítr: větrná eroze (eolická) je významná zejména v suchých oblastech, kde vytváří duny a skalní útvary.
- Gravitace: způsobuje svahové pohyby jako sesuvy, skalní řícení a bahnotoky.
Sedimentace (ukládání): Když transportní síla (voda, vítr, led) zeslábne, přenášený materiál se ukládá a vytváří nové útvary, tzv. sedimenty. Vznikají tak například říční delty, spraše nebo nánosy na dně jezer a oceánů.

```

🌍 Rozdělení povrchu

Zemský povrch je nerovnoměrně rozdělen mezi pevninu a oceány. Většina pevniny (asi dvě třetiny) se nachází na severní polokouli, která je proto někdy nazývána "pevninská". Jižní polokoule je naopak "oceánská".

Výšková členitost povrchu je znázorněna pomocí hypsografické křivky, která ukazuje procentuální zastoupení různých nadmořských výšek a hloubek. Z ní vyplývá, že na Zemi převažují dvě úrovně:

Kontinentální platforma (0–1000 m n. m.)
Oceánské dno (3000–6000 m pod hladinou moře)

Extrémní výšky a hloubky, jako jsou nejvyšší pohoří a nejhlubší příkopy, zaujímají jen velmi malou část celkového povrchu. ```

```

🌱 Biosféra a zemský povrch

Zemský povrch je domovem biosféry – souboru všech živých organismů. Život a zemský povrch jsou ve vzájemné interakci:

Povrch jako habitat: Reliéf, půda a dostupnost vody určují typy ekosystémů a rozšíření druhů.
Život jako geologický činitel: Organismy se aktivně podílejí na přetváření povrchu. Rostliny zpevňují svahy a přispívají ke vzniku půdy. Koráli budují obrovské útesy, které mohou tvořit celé ostrovy. Činnost mikroorganismů je klíčová pro chemické zvětrávání.

```

🧑‍🤝‍🧑 Člověk a zemský povrch (Antropogenní vlivy)

Člověk se v posledních staletích stal významným geologickým činitelem, který aktivně a často nevratně mění zemský povrch. Tyto změny jsou tak rozsáhlé, že někteří vědci hovoří o nové geologické epoše – antropocénu.

Mezi hlavní antropogenní vlivy patří:

Zemědělství: Přeměna přirozených ekosystémů na pole a pastviny, což vede k erozi půdy.
Těžba nerostných surovin: Vytváření povrchových dolů, lomů a hald, které radikálně mění krajinu.
Urbanizace a infrastruktura: Budování měst, silnic, železnic a přehrad, které vedou k záboru půdy a změnám vodního režimu.
Odlesňování: Masivní kácení lesů, které zrychluje erozi a ovlivňuje místní klima.
Úpravy pobřeží: Vytváření umělých ostrovů, přístavů a vysoušení močálů.

```

💡 Pro laiky: Zemský povrch jako dynamické plátno

Představte si zemský povrch jako obrovské malířské plátno, na kterém se neustále něco děje. Z hlubin planety, podobně jako barva tlačená z tuby, vystupují síly, které zvedají a vrásní plátno – tak vznikají pohoří. To jsou vnitřní síly.

Zároveň na toto plátno neustále působí vnější vlivy – déšť, vítr, mráz a tekoucí řeky. Ty fungují jako brusný papír nebo houba, která pomalu, ale jistě ohlazuje a zarovnává všechny vyvýšeniny a přenáší "obarvený prach" (zvětraliny) na jiná, nižší místa. To jsou vnější síly.

Tento proces trvá miliony let. Pohoří, které dnes vidíme jako majestátní a neměnné, je ve skutečnosti jen momentkou v tomto nekonečném cyklu zdvihání a obrušování. A v poslední době se na plátně objevil nový, velmi rychlý "malíř" – člověk, který svými stavbami, doly a poli překresluje původní dílo přírody mnohem rychleji než kdy dříve. ```

```

📊 Zajímavosti a rekordy

Celková plocha zemského povrchu je srovnatelná s plochou téměř 6 500 Českých republik.
Pokud by byl zemský povrch dokonale vyhlazen, celou planetu by pokrývala vrstva vody o hloubce přibližně 2,7 km.
Nejnižší odkryté místo na pevnině je pobřeží Mrtvého moře (cca -430 m).
Nejvzdálenějším bodem od středu Země není vrchol Mount Everestu, ale vrchol sopky Chimborazo v Ekvádoru, a to kvůli vyboulení planety na rovníku.
Antipod (protilehlý bod na povrchu) většiny pevniny leží v oceánu.

```

Šablona:Aktualizováno ```