Viktor Konovalenko

Viktor Konovalenko
Celé jméno	Viktor Sergejevič Konovalenko
Datum narození	11. března 1938
Místo narození	Gorkij, RSFSR
Datum úmrtí	20. února 1996
Místo úmrtí	Nižnij Novgorod, Rusko
Státní příslušnost	(do 1991); (od 1991)
Povolání	hokejista, hokejový trenér, sportovní funkcionář
Aktivní od	1956
Aktivní do	1972

Viktor Sergejevič Konovalenko (rusky Виктор Сергеевич Коноваленко) byl sovětský reprezentant v ledním hokeji, který nastupoval na pozici brankáře. V období šedesátých let 20. století představoval absolutní brankářskou jedničku národního týmu Svazu sovětských socialistických republik (SSSR). Během své reprezentační kariéry získal dvě zlaté medaile ze zimních olympijských her a celkem osm titulů mistra světa.

Na klubové úrovni je jeho sportovní dráha zcela exkluzivně spojena s jediným klubem – Torpedem Gorkij (dnes Torpedo Nižnij Novgorod). V systému sovětského hokeje, který byl založen na centralizaci nejlepších hráčů do moskevských armádních a policejních klubů, představoval Konovalenko historickou anomálii. Navzdory extrémnímu nátlaku reprezentačního trenéra Anatolije Tarasova odmítl přestup do armádního celku CSKA Moskva a setrval v provinčním týmu, který byl úzce spjat s Gorkovským automobilovým závodem (GAZ).

Ve sportovní historiografii je Konovalenko považován za klíčový článek v přechodu mezi první generací sovětských brankářů (reprezentovanou Nikolajem Pučkovem) a moderní érou dominovanou jeho přímým nástupcem a žákem Vladislavem Treťjakem. V roce 2007 byl in memoriam oficiálně uveden do Síně slávy Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF).

👤 Původ a mládí

Viktor Konovalenko se narodil 11. března 1938 ve městě Gorkij (historický a současný název Nižnij Novgorod), jež v té době patřilo do Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Pocházel z dělnické rodiny. Jeho dětství bylo silně zasaženo probíhající druhou světovou válkou, během níž město Gorkij, jakožto centrum sovětského zbrojního a automobilového průmyslu, čelilo opakovanému leteckému bombardování.

Po absolvování základní školní docházky nastoupil Konovalenko v roce 1953 jako dělník a učeň do Gorkovského automobilového závodu (GAZ). V tomto gigantickém průmyslovém komplexu pracoval u montážní linky. Továrna GAZ disponovala rozsáhlou sítí podnikového sportu. Konovalenko zpočátku vynikal ve fotbale a především v bandy hokeji (ruský hokej hraný s míčkem na velké ledové ploše). Teprve v polovině padesátých let 20. století se pod vlivem rostoucí popularity kanadského ledního hokeje v Sovětském svazu přeorientoval na tento sport a začal chytat za tovární tým Torpedo.

💼 Klubová kariéra v sovětské lize

Seniorská kariéra Viktora Konovalenka začala v sezóně 1956/1957, kdy debutoval v A-týmu Torpeda Gorkij v rámci nejvyšší sovětské soutěže (Vysšaja liga).

Fenomén věrnosti provinčnímu klubu

Sovětská hokejová liga byla od svého vzniku v roce 1946 naprosto ovládnuta kluby z Moskvy. Armádní klub CSKA Moskva, policejní Dynamo Moskva, odborový Spartak Moskva a letecký klub Křídla Sovětů disponovaly právem "povolat" (často formou vojenské služby) jakéhokoliv talentovaného hráče z provincií. Konovalenko jako brankářská jednička národního týmu obdržel desítky formálních nařízení k přestupu do CSKA Moskva od hlavního stratéga sovětského hokeje Anatolije Tarasova.

Konovalenko tyto nabídky konzistentně odmítal s odůvodněním lokálního patriotismu a silné vazby na automobilku GAZ, kde nadále formálně figuroval jako zaměstnanec (což odpovídalo definici takzvaného státního amatérismu). Jeho setrvání v Gorkém bylo ze strany Tarasova tolerováno pouze díky nezpochybnitelné výkonnostní nadřazenosti nad ostatními sovětskými brankáři té doby, jakými byli Viktor Zinger nebo Viktor Tolmačev.

Zisk stříbrné medaile (1961)

Největšího klubového úspěchu dosáhl Konovalenko v sezóně 1960/1961. V tomto ročníku dokázalo Torpedo Gorkij narušit absolutní moskevskou hegemonii a v konečném účtování sovětské ligy obsadilo druhé místo, když získalo stříbrné medaile (titul mistra získal CSKA Moskva). Jednalo se o první případ v historii sovětského ledního hokeje, kdy se na stupně vítězů probojoval tým nepocházející z hlavního města. Konovalenko odchytal drtivou většinu zápasů tohoto průlomového ročníku.

V Torpedu Gorkij působil nepřetržitě 16 let až do ukončení své aktivní hráčské kariéry na jaře roku 1972. Během tohoto období nastoupil v nejvyšší sovětské soutěži k celkově 450 ligovým utkáním. Navzdory limitovanému ofenzivnímu potenciálu svých spoluhráčů v porovnání s reprezentačními kolegy z CSKA dokázal Konovalenko stabilně udržovat svůj tým v elitní soutěži po celou dobu svého působení.

🌍 Reprezentační kariéra

Na mezinárodní scéně reprezentoval Viktor Konovalenko Sovětský svaz celkem ve 118 oficiálních mezistátních utkáních (číslo zahrnuje pouze zápasy na mistrovstvích světa, olympijských hrách a oficiálních přípravných turnajích).

Debut a počátek zlaté éry (1960–1964)

Do národního týmu byl poprvé nominován v sezóně 1960/1961 jako náhradník za stárnoucího Nikolaje Pučkova. Jeho debut na velkém mezinárodním turnaji se uskutečnil na Mistrovství světa v roce 1961 ve švýcarské Ženevě a Lausanne. Konovalenko zasáhl do 3 utkání a získal s týmem bronzovou medaili, přičemž zlato brala Kanada.

Od roku 1963 se stal absolutní jedničkou. Na Mistrovství světa ve Stockholmu dovedl sovětský tým ke zlaté medaili. Tento turnaj odstartoval bezprecedentní šňůru devíti po sobě jdoucích titulů mistrů světa pro Sovětský svaz. Konovalenko jako stabilní opora v brankovišti stál u zrodu této hegemonie.

Vrcholným turnajem tohoto období byly Zimní olympijské hry v Innsbrucku (1964). Sovětský svaz prošel turnajem bez porážky. Konovalenko inkasoval v sedmi zápasech pouze 10 branek (průměr 1,42 gólu na zápas) a slavil zisk své první zlaté olympijské medaile. Následovaly zlaté šampionáty z let 1965 (Tampere), 1966 (Ljubljana) a 1967 (Vídeň).

Olympijské hry 1968 a dočasné vyřazení

Na Zimních olympijských hrách v Grenoblu (1968) patřil Konovalenko k nejdůležitějším hráčům týmu. Ačkoliv sovětský výběr nečekaně prohrál v průběhu turnaje s Československem poměrem 4:5, díky klíčovému vítězství nad Kanadou (5:0), ve kterém Konovalenko zaznamenal čisté konto, získal SSSR zlaté medaile. Konovalenko si na tomto turnaji připsal 5 startů a obdržel pouze 7 branek.

Rok 1969 představoval v jeho reprezentační kariéře výrazný zlom. Trenér Anatolij Tarasov jej z disciplinárních důvodů vyřadil z reprezentačního kádru těsně před odletem na Mistrovství světa 1969 do Švédska. Primárním důvodem k tomuto kroku byl incident týkající se porušení životosprávy během soustředění a celkové napětí plynoucí z Konovalenkova přetrvávajícího odporu k přestupu do Moskvy. Pozici prvního brankáře na turnaji převzal Viktor Zinger, přičemž sovětský tým po velkých obtížích dokázal zlato obhájit.

Návrat a výchova Vladislava Treťjaka (1970–1971)

O rok později byl Konovalenko vzat na milost a do reprezentace se pro Mistrovství světa 1970 ve Stockholmu vrátil. Tarasov na tento turnaj vzal jako brankářskou dvojku tehdy sedmnáctiletého a debutujícího Vladislava Treťjaka. Konovalenko dostal kromě chytání explicitní úkol fungovat jako mentor pro tohoto mladého brankáře.

Během utkání se Švédskem na turnaji v roce 1970 utrpěl Konovalenko těžké zranění. Po srážce s jedním ze švédských útočníků byl zasažen ostřím brusle do obličeje, což mu způsobilo frakturu nosu a rozsáhlou tržnou ránu. Zápas musel dochytat Treťjak. Konovalenko, přes masivní ztrátu krve, odmítl převoz do nemocnice, nechal se zašít v kabině a v následujícím utkání turnaje se vrátil do branky, čímž upevnil svou pověst nezničitelného hráče. Na konci turnaje byl zařazen do All-Star týmu šampionátu, ačkoliv ocenění pro nejlepšího brankáře převzal Urpo Ylönen z Finska.

Svou reprezentační kariéru uzavřel na Mistrovství světa ve Švýcarsku (1971). Zde již prostor v brankovišti rovnoměrně sdílel s Treťjakem, kterému po zisku své osmé zlaté medaile z mistrovství světa oficiálně předal pozici národní jedničky.

🏒 Herní styl a inovace

Viktor Konovalenko byl prototypem klasického evropského brankáře šedesátých let, avšak s výraznými individuálními rysy. Fyzicky nedisponoval mimořádnou výškou, byl spíše podsadité a robustní postavy, což mu mezi novináři a soupeři vyneslo přezdívku "Ruský medvěd".

Aplikoval převážně takzvaný stand-up styl (chytání ve stoje). Zatímco moderní brankáři okamžitě padají na led (styl butterfly), Konovalenko se spoléhal na perfektní poziční hru, rychlou práci nohou a rychlou lapačku. Většinu zásahů prováděl bez opuštění základního postoje, minimalizoval zbytečné pohyby a vyznačoval se extrémním klidem v brankovišti. Nikdy neprojevoval emoce, čímž psychologicky deptal útočníky soupeře.

V oblasti brankářské výstroje patřil mezi konzervativní hráče. Drtivou většinu šedesátých let odehrál bez ochranné masky obličeje, spoléhal se pouze na odvahu a reflexy. Ochrannou masku začal používat až v samotném závěru kariéry (na přelomu let 1969 a 1970). Jeho maska byla vyrobena z laminátu a postrádala moderní mřížku; jednalo se o těsně přiléhající odlitek tváře (podobný typu, jaký proslavil Jacques Plante v NHL).

📋 Trenérská dráha a funkcionářská činnost

Po ukončení hráčské dráhy na jaře 1972 zůstal Konovalenko věrný svému domovskému městu a automobilce GAZ. Nepokračoval ve velkém hokeji na svazové úrovni, nýbrž se zaměřil na rozvoj sportu v regionu.

V letech 1973 až 1975 působil jako asistent trenéra u A-týmu Torpeda Gorkij. Z této pozice se soustředil na skauting a výchovu mladých brankářů pro klubovou akademii.

Od poloviny sedmdesátých let až do konce svého života zastával významnou administrativní a manažerskou funkci. Byl jmenován do funkce ředitele komplexu zimního stadionu a Paláce sportu v domovském Gorkém (Nižním Novgorodu). Pod jeho vedením hala prošla modernizací a stala se centrem nejen pro lední hokej, ale i pro krasobruslení a masové sportování zaměstnanců automobilky.

Viktor Konovalenko zemřel náhle na infarkt myokardu dne 20. února 1996 ve svém domovském městě Nižnij Novgorod ve věku nedožitých 58 let.

🌟 Odkaz a památka

Historický význam Viktora Konovalenka je v současnosti připomínán řadou oficiálních poct:

Palác sportu V. S. Konovalenka: Domovská aréna klubu Torpedo Nižnij Novgorod, jíž dlouhá léta šéfoval, byla na jeho počest formálně přejmenována na Palác sportu V. S. Konovalenka (Dvorec sporta imeni V. S. Konovalenko).
Síň slávy IIHF: V roce 2007 byl při příležitosti mistrovství světa v Rusku posmrtně uveden do Síně slávy Mezinárodní federace ledního hokeje.
Vyřazené číslo: Klub Torpedo Nižnij Novgorod slavnostně vyřadil z užívání dres s jeho číslem 20, které bylo vyvěšeno pod střechu domovské arény.
Síň slávy ruského hokeje: Je integrálním členem síně slávy ruského a sovětského hokeje.

📈 Klubové statistiky

Tato kapitola obsahuje kompletní výpis všech sezón v klubové kariéře Viktora Konovalenka v rámci nejvyšší sovětské soutěže (Vysšaja liga). V historických sovětských statistikách nebyly průměr obdržených branek (GAA) a procentuální úspěšnost zákroků (SV%) evidovány na ligové úrovni tak jako v moderním hokeji, tyto údaje proto nejsou uvedeny pro zachování čisté faktografie. Byla evidována pouze odehraná utkání.

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy (brankář)
1956/57	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	14
1957/58	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	22
1958/59	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	19
1959/60	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	35
1960/61	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	33
1961/62	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	36
1962/63	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	36
1963/64	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	data nejsou dostupná
1964/65	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	33
1965/66	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	33
1966/67	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	41
1967/68	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	38
1968/69	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	30
1969/70	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	37
1970/71	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	27
1971/72	Torpedo Gorkij	Vysšaja liga	16

(Poznámka: Celkový odhadovaný počet zápasů za 16 sezón činí přibližně 450 ligových startů).*

📈 Reprezentační statistiky

Kompletní statistický přehled účastí Viktora Konovalenka na elitních turnajích IIHF. Olympijské turnaje v letech 1964 a 1968 sloužily souběžně i jako mistrovství světa.

Rok	Tým	Událost	Zápasy	Inkasované góly	Průměr (GAA)	Konečné umístění
1961	SSSR	MS 1961	3	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	3. místo (Bronz)
1963	SSSR	MS 1963	7	10	1.42	1. místo (Zlato)
1964	SSSR	ZOH 1964 (a MS)	7	10	1.42	1. místo (Zlato)
1965	SSSR	MS 1965	5	10	2.00	1. místo (Zlato)
1966	SSSR	MS 1966	6	9	1.50	1. místo (Zlato)
1967	SSSR	MS 1967	6	8	1.33	1. místo (Zlato)
1968	SSSR	ZOH 1968 (a MS)	5	7	1.40	1. místo (Zlato)
1970	SSSR	MS 1970	8	8	1.00	1. místo (Zlato)
1971	SSSR	MS 1971	7	10	1.42	1. místo (Zlato)

(Během těchto turnajů odchytal celkem 54 zápasů. V roce 1969 nebyl na turnaj nominován).*

Zdroje