Travis Moen

Travis Moen
Celé jméno	Travis Shawn Moen
Datum narození	6. dubna 1982
Místo narození	Stewart Valley, Saskatchewan, Kanada
Státní příslušnost
Povolání	trenér ledního hokeje, hokejový funkcionář, bývalý profesionální lední hokejista
Aktivní od	2002
Aktivní do	2016
Výška	188 cm
Váha	95 kg

Travis Moen, celým a oficiálním jménem Travis Shawn Moen, je kanadský profesionální trenér ledního hokeje, podnikatel v oblasti sportovního rozvoje a bývalý vynikající profesionální hokejový útočník. Během své neobyčejně dlouhé, fyzicky nesmírně náročné a úspěšné hráčské kariéry odehrál třináct tvrdých sezón v absolutně nejprestižnější hokejové lize světa, zámořské NHL. Na ledovém kluzišti nastupoval stabilně a s obrovským nasazením na pozici levého křídelního útočníka a mezi hokejovými experty i fanoušky si vybudoval pověst jednoho z nejspolehlivějších, nejtvrdších a nejvíce obětavých defenzivních útočníků své generace. V průběhu své bohaté zámořské pouti oblékal barvy slavných organizací Chicago Blackhawks, Anaheim Ducks, San Jose Sharks, Montreal Canadiens a Dallas Stars.

Naprostým a nezpochybnitelným vrcholem jeho hráčského života se stala fenomenální sezóna 2006/07. Právě v tomto ročníku se jako nepostradatelný a klíčový člen legendární třetí bránící formace podílel na zisku nejslavnější týmové trofeje, bájného Stanley Cupu, v barvách kalifornského celku Anaheim Ducks. Moen se na tomto historickém triumfu podílel nejen svou obětavou hrou do těla a dokonalým bráněním největších hvězd soupeře, ale také ohromně důležitými ofenzivními příspěvky. V samotném velkém finále proti kanadskému týmu Ottawa Senators vstřelil vítězný gól v úvodním zápase a následně mu byla úředně připsána i absolutně poslední, mistrovská branka v rozhodujícím pátém duelu, čímž se jeho jméno navždy a nesmazatelně zlatým písmem zapsalo do hokejových kronik.

Po oficiálním ukončení své aktivní hráčské kariéry, ke kterému došlo ze zdravotních a věkových důvodů na podzim roku 2016, se vrátil zpět do svého domovského regionu ve stepní provincii Saskatchewan. Zde se s obrovským elánem vrhl na dráhu hokejového trenéra a podnikatele, když založil rozvojovou akademii Swift Hockey Co. V současné a moderní době, během hokejového ročníku 2025/26, plní nesmírně důležitou a velmi exponovanou roli asistenta hlavního trenéra u prestižního juniorského celku Swift Current Broncos, který úspěšně a hrdě bojuje o cenné ligové body v tvrdé kanadské elitní soutěži WHL.

👤 Životopis a raná léta na farmě

Travis Shawn Moen spatřil světlo světa 6. dubna 1982 v nevelké a klidné zemědělské obci Stewart Valley, jež se nachází v těsné blízkosti většího a mnohem známějšího města Swift Current v nekonečných rovinách kanadské provincie Saskatchewan. Vyrůstal v naprosto tradičním, pevném a nesmírně pracovitém rodinném zázemí. Jeho dětství bylo neodmyslitelně spjato s tvrdou, každodenní fyzickou prací, neboť rodina vlastnila a úspěšně provozovala rozsáhlou dobytčí a obilnou farmu. Jak sám Moen v mnoha późnějších rozhovorech s hrdostí vzpomínal, byly to právě nekonečné hodiny strávené při krmení dobytka a práci s těžkými zemědělskými stroji, které v něm hluboce a navždy zakořenily obrovskou pracovní morálku, skromnost a nezdolnou fyzickou sílu, z níž následně těžil po celou dobu své drsné sportovní kariéry.

Kouzlu nejrychlejší kolektivní hry na světě propadl již ve třech letech, kdy poprvé obul staré brusle a vyjel na zamrzlý rybník za rodinnou stodolou. Své vůbec první organizované hokejové dovednosti rozvíjel v mládežnických strukturách v nedalekém městě Swift Current. Jeho přirozený talent, robustní postava a především absolutní neústupnost z něj brzy udělaly obávaného protivníka. V kategorii do osmnácti let (U18 AAA) s hrdostí oblékal dres lokálního výběrového týmu Swift Current Legionnaires. V sezóně 1998/99 v této elitní dorostenecké soutěži naprosto dominoval a v šestapadesáti mistrovských utkáních dokázal k úžasu trenérů nasbírat vynikajících šestapadesát kanadských bodů, což definitivně přesvědčilo skauty z velkých juniorských organizací o jeho obrovském ofenzivním i silovém potenciálu.

🏒 Juniorská kariéra a spletitá cesta draftem

Obrovský výkonnostní zlom a první krok do světa velkého hokeje pro něj nastal na přelomu tisíciletí. Ještě v závěru ročníku 1998/99 stihl odehrát čtyři oťukávací zápasy v prestižní, neúprosné a nesmírně tvrdé juniorské soutěži WHL, kam si jej vyhlédlo vedení celku Kelowna Rockets. Od podzimu roku 1999 se již stal plnohodnotným, stabilním a naprosto nepostradatelným členem základní sestavy tohoto slavného klubu sídlícího v malebném údolí Okanagan v provincii Britská Kolumbie. V dresu s raketou na hrudi strávil celkem tři kompletní, vyčerpávající a na modřiny štědré sezóny, během nichž se vyprofiloval z neznámého farmářského chlapce v jednoho z nejobávanějších a nejrespektovanějších silových útočníků celé soutěže. V sezóně 1999/00 nasbíral v 66 duelech neuvěřitelných 197 trestných minut, čímž jasně demonstroval svou ochotu chránit spoluhráče a bojovat o každý centimetr ledu.

Jeho poctivé, tvrdé a nebojácné výkony pod drobnohledem zámořských skautů mu zajistily obrovskou pozornost před vstupním draftem NHL v letních měsících roku 2000. Na velkolepé, televizemi přenášené akci si jej v průběhu pátého kola, celkově jako 155. hráče v pořadí, s radostí vybrala tradiční kanadská organizace Calgary Flames. Zcela paradoxně a k obrovskému zklamání tehdejších fanoušků však k oficiálnímu podpisu plnohodnotného nováčkovského profesionálního kontraktu mezi mladým útočníkem a zástupci plamenů z Calgary nikdy nedošlo. Moen se tak po složitých jednáních musel nedobrovolně, leč s o to větší motivací, vrátit zpět do juniorské arény v Kelowně.

Své vůbec nejlepší, nejkomplexnější a bodově nejbohatší období v juniorské lize prožil ve svém posledním a takzvaném over-age ročníku 2001/02. V jednasedmdesáti ostrých mistrovských střetnutích si na konto připsal velmi solidních sedmadvacet bodů, které znovu doplnil obrovským respektem u protihráčů v podobě 197 nasbíraných trestných minut. Osvědčil se jako excelentní lídr, neúnavný bojovník u mantinelů a hráč pro černé defenzivní úkoly, čímž si po vypršení práv ze strany Calgary otevřel cestu na volný trh, kde mohl svobodně jednat s kterýmkoliv celkem na kontinentu.

💼 Profesionální začátky a Chicago Blackhawks

Jeho nesmírné trpělivosti a železné vůle si v průběhu roku 2002 s velkým zájmem všimlo vedení organizace Chicago Blackhawks, které mladému volnému hráči nabídlo vytouženou profesionální dvoucestnou smlouvu. Travis Moen tento lukrativní kontrakt okamžitě podepsal a s velkým odhodláním se vydal na první profesionální tréninkový kemp. Trenérský štáb z Chicaga jej pro první sezónu 2002/03 zcela pragmaticky odeslal k důkladné aklimatizaci na mnohem rychlejší a tvrdší dospělý styl hry do záložního farmářského celku Norfolk Admirals, který tehdy hrdě bojoval v neúprosné americké lize AHL. Zde se Moen učil od starších veteránů, zoceloval své svaly v ostrých pěstních soubojích a s dvaačtyřiceti starty nasbíral drahocenné a nezbytné zkušenosti.

Fantastický a toužebně očekávaný průlom pro něj nastal hned o rok později, v sezóně 2003/04. Na podzimním kempu předvedl natolik přesvědčivé, zodpovědné a fyzicky dominantní výkony, že si s naprostým přehledem vybojoval stálé a pevné místo v hlavním kádru elitního prvoligového celku Chicago Blackhawks. Ve své nováčkovské kampani mezi těmi absolutně nejlepšími hokejisty planety nechyběl na ledě ani v jediném utkání – odehrál plnou porci dvaaosmdesáti mistrovských zápasů. Ačkoliv zapsal spíše skromných šest kanadských bodů (za čtyři góly a dvě asistence), jeho přínos spočíval v naprosto bezchybné defenzivě, zblokovaných střelách a ve schopnosti sjednat na hřišti pořádek, což doložil ziskem 142 trestných minut. Své postavení v kádru si bezpečně obhájil, avšak jeho rozlet byl dočasně a nešťastně přerušen takzvanou celoplošnou výlukou ligy (lockoutem), která zcela zrušila celý následný ročník 2004/05. Moen tento čas vyplnil dalším poctivým působením u rezervního týmu Norfolk Admirals, kde odehrál devětasedmdesát zápasů a s 187 trestnými minutami opět kraloval týmovým statistikám zlých mužů.

🦆 Zisk Stanley Cupu s Anaheimem

Zásadní, revoluční a zcela zlomový okamžik v jeho rozvíjející se sportovní dráze přišel 30. července 2005. V tento letní den byl vedením chicagských jestřábů nečekaně a bleskově vytrejdován do slunné kalifornské organizace, tehdy ještě známé pod celým dlouhým názvem Mighty Ducks of Anaheim (Mocní kačeři). Výměnou za něj putoval opačným směrem do Chicaga švédský útočník Mikael Holmqvist. Moen se musel rychle adaptovat na zcela odlišné klimatické i taktické podmínky pod vedením nového a nesmírně přísného hlavního stratéga, trenéra Randyho Carlylea. V ročníku 2005/06 bojoval o své minuty na ledě, odehrál devětatřicet zápasů základní části a vůbec poprvé v životě okusil strhující atmosféru bitev o pohár v play-off, kde navíc vstřelil svůj úvodní vyřazovací gól do sítě elitního týmu Colorado Avalanche.

To absolutně největší, nejpamátnější a do učebnic hokejové historie tučným písmem vytesané období však odstartovalo se začátkem sezóny 2006/07. Vedení kalifornského klubu zkrátilo název pouze na Anaheim Ducks a poskládalo nesmírně silný, fyzicky gigantický a takticky bezchybný kádr, který si nekladl jiné než ty nejvyšší mistrovské cíle. Trenér Carlyle s genialitou sobě vlastní zformoval defenzivní, takzvanou "checking line" (bránící formaci), do které k úžasnému švédskému defenzivnímu centrovi Samuelu Påhlssonovi a zkušenému kanadskému veteránovi Robu Niedermayerovi s jistotou přiřadil právě dravého Travise Moena. Toto trio si okamžitě a neomylně sedlo a vytvořilo jednu z vůbec nejlepších, nejdrtivějších a nejvíce frustrujících bránících formací v celých novodobých dějinách soutěže. Během základní části Moen navíc v ofenzivě zcela zazářil, když posbíral 21 bodů za 11 gólů, což představovalo jeho životní maximum.

Skutečná dominance této elitní defenzivní lajny se naplno, s obrovským respektem u soupeřů a bezohlednou efektivitou projevila v dlouhých a vyčerpávajících jarních bojích o bájný Stanley Cup. Moenova formace měla jediný a pro tým životně důležitý úkol – za každou cenu a jakýmikoliv prostředky zastavit, otrávit a bodově vymazat elitní útočné hvězdy soupeřů. V napínavém čtvrtém utkání semifinále konference proti kanadskému mužstvu Vancouver Canucks to byl paradoxně právě obranář Travis Moen, kdo v nervydrásajícím prodloužení vstřelil slavný vítězný gól a posunul Anaheim blíže k postupu. V samotném obrovském, celosvětově sledovaném a velkolepém finále se kalifornský tým postavil proti obrovsky silné ofenzivní mašinérii celku Ottawa Senators. Moenova řada zde podala naprosto fantastický a do hokejových osnov zapisovaný výkon, když absolutně, zcela a bezpodmínečně vymazala z ledu obávaný první útok Ottawy, ve kterém nastupovaly hvězdy jako Daniel Alfredsson, Jason Spezza a Dany Heatley.

Travis Moen se stal pro Anaheim nečekaným a oslavovaným hrdinou finálových nocí. Hned v prvním otevíracím klání finálové série za stavu 2:2 na konci třetí třetiny uplatnil svůj obrovský důraz v předbrankovém prostoru a v čase 57:09 dopravil puk za záda brankáře Raye Emeryho, čímž Anaheimu zajistil klíčové první vítězství 3:2. Své mistrovské a pohádkové dílo zkázy pak dokonal v památném pátém, rozhodujícím utkání. Po neuvěřitelné skrumáži se puk po teči dostal k obránci Ottawy Chrisi Phillipsovi, který si jej v obrovském zmatku a panice nešťastně a kuriozně srazil přímo do vlastní sítě pod nohy vlastního překvapeného brankáře. Protože z hlediska přísných oficiálních pravidel byl Travis Moen úplně posledním ofenzivním hráčem Anaheimu, který se černého kotouče předtím regulérně dotkl, byla tato podivná, leč o to sladší mistrovská branka oficiálně a navždy připsána jemu. Stal se tak střelcem "Cup-clinching goal" (gólu rozhodujícího o zisku poháru) a společně se svými spoluhráči mohl v slzách dojetí a s obrovským aplausem vyprodané arény pozvednout nad hlavu třpytící se těžký stříbrný Stanley Cup. Během celého play-off navíc k úžasu všech zaznamenal sedm branek, čímž jasně prokázal, že není pouze defenzivním bořičem, ale i klíčovým hráčem pro velké okamžiky.

🦈 Krátká epizoda v San Jose a dlouhá éra v Montrealu

Po zisku mistrovského prstenu pokračoval Moen v obětavých službách pro Anaheim ještě necelé dvě poctivé a na modřiny štědré sezóny. S přibývajícím věkem se z něj stal velmi respektovaný ligový veterán a vynikající specialista na hru v dlouhém oslabení (penalty kill). Vedení kalifornských kačerů se však v březnu 2009 rozhodlo provést změny v kádru před uzávěrkou přestupů a Moena, společně s obráncem Kentem Huskinsem, bleskově odeslalo v letadle k obávanému diviznímu rivalovi, organizaci San Jose Sharks. Za tento hvězdami nabitý celek ze severní Kalifornie odehrál pouze krátkou a epizodní jarní štaci, během níž nastoupil k devatenácti zápasům, ale v kabině Žraloků si stálé a trvalé místo pro budoucnost nevybojoval.

V horkém létě, dne 10. července 2009, otestoval svou hodnotu na otevřeném a neúprosném trhu volných hráčů a s velkou radostí podepsal velmi lukrativní a zajišťující tříletý kontrakt v celkové hodnotě 4,5 milionu amerických dolarů se staroslavnou, legendární a fanoušky neustále pod tlak stavící kanadskou baštou, týmem Montreal Canadiens. Právě v modro-bílo-červených dresech s písmenem "H" na prsou nakonec zakotvil na dlouhých a stabilních šest let, které patřily k nejklidnějšímu období jeho kariéry. Stal se miláčkem náročných montrealských tribun pro svou obrovskou trvalou obětavost, nekompromisní rány do těla a ochotu blokovat bolestivé projektily. Dne 15. února 2011 právě v tomto dresu hrdě oslavil svůj významný kariérní milník, když nastoupil do svého jubilejního 500. mistrovského utkání v základní části elitní soutěže.

Vedení Canadiens bylo s jeho spolehlivými službami ve třetí a čtvrté formaci natolik spokojeno, že mu v červnu 2012 s důvěrou předložilo k podpisu masivní novou smlouvu na další čtyři roky, která mu zaručovala celkový štědrý příjem ve výši 7,2 milionu dolarů. Moen svými zkušenostmi a otcovským přístupem v šatně formoval mladé talenty a pomáhal tmelit defenzivní koncepci celého montrealského kádru. S přibývajícím věkem, rostoucí únavou materiálu a objevujícími se drobnými, leč limitujícími svalovými zraněními, se však jeho bodová produkce i celkový čas strávený na ledové ploše začaly postupně a nevyhnutelně snižovat. V obrovské a dravé konkurenci mladších a rychlejších bruslařů nakonec své místo ve stabilní základní sestavě slavného kanadského celku na podzim roku 2014 ztratil.

🌟 Dallas Stars a závěr hráčské kariéry

Manažerský a pro život hráče stresující kolotoč výměn se pro Moena znovu roztočil 11. listopadu 2014. Vedení Montrealu jej tehdy poslalo do slunného, horkého a hokejem ožívajícího texaského celku Dallas Stars, přičemž zpět do Kanady putoval zkušený elitní ruský obránce Sergej Gončar. V novém působišti Moen přijal cennou a důležitou roli ostříleného a bitvami zoceleného mentora pro dravé dallaské mládí. O pár týdnů později, konkrétně 6. prosince 2014, paradoxně v emotivním utkání právě proti svému bývalému chlebodárci z Montrealu, překonal další obrovskou hranici vytrvalosti, když s pýchou nastoupil k úctyhodnému 700. soutěžnímu zápasu na nejvyšším světovém jevišti.

V Dallasu plnil výhradně defenzivní, defenzivní a ochranné taktické povinnosti a v zápasech trávil obvykle jen kratší úseky, během nichž rozdával tvrdé hity a vyhrával vhazování v obranném pásmu. Během herní sezóny 2015/16 jej začaly opět mnohem častěji trápit nedoléčené bolesti a do základní sestavy Stars nakoukl pouze ve třiadvaceti ojedinělých případech, přičemž zasáhl ještě do tří duelů v jarním vyřazovacím play-off. Bylo mu naprosto jasné, že jeho zbídačené a omlácené tělo již náročnému, rychlému a fyzicky devastujícímu tempu moderní ligy nestíhá sekundovat. Na podzim roku 2016, poté co se jako volný hráč nedohodl s žádným zájemcem na nové uspokojivé smlouvě, ohlásil ve svých čtyřiatřiceti letech s dojetím a obrovským vděkem svůj definitivní, trvalý a konečný odchod ze scény elitního profesionálního hokeje do zaslouženého a klidného sportovního důchodu.

🗓 Současnost a trenérská dráha

Po odložení výstroje a hokejových holí do tmavé skříně učinil Travis Moen to, k čemu ho to srdcem i kořeny nejvíce táhlo. Vrátil se s celou rodinou trvale a spokojeně zpět na rodnou hroudu, do rovinatého regionu kolem milovaného města Swift Current v domovské provincii Saskatchewan. Zde se svou obětavou manželkou Amy začal vychovávat své dvě talentované děti a s naprostým nadšením se vrhl na podporu, výuku a trénink malých začínajících lokálních bruslařů. Aby své letité obrovské a cenné herní zkušenosti mohl profesionálně a systematicky předávat dalším generacím, založil a společně s partnery spustil velmi úspěšný lokální sportovní a vzdělávací projekt s názvem Swift Hockey Co., jehož hlavní a pro komunitu nedocenitelnou vizí je kvalitní rozvoj a metodický trénink místní talentované mládeže.

Z původní role obětavého tatínka pomáhajícího na lavičkách malých žáků však díky svému obrovskému přirozenému respektu, chladné hlavě a dokonalé schopnosti číst hru postupně pronikl zpět do vysokých a ostře sledovaných trenérských pater. Nejprve pečlivě sbíral ostruhy u mládežnického celku U15 AA Broncos v letech 2022 až 2024. Vedení prestižního juniorského kanadského mužstva Swift Current Broncos, které svádí těžké a emotivní zápasy v elitní lize WHL, jej následně v minulé sezóně angažovalo na velmi důležitý a citlivý post trenéra pro individuální rozvoj hráčů (development coach).

V právě probíhající a na události nesmírně turbulentní sezóně 2025/26 plní Travis Moen s hrdostí a odpovědností obrovsky náročnou funkci asistenta hlavního trenéra v tomto zoceleném prvoligovém dorosteneckém klubu. Sezóna 2025/26 se však pro celou organizaci nevyvíjela hladce a na střídačce panovalo obrovské napětí a drama. V listopadu 2025 byl tehdejší hlavní stratég a kouč Dean DeSilva kvůli disciplinárním prohřeškům při výkonu své funkce vyšetřován, posléze vedením ligy suspendován na pět utkání a nakonec pod velkým mediálním tlakem na svůj post nečekaně a s okamžitou platností rezignoval. Klub se ocitl v obrovské krizi a řízení celého mužstva narychlo převzal dočasný (interim) hlavní trenér Regan Darby. Travis Moen v této složité a hektické situaci setrval na pozici klíčového asistenta, tmelil rozpadlou kabinu a svými obrovskými veteránskými zkušenostmi z bojů o Stanley Cup pomáhal hráčům udržet psychickou stabilitu.

Aby toho nebylo málo, celá trenérská dvojice čelila v lednu 2026 obrovské a nepříjemné vlně nevybíravé kritiky ze strany rozvášněných fanoušků na anonymních sociálních sítích. Důvodem této toxické atmosféry byl fakt, že v elitním kádru Broncos nastupují synové obou trenérů – mezi nimi i nesmírně talentovaný útočník Carter Moen, který byl organizací draftován již v roce 2023 v prestižním prvním kole. Vedení klubu, jmenovitě generální manažer Chad Leslie a předseda představenstva Trent McCleary, však 22. ledna 2026 svolalo obrovskou a ostře sledovanou mimořádnou tiskovou konferenci. Na ní naprosto nekompromisně, s odhodláním a jednoznačně podpořilo jak Regana Darbyho, tak i Travise Moena s tvrzením, že odvedli v nevděčné situaci heroický a bezchybný výkon a že z pozice trenérů nikdy a nijak neovlivňovali nasazování svých dětí do zápasů. Travis Moen z celé této kauzy vyšel s ještě větším respektem komunity pro svou obdivuhodnou střízlivost, nadhled a pro to, s jakým mistrovským klidem dokáže s mladými a mnohdy velmi naivními hráči systematicky a bez stresu dlouhodobě komunikovat.

📝 Herní styl a typologie

Z hokejově-analytického, skautského a typologického hlediska představoval Travis Moen naprosto klasický a vzorový prototyp tvrdého, silového defenzivního dělníka ledu s obrovskou fyzickou výdrží (v zámořském žargonu často označovaného jako grinder nebo defensive forward). Při svých úctyhodných fyzických parametrech disponoval na kluzišti vynikající, ocelovou stabilitou, hrubou fyzickou rváčskou silou a naprosto ohromující psychickou odolností vůči bolesti a tvrdým nekompromisním nárazům.

Do zámořské NHL se probojoval, a dlouhé úmorné roky v ní úspěšně setrval, především díky ochotě vykonávat onu nepopulární a špinavou taktickou práci ve stínu velkých jmen. Byl elitním a všemi uznávaným specialistou na nebezpečnou hru v početní nevýhodě, kde společně s defenzivními obránci s neuvěřitelnou ochotou lehal a skákal po hlavě do těch nejtěžších, nejrychlejších a nejtvrdších ran vypálených soupeřem od modré čáry. Během zápasů nikdy neslevil ze své absolutní fyzické a agresivní intenzity, díky čemuž naháněl ofenzivním esům soupeře strach, často je drsně přirážel k zadnímu mantinelu, bral jim takřka veškerý manévrovací prostor i životně důležitý klid pro kombinaci. I přes tuto zdánlivě drsnou a surovou dřinu disponoval obrovským ofenzivním instinktem v těch nejvyhrocenějších situacích, což dokonale demonstroval svými stěžejními a slavnými vítěznými brankami při svém legendárním, snovém tažení za získáním historického poháru ve zlatém a pro fanoušky nezapomenutelném kalifornském roce.

📈 Statistiky a data

Následující obsažné a zcela vyčerpávající ročníkové tabulky přinášejí naprosto detailní, chronologicky uspořádaný a stoprocentně bezchybný a přesný kompletní přehled osobních statistik, jež Travis Moen v průběhu své více než sedmnáctileté trvající drsné, únavné a oslnivé zámořské cesty na ledových zrcadlech posbíral.

Kanadská juniorská hokejová liga (WHL)

Sezóna	Tým	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy Play-off	Góly Play-off	Asistence Play-off	Body Play-off	TM Play-off
1998/99	Kelowna Rockets	4	0	0	0	0	—	—	—	—	—
1999/00	Kelowna Rockets	66	15	10	25	197	5	1	1	2	2
2000/01	Kelowna Rockets	40	8	8	16	106	6	0	0	0	12
2001/02	Kelowna Rockets	71	10	17	27	197	13	1	0	1	22

Nižší severoamerické farmářské soutěže (AHL)

Sezóna	Tým	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy Play-off	Góly Play-off	Asistence Play-off	Body Play-off	TM Play-off
2002/03	Norfolk Admirals	42	1	2	3	62	9	0	0	0	20
2004/05	Norfolk Admirals	79	8	12	20	187	6	0	1	1	6

National Hockey League (NHL)

Sezóna	Tým	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy Play-off	Góly Play-off	Asistence Play-off	Body Play-off	TM Play-off
2003/04	Chicago Blackhawks	82	4	2	6	142	—	—	—	—	—
2005/06	Mighty Ducks of Anaheim	39	4	1	5	72	16	1	0	1	45
2006/07	Anaheim Ducks	82	11	10	21	101	21	7	5	12	22
2007/08	Anaheim Ducks	77	3	5	8	81	6	1	1	2	2
2008/09	Anaheim Ducks	63	4	7	11	77	—	—	—	—	—
2008/09	San Jose Sharks	13	3	2	5	14	6	0	0	0	2
2009/10	Montreal Canadiens	81	8	11	19	57	19	2	1	3	4
2010/11	Montreal Canadiens	79	6	10	16	96	7	0	1	1	2
2011/12	Montreal Canadiens	48	9	7	16	41	—	—	—	—	—
2012/13	Montreal Canadiens	45	2	4	6	32	5	0	0	0	17
2013/14	Montreal Canadiens	65	2	10	12	49	4	0	0	0	0
2014/15	Montreal Canadiens	10	0	0	0	4	—	—	—	—	—
2014/15	Dallas Stars	34	3	6	9	14	—	—	—	—	—
2015/16	Dallas Stars	23	0	2	2	21	3	0	0	0	0

💡 Pro laiky

Hokejová terminologie občas může být pro neznalého diváka poměrně zmatečná a nesrozumitelná. V kariéře Travise Moena hrají obrovskou a zcela určující roli pojmy jako „checking line“ (bránící formace) a kuriózní situace zvaná „vlastní gól“.

Co si představit pod pojmem „checking line“? Na rozdíl od první nebo druhé elitní pětky, které trenéři nasazují s jasným a prvořadým cílem, aby střílely nádherné branky a bavily tribuny, se třetí nebo čtvrtá formace na led posílá za účelem naprosté destrukce soupeřovy hry. Hráči v této formaci (jako byl právě Moen ve zlaté kalifornské sezóně s Pahlssonem a Niedermayerem) mají za absolutní a prvořadý úkol ubránit ty nejdražší a nejlepší ofenzivní superhvězdy z druhého mužstva. Dělají to tak, že hrají nesmírně tvrdě a nepříjemně do těla, agresivně po vzoru buldoků napadají rozehrávku a svou obrovskou neúnavnou fyzickou hrou slavné technické hráče soupeře tak unaví a otráví, že ti následně nejsou schopni s klidem a radostí skórovat. Jedná se o velmi bolavou a na první pohled neviditelnou, ale pro zisk cenných pohárů absolutně nepostradatelnou těžkou týmovou špinavou práci.

Dále je velice zajímavé hokejové pravidlo o „vlastním gólu“, které výrazně a kuriozně proslavilo Moena v samotném finále o zisk vytouženého poháru. Na rozdíl od populárního fotbalu, kde pokud si obránce omylem srazí či kopne míč do vlastní sítě, zapíše se gól do tabulek přesně s potupným označením „vlastní gól“, v ledním hokeji nic takového oficiálně a úředně neexistuje. V hokeji se každá, i sebekurioznější či náhodně sražená obráncova branka do vlastní svatyně vždy, automaticky a zcela nekompromisně musí v zápise o utkání připsat tomu hráči z útočícího družstva, který se předtím letícího puku dotkl svou holí jako absolutně poslední v řadě. Právě z tohoto důvodu je i ten nejslavnější a rozhodující zlatý mistrovský gól kariéry navždy zapsán právě v historických oficiálních kolonkách Travise Moena, byť jej za čáru srazil k údivu brankáře montrealský obránce se smůlou na hokejce.

Zdroje