Toronto Toros

Toronto Toros
Liga	World Hockey Association (WHA)
Město	Toronto, Ontario
Barvy	červená, modrá, bílá

Toronto Toros byl kanadský profesionální klub ledního hokeje, který sídlil ve městě Toronto v provincii Ontario. V letech 1973 až 1976 působil jako jeden z členských týmů konkurenční ligy WHA (World Hockey Association), která v tomto období přímo soupeřila se zavedenou NHL o severoamerický hokejový trh a hráčské talenty.

Klub vznikl po přesunu a přejmenování týmu Ottawa Nationals a stal se vlajkovou lodí strategie ligy, jejímž cílem bylo přímo ohrozit dominanci NHL v jejích nejlukrativnějších kanadských městech. Přítomnost Toros v Torontu vyvolala přímý obchodní konflikt s historickým klubem Toronto Maple Leafs, což se projevilo jak v boji o elitní hráče, tak ve sporech o pronájem haly Maple Leaf Gardens.

Během své krátké tříleté existence klub dokázal dvakrát postoupit do vyřazovacích bojů a zapsal se do hokejové historie tím, že jako první severoamerický profesionální tým angažoval hvězdné hokejisty, kteří emigrovali z východního bloku, konkrétně československé reprezentanty Václava Nedomanského a Richarda Fardu. Kvůli extrémním nákladům na pronájem stadionu a klesající návštěvnosti byl klub v červnu 1976 donucen Toronto opustit a přesunul se do amerického státu Alabama, kde pokračoval pod názvem Birmingham Bulls.

⏳ Původ franšízy: Ottawa Nationals

Historie franšízy se začala psát v roce 1971, kdy vedení nově vznikající ligy WHA udělilo práva na provozování hokejového klubu v provincii Ontario sportovnímu manažerovi Dougu Michelovi za poplatek 25 000 amerických dolarů. Michel původně plánoval umístit tým do města Hamilton, avšak z důvodu absence haly splňující profesionální parametry se rozhodl zakotvit v hlavním městě Ottawa a klub pojmenoval Ottawa Nationals. V květnu 1972 převzal většinový podíl ve vlastnictví Nick Trbovich.

Klub odehrál úvodní sezónu 1972/1973, ve které hostil historicky vůbec první zápas soutěže proti celku Alberta Oilers (prohra 4:7). Po sportovní stránce tým dosáhl na bilanci 35 výher, 39 proher a 4 remízy, což stačilo na čtvrté místo ve Východní divizi a postup do play-off. Ekonomicky se však jednalo o propadák. Tým průměrně přilákal pouze okolo 3 000 diváků na zápas.

V březnu 1973, těsně před začátkem play-off, požadovalo město Ottawa od vlastníků garanci ve výši 100 000 dolarů k zajištění termínů v hale Ottawa Civic Centre pro vyřazovací boje. Vedení klubu to odmítlo a operativně přesunulo tým pro play-off do haly Maple Leaf Gardens v Torontu, přičemž dočasně používalo označení „Ontario Nationals“. Zde tým odehrál svá domácí utkání čtvrtfinálové série proti New England Whalers (porážka 1:4 na zápasy) s návštěvností kolem 4 000 až 5 000 diváků. Po skončení sezóny odkoupil krachující organizaci kanadský mediální manažer John F. Bassett.

🐂 Zrození Toronto Toros a éra ve Varsity Arena (1973–1974)

John F. Bassett, syn bývalého spolumajitele konkurenčních Toronto Maple Leafs, se rozhodl tým trvale usídlit v Torontu. Přejmenoval jej na Toronto Toros, přičemž název měl odrážet první část jména města a zároveň evokovat agresivitu (španělský výraz pro býka). Klubovými barvami se staly červená, modrá a bílá.

Bassett se původně snažil zrekonstruovat halu Coliseum na výstavišti Canadian National Exhibition (CNE), ale tento plán zablokoval Bill Ballard, který v té době řídil halu Maple Leaf Gardens za svého uvězněného otce Harolda Ballarda. Toros proto pro svou inaugurační sezónu 1973/1974 podepsali nájemní smlouvu v univerzitní hale Varsity Arena, která nabízela skromnou kapacitu 4 860 míst.

Klub postavil svou marketingovou strategii na přilákání místních talentů. Vedení se pokusilo za astronomický milion dolarů podepsat hvězdu Maple Leafs Darryla Sittlera, který však nabídku odmítl. Přesto tým získal zvučná jména: osmnáctiletého talentovaného útočníka Waynea Dillona z mládežnického týmu Toronto Marlboros a zkušeného obránce Carla Brewera.

První ročník pod názvem Toros byl sportovně mimořádně úspěšný. Tým vedený hlavním trenérem Billym Harrisem zaznamenal v základní části 41 výher, 33 proher a 4 remízy (86 bodů) a obsadil druhé místo ve Východní divizi. Lídrem ofenzivy byl Wayne Carleton s 92 kanadskými body (37 gólů, 55 asistencí), zatímco v brankovišti dominoval Gilles Gratton s 26 výhrami. V play-off Toros vyřadili v prvním kole Cleveland Crusaders poměrem 4:1 na zápasy, než v semifinále podlehli celku Chicago Cougars 3:4 na zápasy.

🏟️ Přesun do Maple Leaf Gardens a otevřená válka s NHL (1974–1975)

Zásadní zlom v historii klubu přišel před sezónou 1974/1975. Vzhledem k malé kapacitě Varsity Areny dojednal majitel Bassett přesun týmu do obří haly Maple Leaf Gardens. Zde však narazil na majitele arény a klubu Toronto Maple Leafs, Harolda Ballarda, který se po odpykání trestu za daňové úniky vrátil do vedení své společnosti.

Ballard existenci ligy WHA bytostně nenáviděl, neboť mu odčerpávala hráče a nutila ho skokově zvyšovat platy. Proti Toros uplatnil taktiku ekonomické sabotáže. Nájemné nastavil na tehdy astronomických 15 000 dolarů za jedno utkání. Během úvodního zápasu nechal ztlumit světla v hale a za zapnutí osvětlení nutného pro televizní přenosy požadoval dodatečný poplatek 3 500 dolarů za večer.

Mezi další restrikce patřil absolutní zákaz vstupu hráčů Toros do domácí šatny Maple Leafs či jakýchkoliv jiných adekvátních prostor. Bassett tak musel na vlastní náklady (55 000 dolarů) vybudovat v útrobách haly šatnu novou. V den domácích zápasů Toros navíc Ballard nařídil zaměstnancům odmontovat polstrované polštáře z domácí střídačky s cynickým prohlášením, ať si klub koupí vlastní.

Navzdory těmto překážkám sestavil Bassett pro ročník 1974/1975 elitní kádr. Přetáhl z NHL účastníka Série století Paula Hendersona a legendárního veterána Franka Mahovliche. Toros na ledě zářili, dosáhli na bilanci 43 výher, 33 proher a 2 remíz (88 bodů) a průměrná návštěvnost se pohybovala nad hranicí 10 400 diváků. Tým nastřílel 349 gólů, ofenzivu táhli Wayne Dillon (95 bodů) a útočník Tom Simpson (52 gólů). V play-off však překvapivě vypadli hned v prvním kole s týmem San Diego Mariners poměrem 2:4 na zápasy.

🌍 Proražení železné opony: Příchod Čechoslováků

V létě roku 1974 realizovalo vedení Toronto Toros tah, který přepsal geopolitická pravidla hokeje. Majitel John F. Bassett zprostředkoval kontakt s československými reprezentanty Václavem Nedomanským a Richardem Fardou, kteří v červenci 1974 během dovolené emigrovali do Švýcarska.

Toros s oběma hráči podepsali smlouvy a transportovali je do Kanady. Nedomanský se tímto krokem stal prvním hokejistou na světě z východního bloku a komunistického režimu, který začal legálně hrát profesionální severoamerickou ligu. Tento incident vyvolal ostré diplomatické protesty ze strany ČSSR a mezinárodní hokejové federace IIHF, liga WHA však protesty ignorovala, jelikož nebyla podřízena regulacím mezinárodní federace.

Nedomanský se stal okamžitou ofenzivní senzací. Ve své první sezóně (1974/1975) nasbíral 81 bodů (41 gólů a 40 asistencí) a získal trofej Paul Deneau Trophy udělovanou hráči s nejvyšším standardem sportovního chování. Farda přispěl 50 body. Ve své druhé sezóně v Torontu (1975/1976) Nedomanský svou dominanci potvrdil ziskem 98 bodů (56 gólů, 42 asistencí) a stal se nejlepším střelcem týmu.

📉 Ekonomický kolaps a stěhování (1975–1976)

Do sezóny 1975/1976 vstupoval klub s velkými očekáváními, avšak ročník se proměnil ve sportovní a finanční katastrofu. Kádr, silně zaměřený na ofenzivu, postrádal defenzivní strukturu. Tým inkasoval astronomických 398 gólů (téměř 5 gólů na zápas), což bylo nejvíce v celé lize. K nepříznivým výsledkům přispěly nepřesvědčivé výkony brankářů Johna Garretta a Davea Tataryna.

V polovině února 1976 byl po sérii porážek odvolán hlavní trenér Bob Baun a dočasně jej nahradil generální manažer Gilles Leger. Sportovní propad se nezastavil a Toros zakončili základní část s tristní bilancí 24 výher, 52 proher a 5 remíz (53 bodů), čímž se umístili na posledním 5. místě v Kanadské divizi a vůbec poprvé nepostoupili do play-off. Jediným světlým momentem bylo vyhlášení devatenáctiletého útočníka Marka Napiera nejlepším nováčkem soutěže (Lou Kaplan Trophy) za 93 kanadských bodů.

Hlavním problémem klubu však byla ekonomická udržitelnost. Predátorské nájemní podmínky v Maple Leaf Gardens si vybíraly svou daň. Aby byl klub schopen pokrýt provozní náklady a mzdy hvězd typu Mahovliche či Nedomanského, potřeboval Bassett návštěvnost okolo 15 000 diváků na zápas. V důsledku špatných výkonů týmu však průměrná návštěvnost klesla na 8 983 diváků. Roční finanční ztráta klubu přesáhla částku jednoho milionu dolarů.

Vedení klubu si uvědomilo, že dlouhodobý souboj se zavedenou značkou Toronto Maple Leafs na jejím vlastním stadionu a s nepřátelským majitelem haly nelze vyhrát. V červnu 1976 požádal John F. Bassett ligu o povolení k relokaci. Přesun byl schválen a klub se trvale přestěhoval do města Birmingham ve státě Alabama, kde v soutěži působil dalších několik let pod názvem Birmingham Bulls. Značka Toronto Toros tak definitivně zanikla.

📈 Statistiky a výsledky

Kompletní přehled výsledků týmu Toronto Toros v základní části a v play-off v rámci ligy WHA. V tabulce jsou zahrnuty výhradně sezóny, během kterých klub nesl název Toronto Toros (nezahrnuje výsledky předchozích Ottawa Nationals ani nástupnických Birmingham Bulls).

Sezóna	Liga	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Body	Vstřelené góly	Inkasované góly	Umístění v divizi	Výsledek v Play-off
1973/1974	WHA	78	41	33	4	86	304	272	2. místo ve Východní divizi	Porážka v semifinále (Chicago Cougars 3:4 na zápasy)
1974/1975	WHA	78	43	33	2	88	349	304	2. místo v Kanadské divizi	Porážka ve čtvrtfinále (San Diego Mariners 2:4 na zápasy)
1975/1976	WHA	81	24	52	5	53	335	398	5. místo v Kanadské divizi	Nepostoupili do play-off

💡 Pro laiky

Pro pochopení významu a zániku klubu Toronto Toros je nutné znát tehdejší sportovní a ekonomickou situaci v severoamerickém hokeji. V dnešní době vnímáme soutěž NHL jako naprostý monopol. V 70. letech 20. století ale hráči v NHL neměli prakticky žádná práva – byli majetkem svých týmů bez možnosti svobodně vyjednávat o platech.

Jako reakce na tuto situaci vznikla nová profesionální liga WHA, která začala hvězdám z NHL nabízet obrovské smlouvy a přetahovat je do svých řad. Umístění týmu Toronto Toros přímo do města Toronto bylo ze strany WHA vyhlášením otevřené války. Toronto bylo historickou baštou a domovem nesmírně populárních Toronto Maple Leafs. Založit tam konkurenční klub bylo podobně troufalé, jako otevřít si vlastní restauraci s hamburgery přímo uvnitř centrály společnosti McDonald's.

Majitel Maple Leafs proto začal konkurenčnímu týmu Toros účtovat likvidační poplatky za pronájem haly (včetně absurdních přirážek za rozsvícení světel nebo odstranění polstrování ze střídačky). Tým sice v Torontu dokázal přivést kvalitní hráče a ukázal, že o alternativní hokej je mezi částí veřejnosti zájem, ale ekonomický tlak byl tak silný, že klub po třech letech jednoduše zkrachoval a musel uprchnout do Spojených států.

Zdroje