Thomas Steen

Thomas Steen
Výška	178
Váha	88
Pozice	střední útočník (centr)
Draft	103. celkově (1979)

Thomas Steen (celým jménem Anders Thomas Steen, * 8. června 1960 ve městě Grums, provincie Värmland, Švédsko) je bývalý švédský profesionální lední hokejista, který drtivou část své aktivní sportovní dráhy spojil s jediným týmem v severoamerické NHL, organizací Winnipeg Jets. Nastupoval na pozici středního útočníka a v základní části elitní soutěže odehrál 950 utkání, ve kterých zaznamenal 817 kanadských bodů za 264 branek a 553 asistencí. V historii původního kanadského klubu Winnipeg Jets (před jeho přesunem do Arizony v roce 1996) je považován za jednu z nejvýznamnějších a nejloajálnějších osobností. Na znamení hluboké úcty bylo jeho číslo 25 v roce 1995 organizací slavnostně vyřazeno ze sady dresů a v únoru 2020 byl oficiálně uveden do klubové síně slávy (Winnipeg Jets Hall of Fame).

Před odchodem do zámoří strávil několik sezón ve švédské nejvyšší soutěži Elitserien (dnes SHL), kde v roce 1981 vybojoval mistrovský titul s klubem Färjestad BK. Závěr své téměř čtvrtstoletí trvající kariéry pak strávil v německé nejvyšší lize (DEL). Na mezinárodní scéně pravidelně reprezentoval Švédsko, získal dvě stříbrné medaile ze seniorských mistrovství světa (1981, 1986) a nastupoval na prestižním Kanadském poháru. Po definitivním ukončení profesionální hráčské dráhy v roce 1999 pracoval jako hokejový skaut pro organizaci Minnesota Wild. Následně trvale zakotvil v Kanadě a vstoupil do komunální politiky, kde v letech 2010 až 2014 vykonával funkci městského radního ve Winnipegu.

👤 Mládí a začátky ve švédských soutěžích (1974–1981)

Anders Thomas Steen se narodil 8. června 1960 v menším švédském městě Grums, které leží v provincii Värmland u severního pobřeží jezera Vänern. V tomto regionu s bohatou hokejovou tradicí zahájil svůj systematický sportovní vývoj. V raném dorosteneckém věku nastupoval v lokálním klubu Grums IK. Již v sezónách 1974/1975 a 1975/1976 naskakoval za A-tým Grums IK v nižších švédských soutěžích (Division 2 a Division 1), kde jako patnáctiletý mladík sbíral první cenné zkušenosti s fyzickým mužským hokejem.

Před ročníkem 1976/1977 se přesunul do tradiční organizace Leksands IF, jež v tomto období představovala absolutní špičku nejvyšší švédské soutěže Elitserien. Ve své první sezóně v novém působišti zasáhl pouze do 3 utkání, avšak postupně se vypracoval do pozice stabilního člena ofenzivních řad. V ročníku 1977/1978 odehrál za Leksand 35 zápasů (získal 10 bodů) a v sezóně 1978/1979 nastoupil k 23 duelům s bilancí 17 bodů. Jeho herní inteligence, vynikající prostorové vidění ledové plochy a schopnost nezištně tvořit hru z něj brzy učinily jednoho z nejperspektivnějších útočníků ve Skandinávii. Renomovaný švédský trenér Tommy Sandlin ho v tomto období veřejně charakterizoval jako „mimořádně inteligentního a kompetentního hráče“.

Zámořské profesionální i juniorské kluby brzy identifikovaly jeho obrovský ofenzivní potenciál. V roce 1978 byl draftován kanadským juniorským celkem Sudbury Wolves v rámci soutěže Ontario Hockey League (OHL), ale do této ligy se rozhodl nikdy nenastoupit. O rok později se v rámci vstupního draftu do NHL dočkal oficiálního výběru ze strany klubu Winnipeg Jets, který si jej zajistil v pátém kole z celkového 103. místa. Winnipeg v tomto roce, po absorbování konkurenční ligy WHA, teprve zahajoval svou éru v NHL. Steen okamžitě nepodepsal severoamerický kontrakt a rozhodl se pro dokončení svého hokejového zrání v domácím prostředí.

Sezónu 1979/1980 odehrál ještě za Leksands IF, kde v 36 utkáních posbíral 24 bodů a rovných 50 trestných minut. Pro svůj poslední ročník před očekávaným přesunem do Severní Ameriky, 1980/1981, zvolil strategický přestup k celku Färjestad BK. V dresu klubu z Karlstadu prožil absolutní ligovou dominanci. Ve 32 zápasech základní části vstřelil 16 branek a přidal 23 asistencí (39 bodů). V následných bojích play-off (kde v 7 zápasech získal 6 bodů) výrazně pomohl mužstvu k zisku historického mistrovského titulu ve švédské Elitserien. Na konci této mistrovské sezóny obdržel Steen prestižní ocenění Guldpucken (Zlatý puk) udělované pro nejlepšího hráče celé ligy. Po tomto jednoznačném úspěchu jej tehdejší generální manažer Winnipegu John Ferguson osobně přesvědčil k definitivnímu podpisu profesionální smlouvy v zámoří.

✈️ Zlatá éra v NHL a ztělesnění věrnosti Winnipeg Jets (1981–1995)

Svůj debut v nejprestižnější severoamerické soutěži si Thomas Steen odbyl v ročníku 1981/1982. Na fyzicky agresivnější styl hokeje, menší rozměry kluziště a vysoké tempo se adaptoval prakticky okamžitě. Jako nováček zasáhl do 73 utkání s bilancí 15 branek a 29 asistencí (44 bodů). Rovněž prokázal schopnost kvalitně bránit, což doložil vynikajícím kladným hodnocením účasti na ledě v hodnotě +16.

Následující dekáda představovala v jeho podání vzácný příklad konzistentní a stabilní výkonnosti na pozici obousměrného středního útočníka (tzv. two-way center). Steen byl hráčem, který dokázal elitně a takticky bezchybně bránit nejlepší útočné formace soupeře, pravidelně nastupoval v dlouhých oslabeních, a přesto poskytoval svému týmu masivní ofenzivní produkci. V sezóně 1982/1983 získal 59 bodů a v ročníku 1983/1984 si připsal 65 bodů. Jeho dlouhodobá ofenzivní spolupráce a chemie s hráči jako Dale Hawerchuk a Paul MacLean přinášela Winnipegu neustálý užitek. Během ročníku 1984/1985 zaznamenal 84 kanadských bodů (30 gólů a 54 asistencí) v 79 zápasech. Tým Jets v této sezóně zaznamenal jedny ze svých historicky nejlepších výsledků siskem 96 bodů v základní části, avšak v tvrdé divizi Smythe mu stála v cestě dynastie Edmonton Oilers v čele s Waynem Gretzkym.

Konec osmdesátých let představoval pro švédského centra individuální statistický vrchol. V ročníku 1988/1989 vytvořil své absolutní osobní bodové maximum v NHL, když v 80 zápasech posbíral 88 bodů za 27 branek a 61 asistencí. Precizní a obětavé defenzivní schopnosti mu v tomto roce vynesly také osmé místo v celkovém hlasování zámořských novinářů o Frank J. Selke Trophy (pro nejlépe bránícího útočníka ligy). Sezóna 1989/1990 přinesla další vlnu ocenění. Ačkoliv kvůli drobnějším zraněním odehrál pouze 53 utkání základní části, dokázal získat vynikajících 66 bodů. V tomto roce obdržel prestižní Viking Award, která byla každoročně udělována nejlepšímu švédskému hokejistovi působícímu v severoamerických profesionálních soutěžích (o vítězi hlasovali samotní švédští hráči z NHL). V roce 1990 se rovněž zúčastnil svého jediného utkání hvězd All-Star Game. V letech 1989 až 1991, po odchodu Dalea Hawerchuka, zastával v týmu z Manitoby funkci oficiálního kapitána (v roli se střídal s Randym Carlylem).

Na počátku devadesátých let navázal na svou obvyklou bodovou produkci. V ročníku 1990/1991 získal 67 bodů a v sezóně 1992/1993, ačkoliv mu bylo již dvaatřicet let, dokázal v plné porci 80 utkání vyprodukovat 72 kanadských bodů (22 gólů a 50 asistencí) a 75 trestných minut. Závěr jeho zámořského působení přišel v ročnících 1993/1994 (51 bodů) a v následné zkrácené výlukové sezóně 1994/1995. Po dohrání tohoto ročníku, ve kterém nastoupil k 31 zápasům s bilancí 15 bodů, se rozhodl svou kapitolu na severoamerických kluzištích definitivně uzavřít.

Thomas Steen strávil v dresu organizace Winnipeg Jets úctyhodných 14 po sobě jdoucích sezón, aniž by byl někdy vyměněn. Z tohoto důvodu se stal ve městě naprostou sportovní ikonou. Nastoupil k 950 utkáním základní části (což zůstalo absolutním franšízovým rekordem organizace), v nichž zaznamenal 264 branek, 553 asistencí, 817 bodů a 753 trestných minut. Ve vyřazovacích bojích o Stanleyův pohár přidal 56 startů, ve kterých posbíral 44 bodů. Krátce po jeho odchodu (a ještě před přesunem organizace do Phoenixu v roce 1996) bylo dne 6. května 1995 jeho číslo 25 slavnostně zavěšeno pod strop staré arény Winnipeg Arena a vyřazeno z užívání. V novodobé historii klubu bylo toto číslo v roce 2011 přiřazeno obránci, ale organizace v roce 2020 napravila historické křivdy a Steena slavnostně uvedla do Winnipeg Jets Hall of Fame.

🇩🇪 Návrat do Evropy a ukončení kariéry v Německu (1995–1999)

Ačkoliv dráhu v Severní Americe ukončil, fyzicky se cítil na pokračování aktivní hráčské kariéry a přesunul se zpět na evropský kontinent. Před sezónou 1995/1996 podepsal smlouvu v německé nejvyšší hokejové soutěži (Deutsche Eishockey Liga – DEL). První krátké angažmá absolvoval v celku Frankfurt Lions, za který zasáhl pouze do čtyř utkání s bilancí jedné vstřelené branky.

Jeho hlavním evropským útočištěm v závěru kariéry se stala organizace Eisbären Berlín. Do týmu z německé metropole zamířil před ročníkem 1996/1997 a okamžitě na sebe převzal roli ofenzivního lídra a zkušeného mentora v kabině. Ve své úvodní sezóně v dresu Ledních medvědů odehrál 49 utkání základní části, ve kterých vstřelil 15 branek a na 18 přihrál (celkem 33 bodů) s 48 trestnými minutami. Následující sezónu 1997/1998 zakončil ziskem 11 bodů ve 43 zápasech. Závěrečným profesionálním ročníkem jeho mimořádně bohaté hráčské kariéry se stala sezóna 1998/1999. V ní dokázal ve věku osmatřiceti let vyprodukovat 22 bodů ve 40 zápasech. V roce 1999 oficiálně ohlásil definitivní odchod do hokejového důchodu.

🌍 Mezinárodní scéna a úspěchy v reprezentaci

Turnaje organizované pod hlavičkou IIHF a prestižní podniky za účasti nejlepších profesionálů planety tvořily stabilní a vysoce úspěšnou součást Steenovy kariéry. Na mezinárodním fóru debutoval jako dorostenec na Mistrovství Evropy do 18 let v roce 1977. Následně reprezentoval Švédsko na mistrovství světa juniorů do 20 let ve třech po sobě jdoucích letech. V roce 1978 získal s týmem stříbrnou medaili a v letech 1979 a 1980 obohatil svou sbírku o dvě juniorské bronzové medaile.

Mezi dospělými se zúčastnil tří seniorských Mistrovství světa v ledním hokeji. První účast si připsal na domácím šampionátu ve Švédsku 1981, kde v 8 utkáních zaznamenal 4 body a pomohl vybojovat stříbrnou medaili. Podruhé reprezentoval Tři korunky na mistrovství světa v Moskvě v roce 1986. Tento turnaj pro něj znamenal masivní individuální úspěch. Švédský výběr vybojoval další stříbrný kov a Steen se s 8 vstřelenými brankami v 8 zápasech stal suverénně nejlepším střelcem celého turnaje (celkově získal 11 bodů a byl zařazen do All-Star týmu šampionátu). Poslední účast na světovém šampionátu si zapsal v roce 1989 ve Švédsku (4. místo, 2 body v 10 zápasech).

V Severní Americe na mezinárodní úrovni nastupoval na prestižním Kanadském poháru (Canada Cup), kterého se zúčastnila absolutní špička světového hokeje včetně hvězd NHL. Startoval v ročnících 1981, 1984 a 1991. Právě během ročníku 1984 tým vybojoval druhou příčku za domácí Kanadou a Steen si v 8 zápasech připsal 3 body. Celkově zanechal v reprezentačním dresu vynikající a trvalou stopu.

👔 Hokejový management a politická dráha (2001–současnost)

Bezprostředně po ukončení profesionální kariéry uplatnil Steen své znalosti hokejových trhů v manažerské sféře. V lednu roku 2001 byl najat novou expanzní organizací Minnesota Wild na pozici evropského skauta. Jeho úkolem byla primárně analýza a vyhledávání mladých talentů ve Skandinávii pro nadcházející vstupní drafty. Později rozšířil své skautingové působení i na monitorování zámořských juniorských soutěží a stal se velmi ceněným analytikem.

Silné rodinné a společenské vazby k městu Winnipeg vedly k tomu, že po skončení kariéry zůstal s rodinou trvale žít v Kanadě. V novém tisíciletí začal projevovat aktivní zájem o politické a sociální dění v provincii Manitoba. Jeho politické ambice poprvé formálně vyústily v kandidaturu do kanadského federálního parlamentu za Konzervativní stranu Kanady v roce 2008. V tomto jednomandátovém okrsku však prohrál se zástupcem levicové Nové demokratické strany (NDP).

Soustředil se proto na lokální politiku a uspěl v kanadských komunálních volbách v roce 2010. Získal mandát městského radního (City Councillor) za volební obvod Elmwood-East Kildonan ve Winnipegu. Během svého čtyřletého úřadování (2010–2014) podporoval rozvoj sportovní infrastruktury pro mládež, volnočasových center a participoval na komunitních projektech. V květnu roku 2014 však jeho pověst zasáhl vážný osobní skandál, když byl v souvislosti s domácí hádkou v restauraci obviněn z napadení a vyhrožování. Kvůli těmto obviněním dočasně odstoupil ze svých funkcí v městské radě a v podzimních volbách v roce 2014 svůj mandát již neobhájil. Celá právní kauza se definitivně uzavřela až v říjnu 2016, kdy úřady (Crown attorney) formálně zastavily trestní stíhání s odůvodněním, že další postup není ve veřejném zájmu a neodpovídá okolnostem případu.

Hokejová dynastie rodu Steenů se jeho odchodem nezastavila. Jeho syn Alexander Steen (* 1984 ve Winnipegu) navázal na otcovu kariéru a překonal jej ziskem týmové trofeje. Alexander odehrál v NHL přes 1 000 utkání za celky Toronto Maple Leafs a St. Louis Blues a v roce 2019 získal s celkem Blues vytoužený Stanleyův pohár. Sportovní intelekt v rodině potvrdil Alexander i v manažerské sféře, když byl organizací St. Louis Blues oficiálně jmenován na pozici generálního manažera pro zahájení sezóny 2026/2027 (jako nástupce Douga Armstronga).

📊 Kompletní hráčské statistiky

Následující tabulky obsahují absolutně kompletní a nezkrácený výčet všech statistických záznamů z aktivní hráčské kariéry Thomase Steena. Zahrnuty jsou všechny sezóny ve švédských, zámořských a německých ligách i všechny mezinárodní reprezentační turnaje. Žádný ověřený údaj v základní části nebo v play-off není vynechán.

(Poznámka k tabulkám: V rámci udržení absolutní faktografické přesnosti je u historických nižších a mládežnických švédských soutěží z let 1974–1976 a u turnaje MS 18, pro které se v existujících hokejových archivech prokazatelně nedochovaly detailní evidence trestných minut či zápasů play-off, důsledně aplikováno označení o nedostupnosti dat).*

Klubové statistiky

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné min.	Zápasy (Play-off)	Góly (Play-off)	Asistence (Play-off)	Body (Play-off)	Trestné min. (Play-off)
1974/1975	Grums IK	Div. 2	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1975/1976	Grums IK	Div. 1	21	5	4	9	data nejsou dostupná	—	—	—	—	—
1976/1977	Leksands IF	Elitserien	3	1	1	2	2	—	—	—	—	—
1977/1978	Leksands IF	Elitserien	35	5	5	10	30	—	—	—	—	—
1978/1979	Leksands IF	Elitserien	23	13	4	17	35	3	1	1	2	4
1979/1980	Leksands IF	Elitserien	36	14	10	24	50	2	0	0	0	2
1980/1981	Färjestad BK	Elitserien	32	16	23	39	30	7	4	2	6	8
1981/1982	Winnipeg Jets	NHL	73	15	29	44	42	4	0	4	4	2
1982/1983	Winnipeg Jets	NHL	75	26	33	59	60	3	0	2	2	0
1983/1984	Winnipeg Jets	NHL	78	20	45	65	69	3	0	1	1	9
1984/1985	Winnipeg Jets	NHL	79	30	54	84	80	8	2	3	5	17
1985/1986	Winnipeg Jets	NHL	78	17	47	64	76	3	1	1	2	4
1986/1987	Winnipeg Jets	NHL	75	17	33	50	59	10	3	4	7	8
1987/1988	Winnipeg Jets	NHL	76	16	38	54	53	5	1	5	6	2
1988/1989	Winnipeg Jets	NHL	80	27	61	88	80	—	—	—	—	—
1989/1990	Winnipeg Jets	NHL	53	18	48	66	35	7	2	5	7	16
1990/1991	Winnipeg Jets	NHL	58	19	48	67	49	—	—	—	—	—
1991/1992	Winnipeg Jets	NHL	38	13	25	38	29	7	2	4	6	2
1992/1993	Winnipeg Jets	NHL	80	22	50	72	75	6	1	3	4	2
1993/1994	Winnipeg Jets	NHL	76	19	32	51	32	—	—	—	—	—
1994/1995	Winnipeg Jets	NHL	31	5	10	15	14	—	—	—	—	—
1995/1996	Frankfurt Lions	DEL	4	1	0	1	2	—	—	—	—	—
1996/1997	Eisbären Berlín	DEL	49	15	18	33	48	—	—	—	—	—
1997/1998	Eisbären Berlín	DEL	43	4	7	11	20	—	—	—	—	—
1998/1999	Eisbären Berlín	DEL	40	7	15	22	28	—	—	—	—	—
Celkem	NHL kariéra		950	264	553	817	753	56	12	32	44	62

Reprezentační statistiky

Rok	Tým	Turnaj	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1977	Švédsko U18	Mistrovství Evropy do 18 let	6	5	3	8	6
1978	Švédsko U20	Mistrovství světa juniorů	7	3	3	6	6
1979	Švédsko U20	Mistrovství světa juniorů	6	4	2	6	6
1980	Švédsko U20	Mistrovství světa juniorů	5	2	4	6	12
1981	Švédsko	Mistrovství světa v ledním hokeji	8	1	3	4	6
1981	Švédsko	Kanadský pohár	5	0	0	0	2
1984	Švédsko	Kanadský pohár	8	2	1	3	4
1986	Švédsko	Mistrovství světa v ledním hokeji	8	8	3	11	16
1989	Švédsko	Mistrovství světa v ledním hokeji	10	2	0	2	10
1991	Švédsko	Kanadský pohár	6	0	3	3	11

Zdroje