Svatá říše římská

Svatá říše římská
	Soubor:Holy Roman Empire map 1789.png
	Mapa Svaté říše římské v roce 1789
Typ	Nadnárodní politický celek, říše
Související pojmy	Svatá říše římská národa německého, císař, říšský sněm, kurfiřt, německé státy

Rozbalit box

Obsah boxu

Svatá říše římská (latinsky Sacrum Romanum Imperium, německy Heiliges Römisches Reich), od pozdního středověku označovaná jako Svatá říše římská národa německého (latinsky Sacrum Romanum Imperium Nationis Germanicae, německy Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation), byl složitý mnohonárodní politický útvar ve střední Evropě, který existoval od roku 962 do 1806. Byla to volná unie převážně německy mluvících území s různými územními celky, které byly pod formální nadvládou římského císaře.

Historie a vývoj

Svatá říše římská se datuje od korunovace Oty I. Velikého na římského císaře v Římě v roce 962, čímž navázal na římskou a karolínskou imperiální tradici. Ačkoliv byla říše formálně pokračovatelem Římské říše, jejím geografickým a politickým jádrem byla oblast dnešního Německa a severní Itálie.

Charakter říše se v průběhu staletí měnil:

Rané období (962–1250): Dominance císařské moci a boj o vliv s papežstvím (tzv. boj o investituru). Období největšího rozmachu a územní expanze.
Pozdní středověk (1250–1517): Postupné oslabování centrální císařské moci a nárůst vlivu teritoriálních knížat. Říše se stávala spíše volným svazkem států. Vznikl říšský sněm (Reichstag) jako hlavní poradní orgán.
Reformace a raný novověk (1517–1648): Období reformace a náboženských válek (např. třicetiletá válka), které ještě více prohloubily roztříštěnost říše.
Poslední staletí (1648–1806): Říše po Vestfálském míru (1648) byla již jen formálním celkem s omezeným vlivem. Skutečná moc spočívala v rukou jednotlivých států, jako byly Prusko nebo Habsburská monarchie. Císařský titul se stal prakticky dědičným v rodě Habsburků.

Struktura a vláda

Svatá říše římská nebyla jednotným státem v moderním slova smyslu, ale spíše komplexním feudálním a konfederativním uspořádáním.

Císař: Formálně stál v čele říše císař, který byl volen kurfiřty (nejdůležitějšími knížaty). Jeho skutečná moc se však v průběhu staletí značně lišila.
Říšská knížata: Říše se skládala z mnoha set malých i větších států, jako byly kurfiřtství, svobodná říšská města, biskupská knížectví a hrabství. Tato knížata měla velkou míru autonomie.
Říšský sněm: Byl to shromáždění zástupců říšských stavů (kurfiřtů, knížat a svobodných měst), které se scházelo k projednávání říšských záležitostí.

Úloha českých zemí v Říši

České země (zejména České království) byly důležitou součástí Svaté říše římské. Český král patřil mezi sedm kurfiřtů, kteří měli právo volit císaře. Někteří čeští panovníci, jako například Karel IV., se dokonce stali římskými císaři, což vedlo k rozkvětu Prahy jako významného centra říše. České země si však po většinu doby udržovaly značnou míru autonomie v rámci říše.

Zánik

Svatá říše římská zanikla 6. srpen 1806, v důsledku napoleonských válek. Napoleon Bonaparte svými výboji a reorganizací německých států (např. vytvořením Rýnský spolek) fakticky rozbil starou strukturu říše. Poslední císař, František II. (který již v roce 1804 přijal titul císaře Rakouska), abdikoval na římský trůn a prohlásil Svatou říši římskou za zaniklou. Tím skončila tisíciletá tradice říšského útvaru ve střední Evropě.

Pro laiky

Představte si takový hodně starý a obrovský "klub" zemí v Evropě, který existoval skoro tisíc let – od roku 962 až do roku 1806. Tomu se říkalo **Svatá říše římská**. Ale nebylo to tak, že by jeden král vládl všem, jako dnes prezident v jedné zemi. Byla to spíš taková volná "parta" menších i větších států a knížectví, které měly svého vlastního vládce, ale formálně nad nimi stál "císař". Císař byl sice důležitý, ale jeho skutečná moc se v průběhu staletí zmenšovala a rozhodovalo spíš mnoho knížat dohromady. Naše české země byly důležitou součástí téhle říše, a dokonce i naši králové, jako třeba Karel IV., se stali císaři celé říše. Bylo to takové složité uspořádání, které nakonec zaniklo, když se Evropou prohnal Napoleon a všechno tam "překopal".

Externí odkazy

Kategorie