Sofoklés

Rozbalit box

Obsah boxu

Sofoklés
Soubor:Sophocles Bust Vatican Museums.jpg
Mramorová busta Sofokla (Vatikánská muzea)
Národnost	Řecká
Povolání	Dramatik, tragéd
Období	Klasické období starověkého Řecka

Sofoklés (řecky Σοφοκλῆς, latinsky Sophocles; kolem 497/496 př. n. l. Kolónos u Athén – 406/405 př. n. l. Athény) byl jedním ze tří nejvýznamnějších starověkých řeckých tragiků, vedle Aischyla a Eurípida. Jeho díla, z nichž se dochovalo sedm v úplnosti, jsou považována za vrchol řeckého dramatu a měla zásadní vliv na vývoj divadelní tvorby. Mezi jeho nejznámější hry patří Král Oidipus, Antigona a Élektra.

⏳ Život

Sofoklés se narodil v Kolónos, což je dnes předměstí Athén, v zámožné rodině kolem roku 497 nebo 496 př. n. l. Jeho otec, jménem Sofilos, byl bohatý výrobce zbroje nebo obchodník, což Sofoklovi zajistilo vynikající vzdělání. V mládí se mu dostalo tradiční výchovy, která zahrnovala hudbu, tanec, gymnastiku a rétoriku. Byl také známý svou krásou a atletickými schopnostmi.

Jeho veřejná kariéra začala brzy a byla velmi úspěšná. V roce 468 př. n. l. ve věku 28 let poprvé zvítězil na Dionýsiích, prestižní athénské divadelní soutěži, když porazil etablovaného Aischyla. Během svého života se zúčastnil přibližně 30 takových soutěží a odhaduje se, že zvítězil v 20 až 24 z nich, nikdy se neumístil níže než na druhém místě.

Kromě své dramatické tvorby se Sofoklés aktivně zapojoval i do politického a vojenského života Athén. V roce 443 nebo 442 př. n. l. byl zvolen jedním z deseti stratégů (generálů), což byla vysoká vojenská a politická funkce, a sloužil po boku Perikla během Samoská válka. Byl také jmenován hellénotamiai, pokladníkem Athénského námořního svazu, a v roce 420 př. n. l. se stal knězem Asklépia, boha lékařství.

Sofoklés žil do vysokého věku a zemřel v Athénách v roce 406 nebo 405 př. n. l., v době vrcholící peloponéské války. Jeho smrt byla oplakávána celými Athénami.

🎭 Dílo a dramatické inovace

Sofoklés napsal celkem 123 tragédií, z nichž se do dnešní doby dochovalo pouze sedm v úplné podobě, a to:

• Aiás (kolem 450–440 př. n. l.)
• Antigona (kolem 442 př. n. l.)
• Trachíňanky (kolem 430–420 př. n. l.)
• Král Oidipus (kolem 429 př. n. l.)
• Élektra (kolem 420–410 př. n. l.)
• Filoktétés (409 př. n. l.)
• Oidipus na Kolónu (posmrtně 401 př. n. l.)

Mezi jeho klíčové dramatické inovace patří:

• Zavedení třetího herce: Před Sofoklem hráli v řeckém dramatu pouze jeden nebo dva herci. Zavedení třetího herce výrazně rozšířilo možnosti interakce a komplexnosti děje, což umožnilo rozvinutější dialogy a složitější charaktery.
• Zmenšení role chóru: Zatímco u Aischyla měl chór často centrální roli, Sofoklés jej přesunul spíše do pozadí, kde komentoval děj, ale již nebyl jeho hlavním hybatelem. Tím se zvýšila důležitost individuálních postav.
• Vývoj charakteru: Sofoklés se soustředil na hluboké psychologické vykreslení postav a jejich vnitřní konflikty, což bylo v té době revoluční. Jeho hrdinové jsou často šlechtici, kteří se potýkají s osudem a morálními dilematy.
• Nezávislost trilogie: Na rozdíl od Aischyla, který často psal trilogie s provázaným dějem, Sofoklés tvořil hry, které byly samostatnými uměleckými celky, i když se tematicky mohly dotýkat podobných mýtů.

📜 Tematika a styl

Sofoklova díla se vyznačují hlubokým zkoumáním lidské povahy, osudu a morálních otázek. Často se zabýval konfliktem mezi svobodnou vůlí a osudem, božskými a lidskými zákony. Jeho hrdinové jsou často ušlechtilí, ale tragicky chybující jedinci, kteří se snaží jednat správně, ale jsou lapeni v pasti neúprosného osudu nebo vlastních charakterových vad.

Mezi jeho hlavní témata patří:

• Osud a vůle bohů: Sofoklés často ukazuje, jak se lidé marně snaží uniknout svému osudu, který je určen bohy. Příkladem je Král Oidipus, který se snaží vyhnout věštbě, ale svými činy ji nevědomky naplňuje.
• Konflikt zákonů: V Antigoně se střetávají lidské zákony (nařízení krále Kreón) s božskými, nepisanými zákony (právo na pohřbení mrtvých).
• Hrdinská utrpení: Postavy jako Aiás nebo Filoktétés procházejí extrémním utrpením a izolací, což odhaluje jejich vnitřní sílu a zranitelnost.
• Lidská pýcha (hybris): Často se objevuje motiv hybris, kdy se postavy svou pýchou a arogancí dostávají do konfliktu s bohy nebo osudem, což vede k jejich pádu.

Sofoklův styl je považován za mistrovský. Jeho jazyk je elegantní, vznešený a plný poetických obrazů, ale zároveň jasný a přístupný. Dokázal mistrně budovat napětí a udržet divákovu pozornost až do tragického vyvrcholení.

🌍 Vliv a odkaz

Sofoklés je považován za jednoho z největších dramatiků všech dob a jeho dílo mělo obrovský a trvalý vliv na západní kulturu, literaturu a divadlo.

• Aristotelés ve své Poetice často odkazoval na Sofokla, zejména na Král Oidipus, jako na ideální příklad tragédie.
• Jeho hry jsou dodnes studovány a inscenovány po celém světě.
• Pojmy jako „Oidipovský komplex“ (zavedený Sigmundem Freudem) pocházejí z jeho díla a ukazují jeho hluboký psychologický vliv.
• Ovlivnil nespočet dramatiků, spisovatelů a filozofů od starověkého Říma přes renesanci až po moderní dobu.

Pro laiky

Představte si, že žijete ve starověkém Řecku, kde lidé milují divadlo, ale ne takové, jaké známe dnes. Tehdy to bylo spíše jako velká oslava s hudbou, tancem a jen jedním nebo dvěma herci, kteří mluvili s chórem. A pak přišel Sofoklés, takový divadelní kouzelník!

Sofoklés řekl: "Co kdybychom přidali ještě jednoho herce?" A najednou se na jevišti mohly dít mnohem složitější věci. Herci si mohli povídat mezi sebou, hádat se, nebo se utěšovat, a příběhy byly najednou mnohem zajímavější, plné napětí a emocí.

Jeho hry jsou jako detektivní příběhy, kde se snažíme pochopit, proč se lidem dějí špatné věci, i když se snaží být dobří. Často se v nich hrdinové snaží utéct osudu, ale čím víc se snaží, tím víc se do něj zamotávají. Je to jako když se snažíte vyhnout kaluži, ale nakonec do ní stejně šlápnete, jenže v Sofoklových hrách to má mnohem větší a smutnější následky.

Jeho hry nás učí, že i ti nejmocnější lidé se musí potýkat s těžkými rozhodnutími a že i když se snažíme ze všech sil, někdy prostě nemůžeme změnit to, co nám osud přichystal. A to je to, co dělá Sofokla tak důležitého – jeho hry nám pomáhají přemýšlet o životě, o tom, co je správné a špatné, a o tom, jak se vyrovnat s těžkostmi.

Zdroje

• Internet Encyclopedia of Philosophy: Sophocles
• Britannica: Sophocles
• World History Encyclopedia: Sophocles