Podkarpatská Rus

Rozbalit box

Obsah boxu

Podkarpatská Rus (rusínsky Підкарпатьска Русь, ukrajinsky Підкарпатська Русь), později také oficiálně Karpatská Ukrajina, je historické území nacházející se na jihozápadních svazích Východních Karpat. V letech 1919 až 1939 byla jednou ze čtyř samosprávných zemí prvorepublikového Československa. Dnes je toto území z větší části součástí Zakarpatské oblasti na západě Ukrajiny.

Jedná se o region s mimořádně složitou historií, kulturou a etnickým složením, který byl po staletí součástí Uherského království a stal se strategickým bodem zájmu velmocí ve 20. století. Pro Československo představovala Podkarpatská Rus nejen nejvýchodnější část státu, ale také symbolické spojení se slovanským východem a zároveň velkou civilizační a ekonomickou výzvu.

🌍 Geografie a demografie

Podkarpatská Rus je převážně hornatá země, jejíž osu tvoří pohoří Karpaty. Ze severu a východu je chráněna hřebeny Poloninských Karpat, Čornohory a Marmarošských hor. Nejvyšší horou je Hoverla (2061 m n. m.), která se nachází na hranici s dnešní Ivanofrankivskou oblastí. Na jihozápadě přechází krajina do úrodné Panonské nížiny, kde se soustředí většina osídlení a zemědělské půdy.

Nejvýznamnějšími řekami jsou Tisa, která tvoří část jižní hranice, a její přítoky, jako jsou Už, Latorica, Rika a Terebla.

🏙️ Významná města

• Užhorod – Administrativní a kulturní centrum regionu, sídlo guvernéra v době Československa.
• Mukačevo – Historicky významné město s hradem Palanok, důležité obchodní a průmyslové centrum.
• Chust – Město, které se v březnu 1939 stalo na krátkou dobu hlavním městem autonomní Karpatské Ukrajiny.
• Berehovo – Centrum maďarské menšiny v regionu.
• Jasiňa – Důležité centrum Huculů, známé pro svou krátce existující Huculskou republiku.

👨‍👩‍👧‍👦 Etnické složení

Obyvatelstvo Podkarpatské Rusi bylo vždy etnicky velmi pestré. Dominantní skupinou byli východoslovanští Rusíni (často označovaní také jako Karpatorusové nebo Uhrorusíni), jejichž národní identita byla a je předmětem diskusí – část se hlásila k ukrajinskému národu, část k ruskému a část se považovala za samostatný rusínský národ.

Významné menšiny tvořili:

• Maďaři: Žijící především v nížinných oblastech na jihu.
• Židé: Tvořili významnou a početnou komunitu, zejména ve městech, kde se věnovali obchodu a řemeslům. Většina židovské populace byla vyvražděna během holokaustu.
• Češi a Slováci: Přišli do regionu po roce 1919 jako státní úředníci, vojáci, učitelé a odborníci.
• Rumuni: V oblastech přiléhajících k Rumunsku.
• Romové: Žijící po celém území.
• Němci: Potomci kolonistů z 18. a 19. století.

📜 Historie

👑 Součást Uher a Rakouska-Uherska

Od 11. století bylo území Podkarpatské Rusi pevnou součástí Uherského království. Místní rusínské obyvatelstvo si po staletí uchovávalo svůj jazyk, kulturu a především řeckokatolické náboženství, které je odlišovalo od katolických Maďarů a pravoslavných sousedů na východě. V rámci Uher bylo území rozděleno do několika žup (např. Užská, Berežská, Ugočská, Marmarošská). Koncem 19. století sílily maďarizační tlaky, které ohrožovaly národní identitu Rusínů.

🇨🇿 Vznik Československa a připojení

Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 nastalo období nejistoty. O území projevilo zájem Maďarsko, Rumunsko a vznikající Západoukrajinská lidová republika. Místní rusínské národní rady se nemohly shodnout na budoucnosti. Klíčovou roli sehrála rusínská emigrace v USA, která na jednání s Tomášem Garriguem Masarykem v roce 1918 uzavřela tzv. Pittsburskou dohodu, která slibovala Rusínům autonomní status v rámci budoucího Československa.

Na základě těchto dohod a rozhodnutí místních národních rad bylo území v roce 1919 obsazeno československou armádou. Připojení k Československu bylo definitivně potvrzeno Saint-Germainskou smlouvou z 10. září 1919. Československá ústava z roku 1920 garantovala Podkarpatské Rusi autonomii, její naplnění však bylo odkládáno s odůvodněním, že region ještě není politicky a hospodářsky zralý.

🕊️ Meziválečné období (1920–1938)

Pro Podkarpatskou Rus znamenalo připojení k Československu obrovský civilizační skok. Přestože zůstávala nejchudší částí republiky, došlo k masivním investicím do infrastruktury, školství a zdravotnictví.

• Infrastruktura: Byly stavěny nové silnice, železnice, mosty a veřejné budovy v Užhorodu a dalších městech.
• Školství: Zřizovaly se stovky českých i rusínských škol, což vedlo k výraznému snížení negramotnosti.
• Zdravotnictví: Zlepšila se lékařská péče a hygienické podmínky.
• Politika: Obyvatelstvo se aktivně účastnilo politického života, existovalo zde široké spektrum politických stran, od agrárníků přes komunisty až po rusofilské a ukrajinofilské strany.

Správu země vykonával zemský prezident (později guvernér) jmenovaný pražskou vládou. Nejznámějšími guvernéry byli Grigorij Žatkovič a Antonij Beskid.

🌪️ Krize a zánik (1938–1939)

Po Mnichovské dohodě na podzim 1938 se situace dramaticky změnila. Praha pod tlakem Německa konečně udělila Podkarpatské Rusi slibovanou autonomii. První autonomní vládu vedl Andrej Bródy, který byl brzy zatčen pro promaďarské postoje. Nahradil ho Avgustyn Vološyn, pro-ukrajinsky orientovaný kněz.

2. listopadu 1938 proběhla První vídeňská arbitráž, na jejímž základě muselo Československo odstoupit Maďarsku jižní, nejúrodnější část Podkarpatské Rusi včetně Užhorodu, Mukačeva a Berehova. Hlavním městem autonomní země, přejmenované na Karpatskou Ukrajinu, se stal Chust.

Když 15. března 1939 německá vojska obsadila zbytek Čech a Moravy, sněm v Chustu vyhlásil nezávislost Republiky Karpatská Ukrajina. Tento stát však existoval jen několik hodin. Téměř okamžitě byl napaden a obsazen maďarskou armádou.

⚔️ Druhá světová válka a sovětská anexe

Během druhé světové války bylo území pod maďarskou okupací. Mnoho Rusínů a Ukrajinců uprchlo do Sovětského svazu, kde byli často internováni v gulazích. Později se mnozí z nich stali příslušníky 1. československého armádního sboru.

Na podzim 1944 osvobodila Podkarpatskou Rus Rudá armáda. Navzdory dohodám mezi československou exilovou vládou a SSSR o obnově Československa v předmnichovských hranicích sovětské orgány (zejména NKVD) podpořily vznik místních prosovětských výborů, které zorganizovaly "vůli lidu" po připojení k sovětské Ukrajině. Československá vláda byla pod silným tlakem nucena souhlasit a 29. června 1945 byla podepsána smlouva o odstoupení území Sovětskému svazu.

🇺🇦 Součást Ukrajiny

Po anexi se Podkarpatská Rus stala Zakarpatskou oblastí Ukrajinské SSR. Sovětský režim potlačoval jakékoliv projevy rusínské svébytnosti a prosazoval tezi, že Rusíni jsou pouze etnografickou skupinou ukrajinského národa. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se Zakarpatská oblast stala součástí nezávislé Ukrajiny. Otázka rusínské identity a snahy o větší autonomii či uznání Rusínů jako samostatné národnosti přetrvávají dodnes.

🏛️ Politický status a správa

V rámci Československa měla Podkarpatská Rus status jedné ze čtyř samosprávných zemí (vedle České, Moravskoslezské a Slovenské). V jejím čele stál guvernér, který byl zodpovědný centrální vládě v Praze. Ačkoliv ústava slibovala autonomní sněm, jeho volby byly neustále odkládány. Teprve v listopadu 1938 byl jmenován autonomní kabinet.

Území bylo rozděleno na okresy a v čele místní správy stáli úředníci, z nichž mnozí byli Češi, což někdy vedlo k napětí s místním obyvatelstvem.

🎭 Kultura a identita

Kultura Podkarpatské Rusi je unikátní směsicí východoslovanských, maďarských, rumunských a židovských vlivů.

• Jazyk a identita: Klíčovým prvkem identity je otázka, zda jsou Rusíni samostatným národem, nebo součástí ukrajinského národa. Tato debata se odráží i v jazyce, kde existuje několik kodifikovaných variant rusínštiny.
• Náboženství: Dominantní roli hrála Řeckokatolická církev, která byla v sovětské éře násilně zlikvidována a převedena pod pravoslavný Moskevský patriarchát. Po roce 1991 byla její činnost obnovena.
• Architektura: Typickým prvkem krajiny jsou dřevěné kostelíky (cerkve) s charakteristickou stupňovitou střechou, z nichž některé jsou zapsány na seznamu UNESCO.
• Literatura: Region je spojen se jmény jako Ivan Olbracht, autor románu Nikola Šuhaj loupežník, který barvitě popsal život a mýty tohoto kraje.

📖 Pro laiky

Představte si nejvýchodnější kout prvorepublikového Československa – hornatou, krásnou, ale velmi chudou zemi, která byla domovem mnoha národů: Rusínů, Maďarů, Židů, Čechů a dalších. To byla Podkarpatská Rus. Pro Československo to byl symbol spojení se slovanským východem, ale také velká výzva, protože bylo potřeba budovat školy, silnice a nemocnice. Po druhé světové válce jsme o ni přišli a stala se součástí Sovětského svazu, dnes je součástí Ukrajiny. Její historie je fascinujícím a často tragickým příběhem malého národa Rusínů, který se ocitl ve středu zájmů velkých mocností.

🔗 Zajímavosti

• Postava zbojníka Nikola Šuhaj se stala legendou díky románu Ivana Olbrachta a později i filmu a muzikálu Balada pro banditu.
• Na území Podkarpatské Rusi se nachází geografický Střed Evropy (u obce Dilove).
• V meziválečném období zde fungovalo několik úzkorozchodných železnic (např. Boržavská hospodářská dráha), které sloužily především ke svážení dřeva z hor.
• Podkarpatská Rus byla jedinou částí Československa, která přímo sousedila s Rumunskem.

Šablona:Aktualizováno