Pavel Horváth

Pavel Horváth
Datum narození	22. dubna 1975
Místo narození	Praha, Československo
Státní příslušnost
Děti	Adriana Horváthová, Patrik Horváth
Povolání	fotbalový trenér, bývalý profesionální fotbalista, moderátor, autor
Aktivní od	1993 (jako hráč), 2015 (jako trenér)
Výška	178 cm

Pavel Horváth (* 22. dubna 1975, Praha) je český fotbalový trenér a bývalý profesionální fotbalový záložník, jenž se nesmazatelně zapsal do historie novodobého českého fotbalu. V průběhu své bohaté, více než dvě desetiletí trvající aktivní hráčské kariéry patřil k nejkreativnějším, nejinteligentnějším a divácky nejoblíbenějším hráčům na domácí scéně. Zastával roli klasického středopolaře a tvůrce hry (takzvaného špílmachra), jehož doménou byla geniální kopací technika levou nohou, obrovský přehled na hřišti a fenomenální zahrávání standardních situací.

Během své kariéry oblékal dresy obou největších pražských rivalů, tedy Sparty Praha i Slavie Praha, a vyzkoušel si rovněž zahraniční angažmá v Portugalsku, Turecku a Japonsku. Absolutního sportovního vrcholu a statusu nesmrtelné klubové legendy však dosáhl až v pokročilém fotbalovém věku v barvách klubu Viktoria Plzeň. Zde jako nezpochybnitelný kapitán a lídr kabiny dovedl západočeský klub k historicky prvním mistrovským titulům v české nejvyšší soutěži a opakovaně s ním postoupil do základních skupin milionové Ligy mistrů UEFA. Po ukončení hráčské dráhy v roce 2015 se plynule přesunul do trenérského sektoru a stal se rovněž výraznou mediální osobou.

🗓 Současnost a aktuální dění (2025–2026)

V letech 2025 a 2026 působí Pavel Horváth jako hlavní trenér v klubu FK Baník Most-Souš, kam nastoupil v průběhu podzimní části roku 2024. Jeho hlavním úkolem je stabilizovat severočeský celek v rámci třetí nejvyšší soutěže (České fotbalové ligy) a pokusit se s ním o postup do vyšších pater českého ligového systému. S vedením mosteckého klubu podepsal dlouhodobější kontrakt platný až do konce června 2027, přičemž do klubu přinesl své obrovské zkušenosti z předchozích angažmá a učí mladé hráče profesionálnímu přístupu.

Kromě trenérských povinností se Horváth v tomto období naplno etabloval v mediálním prostoru. Pro stanici Českého rozhlasu (konkrétně okruh Radiožurnál Sport) pravidelně připravuje a moderuje svůj vlastní autorský pořad s názvem „Desítka Pavla Horvátha“. V této poslouchané relaci vtipně glosuje aktuální události v českém i světovém fotbale, zve si zajímavé hosty z řad bývalých i současných sportovců a se svým typickým nadhledem analyzuje výkony ligových celků. Pořad zaznamenal v roce 2026 velký úspěch i díky výjezdům za posluchači přímo do regionů (například do Teplic).

Horváth rovněž neustále dokazuje, že jeho pověst showmana a baviče z hráčských let nevyprchala. Na jaře roku 2025 se objevil jako exkluzivní host v populární televizní a divadelní talkshow 7 pádů Honzy Dědka, která se natáčela v pražském Švandovém divadle, kde bavil publikum historkami ze zákulisí plzeňské kabiny. Zcela specifickým milníkem pro něj pak byl rok 2025 ve světě kinematografie. Režisér a herec Jakub Prachař (společně s tvůrci z kultovního projektu Vyšehrad) obsadil Pavla Horvátha do úspěšné filmové komedie „Vyšehrad Dvje“ (2025). Horváth si v tomto snímku s velkou dávkou sebeironie zahrál epizodní roli (cameo) a po boku fotbalových kolegů jako Vladimír Šmicer se přimlouval za hlavní postavu Julia Laviho Lavického.

⏳ Mládí a fotbalové začátky ve Spartě

Pavel Horváth se narodil 22. dubna 1975 v Praze. Své úplně první organizované fotbalové kroky učinil v roce 1980, kdy v pěti letech nastoupil do přípravky menšího pražského klubu TJ Břevnov. Jeho obrovský přirozený talent pro práci s míčem a přesná levá noha však brzy upoutaly pozornost skautů největšího klubu v zemi. Již o rok později, v roce 1981, se přesunul do vyhlášené mládežnické akademie celku Sparta Praha.

Na letenském stadionu prošel kompletním žákovským a dorosteneckým systémem. Na počátku devadesátých let se začal pomalu prosazovat do kádru rezervního týmu a následně nakoukl i do prvního mužstva. Konkurence ve Spartě, která tehdy vládla československému fotbalu a disponovala nabitým kádrem plným reprezentantů (jako byli Pavel Nedvěd, Martin Frýdek či Jiří Němec), však byla pro mladého odchovance naprosto zdrcující. V ročníku 1993/1994 si tak za první tým Sparty připsal pouhý jeden jediný ligový start. Rozhodl se proto pro logický krok – odejít z Prahy za účelem získání pravidelného herního vytížení a nabrání zkušeností v dospělém fotbale.

💼 Průlom v Jablonci a éra ve Slavii

Před začátkem sezóny 1994/1995 přestoupil do severočeského klubu Jablonec 97. Toto angažmá se ukázalo jako klíčové pro jeho další rozvoj. Pod vedením zkušených trenérů se Horváth stal okamžitě stavebním kamenem základní sestavy. Během dvou sezón zde odehrál přes padesát ligových zápasů a nastřílel osm branek. Svojí brilantní rozehrávkou a technickou vyspělostí začal na sebe strhávat pozornost předních ligových manažerů.

V létě roku 1996 přišla nabídka, která se neodmítá. Ozvala se mu pražská Slavia Praha, čerstvý mistr ligy a úhlavní rival jeho mateřské Sparty. Horváth tuto výzvu přijal a přesunul se zpět do metropole. Ve vršovickém klubu prožil čtyři vynikající a individuálně nesmírně plodné roky. Rychle se stal miláčkem slávistického publika. Jeho spolupráce s útočníky a schopnost překvapivě zakončit z větší vzdálenosti z něj učinily jednu z nejzářivějších hvězd soutěže. Za Slavii nastoupil do 105 ligových utkání a na pozici záložníka zaznamenal fantastických 27 gólů. Během tohoto angažmá s klubem slavil zisk dvou trofejí pro vítěze národního fotbalového poháru (Poháru ČMFS) v letech 1997 a 1999. Výborné výkony mu otevřely dveře nejen do české národní reprezentace, ale také na lukrativní zahraniční trh.

🌍 Zahraniční angažmá: Portugalsko, Turecko a Japonsko

První zahraniční štací v kariéře Pavla Horvátha se v roce 2000 stal prestižní portugalský velkoklub Sporting CP (často označovaný jako Sporting Lisabon). Očekávání byla obrovská, nicméně adaptace na rychlý, fyzicky nesmírně náročný a takticky svázaný jihoevropský fotbal neprobíhala ideálně. Horváth navíc bojoval s vysokou konkurencí v kádru, ve kterém se tehdy potkal i s mladým, tehdy teprve nastupujícím talentem Cristianem Ronaldem. Za Sporting odehrál 19 ligových utkání, ve kterých vsítil jednu branku, a s klubem byl na soupisce v období zisku ligového titulu, ačkoliv jeho zápasové vytížení nebylo klíčové.

V roce 2001 následoval přestup do tureckého giganta Galatasaray Istanbul. Tento krok však skončil naprostým fiaskem. Po pouhých třech odehraných ligových utkáních Horváth zjistil, že klub se nachází v těžkých ekonomických problémech a neplní své závazky. Jelikož několik měsíců neobdržel výplatu, využil klauzule ve smlouvě a jako volný hráč Turecko okamžitě opustil. Rozhodl se pro návrat do vlasti, kde přijal lukrativní nabídku severočeského klubu FK Teplice. V Teplicích působil v letech 2002 až 2004, odehrál 64 utkání, vstřelil šest gólů a v sezóně 2002/2003 pomohl týmu k fantastickému zisku domácího poháru. Zde se také vrátil do skvělé fyzické i psychické pohody.

Na začátku roku 2004 obdržel nečekanou a exotickou výzvu. Český trenér Ivan Hašek, jenž v té době vedl japonský celek Vissel Kóbe, si Horvátha vyhlédl jako klíčovou posilu pro asijskou J1 League. Horváth nabídku přijal a přesunul se s rodinou do dalekého Japonska. Asijský fotbal, postavený na obrovské disciplíně a běhavosti, mu paradoxně sedl. Svým obrovským přehledem a pasy dokázal dirigovat hru. Strávil zde tři velmi solidní sezóny, ve kterých nastoupil do 60 ligových utkání a vstřelil 12 branek. Angažmá skončilo po roce 2006, kdy klub zažíval sportovní pád a Horváth cítil touhu po návratu domů.

🔙 Návrat do Sparty a nešťastná kontroverze

V září roku 2006 přijal Pavel Horváth nabídku ze svého mateřského klubu a podruhé v kariéře zamířil do Sparty Praha. Jako zkušený jednatřicetiletý hráč měl do týmu vnést klid a kreativitu. Ačkoliv zde podával dobré výkony a s týmem v sezóně 2006/2007 získal takzvaný double (triumf v lize i v domácím poháru), toto angažmá bylo zastíněno událostí s mimosportovním přesahem.

V srpnu 2007, po konci ostře vyhroceného ligového utkání Sparty proti celku Viktorie Žižkov, zamířil Horváth (v té době zastávající funkci sparťanského kapitána) ke kotli radikálních letenských fanoušků, kteří během zápasu vulgárně a rasisticky skandovali. Ve snaze tyto fanoušky utišit, zvedl pravou ruku do vzduchu. Gesto však bylo ze strany přítomných fotografů a novinářů okamžitě interpretováno jako hajlování (fašistický pozdrav). Incident vyvolal obrovský celonárodní skandál.

Pavel Horváth obvinění z propagace fašismu či nacismu ostře, rezolutně a s velkým otřesem odmítl. Na tiskových konferencích s pláčem vysvětloval, že se pouze snažil dav uklidnit a že jakákoliv politická interpretace jeho gesta je naprostým nesmyslem. Přestože mu většina fotbalové veřejnosti věřila (neboť nikdy neprojevoval sebemenší sklony k extrémismu), disciplinární komise fotbalového svazu se rozhodla pro exemplární trest, aby vyslala signál do společnosti. Horváthovi byla uložena astronomická pokuta ve výši 200 000 korun, kterou ihned zaplatil a celá kauza byla pro něj obrovským psychickým zásahem.

🏆 Zlatá éra a legenda Viktorie Plzeň

Když v létě 2008 ve svých třiatřiceti letech Sparta o jeho služby ztratila zájem a on přestupoval do klubu Viktoria Plzeň, drtivá většina fotbalových expertů předpokládala, že si jde na západ Čech pouze poklidně dohrát kariéru v tehdy průměrném prvoligovém mužstvu. Opak se stal pravdou. Toto angažmá se stalo absolutním, neuvěřitelným a nejslavnějším vrcholem jeho fotbalového života.

Ve Viktorii Plzeň potkal trenéra Pavla Vrbu. Mezi tímto koučem, vyznávajícím ofenzivní fotbal založený na dominanci a držení míče, a stárnoucím středopolařem vznikla naprosto geniální symbióza. Horváth dostal volnost, byl jmenován kapitánem a stal se prodlouženou rukou trenéra na hřišti. Hned v sezóně 2009/2010 zvedl nad hlavu Český pohár. To však byla pouhá předehra. V sezóně 2010/2011 dovedl Plzeň k absolutně nečekanému, historicky vůbec prvnímu zisku mistrovského titulu v nejvyšší české soutěži.

Z Plzně se stala fotbalová dynastie. Tým hrál nejatraktivnější fotbal v republice a Horváth, ač bojující s kily navíc a šedivějícími vlasy, rozdával milimetrové pasy mladým a rychlým spoluhráčům jako byli David Limberský, Vladimír Darida, Milan Petržela nebo František Rajtoral. Následoval pohádkový postup do základní skupiny elitní Ligy mistrů. Plzeň se na evropském pódiu střetla s giganty jako AC Milán nebo FC Barcelona. Památným okamžikem se stalo utkání na Nou Campu na podzim 2011, po kterém si Horváth (jenž odehrál celých 90 minut) vyměnil dres s legendárním španělským špílmachrem Xavim Hernándezem. (Tento dres mimochodem Horváth uložil a Xavimu ho ukázal o jedenáct let později, když se oba kluby opět potkaly a Horváth byl v roli asistenta plzeňského trenéra).

S Plzní přidal další dva mistrovské tituly v sezónách 2012/2013 a 2014/2015. Vyhrál Český Superpohár (2011). V letech 2010, 2011, 2012 a 2013 naprosto zdecimoval anketu Fotbalista roku v kategorii Osobnost ligy, kterou vyhrál čtyřikrát v řadě. Svou fenomenální a profesionální kariéru ukončil v květnu 2015, krátce po svých čtyřicátých narozeninách, v domácím utkání proti Příbrami, kde v 81. minutě za neutuchajících ovací celého vyprodaného stadionu naposledy opustil trávník.

🇨🇿 Reprezentační kariéra

Na mezinárodní úrovni v dresu s lvíčkem na hrudi bohužel Pavel Horváth nedosáhl takových úspěchů jako na scéně klubové. V letech 1995 až 1997 působil v mládežnické kategorii do 21 let, kde nastoupil k 10 zápasům a vstřelil jeden gól.

Do seniorského reprezentačního A-týmu byl poprvé povolán na začátku roku 1999. V národním mužstvu se však nikdy trvale neusadil v základní sestavě a nezúčastnil se žádného vrcholného mezinárodního turnaje (Mistrovství Evropy či Mistrovství světa). Hlavní příčinou tohoto stavu byl fakt, že tehdejší česká reprezentace disponovala na postu středních, ofenzivních či levonohých záložníků naprosto světovou, zlatou generací fotbalistů. Horváth musel bojovat o místo s hráči kalibru jako Pavel Nedvěd, Patrik Berger, Jiří Němec či později s mladým a dynamickým Tomášem Rosickým. Trenéři národního týmu preferovali atletičtější a mezinárodně etablované hvězdy. Kariéru v národním dresu tak Pavel Horváth uzavřel v roce 2002 s celkovou bilancí 19 odehraných reprezentačních utkání, ve kterých gól nezaznamenal.

👔 Trenérská dráha

Po ukončení aktivní hráčské kariéry se Horváth ihned přesunul na lavičku, přičemž plně uplatnil svůj ohromný cit pro hru a schopnost psychologicky motivovat hráče.

V roce 2015 se krátce zhostil role hlavního trenéra v divizním klubu Jiskra Domažlice. Následně jej však povinnosti a loajalita táhly zpět do domovské Viktorie Plzeň, kde v letech 2015 až 2017 působil jako asistent hlavního trenéra u A-týmu a věnoval se i metodice v plzeňské mládeži. První velkou výzvu coby hlavní lodivod profesionálního klubu ve druhé lize přijal v sezónách 2017/2018 a 2018/2019, kdy vedl tým Baník Sokolov. Poté se vrátil do Plzně, aby převzal třetiligový rezervní B-tým (2019–2020).

Nejkrušnější chvíle na lavičce zažil v březnu 2020. Nabídku mu dal tehdy prvoligový klub 1. FK Příbram, jenž bojoval o záchranu v nejvyšší soutěži. Jelikož Horváth v té době teprve studoval potřebnou profilicenci u asociace FAČR, nemohl být oficiálně uveden jako hlavní trenér, a tak v zápisech o utkání figuroval formálně pouze jako asistent. Tým bohužel nedokázal navzdory maximálnímu úsilí zvednout ze dna, Příbram trápily hluboké defenzivní problémy a v březnu 2021 byl Horváth odvolán.

Následně se na léta 2021 až 2023 opět vrátil jako osvědčený a respektovaný asistent trenéra do Viktorie Plzeň (kde asistoval Michalu Bílkovi při zisku dalšího mistrovského titulu v roce 2022). Sezónu 2023/2024 strávil v třetiligových Domažlicích, se kterými bojoval na špici tabulky, a na podzim 2024 převzal zmíněný projekt v Baníku Most-Souš, který trénuje i v probíhajícím roce 2026.

👤 Herní styl, veřejný obraz a osobní život

Pavel Horváth byl typologicky mimořádně specifickým hráčem, jehož éra a herní styl z dnešního atleticky založeného fotbalu takřka vymizely. Nebyl rychlostním typem záložníka, neoplýval fyzickou dynamikou a po většinu své dospělé kariéry vedl marný (a pro média velmi vděčný) boj s nadváhou. Své fyzické handicapy však naprosto kompenzoval obrovskou fotbalovou inteligencí. Uměl dokonale číst hru, diktoval tempo celého zápasu a jeho dlouhé křížné přihrávky (často takzvaně naslepo) posílaly útočníky do samostatných nájezdů na brankáře. Byl rovněž expertem na zahrávání rohových a přímých kopů, ze kterých dokázal neomylně skórovat.

Kromě fotbalových dovedností byl pro každý tým klíčový jeho charakter. Představoval tmelící prvek, vrchního humoristu a tvůrce dobré nálady v kabině. O svých zážitcích z prostředí profesionálního fotbalu napsal (či se na nich autorsky výrazně podílel) dvě mimořádně úspěšné autobiografické a vzpomínkové knihy. V roce 2004 mu vyšla kniha „Šoumen v kopačkách“ a v roce 2012 následoval bestseller s názvem „Pavel Horváth: Můj příběh nekončí“, jež detailně a velmi odlehčenou formou mapovala jeho cestu k zisku historického titulu s Plzní.

V osobním životě je stabilním a rodinně založeným člověkem. Je dlouhá léta šťastně ženatý se svou manželkou Janou, se kterou tvoří pevný pár a vychovali společně dceru Adrianu a syna Patrika. Syn Patrik Horváth se po vzoru slavného otce rovněž začal věnovat profesionálnímu fotbalu (a v určitých momentech své kariéry pod otcem i trénoval).

📈 Kompletní hráčské a trenérské statistiky

Níže se nacházejí absolutně kompletní, nezkrácené a chronologicky striktně seřazené statistické tabulky pokrývající celou profesionální hráčskou, reprezentační a trenérskou dráhu Pavla Horvátha od roku 1993 až po konec probíhajícího roku 2026. Z důvodu zachování encyklopedické integrity nesmí být v seznamech vynechán žádný doložený ročník. Pokud pro specifické sezóny chybí detailní záznamy o počtu asistencí, je tento fakt transparentně deklarován, avšak sezóna jako taková je plně uvedena s odehranými zápasy.

Ligová klubová kariéra (Statistiky domácích a zahraničních soutěží)

Sezóna	Fotbalový klub	Název soutěže	Odehrané zápasy	Vstřelené góly	Asistence	Celkové body (G+A)
1993/1994	Sparta Praha	1. česká fotbalová liga	1	0	data nejsou dostupná	0
1993/1994	Jablonec 97	1. česká fotbalová liga	4	0	data nejsou dostupná	0
1994/1995	Jablonec 97	1. česká fotbalová liga	26	5	data nejsou dostupná	5
1995/1996	Jablonec 97	1. česká fotbalová liga	21	3	data nejsou dostupná	3
1996/1997	Slavia Praha	1. česká fotbalová liga	25	5	data nejsou dostupná	5
1997/1998	Slavia Praha	1. česká fotbalová liga	25	4	data nejsou dostupná	4
1998/1999	Slavia Praha	1. česká fotbalová liga	29	7	data nejsou dostupná	7
1999/2000	Slavia Praha	1. česká fotbalová liga	26	10	data nejsou dostupná	10
2000/2001	Sporting Lisabon	Primeira Liga (Portugalsko)	19	1	data nejsou dostupná	1
2001/2002	Galatasaray Istanbul	Süper Lig (Turecko)	3	0	data nejsou dostupná	0
2001/2002	FK Teplice	1. česká fotbalová liga	13	1	data nejsou dostupná	1
2002/2003	FK Teplice	1. česká fotbalová liga	25	2	data nejsou dostupná	2
2003/2004	FK Teplice	1. česká fotbalová liga	22	3	data nejsou dostupná	3
2004	Vissel Kóbe	J1 League (Japonsko)	14	6	data nejsou dostupná	6
2005	Vissel Kóbe	J1 League (Japonsko)	24	3	data nejsou dostupná	3
2006	Vissel Kóbe	J2 League (Japonsko)	22	3	data nejsou dostupná	3
2006/2007	Sparta Praha	1. česká fotbalová liga	20	1	data nejsou dostupná	1
2007/2008	Sparta Praha	1. česká fotbalová liga	24	1	data nejsou dostupná	1
2008/2009	Viktoria Plzeň	1. česká fotbalová liga	27	8	data nejsou dostupná	8
2009/2010	Viktoria Plzeň	1. česká fotbalová liga	28	5	data nejsou dostupná	5
2010/2011	Viktoria Plzeň	1. česká fotbalová liga	26	8	data nejsou dostupná	8
2011/2012	Viktoria Plzeň	1. česká fotbalová liga	29	5	data nejsou dostupná	5
2012/2013	Viktoria Plzeň	1. česká fotbalová liga	28	4	data nejsou dostupná	4
2013/2014	Viktoria Plzeň	1. česká fotbalová liga	25	4	data nejsou dostupná	4
2014/2015	Viktoria Plzeň	1. česká fotbalová liga	7	1	data nejsou dostupná	1

Česká fotbalová reprezentace (A-tým)

Kalendářní rok	Reprezentovaný stát	Počet odehraných zápasů
1999	Česká republika	3
2000	Česká republika	5
2001	Česká republika	7
2002	Česká republika	4
Celkový součet		19

Kariéra fotbalového manažera a trenéra

Sezóna působení	Fotbalový klub	Ligová úroveň	Zastávaná trenérská funkce
2015	Jiskra Domažlice	Česká fotbalová liga (3. liga)	Hlavní trenér
2015/2016	Viktoria Plzeň	1. česká fotbalová liga	Asistent hlavního trenéra
2016/2017	Viktoria Plzeň	1. česká fotbalová liga / Mládež	Asistent trenéra / Trenér mládeže
2017/2018	Baník Sokolov	Fortuna národní liga (2. liga)	Hlavní trenér
2018/2019	Baník Sokolov	Fortuna národní liga (2. liga)	Hlavní trenér
2019/2020	Viktoria Plzeň B	Česká fotbalová liga (3. liga)	Hlavní trenér rezervního týmu
2020/2021	1. FK Příbram	1. česká fotbalová liga	Hlavní trenér (de iure veden jako asistent)
2021/2022	Viktoria Plzeň	1. česká fotbalová liga	Asistent hlavního trenéra
2022/2023	Viktoria Plzeň	1. česká fotbalová liga	Asistent hlavního trenéra
2023/2024	Jiskra Domažlice	Česká fotbalová liga (3. liga)	Hlavní trenér
2024/2025	Baník Most-Souš	Česká fotbalová liga (3. liga)	Hlavní trenér
2025/2026	Baník Most-Souš	Česká fotbalová liga (3. liga)	Hlavní trenér (probíhající sezóna)

Zdroje