Národní shromáždění
Obsah boxu
Šablona:Různé významy Šablona:Infobox parlament
Národní shromáždění (zkratka NS) byl nejvyšší zákonodárný sbor Československa v letech 1920–1938 a 1945–1968. Jeho existence, struktura a pravomoci se v průběhu dějin výrazně měnily v závislosti na politickém režimu. V období První republiky se jednalo o dvoukomorový demokratický parlament, zatímco v období komunistického režimu plnilo funkci formálního orgánu bez skutečné politické moci.
Termín "Národní shromáždění" se používá také pro parlamenty v řadě dalších zemí, nejznámějším příkladem je dolní komora francouzského parlamentu, Assemblée nationale.
📜 Historie a vývoj
Historii československého Národního shromáždění lze rozdělit do několika klíčových etap, které odrážejí dramatické proměny státu.
🏛️ Revoluční národní shromáždění (1918–1920)
Předchůdcem ústavního Národního shromáždění bylo tzv. Revoluční národní shromáždění, které vzniklo 14. listopadu 1918 aklamací z členů Národního výboru. Tento první parlament nebyl volený, ale byl sestaven na základě výsledků posledních voleb do Říšské rady z roku 1911 (tzv. Švehlův klíč). Jeho hlavním úkolem bylo přijetí prozatímní ústavy, zvolení Tomáše Garrigua Masaryka prvním prezidentem a příprava a schválení definitivní Ústavy Československé republiky v roce 1920.
🥇 První republika (1920–1938)
Po přijetí ústavy v roce 1920 se Národní shromáždění transformovalo v klasický dvoukomorový parlament demokratického státu. Skládalo se z:
Poslanecká sněmovna byla politicky silnější a měla poslední slovo v legislativním procesu. Vláda byla odpovědná právě sněmovně. Tento model byl inspirován především ústavou Třetí francouzské republiky. Politický život byl charakteristický systémem mnoha politických stran a častou nutností tvořit široké vládní koalice. Klíčovou roli hrála tzv. Pětka, neformální orgán vůdců pěti hlavních československých státotvorných stran.
🥀 Druhá republika a Protektorát (1938–1945)
Po Mnichovské dohodě a zániku První republiky byla činnost Národního shromáždění výrazně omezena. Dne 15. prosince 1938 přijalo Zmocňovací zákon, kterým přeneslo značnou část svých pravomocí na vládu a prezidenta. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 a vzniku Protektorátu Čechy a Morava Národní shromáždění zaniklo a nebylo obnoveno až do konce druhé světové války. Zákonodárnou moc v exilu vykonával prezident Edvard Beneš pomocí dekretů, které byly posléze ratiifikovány poválečným parlamentem.
🕊️ Poválečné období (1945–1948)
Po osvobození v roce 1945 bylo ustaveno Prozatímní Národní shromáždění. Jeho poslanci nebyli voleni, ale jmenováni na základě delegace politickými stranami sdruženými v Národní frontě. Jeho hlavním úkolem bylo schválení dekretů prezidenta republiky a příprava voleb.
V roce 1946 proběhly volby do Ústavodárného Národního shromáždění, jehož cílem bylo vypracovat novou ústavu. Tyto volby vyhrála Komunistická strana Československa (KSČ), což předznamenalo budoucí politický vývoj. Činnost tohoto orgánu byla ukončena únorovým převratem v roce 1948.
☭ Komunistický režim (1948–1968)
Po únoru 1948 se role Národního shromáždění dramaticky změnila. Přijetím Ústavy 9. května se stalo jednokomorovým orgánem a jeho funkce byla degradována na formální schvalování zákonů a rozhodnutí předložených vedením KSČ. Volby do NS byly nedemokratické, s jednotnou kandidátkou Národní fronty.
V roce 1960 byla přijata tzv. Socialistická ústava, která změnila název státu na Československá socialistická republika (ČSSR) a potvrdila vedoucí úlohu KSČ. Národní shromáždění zůstalo jednokomorovým sborem se 300 poslanci. Během krátkého období Pražského jara v roce 1968 se NS stalo platformou pro některé reformní kroky, například zrušení cenzury.
Jeho existence byla definitivně ukončena přijetím Ústavního zákona o československé federaci v říjnu 1968, který s účinností od 1. ledna 1969 zavedl federální uspořádání státu. Nástupcem Národního shromáždění se stalo Federální shromáždění, složené ze Sněmovny lidu a Sněmovny národů.
🏛️ Struktura a pravomoci (1920–1938)
V demokratickém období První republiky mělo Národní shromáždění klíčové postavení v politickém systému.
👥 Poslanecká sněmovna
- **Počet členů:** 300 poslanců.
- **Volební období:** 6 let.
- **Aktivní volební právo:** Občané starší 21 let.
- **Pasivní volební právo:** Občané starší 30 let.
- **Pravomoci:** Schvalovala zákony, vyslovovala důvěru či nedůvěru vládě, schvalovala státní rozpočet a mezinárodní smlouvy. Mohla přehlasovat veto Senátu i prezidenta republiky.
👴 Senát
- **Počet členů:** 150 senátorů.
- **Volební období:** 8 let.
- **Aktivní volební právo:** Občané starší 26 let.
- **Pasivní volební právo:** Občané starší 45 let.
- **Pravomoci:** Fungoval jako pojistka legislativního procesu. Mohl zákony schválené sněmovnou vrátit s pozměňovacími návrhy nebo je zamítnout. Jeho veto však mohla sněmovna přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců.
🗳️ Volební systém
Volby do obou komor Národního shromáždění se konaly na základě poměrného volebního systému. Voliči hlasovali pro politické strany, nikoliv pro jednotlivé kandidáty. Charakteristickým rysem byly tzv. vázané kandidátní listiny. To znamenalo, že pořadí kandidátů na listině bylo pevně dané a voliči ho nemohli měnit preferenčními hlasy. Tento systém posiloval moc stranických sekretariátů na úkor individuality poslanců.
🌍 Národní shromáždění v jiných zemích
Termín "Národní shromáždění" (nebo jeho ekvivalent) se používá pro parlamenty nebo jejich komory v mnoha státech po celém světě.
Francie: Assemblée nationale je dolní a mocnější komora francouzského parlamentu.
Maďarsko: Jednokomorový parlament se nazývá Országgyűlés (Zemský sněm nebo Národní shromáždění).
Polsko: Zgromadzenie Narodowe je společná schůze obou komor parlamentu, Sejmu a Senátu.
Vietnam: Jednokomorový parlament se nazývá Quốc hội Việt Nam.
Bulharsko: Jednokomorové Народно събрание (Narodno sabranie).
Srbsko: Jednokomorová Народна скупштина (Narodna skupština).
Jihoafrická republika: National Assembly je dolní komora parlamentu.
💡 Pro laiky
Představte si Národní shromáždění jako hlavní místo, kde se v Československu tvořily zákony a kontrolovala vláda. Bylo to něco jako dnešní Parlament České republiky.
- **V době demokracie (1920–1938):** Fungovalo podobně jako dnes. Mělo dvě části (komory) – Poslaneckou sněmovnu a Senát. Poslanci a senátoři byli svobodně voleni a skutečně rozhodovali o zákonech, rozpočtu a o tom, která vláda bude v zemi vládnout. Byla to páteř demokratického státu.
- **V době komunismu (1948–1968):** Jeho role se úplně změnila. Stalo se z něj jen "divadlo". Všechna důležitá rozhodnutí dělalo vedení komunistické strany a poslanci v Národním shromáždění je už jen formálně a jednohlasně odsouhlasili. Volby nebyly svobodné a parlament ztratil veškerou skutečnou moc.
Název "Národní shromáždění" tedy označuje stejnou instituci, ale její reálný význam a moc se v různých dobách dramaticky lišily.