Národní konvent

Rozbalit box

Obsah boxu

Národní konvent (francouzsky Convention nationale) byl ústavodárný a zákonodárný sbor, který vládl ve Francii během nejradikálnější fáze Velké francouzské revoluce. Jeho zasedání trvala od 20. září 1792 do 26. října 1795. Konvent byl zvolen na základě všeobecného volebního práva pro muže, aby dal zemi novou ústavu po svržení monarchie. Mezi jeho první a nejvýznamnější akty patřilo formální zrušení monarchie a vyhlášení První francouzské republiky. Během své existence Konvent řídil zemi v době válek s evropskými mocnostmi, vnitřních povstání a radikálních politických a sociálních změn, včetně období Hrůzovlády.

📜 Vznik a kontext

Vznik Národního konventu byl přímým důsledkem eskalace revolučních událostí v létě 1792. Po neúspěšném pokusu krále Ludvíka XVI. o útěk do Varennes v červnu 1791 byla důvěra v konstituční monarchii vážně narušena. Válka proti Prusku a Rakousku, vyhlášená v dubnu 1792, situaci dále zradikalizovala.

Klíčovým momentem bylo zveřejnění Brunšvického manifestu v srpnu 1792, ve kterém velitel pruské armády hrozil zničením Paříže, pokud bude královské rodině ublíženo. Tento manifest vyvolal obrovské pobouření a byl vnímán jako důkaz královy zrady. Dne 10. srpna 1792 zaútočil dav pařížských sans-culottů na Tuilerijský palác. Král byl sesazen a uvězněn. Dosavadní Zákonodárné shromáždění pod tlakem ulice rozhodlo o svém rozpuštění a vypsání voleb do nového orgánu – Národního konventu – který měl rozhodnout o nové formě vlády. Volby probíhaly ve druhé polovině srpna a na začátku září 1792 a poprvé v historii Francie se jich mohli zúčastnit všichni muži starší 21 let, bez ohledu na majetek.

🏛️ Politické frakce

V Konventu, který měl 749 poslanců, se brzy zformovaly tři hlavní politické skupiny. Jejich vzájemné soupeření definovalo politický vývoj Francie v následujících letech.

🏔️ Montagnardi (Hora)

Montagnardi, neboli "Hora", byli radikální republikáni, kteří seděli na nejvýše položených lavicích v zasedacím sále. Jejich mocenskou základnou byla Paříž, zejména Jakobínský klub a revoluční sekce. Byli zastánci silné, centralizované vlády schopné čelit vnitřním i vnějším nepřátelům revoluce. Mezi jejich hlavní představitele patřili Maximilien Robespierre, Georges Danton, Jean-Paul Marat, Camille Desmoulins a Louis de Saint-Just. Po pádu girondistů v červnu 1793 se stali dominantní silou v Konventu.

Gironde (Girondisté)

Girondisté představovali umírněnější republikánské křídlo. Jejich název je odvozen od departementu Gironde, odkud pocházelo několik jejich vůdčích osobností, jako například Jacques Pierre Brissot a Pierre Victurnien Vergniaud. Obhajovali liberálnější ekonomickou politiku a obávali se rostoucího vlivu pařížského lidu. Byli zastánci federalismu, tedy posílení pravomocí jednotlivých departementů na úkor centrální vlády v Paříži. Jejich vliv byl silný na počátku Konventu, ale postupně slábl.

🏞️ Rovina (Bažina)

Rovina (La Plaine) nebo posměšně Bažina (Le Marais) byla nejpočetnější, ale politicky nevyhraněná skupina poslanců uprostřed zasedacího sálu. Neměli jednotný program a hlasovali podle situace, často se přikláněli k té frakci, která se zdála být silnější. Jejich podpora byla klíčová pro prosazení jakýchkoli zákonů. Zpočátku podporovali spíše girondisty, ale pod tlakem událostí se postupně přiklonili k montagnardům. Významnou postavou z této skupiny byl například Emmanuel Joseph Sieyès.

⚖️ Klíčové události a období

Činnost Konventu lze rozdělit do tří hlavních fází, které odpovídají dominanci jednotlivých politických frakcí.

Vyhlášení republiky a proces s králem (září 1792 – červen 1793)

Hned na svém prvním veřejném zasedání 21. září 1792 Národní konvent jednomyslně odhlasoval zrušení monarchie. Následujícího dne, 22. září 1792, byla vyhlášena První Francouzská republika a tento den se stal počátkem nového republikánského kalendáře.

Nejpalčivější otázkou konce roku 1792 byl osud sesazeného krále. Montagnardi požadovali jeho okamžitou popravu jako zrádce a hrozbu pro republiku, zatímco girondisté se snažili proces oddálit a navrhovali referendum. Po objevení tajných dokumentů v Tuilerijském paláci, které prokazovaly královy kontakty s nepřáteli revoluce, byl Ludvík XVI. postaven před Konvent, který se proměnil v soudní tribunál. V lednu 1793 byl těsnou většinou hlasů odsouzen k trestu smrti a 21. ledna 1793 veřejně popraven gilotinou na Náměstí Revoluce. Poprava krále šokovala celou Evropu a vedla k vytvoření první protifrancouzské koalice.

Jakobínská diktatura a Hrůzovláda (červen 1793 – červenec 1794)

Vnitřní a vnější tlaky na republiku sílily. V Vendée vypuklo royalistické povstání a francouzská armáda utrpěla několik porážek. V této napjaté atmosféře se vyostřil konflikt mezi montagnardy a girondisty. Dne 2. června 1793 obklíčily ozbrojené oddíly pařížských sans-culottů budovu Konventu a vynutily si zatčení 29 předních girondistických poslanců. Tímto převratem získali montagnardi absolutní kontrolu nad Konventem.

Začalo období známé jako jakobínská diktatura nebo Hrůzovláda. Výkonná moc byla soustředěna do rukou výborů Konventu, především Výboru pro veřejné blaho, v jehož čele stál Maximilien Robespierre, a Výbor pro veřejnou bezpečnost. Cílem teroru bylo potlačit veškerou kontrarevoluci a sjednotit národ pro válečné úsilí. Byly zřízeny revoluční tribunály, které soudily "nepřátele revoluce". Obětí teroru se stali nejen royalisté a girondisté (včetně Marie Antoinetty), ale postupně i samotní revolucionáři, jako byli hébertisté (ultraradikálové) a dantonisté (umírnění).

Thermidorský převrat a konec Konventu (červenec 1794 – říjen 1795)

Hrůzovláda dosáhla svého vrcholu na jaře 1794. Robespierrova snaha o vytvoření "republiky ctnosti" a zavedení Kult Nejvyšší bytosti vedla k jeho rostoucí izolaci. Strach z dalších čistek sjednotil jeho odpůrce napříč politickým spektrem. Dne 9. thermidoru roku II (27. července 1794) byl Robespierre a jeho nejbližší spolupracovníci (Saint-Just, Couthon) v Konventu obviněni z tyranie a zatčeni. Následujícího dne byli bez soudu popraveni.

Thermidorský převrat znamenal konec radikální fáze revoluce. Moc v Konventu převzali umírnění poslanci (thermidoriáni), kteří ukončili teror, rozpustili revoluční tribunály a omezili moc Jakobínského klubu. Následovalo období tzv. Bílého teroru, zaměřeného proti bývalým jakobínům. Thermidoriánský Konvent připravil novou ústavu (Ústava z roku III), která svěřila výkonnou moc pětičlennému Direktoriu a zákonodárnou moc dvoukomorovému parlamentu. Po jejím schválení se Národní konvent 26. října 1795 rozešel.

⚙️ Legislativní činnost a reformy

Navzdory politickému chaosu a násilí přijal Národní konvent řadu významných a trvalých reforem, které formovaly moderní Francii:

Ústava z roku I (1793): Velmi demokratická ústava, která zakotvila všeobecné volební právo pro muže, právo na práci, vzdělání a sociální podporu. Kvůli válečnému stavu však nikdy nevstoupila v platnost.
Metrická soustava: Dekretem z roku 1793 zavedl Konvent metrický systém (metr, gram, litr), který se později rozšířil do celého světa.
Zrušení otroctví: Dne 4. února 1794 Konvent zrušil otroctví ve všech francouzských koloniích.
Vzdělávací reformy: Byly položeny základy pro systém veřejného, státem financovaného školství, včetně založení prestižních institucí jako École Polytechnique.
Sjednocení práva: Byla zahájena práce na sjednocení francouzského práva, která později vyvrcholila vytvořením Občanského zákoníku za Napoleona.
Francouzský republikánský kalendář: Zavedl nový kalendář, který měl nahradit gregoriánský a odstranit křesťanské vlivy.

🤔 Pro laiky

Montagnardi (Hora): Představte si parlament jako divadlo. Tito radikální poslanci si sedali na nejvyšší, nejstrmější lavice, a proto se jim začalo říkat "Hora". Byli to ti největší revolucionáři, kteří chtěli změnit úplně všechno a neštítili se násilí.
Girondisté: Byli to také revolucionáři, ale umírněnější. Mnoho z nich pocházelo z oblasti Gironde u Bordeaux, odtud jejich jméno. Chtěli republiku, ale báli se nadvlády Paříže a radikálních davů. Dalo by se říci, že chtěli revoluci "s lidskou tváří".
Hrůzovláda (Teror): Bylo to období, kdy vláda (vedená montagnardy) začala masově popravovat své skutečné i domnělé nepřátele. Cílem bylo zastrašit všechny odpůrce a "očistit" národ. Symbolem tohoto období se stala gilotina.
Thermidorský převrat: "Thermidor" byl název měsíce v revolučním kalendáři (odpovídal zhruba červenci). Převratem se myslí svržení a poprava Robespierra, hlavního architekta Hrůzovlády. Ostatní poslanci se ho začali bát, a tak se proti němu spojili a ukončili nejkrvavější fázi revoluce.

Šablona:Aktualizováno