Přeskočit na obsah

Niklas Hagman

Z Infopedia
Niklas Hagman
Celé jménoNiklas Hagman
Datum narození5. prosince 1979
Místo narozeníEspoo
Státní příslušnost
Povoláníbývalý profesionální hokejista
Aktivní od1997

Niklas Hagman je bývalý elitní finský profesionální hokejový útočník, který nastupoval primárně na pozici levého křídla. Během své bohaté a dlouhé kariéry se vypracoval v jednoho z nejlepších a nejspolehlivějších finských hráčů své generace. V prestižní severoamerické NHL odehrál bezmála osm stovek zápasů, ve kterých prokazoval svou mimořádnou rychlost, vynikající defenzivní zodpovědnost a solidní střelecký instinkt.

Narodil se s obrovským tlakem na svých bedrech, jelikož jeho otec, Matti Hagman, byl historicky vůbec prvním finským hráčem, který kdy nastoupil v NHL. Niklas se však dokázal vymanit ze stínu svého slavného otce a vybudoval si svou vlastní, nesmírně úspěšnou identitu. V zámoří oblékal dresy několika tradičních organizací, mezi které patří Florida Panthers, Dallas Stars, slavní Toronto Maple Leafs, kanadští Calgary Flames a kalifornští Anaheim Ducks.

Největší stopu však zanechal na mezinárodní scéně. S finským národním týmem, kterému se přezdívá "Leijonat" (Lvi), získal dvě olympijské medaile – stříbro z Turína 2006 a bronz z Vancouveru 2010. Do historie finského hokeje se navždy zapsal již v juniorském věku, když v prodloužení finále Mistrovství světa do 20 let v roce 1998 vstřelil rozhodující zlatý gól na domácím ledě v Helsinkách. V závěru kariéry se stal ikonou v nadnárodní KHL a kariéru ukončil ve své domovské zemi.

👤 Životopis a hokejové kořeny

Niklas Hagman se narodil 5. prosince 1979 do rodiny s tou nejhlubší možnou hokejovou tradicí. Jeho rodištěm je Espoo, druhé největší město Finska, ležící v těsné blízkosti hlavního města Helsinek. Jeho osud byl s ledním hokejem spjat od prvního nadechnutí. Jeho otcem byl legendární Matti Hagman, fenomenální střední útočník, který se v sedmdesátých letech stal hokejovým průkopníkem. Matti byl prvním Finem, který prorazil v NHL, kde nastupoval za Boston Bruins a později i za hvězdné Edmonton Oilers po boku slavného Waynea Gretzkyho. Navíc se Matti stal absolutní ikonou klubu HIFK Helsinky.

Vyrůstat s příjmením Hagman v helsinském regionu znamenalo pro mladého Niklase čelit neustálému srovnávání a obrovským očekáváním ze strany fanoušků i médií. Každý jeho krok na ledě byl podroben přísné analýze. Naštěstí Niklas zdědil po svém otci vynikající geny pro bruslení a cit pro hru. Od malička procházel mládežnickým systémem právě v organizaci HIFK, kde jeho otec působil a kde visel jeho dres pod stropem haly.

Niklas si brzy uvědomil, že pokud chce uspět, nemůže se spoléhat pouze na jméno, ale musí předvést maximální pracovní morálku (finské "sisu"). Zatímco jeho otec byl spíše tvořivý tvůrce hry, Niklas se vyprofiloval jako extrémně rychlé křídlo, kterému nevadila tvrdá práce do obrany a fyzické napadání soupeřů.

🏒 Začátky ve Finsku a první úspěchy

Svůj profesionální debut mezi dospělými zažil v dresu mateřského celku HIFK v nejvyšší finské soutěži, tehdy zvané SM-liiga, během sezóny 1997/1998. V této mistrovské sezóně klubu (HIFK tehdy získal finský titul) odehrál mladý Hagman 8 utkání a mohl se učit od tehdejších hvězd. Nicméně, konkurence v kádru HIFK byla obrovská a Hagman potřeboval pro svůj rozvoj především pravidelný čas na ledě.

Klíčovým rozhodnutím jeho rané kariéry byl přestup před sezónou 1999/2000. Rozhodl se opustit rodné Helsinky a zamířil na sever Finska, do města Oulu, kde podepsal kontrakt s tamním ambiciózním celkem Kärpät Oulu. Tento krok se ukázal jako naprosto fenomenální. V Kärpätu dostal prostor v elitních formacích, začal pravidelně bodovat a stal se jedním z ofenzivních lídrů. Zejména jeho sezóna 2000/2001 byla excelentní – v 56 zápasech základní části nasbíral 28 gólů a stal se jedním z nejlepších střelců celé ligy. Tímto výkonem dal jasně najevo, že je připraven na přesun do zámoří.

Ještě předtím, na vstupním draftu do NHL v roce 1999, který se konal v Bostonu, si jeho služeb všimla organizace Florida Panthers. "Panteři" si finského rychlíka vybrali ve třetím kole jako celkově 70. hráče v pořadí. Po dvou letech zrání v Kärpätu se Hagman v létě roku 2001 definitivně sbalil a odletěl vstříc svému americkému snu.

🌴 Kariéra v National Hockey League

Florida Panthers: Vstup do elitní ligy

Při svém příchodu do organizace Florida Panthers na podzim 2001 neměl Niklas Hagman vůbec nic jisté. Musel se probojovat kádrem přes tréninkový kemp. Díky své skvělé kondici a vynikajícímu bruslení, které bylo na tehdejší poměry v NHL nadstandardní, si okamžitě vybojoval stálé místo v hlavní sestavě a vyhnul se tak pobytu v nižší farmářské AHL.

Ve své nováčkovské sezóně (rookie season) 2001/2002 odehrál 78 zápasů a připsal si velmi solidních 28 bodů za 10 gólů a 18 asistencí. V březnu 2002 byl dokonce vyhlášen Nováčkem měsíce NHL. Na Floridě působil Hagman další tři sezóny a postupně se etabloval jako naprosto spolehlivý útočník do třetí, respektive druhé formace (tzv. middle-six forward).

Jeho rozlet v zámoří přerušila pouze výluka NHL (lockout) v sezóně 2004/2005. Hagman nezahálel a rozhodl se tento čas využít k udržení formy v Evropě. Podepsal krátkodobý kontrakt ve švýcarské nejvyšší soutěži s elitním celkem HC Davos, se kterým vyhrál prestižní Spenglerův pohár, a sezónu následně dohrál ve svém domovském finském klubu HIFK. Po skončení výluky se vrátil na Floridu, kde však cítil, že organizace potřebuje změnu.

Dallas Stars a ofenzivní vrchol

V průběhu sezóny 2005/2006, konkrétně v prosinci, byl Hagman vyměněn z Floridy do silného texaského celku Dallas Stars výměnou za výběr v draftu. Tento přesun byl pro jeho kariéru nesmírně prospěšný. Dallas patřil v té době k těžkým vahám Západní konference a tým trénovaný přísným Davem Tippettem vyžadoval přesně to, v čem byl Hagman silný – zodpovědnou defenzivu a rychlé protiútoky.

V Dallasu se Hagman potkal s celou řadou finských spoluhráčů, včetně legendárního obránce Jereho Lehtinena, elitního středního útočníka Nika Kapanena a brankáře Kariho Lehtonena. Společně s americkou legendou Mikem Modanem vytvořil Dallas velmi vyvážený kádr.

Vrcholem Hagmanova působení v Texasu i celé jeho zámořské kariéry se stala sezóna 2007/2008. Trenéři mu dali větší prostor na ledě i v přesilových hrách, což Niklas beze zbytku využil. Odehrál všech 82 zápasů základní části a vstřelil fantastických 27 branek (což bylo jeho jasné kariérní maximum v NHL), ke kterým přidal 14 asistencí. V tomto roce také s týmem Dallas Stars dokráčel až do finále Západní konference, kde nakonec podlehli pozdějším šampionům z Detroit Red Wings.

Toronto, Calgary a Anaheim

Po životní sezóně v Dallasu se stal Hagman v létě 2008 nechráněným volným hráčem (UFA) a podepsal lukrativní čtyřletou smlouvu v hodnotě 12 milionů dolarů se slavným kanadským klubem Toronto Maple Leafs. Hraní v Torontu je spojeno s obrovským mediálním tlakem. Hagman se s tím však vypořádal dobře, v první sezóně si připsal 42 bodů a v polovině druhé sezóny měl na svém kontě rovných 20 gólů v pouhých 55 zápasech.

Zde ale zasáhl osud v podobě jedné z největších výměn (blockbuster trades) tehdejší sezóny. Koncem ledna 2010 zorganizoval generální manažer Toronta Brian Burke velkou výměnu se soupeřem z Calgary Flames. Hagman byl společně s dalšími třemi hráči (včetně Iana Whitea a Matta Stajana) vyměněn do Calgary za hvězdného, ale kontroverzního obránce Diona Phaneufa.

V Calgary Flames Hagmanova produktivita mírně klesla. Ačkoliv nadále plnil roli spolehlivého pracanta v sestavě, ofenzivních čísel z Dallasu a Toronta se mu již nedařilo dosáhnout. V ročníku 2011/2012 ho Calgary umístilo na listinu volných hráčů (waivers), odkud si jej stáhl klub Anaheim Ducks. V Kalifornii dohrál zbytek sezóny po boku krajanů jako Saku Koivu či Teemu Selänne. Na jaře 2012 se po 770 odehraných zápasech definitivně rozloučil s NHL.

🌍 Závěr kariéry v Evropě a KHL

Hagman cítil, že v 32 letech má hokeji stále co dát. Návrat do Evropy zahájil emotivně na podzim 2012, kdy se upsal ruskému klubu Lokomotiv Jaroslavl hrajícímu v nadnárodní KHL. Lokomotiv v té době po částech budoval nový tým, jelikož pouhý rok předtím, v září 2011, při obrovské letecké tragédii zahynul celý původní kádr (včetně českých reprezentantů Karla Rachůnka, Jana Marka a Josefa Vašíčka). Hrát za Jaroslavl vyžadovalo obrovskou psychickou sílu a respekt k pietě města. Hagman v těžké atmosféře odehrál výbornou sezónu s bilancí 12 gólů v 50 zápasech.

Po angažmá v Rusku vystřídal finské celky Ässät Pori a vrátil se i k milovanému HIFK. Když v roce 2014 vstoupil finský velkoklub Jokerit Helsinky (odvěký rival HIFK) do ruské KHL, Hagman přijal nabídku stát se součástí tohoto historického projektu. Své bohaté zkušenosti využíval k tomu, aby týmu usnadnil přechod do náročné ruské soutěže plné těžkého cestování přes několik časových pásem. V úvodní sezóně za Jokerit dokonce zaznamenal fantastických 19 branek a potvrdil, že ani v pokročilém věku neztratil nic ze své rychlosti.

Poslední kroky své mimořádné kariéry absolvoval na sklonku roku 2016. Nejdříve pomáhal svému starému známému klubu Kärpät Oulu a následně sezónu, a tím i celou aktivní profesionální kariéru, ukončil v barvách tradičního finského týmu HPK Hämeenlinna. Definitivní sbohem profesionálnímu ledu dal na jaře 2017 ve věku 37 let.

🦁 Reprezentační kariéra a zlatý gól

Kariéra Niklase Hagmana v národním týmu Finska je samostatnou, velmi slavnou kapitolou. Prvním a naprosto nezapomenutelným momentem, který ho nesmazatelně zapsal do srdcí finských fanoušků, bylo Mistrovství světa do 20 let v roce 1998. Turnaj se tehdy konal právě v jeho domovských Helsinkách. Finský tým došel až do strhujícího finále proti hokejistům Ruska. Zápas dospěl za vyrovnaného stavu 1:1 až do prodloužení. Ve 14. minutě nastaveného času ujel mladý Hagman (po skvělé přihrávce od Olliho Jokinena) ruské obraně a přesnou střelou rozhodl o zisku zlaté medaile pro svou zemi přímo před zraky dvanácti tisíc šílejících krajanů. Tento "Zlatý gól" (Golden Goal) je dodnes jedním z nejomílanějších momentů finské sportovní historie.

V seniorské reprezentaci se stal nezbytným článkem zlaté generace finského hokeje. Reprezentoval svou zemi na třech olympijských turnajích v řadě. Na své první olympiádě v Salt Lake City 2002 získal cenné zkušenosti. Vrchol přišel na zimních olympijských hrách 2006 v Turíně. Finský tým tehdy pod vedením hvězd jako Teemu Selänne nebo Saku Koivu předváděl neuvěřitelný, dominantní hokej a probojoval se až do severského finále proti výběru Švédska. V nesmírně dramatickém finále nakonec Finové podlehli 2:3 a brali stříbrné medaile, ale Hagman patřil k nejlepším defenzivním útočníkům turnaje.

Chuť si spravil o čtyři roky později na olympiádě ve Vancouveru 2010. S týmem získal krásnou bronzovou medaili po dramatickém vítězství nad výběrem ze Slovenska v utkání o třetí místo. Niklas v tomto turnaji zaznamenal fantastických 6 bodů ve stejnojmenném počtu zápasů a podepsal se pod tento obrovský národní úspěch. Kromě olympiád startoval na celkem pěti světových šampionátech a prestižním Světovém poháru v roce 2004, ze kterého si taktéž odvezl stříbrnou medaili.

🛡️ Herní styl a odkaz

Niklas Hagman patřil mezi moderní, komplexní typ útočníků (tzv. two-way winger). Základním kamenem jeho hry bylo naprosto fenomenální bruslení – disponoval neuvěřitelnou akcelerací, maximální rychlostí (top speed) a dynamikou, což mu umožňovalo velmi snadno přecházet přes zkoprnělé obránce ve středním pásmu. Díky své rychlosti a neúnavnému napadání (forecheckingu) patřil mezi nejobávanější hráče pro obránce soupeře, kterým nedával žádný čas na klidnou rozehrávku.

Dalším významným rysem jeho hry byla vysoká herní inteligence a smysl pro defenzivu. Na rozdíl od mnoha jiných ofenzivně laděných křídel si naprosto důsledně plnil své obranné povinnosti a často patřil k prvním hráčům, kteří se vraceli hluboko do obranné třetiny vypomoct obráncům. I proto se těšil obrovské důvěře trenérů (např. Dave Tippett v Dallasu) a pravidelně nastupoval v momentech, kdy se v závěru utkání bránil těsný náskok. Na mezinárodní úrovni a ve své domovině zanechal obrovský odkaz jako muž, který ustál tlak po svém slavném otci a vlastní nezlomnou vůlí dokázal dosáhnout met, o kterých sní každý finský chlapec.

📊 Statistiky

Níže jsou k dispozici kompletní a podrobně zpracované tabulky mapující dlouhou kariéru Niklase Hagmana v severoamerických i evropských soutěžích a na poli mezinárodních reprezentačních turnajů.

Statistiky v National Hockey League (NHL)

Sezóna Tým Liga Zápasy (ZČ) Góly Asistence Body Trestné minuty Zápasy (Play-off) Góly Asistence Body Trestné minuty
2001/02 Florida Panthers NHL 78 10 18 28 22
2002/03 Florida Panthers NHL 80 8 15 23 20
2003/04 Florida Panthers NHL 75 10 13 23 22
2005/06 Florida Panthers NHL 30 2 4 6 14
2005/06 Dallas Stars NHL 54 6 9 15 16 5 2 1 3 4
2006/07 Dallas Stars NHL 82 17 12 29 34 7 0 1 1 10
2007/08 Dallas Stars NHL 82 27 14 41 51 18 2 1 3 14
2008/09 Toronto Maple Leafs NHL 65 22 20 42 4
2009/10 Toronto Maple Leafs NHL 55 20 13 33 23
2009/10 Calgary Flames NHL 27 5 6 11 2
2010/11 Calgary Flames NHL 71 11 16 27 24
2011/12 Calgary Flames NHL 8 1 3 4 2
2011/12 Anaheim Ducks NHL 63 8 11 19 12
Celkem v NHL 5 týmů NHL 770 147 154 301 246 30 4 3 7 28

Statistiky v Evropských soutěžích (Liiga, KHL)

Sezóna Tým Liga Zápasy (ZČ) Góly Asistence Body Trestné minuty
1997/98 HIFK SM-liiga 8 1 0 1 0
1998/99 HIFK SM-liiga 17 1 1 2 14
1999/00 Kärpät Oulu SM-liiga 41 17 18 35 26
2000/01 Kärpät Oulu SM-liiga 56 28 18 46 32
2004/05 HC Davos NLA (Švýcarsko) 44 17 22 39 20
2012/13 Lokomotiv Jaroslavl KHL 50 12 8 20 27
2013/14 Ässät Pori Liiga 44 21 17 38 36
2014/15 Jokerit Helsinky KHL 46 19 9 28 32
2015/16 Jokerit Helsinky KHL 44 5 9 14 20
2016/17 Kärpät Oulu Liiga 14 2 4 6 2
2016/17 HPK Liiga 17 4 5 9 35

Reprezentační statistiky

Rok Tým Turnaj Zápasy Góly Asistence Body Trestné minuty Umístění
1998 Finsko U20 MSJ 7 4 1 5 0 1. místo (Zlato)
2002 Finsko ZOH 2002 4 1 2 3 0 6. místo
2004 Finsko Světový pohár 5 1 0 1 2 2. místo (Stříbro)
2006 Finsko ZOH 2006 8 0 1 1 2 2. místo (Stříbro)
2010 Finsko ZOH 2010 6 4 2 6 2 3. místo (Bronz)
Celkem Finsko 3x ZOH, 1x SP 23 6 5 11 6 Zlato 0x, Stříbro 2x, Bronz 1x
  • (Výběr nejdůležitějších reprezentačních turnajů – do tabulky nejsou pro přehlednost zahrnuta Mistrovství světa v ledním hokeji.)*

Zdroje