Mízní uzlina
Obsah boxu
Šablona:Infobox - orgán Mízní uzlina (latinsky nodus lymphoideus nebo nodus lymphaticus), často nesprávně označovaná jako lymfatická žláza, je malý, fazolovitý orgán, který je klíčovou součástí lymfatického a imunitního systému. V lidském těle se nachází stovky těchto uzlin, které jsou strategicky rozmístěny podél mízních cév. Jejich hlavní funkcí je filtrace lymfy (mízy) a aktivace specifické imunitní odpovědi proti cizorodým látkám, jako jsou bakterie, viry nebo nádorové buňky.
Mízní uzliny hrají zásadní roli v obranyschopnosti organismu. Při infekci nebo zánětu v určité oblasti těla dochází k jejich zvětšení a často i bolestivosti, což je známkou probíhající imunitní reakce. Tento stav se nazývá lymfadenopatie.
🔬 Anatomie a histologie
Mízní uzlina je obalena vazivovým pouzdrem (capsula), ze kterého vybíhají do nitra orgánu přepážky zvané trámce (trabeculae), které tvoří základní kostru uzliny. Mezi trámci se nachází retikulární vazivo, jehož síť je osídlena buňkami imunitního systému.
Strukturu uzliny lze rozdělit na tři hlavní oblasti:
- Kůra (Cortex): Vnější vrstva pod pouzdrem. Obsahuje primární a sekundární lymfatické folikuly, což jsou sférická uskupení B-lymfocytů. V sekundárních folikulech s tzv. zárodečnými (germinálními) centry dochází k množení a diferenciaci B-lymfocytů po setkání s antigenem.
- Parakortex (Paracortex): Oblast mezi kůrou a dření. Je to převážně T-dependentní zóna, což znamená, že je osídlena především T-lymfocyty a specializovanými antigen prezentujícími buňkami (dendritickými buňkami).
- Dřeň (Medulla): Vnitřní část uzliny. Je tvořena dřeňovými provazci (medullary cords), které obsahují plazmatické buňky (produkující protilátky), makrofágy a B-lymfocyty, a dřeňovými sinusy, což jsou rozšířené mízní cévy, kterými protéká filtrovaná lymfa.
Lymfa vstupuje do uzliny několika přívodnými mízními cévami (vasa afferentia) na konvexní straně a protéká systémem sinusů (subkapsulární, trabekulární, medulární) směrem k hilu, což je místo na konkávní straně uzliny. Zde opouští uzlinu jednou nebo několika málo odvodnými mízními cévami (vasa efferentia). Krevní cévy vstupují a vystupují také v oblasti hilu.
⚙️ Funkce
Mízní uzliny plní tři základní, vzájemně propojené funkce:
💧 Filtrace lymfy
Lymfa, která protéká uzlinou, je mechanicky i biologicky čištěna. Makrofágy a další fagocyty v sinusech pohlcují a odstraňují cizorodé částice, buněčný odpad, bakterie a poškozené buňky. Tímto procesem se zabraňuje šíření patogenů do krevního oběhu a celého těla.
🛡️ Aktivace imunitní odpovědi
Uzlina je místem, kde se setkávají antigeny (cizorodé molekuly) s buňkami imunitního systému. Antigeny jsou do uzliny přinášeny lymfou, buď volně, nebo navázané na antigen prezentující buňky (např. dendritické buňky). V uzlině jsou tyto antigeny prezentovány naivním T- a B-lymfocytům.
- Aktivace T-lymfocytů: V parakortexu dochází k aktivaci T-lymfocytů, které se následně množí a diferencují na pomocné T-lymfocyty (pomáhají aktivovat další buňky) a cytotoxické T-lymfocyty (zabíjejí infikované nebo nádorové buňky).
- Aktivace B-lymfocytů: V kůře (folikulech) dochází za pomoci aktivovaných T-lymfocytů k aktivaci B-lymfocytů. Ty se množí a mění se na plazmatické buňky, které produkují velké množství specifických protilátek, a na paměťové B-buňky, které zajišťují dlouhodobou imunitu.
🧬 Proliferace lymfocytů
Po aktivaci dochází v uzlině k masivnímu množení (proliferaci) specifických lymfocytů, které jsou schopny rozpoznat daný antigen. To vede ke zvětšení uzliny, které je často hmatatelné a je typickým příznakem probíhající infekce. Nově vytvořené efektorové a paměťové buňky pak opouštějí uzlinu a cestují do místa infekce nebo cirkulují v těle.
🌍 Rozmístění v těle
Mízní uzliny se nacházejí po celém těle, buď jednotlivě, nebo ve skupinách. Některé jsou povrchové a hmatatelné, jiné jsou uloženy hluboko v tělních dutinách. Každá skupina uzlin sbírá lymfu z určité anatomické oblasti (drenážní oblast).
Nejvýznamnější skupiny mízních uzlin:
- Krční uzliny (Nodi lymphoidei cervicales): Nacházejí se na krku a sbírají lymfu z oblasti hlavy a krku. Jejich zvětšení je běžné při infekcích dýchacích cest, zánětech zubů nebo angíně.
- Podpažní uzliny (Nodi lymphoidei axillares): Umístěné v podpaží. Drenují horní končetinu, stěnu hrudníku a prs. Jejich vyšetření je klíčové u nádorů prsu.
- Tříselné uzliny (Nodi lymphoidei inguinales): Nacházejí se v tříslech a sbírají lymfu z dolních končetin, vnějších pohlavních orgánů a dolní části břišní stěny.
- Mezihrudní uzliny (Nodi lymphoidei mediastinales): Uloženy v mezihrudí, drenují orgány hrudní dutiny, jako jsou plíce a jícen.
- Břišní a pánevní uzliny (Nodi lymphoidei abdominales et pelvici): Rozsáhlá síť uzlin v břišní dutině a pánvi, které filtrují lymfu z trávicího traktu, jater, slinivky a dalších břišních a pánevních orgánů.
🩺 Klinický význam
Vyšetření mízních uzlin je základní součástí fyzikálního vyšetření. Lékař hodnotí jejich velikost, konzistenci, pohyblivost a bolestivost.
Lymfadenopatie
Lymfadenopatie je termín pro zvětšení mízních uzlin. Může být lokalizovaná (v jedné oblasti) nebo generalizovaná (po celém těle). Příčiny mohou být různé:
- Infekce: Nejčastější příčina, např. streptokoková angína, infekční mononukleóza, tuberkulóza, HIV. Uzliny jsou typicky měkké, pohyblivé a bolestivé.
- Autoimunitní onemocnění: Např. revmatoidní artritida nebo systémový lupus erythematodes.
- Nádorová onemocnění:
* Metastázy: Karcinomy se často šíří lymfatickými cestami a zakládají v uzlinách dceřiná ložiska (metastázy). Uzliny jsou pak typicky tvrdé, nebolestivé a fixované k okolí. * Lymfomy: Primární nádory vycházející přímo z buněk mízní uzliny (např. Hodgkinův lymfom, Non-Hodgkinův lymfom).
Sentinelová uzlina
V onkologii je koncept sentinelové (strážní) uzliny klíčový pro staging (určení stadia) mnoha nádorů. Je to první uzlina, do které odtéká lymfa z oblasti nádoru. Pokud tato uzlina neobsahuje nádorové buňky, je velmi pravděpodobné, že se nádor nerozšířil dál do lymfatického systému. Její biopsie a histologické vyšetření tak může ušetřit pacienta od radikálního odstranění všech uzlin v dané oblasti (lymfadenektomie), které s sebou nese riziko chronického otoku (lymfedém).
Lymfadenitida
Lymfadenitida je zánět mízní uzliny, obvykle způsobený infekcí přímo v uzlině. Projevuje se bolestivým zduřením, zarudnutím a oteplením kůže nad uzlinou.
🤔 Pro laiky
Mízní uzlinu si lze představit jako malou, ale velmi chytrou policejní stanici nebo kontrolní stanoviště na dálnicích našeho těla (těmi dálnicemi jsou mízní cévy). Tekutina zvaná míza, která omývá všechny naše tkáně, sbírá různé "odpadky" – staré buňky, bakterie, viry a další potenciální hrozby.
Když tato míza dorazí do "policejní stanice" (mízní uzliny), je důkladně zkontrolována. Speciální buňky, takoví "policisté" (makrofágy), pohltí a zničí většinu běžných vetřelců. Pokud narazí na něco nebezpečného, co neznají, zalarmují "speciální jednotky" (lymfocyty). Tyto jednotky si "podezřelého" prohlédnou, zapamatují si ho a začnou se rychle množit, aby vytvořily armádu bojovníků připravenou zničit tuto hrozbu kdekoli v těle.
Právě toto rychlé množení "vojáků" způsobí, že se "policejní stanice" (uzlina) zvětší a stane se citlivou na dotek. To je ten pocit "zvětšených uzlin" na krku, když máte angínu. Je to vlastně dobré znamení, že váš imunitní systém aktivně bojuje s infekcí.