Lou Fontinato

Lou Fontinato
Výška	185 cm
Váha	88 kg
Pozice	obránce
Liga	NHL

Lou Fontinato (celým občanským jménem Louis Joseph Fontinato, v hokejovém prostředí známý také pod přezdívkami Leapin' Louie nebo Louie the Leaper) byl kanadský profesionální hokejový obránce, který nastupoval v NHL v padesátých a na počátku šedesátých let dvacátého století, tedy v éře takzvané Original Six. Na nejvyšší profesionální úrovni odehrál 536 zápasů základní části v dresech organizací New York Rangers a Montreal Canadiens.

Z historického hlediska patřil Fontinato k nejtvrdším a nejčastěji trestaným hráčům své generace, jelikož primárně plnil roli takzvaného ochránce hvězd. V ročníku 1955/56 se stal chronologicky prvním hokejistou v historii NHL, který dokázal během jedné základní části nasbírat více než 200 trestných minut. Během své devítileté kariéry v lize ovládl tuto statistickou kategorii celkem třikrát. Jeho aktivní činnost ukončilo v březnu 1963 devastační poranění krční páteře přímo na ledové ploše.

📝 Fyzické parametry a herní styl

V kontextu hokeje padesátých let dvacátého století představoval Lou Fontinato nadprůměrně urostlého jedince. S tělesnou výškou 185 centimetrů a váhou stabilně se pohybující kolem 88 kilogramů disponoval na tehdejší poměry značnou fyzickou převahou nad většinou útočníků v lize.

Jeho populární přezdívka Leapin' Louie (Skákající Louie) byla odvozena od jeho specifického zvyku vyskočit oběma nohama z ledu těsně předtím, než tělem zasáhl protihráče u mantinelu. Tento způsob hry na tělo byl v té době tolerován, ačkoliv dnešní pravidla by jej klasifikovala jako faul (nedovolené napadení). Podle dobových zpráv si přezdívku udržoval i díky svému temperamentnímu chování při komunikaci s rozhodčími – po odpískání nedovoleného zákroku často na ledě nebo na trestné lavici vzteky doslova poskakoval.

Fontinatův herní projev byl přímým produktem éry Original Six. V soutěži působilo striktně pouze šest mužstev, což znamenalo, že každý tým odehrál proti každému ze zbylých pěti soupeřů plných čtrnáct utkání za jednu základní část. Tato extrémní frekvence vzájemných konfrontací generovala vysokou míru osobní řevnivosti. Pro ochranu techničtějších hráčů před agresivní hrou soupeřů začaly kluby využívat specializované hráče, takzvané policajty (v anglické terminologii enforcer), přičemž Fontinato se stal prototypem této role. Fyzická konfrontace se přenášela i mimo led; sám Fontinato v pozdějších rozhovorech potvrdil, že během svého působení v New Yorku u sebe při večerních vycházkách do Manhattanu z bezpečnostních důvodů preventivně nosil nůž proti případným útokům fanoušků soupeřů.

👤 Mládí a juniorská kariéra

Louis Joseph Fontinato se narodil 20. ledna 1932 ve městě Guelph v kanadské provincii Ontario. Od útlého věku se věnoval lednímu hokeji a v rámci lokálního výchovného systému se propracoval až do hlavního juniorského týmu svého rodného města, celku Guelph Biltmore Mad Hatters, který nastupoval v lize OHA (předchůdkyni dnešní OHL).

Jeho formální statistické záznamy začínají v sezóně 1950/51, kdy za Biltmores nastoupil k 45 utkáním, ve kterých zaznamenal 3 góly, 11 asistencí a na svůj mladý věk značných 93 trestných minut. V následujícím ročníku 1951/52 již Fontinato tvořil hlavní defenzivní pilíř týmu. Tento ročník klubu z Guelphu je hokejovými historiky řazen mezi absolutně nejkvalitnější juniorské výběry všech dob. V sestavě tehdy figurovala řada budoucích dlouholetých hvězd a členů Hokejové síně slávy, včetně obránce Harryho Howella a útočníků Andyho Bathgatea, Rona Stewarta či Rona Murphyho.

Fontinato v 48 zápasech základní části sezóny 1951/52 nasbíral 31 bodů za 6 gólů a 25 asistencí. Tým Biltmores soutěži dominoval, ve finále ligy OHA porazil klub St. Catharines Teepees (kde v té době působil další budoucí slavný obránce Pierre Pilote) a zajistil si právo bojovat o Memorial Cup, nejprestižnější kanadskou juniorskou trofej. V celonárodním finále, které se tehdy hrálo formátem Východ proti Západu, klub z Guelphu jednoznačně přehrál celek Regina Pats a Fontinato tak získal svůj první a jediný velký kolektivní šampionát.

💼 Přechod mezi dospělé do WHL

Po dosažení věkového limitu pro juniorské soutěže přešel Fontinato v roce 1952 do profesionálního dospělého hokeje. Jeho cesta do NHL však nevedla přímo. Vedení z New York Rangers, které na něj vlastnilo práva, jej odeslalo získat zkušenosti do nižší profesionální ligy WHL.

Podepsal tak smlouvu s celkem Vancouver Canucks. V ročníku 1952/53 odehrál ve WHL 65 zápasů. Z ofenzivního hlediska vyprodukoval 21 bodů (3 branky a 18 asistencí), nicméně mnohem výrazněji na sebe upozornil tvrdostí. Se 169 trestnými minutami patřil k nejvylučovanějším hráčům soutěže. V play-off přidal dalších 9 zápasů, ale jeho tým vypadl v semifinále proti mužstvu Edmonton Flyers (v jehož brance tehdy stál Glenn Hall).

V sezóně 1953/54 pokračoval ve své kariéře za Vancouver, kde v 63 utkáních získal 18 bodů a odseděl si 147 trestných minut. Svou poslední štaci v nižších soutěžích absolvoval v ročníku 1954/55 v dresu organizace Saskatoon Quakers. V Saskatoonu odehrál 35 zápasů se ziskem 10 bodů a 55 trestných minut, než jej v průběhu rozběhnuté sezóny natrvalo povolal hlavní klub z New Yorku.

⚔️ Kariéra v NHL v dresu New York Rangers

Zápasový debut v NHL si Fontinato odbyl 27. října 1954 v hale Madison Square Garden. New York Rangers v tomto utkání porazili tým Detroit Red Wings poměrem 5:2. Na svůj první gól v elitní lize čekal do 6. března 1955, kdy překonal brankáře Terryho Sawchuka. V premiérové sezóně 1954/55 stihl odehrát celkem 28 utkání.

Historický milník stanovil Fontinato hned ve své první kompletní sezóně v lize (1955/56). Pod trenérským vedením Phila Watsona zasáhl do všech 70 duelů základní části. Jeho agresivní styl a ochota permanentně bránit své spoluhráče pomocí pěstí vyústila k obrovské kumulaci trestů. Na konci ročníku svítilo u jeho jména číslo 202 trestných minut. Stal se tak vůbec prvním hráčem od vzniku ligy v roce 1917, jenž pokořil hranici dvou set minut v jedné sezóně. Tímto výkonem zcela rozdrtil předchozí, dvacet let starý historický rekord soutěže, který do té doby držel obránce Red Horner (167 minut). Fontinato v této sezóně zvítězil v ligové tabulce trestů s luxusním náskokem více než čtyřiceti minut před druhým Tedem Lindsayem z Detroitu. Souběžně vytvořil své ofenzivní kariérní maximum se ziskem 18 bodů a podílel se na postupu týmu do vyřazovacích bojů.

Z taktického hlediska trenéři Rangers často Fontinata stavěli do jedné obranné dvojice společně s Harrym Howellem. Fontinatova hrozba fyzické odplaty vytvářela bezpečný prostor pro Howellův techničtější a ofenzivnější projev, čímž vznikl jeden z nejstabilnějších defenzivních párů druhé poloviny padesátých let.

Během ročníku 1957/58 potvrdil svou dominanci v silových aspektech hry, když s celkovým počtem 152 trestných minut podruhé ve své kariéře ovládl statistiku nejužitečnějších, potažmo nejtrestanějších hráčů NHL.

Konfrontace s Gordiem Howem

Do kronik severoamerického hokeje se Fontinato zapsal incidentem z 1. února 1959. V domácím prostředí Madison Square Garden probíhal vyhrocený zápas mezi New York Rangers a Detroit Red Wings. New York vedl nad svým rivalem 4:1. Během celého utkání provokoval detroitské hvězdy nováček domácích Eddie Shack. Hlavní útočník hostů, hvězdný Gordie Howe, nakonec na Shacka zaútočil pěstmi a navodil mu tržnou ránu. Lou Fontinato, plnící povinnost týmového ochránce, se neprodleně rozjel přímo na Howea.

Přestože Fontinato zahájil souboj prvním úderem, Howe měl v bitce drtivou převahu. Detroitský křídelník, který byl při stejné výšce o téměř deset kilogramů těžší, zachytil Fontinatovu pravou ruku, znehybnil jej a sérií přesných, tvrdých úderů zasáhl tvář newyorského obránce. Následky pro Fontinata byly devastující – odnesl si zlomený nos s těžkou vnitřní deviací přepážky, vykloubenou čelist a musel být okamžitě převezen k hospitalizaci na lůžkové oddělení lokální nemocnice. Fotografie jeho zdemolované tváře se následně stala ikonickým obrazem tvrdosti tehdejšího hokeje.

Mnoho hokejových mýtů po letech tvrdilo, že prohra v této bitce Fontinata psychicky zlomila a zničila jeho kariéru. Oficiální statistiky však tento mýtus jasně vyvracejí. Fontinato na svém tvrdém herním stylu nic nezměnil. Právě ve zmíněné sezóně 1958/59 si připsal 149 trestných minut, o rok později v ročníku 1959/60 zaznamenal 137 minut a nadále působil jako klíčový čistič prostoru před brankovištěm Rangers.

🔵 Přestup do Montrealu a konec kariéry

V létě roku 1961 zrealizovaly kluby z New Yorku a Montrealu jeden z největších blokových transferů (takzvaný "straight up" trade) v dějinách Original Six. Vedení Montreal Canadiens odeslalo svého dlouholetého klíčového beka, šestinásobného držitele James Norris Memorial Trophy Douga Harveyho, do New York Rangers výměnou právě za Lou Fontinata.

Tato transakce obsahovala vedle sportovních pohnutek silné politicko-manažerské pozadí. Doug Harvey se v oné době velmi aktivně angažoval ve formování první odborové organizace zastupující práva hráčů (NHLPA). Generální manažer Canadiens Frank J. Selke vnímal snahy o odborovou organizovanost jako existenční hrozbu pro autoritu klubového vedení, a proto se rozhodl Harveyho za tuto činnost potrestat jeho odsunutím do New Yorku. Fontinatův příchod měl Montrealu poskytnout deficitní fyzickou ochranu pro jejich hlavní ofenzivní hvězdy, jimiž byli Jean Béliveau, Henri Richard nebo Bernie Geoffrion.

Ve své úvodní sezóně za Montreal (1961/62) Fontinato bezezbytku naplnil očekávání. V pouhých 54 zápasech nashromáždil 167 trestných minut. Díky tomuto výkonu se stal již potřetí, a naposledy, absolutním lídrem NHL v počtu získaných minut na trestné lavici. Mužstvo pod taktickým vedením legendárního kouče Toe Blakea zakončilo základní část na prvním místě ligové tabulky se ziskem 98 bodů, ačkoliv v následném play-off ztroskotalo.

Fontinatova hráčská kariéra se uzavřela náhlým a tragickým úrazem dne 9. března 1963. Zápas se odehrával na domovském kluzišti Montreal Forum a soupeřem byl shodou okolností jeho bývalý klub New York Rangers. Fontinato se pokusil tělem srazit unikajícího levého křídelníka Rangers Vica Hadfielda. Místo toho, aby zasáhl protihráče, však v plné rychlosti ztratil rovnováhu, minul cíl a narazil hlavou napřímo do dřevěného hrazení mantinelu. Následkem ohromné komprese obratlů utrpěl drtivou frakturu krční páteře. Dlouhé minuty zůstal bezvládně ležet na hrací ploše a lékařský personál musel být velice opatrný při jeho transportu na nosítkách do úrazového centra Montrealské všeobecné nemocnice. Diagnóza zněla rozdrcený cervikální obratel provázený dočasným ochrnutím organismu. Lékařský tým jej neprodleně stabilizoval a během následujících týdnů podstoupil Fontinato řadu operačních spinálních zákroků. Plná hybnost končetin se mu nakonec vrátila a on byl schopen samostatné chůze, avšak konzilium specialistů vydalo absolutní zákaz jakéhokoliv dalšího působení v kontaktních sportech. Tím byla kariéra jedenatřicetiletého obránce definitivně ukončena. Uvolněné místo v sestavě montréalské obrany po něm trvale převzal mladý Jacques Laperrière.

🌟 Odkaz a závěr života

Po neplánovaném a nuceném konci své profesionální sportovní dráhy opustil Lou Fontinato prostředí vrcholového sportu a natrvalo se usídlil ve svém rodném městě Guelph v provincii Ontario. Rozhodl se věnovat výhradně zemědělství. Více než pět desítek let vlastnil a aktivně řídil farmu zaměřenou primárně na chov a produkci masného skotu.

S hokejem se následně protnul už jen zcela výjimečně. V sezóně 1968/69 se postavil na střídačku v pozici hlavního trenéra mužstva Guelph Imperials, které působilo v lokální soutěži WOJAHL. Tým dovedl ke statistické bilanci 23 vítězství, 32 porážek a 1 remíza.

Lou Fontinato zemřel na geriatrické komplikace přirozenou smrtí ve spánku dne 3. července 2016 v prostorách ošetřovatelského ústavu ve svém domovském Guelphu. Dožil se úctyhodného věku 84 let. Shodou historických kalendářních okolností nastalo jeho úmrtí pouhé tři týdny a dva dny poté, co v červnu 2016 zemřel Gordie Howe, jeho nejrespektovanější soupeř a celoživotní sok z ledových ploch padesátých let. Odbornou novinářskou veřejností je osobnost Lou Fontinata dodnes reflektována jako zhmotnění čistého defenzivního "čističe", který položil základy pro evoluci fyzické konfrontace jako standardní týmové taktiky v profesionálním kanadsko-americkém hokeji.

📈 Kompletní hokejové statistiky

Ontario Hockey Association (OHA)

Níže je uveden kompletní přehled sezón odehraných v kanadské juniorské lize OHA. Data o počtu trestných minut za sezónu 1951/52 evidují archivní databáze nulovou hodnotou, přičemž plnohodnotné ofenzivní matriky z tehdejšího play-off nebyly oficiálními statistikami centrálně uchovány.

Sezóna	Tým	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1950/51	Guelph Biltmore Mad Hatters	45	3	11	14	93
1951/52	Guelph Biltmore Mad Hatters	48	6	25	31	0

Western Hockey League (WHL)

Kompletní přehled působení v nižší profesionální lize WHL.

Sezóna	Tým	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1952/53	Vancouver Canucks	65	3	18	21	169
1953/54	Vancouver Canucks	63	4	14	18	147
1954/55	Saskatoon Quakers	35	4	6	10	55

National Hockey League (NHL) - Základní část

Kompletní přehled každé jednotlivé sezóny odehrané v základní části nejvyšší kanadsko-americké soutěže bez jakýchkoliv vynechání.

Sezóna	Tým	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1954/55	New York Rangers	28	2	2	4	60
1955/56	New York Rangers	70	3	15	18	202
1956/57	New York Rangers	70	3	12	15	139
1957/58	New York Rangers	70	3	8	11	152
1958/59	New York Rangers	64	7	6	13	149
1959/60	New York Rangers	64	2	11	13	137
1960/61	New York Rangers	53	2	3	5	100
1961/62	Montreal Canadiens	54	2	13	15	167
1962/63	Montreal Canadiens	63	2	8	10	141
Celkem v NHL	-	536	26	78	104	1 247

National Hockey League (NHL) - Play-off

Kompletní přehled startů ve vyřazovacích bojích o Stanleyův pohár. V ostatních sezónách se tým s Fontinatovou účastí do play-off neprobojoval.

Sezóna	Tým	Zápasy	Asistence	Body	Trestné minuty
1955/56	New York Rangers	4	0	0	6
1956/57	New York Rangers	5	0	0	7
1957/58	New York Rangers	6	1	1	6
1961/62	Montreal Canadiens	6	1	1	23
Celkem v play-off	-	21	2	2	42

Zdroje