Kníže

Rozbalit box

Obsah boxu

Kníže (ženská podoba kněžna) je vysoký šlechtický titul, který v hierarchii stojí obvykle nad hrabětem a pod vévodou nebo přímo panovníkem. Význam a postavení knížete se v průběhu historie a v různých geografických oblastech výrazně lišily. Původně se jednalo o titul nezávislého vládce kmenového svazu či raného státu (knížectví), později se transformoval v jeden z nejvyšších titulů vysoké šlechty v rámci větších monarchií, jako byla Svatá říše římská nebo Ruské impérium.

Titul je odvozen od staroslovanského slova kъnędzь, které má společný germánský kořen se slovem král (germánsky *kuningaz*). Latinskými ekvivalenty jsou princeps (první, přední) nebo dux (vůdce, vojevůdce).

📜 Historický vývoj

Vývoj titulu lze rozdělit do několika klíčových fází, které odrážejí politické změny v Evropě.

👑 Raný středověk: Kmenový vládce

V raném středověku, zejména ve slovanském prostředí, byl kníže nejvyšším vládcem a vůdcem kmene nebo kmenového svazu. Jeho moc byla často odvozena od vojenských úspěchů a souhlasu starších rodu. V této podobě známe první historicky doložené vládce na území Čech a Moravy, jako byli Přemyslovci (např. Bořivoj I., Spytihněv I., svatý Václav) nebo Mojmírovci na Velké Moravě. Tito knížata byli suverénními panovníky svých útvarů, tzv. knížectví. Jejich postavení bylo podobné postavení králů v jiných částech Evropy, ačkoliv formální královský titul získali čeští panovníci až později.

Podobný vývoj probíhal i v dalších slovanských oblastech:

**Polsko:** První Piastovci (např. Měšek I.) vládli jako knížata (polsky książę).
**Kyjevská Rus:** Vládci jako Rurikovci (např. Vladimír I. Veliký) nosili titul knížete (staroslověnsky кънѧзь, kňaz).

🏛️ Vrcholný středověk: Říšská knížata

Ve Svaté říši římské prošel titul zásadní proměnou. Zatímco původní kmenová vévodství ztrácela na významu, císaři začali udělovat knížecí titul (německy Fürst) nejvýznamnějším šlechticům, kteří byli přímými vazaly císaře. Tito tzv. říšská knížata (Reichsfürsten) tvořili elitu říše.

Říšská knížata měla významná privilegia:

**Bezprostřední podřízenost císaři:** Nebyli podřízeni žádnému jinému lennímu pánovi.
**Právo zasedat v Říšském sněmu:** Měli zde vlastní lavici a hlas, čímž se podíleli na řízení říše.
**Významná suverenita na svém území:** Mohli razit vlastní mince, vybírat daně, vykonávat nejvyšší soudní moc a vést vlastní zahraniční politiku (pokud nebyla v rozporu se zájmy říše).

Titul říšského knížete mohl být jak světský, tak duchovní (např. kníže-biskup, kníže-opat). V Českém království byl tento titul udělován nejvýznamnějším rodům, jako byli Rožmberkové (od roku 1620), Lichtenštejnové, Schwarzenbergové, Lobkowiczové nebo Dietrichsteinové.

🏰 Novověk: Titul vysoké šlechty

Po rozpadu Svaté říše římské v roce 1806 a s postupnou centralizací moci v rukou panovníků se titul knížete stal především prestižním vyznamenáním pro nejvyšší aristokracii. Ačkoliv některá malá německá knížectví si udržela faktickou suverenitu až do sjednocení Německa v roce 1871 (např. Lichtenštejnsko, které je suverénní dodnes), ve většině zemí, jako bylo Rakouské císařství a později Rakousko-Uhersko, šlo již o čistě čestný titul spojený s vlastnictvím velkých pozemků (tzv. fideikomis).

V Rusku se titul kňaz stal běžným titulem pro mnoho starobylých šlechtických rodů (např. Golicynové, Dolgorukovové). Zvláštním titulem byl velkokníže (velikij kňaz), který příslušel pouze členům carské rodiny Romanovců.

V Československu byly všechny šlechtické tituly, včetně knížecího, zrušeny zákonem č. 61/1918 Sb. ze dne 10. prosince 1918.

🌍 Geografické rozdíly a ekvivalenty

Význam titulu se liší podle země a jazyka, což může vést k nejasnostem při překladu.

Fürst (Německo, Rakousko): Označuje hlavu knížecího rodu, který vládl nebo patřil k nejvyšší šlechtě (Hochadel). Ostatní členové rodu jsou obvykle oslovováni jako princ/princezna (Prinz/Prinzessin). Příkladem je kníže z Lichtenštejna.
Kňaz (Rusko): Původně vládce, později titul mnoha šlechtických rodů. Nelze jej zaměňovat s titulem princ (принц), který se v Rusku používal pro cizí prince nebo jako uměle vytvořený titul.
Prince a Duke (Velká Británie): V angličtině je situace složitější.

   *   Prince obvykle označuje syna nebo vnuka panovníka (např. Princ z Walesu). Může také označovat vládce suverénního knížectví (např. kníže monacký – Prince of Monaco).
   *   Duke (vévoda) je nejvyšší titul britské šlechty (peerage).
   *   Německý Fürst se do angličtiny nejčastěji překládá jako Prince.

Prince (Francie): Titul pro členy královské rodiny nebo pro několik málo nejvyšších šlechtických rodů, jejichž postavení bylo téměř rovné královské rodině.

🗣️ Titulatura a oslovení

Držitelé knížecího titulu byli tradičně oslovováni Jeho Jasnost (německy Seine Durchlaucht, anglicky His Serene Highness). Toto oslovení je odlišovalo od:

Členů královských rodin, kteří byli oslovováni Jeho Královská Výsost (His Royal Highness).
Vévodů, kteří byli v některých zemích oslovováni Jeho Výsost (His Highness).

Manželka knížete je kněžna. Pokud žena vládla knížectví sama (což bylo vzácné), byla titulována jako vládnoucí kněžna.

✨ Pro laiky

Představte si šlechtu jako pyramidu. Na samém vrcholu je král nebo císař. Hned pod ním jsou ti nejmocnější a nejbohatší šlechtici. A právě mezi ně patřil kníže.

**V dávných dobách (raný středověk):** Kníže byl v podstatě králem malého území. Vedl svůj lid do bitev, soudil spory a vládl samostatně. Svatý Václav byl přesně takovým knížetem.
**V pozdějších dobách (pozdní středověk a novověk):** Když vznikla velká království a říše, titul knížete se změnil. Už to nebyl nezávislý vládce, ale nejvyšší šlechtic ve službách krále nebo císaře. Byl to něco jako "super-hrabě" nebo "generální ředitel" obrovského panství. Měl obrovský majetek, vlastní zámky, lesy a často i malou armádu, ale musel poslouchat svého panovníka.

V pohádkách se často mluví o princích a princeznách. Kníže je v podstatě reálná, historická verze takové velmi mocné a bohaté postavy, která stála jen krůček pod samotným trůnem.

Šablona:Aktualizováno