Josef Zíma

Josef Zíma
Celé jméno	Josef Zíma
Datum narození	11. května 1932
Místo narození	Praha, Československo
Datum úmrtí	6. března 2025
Místo úmrtí	Praha, Česko
Státní příslušnost
Manželka	Eva Klepáčová (1958–2012)
Povolání	herec, zpěvák, dabér, moderátor
Aktivní od	1948
Aktivní do	2024
Ocenění	Medaile Za zásluhy I. stupně, Cena Thálie, Cena Františka Filipovského

Josef Zíma (11. května 1932 Praha – 6. března 2025 Praha) byl český divadelní, filmový a televizní herec, zpěvák populární a dechové hudby, dabér a vyhledávaný rozhlasový a televizní moderátor. Během své umělecké kariéry, která trvala více než sedm desetiletí, se stal jednou z nejvýraznějších tváří československého zábavního průmyslu. Do širšího povědomí veřejnosti se poprvé zapsal na konci padesátých let 20. století rolí prince Radovana v klasické filmové pohádce Princezna se zlatou hvězdou (1959).

Z hlediska hudebního vývoje prošel rozsáhlou žánrovou transformací. V padesátých a šedesátých letech 20. století patřil k předním interpretům tehdejší československé pop music a podílel se na formování rokenrolu a swingu na domácí scéně, přičemž jako první interpret nazpíval autorskou píseň Jiřího Suchého. Od konce sedmdesátých let se začal úzce specializovat na žánr tradiční lidové a dechové hudby, v níž dosáhl mimořádného komerčního ohlasu. Díky masivní popularitě, kterou mu zajistilo dlouholeté moderování a účinkování v televizním pořadu Sejdeme se na Vlachovce, získal ve veřejném prostoru ustálené označení jako nekorunovaný král české dechovky. Za svůj umělecký přínos byl v roce 2019 vyznamenán státním vyznamenáním Medailí Za zásluhy I. stupně.

👤 Mládí, rodinné zázemí a akademická studia (1932–1953)

Josef Zíma se narodil 11. května 1932 v Praze, konkrétně v městské části Michle. Pocházel z akademicky a medicínsky orientovaného rodinného prostředí. Jeho otec působil jako logoped a do historie československého zdravotnictví se zapsal jako jeden z úplně prvních zakladatelů a průkopníků tohoto vědního oboru na území státu. Medicínský směr následovaly i obě Zímovy sestry; sestra Bohdana se stala vystudovanou logopedkou a obor posléze rovněž akademicky vyučovala, zatímco druhá sestra Jana pracovala na pozici sekretářky ve zdravotnickém zařízení.

Základní vzdělání a následná středoškolská studia absolvoval Zíma na gymnáziu v domovské Praze-Michli. Již během středoškolských let projevoval hudební a dramatické nadání. V letech 1948 až 1951 působil jako kmenový člen v Lidovém souboru konzervatoře a od roku 1950 začal sólově vystupovat s tehdejším Orchestrem Jaroslava Ježka. Po úspěšném složení maturitní zkoušky stál před rozhodnutím volby mezi hudebním a dramatickým oborem. Nakonec byl přijat ke studiu herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU) v Praze. Aby však nezanedbal svůj vokální rozvoj, souběžně se studiem herectví navštěvoval soukromé hodiny klasického zpěvu u profesora Karenina. Studium na DAMU řádně a úspěšně absolvoval v roce 1953.

🎭 Počátky divadelní kariéry a éra u Jana Wericha (1953–1962)

Bezprostředně po ukončení vysokoškolského studia získal Zíma své vůbec první stálé herecké angažmá na oblastní scéně ve středočeském městě Benešov u Prahy. V tomto působišti setrval dvě sezóny v letech 1953 až 1955, během nichž získal primární jevištní rutinu. V roce 1955 nastoupil k výkonu tehdy povinné vojenské prezenční služby, kterou absolvoval u Armádního uměleckého souboru (AUS). Služba v tomto specializovaném vojenském tělese mu umožnila nepřerušit kontakt s uměleckou praxí a dále rozvíjet své pěvecké a herecké dispozice.

Zásadní zlom v jeho divadelní kariéře nastal bezprostředně po návratu do civilního života v roce 1957. Na základě úspěšného předvedení svých schopností obdržel lukrativní nabídku angažmá přímo od Jana Wericha, který v té době vedl Divadlo satiry (v roce 1958 formálně přejmenované na Divadlo ABC, sídlící v Paláci U Nováků v Praze). V tomto legendárním divadelním souboru působil Zíma pět let (1957–1962). Pod Werichovým vedením se etabloval jako komplexní interpret schopný plynulých přechodů mezi činohrou a hudebně-zábavným divadlem. Právě Werichova škola zanechala na Zímově projevu hlubokou stopu, vyznačující se precizní dikcí a citem pro timing.

🏛️ Tři dekády v Městských divadlech pražských (1962–1992)

V roce 1962 došlo v rámci reorganizace pražské divadelní sítě k začlenění Divadla ABC pod křídla instituce Městská divadla pražská. V důsledku tohoto procesu přešel Josef Zíma do stálého angažmá v Komorním divadle, které patřilo pod tutéž organizaci. V tomto angažmá setrval plných třicet let, od roku 1962 až do odchodu do penze v roce 1992.

Během tří dekád v Městských divadlech pražských odehrál desítky činoherních i hudebních rolí. Režiséři ho využívali především v inscenacích vyžadujících zpívajícího herce. Jeho stabilní a kultivovaný tenorový hlasový obor z něj činil ideálního představitele pro klasický i moderní repertoár. Souběžně s kmenovým angažmá hostoval i na dalších scénách zaměřených na hudební produkci. Pravidelně vystupoval v Hudebním divadle v Karlíně, hostoval v Divadle Na Fidlovačce a rovněž na scéně Komorního divadla v Plzni.

🎬 Filmový průlom a ikonický princ Radovan (1957–1959)

Do kinematografie vstoupil Zíma v roce 1957 drobnější rolí studenta ve filmu Štěňata. Absolutní zlom v jeho mediální popularitě však přinesl rok 1959. Renomovaný režisér Martin Frič jej obsadil do hlavní mužské role prince Radovana v klasické a dodnes reprízované pohádce Princezna se zlatou hvězdou.

Produkce tohoto filmu byla z osobního i profesního hlediska Josefa Zímy obklopena specifickými okolnostmi. Hlavní ženskou roli princezny Lady měla původně ztvárnit Zímova manželka, herečka Eva Klepáčová (v té době již celonárodně proslavená rolí Káči z filmu Hrátky s čertem). Těsně před začátkem natáčení však bylo potvrzeno její těhotenství. Jako náhrada byla vybrána herečka Miriam Hynková, která však onemocněla, a tak role nakonec připadla tehdejší manekýnce a studentce zdravotní školy Marii Kyselkové (jež v době natáčení rovněž zjistila své těhotenství).

Zímův pěvecký a herecký výkon v roli prince Radovana (včetně legendární písně "Prstýnek něžný dala mi") byl ovlivněn silným vyčerpáním. Během kritických natáčecích dnů, kdy byly točeny stěžejní scény v ateliérech, probíhal u jeho manželky Evy porod dcery Zuzany. Zíma probděl v očekávání celou noc a ráno nastoupil na natáčení s hlubokým hlasovým propadem a viditelným vyčerpáním, což si vyžádalo náročné maskérské úpravy. Film přesto zaznamenal obrovský divácký úspěch a etabloval Zímu do pozice tehdejšího sexsymbolu československého filmu.

🚗 Tragická autonehoda a politický nátlak (1959)

Zatímco rok 1959 mu přinesl největší kariérní slávu, stal se zároveň dějištěm nejhlubší životní tragédie. Na podzim roku 1959 se vracel ze společného představení ve Strakonicích. Zíma řídil osobní automobil, přičemž ve vozidle s ním cestovali režisér Jiří Jungwirth, zpěvačka a šansoniérka Judita Čeřovská a zpěvačka Alena Pánková. V důsledku kritického vyčerpání z natáčení, divadelních zkoušek a péče o novorozenou dceru Zíma za volantem usnul (mikrospánek) a havaroval nárazem do stromu.

Následky nehody byly fatální. Režisér Jiří Jungwirth utrpěl těžká zranění, kterým o několik dní později v nemocnici podlehl. Judita Čeřovská utrpěla devastační zranění pánve a přišla o ledvinu, přičemž lékaři pochybovali, zda bude ještě někdy chodit. Zraněna byla i Alena Pánková. Sám Zíma utrpěl středně těžká poranění.

Soudní tribunál mu následně vyměřil podmíněný trest odnětí svobody v délce tří let. Zíma navíc musel hradit obrovské finanční odškodnění všem poškozeným i nemocnici, navíc dostal zákaz řízení a musel nastoupit na nucenou tříměsíční brigádu. Psychický tlak ze strany společnosti byl obrovský. Tehdejší Státní bezpečnost (StB) se pokusila jeho zranitelné situace zneužít a nabídla mu výmaz trestu výměnou za podpis spolupráce a donášení na své divadelní kolegy (zejména na Jana Wericha). Zíma nabídku rezolutně a okamžitě odmítl. Právní a byrokratickou ochranu před dalšími represemi ze strany státního aparátu mu následně zajistil Jan Werich za pomoci kontaktů u vojenské prokuratury.

🎤 Kariéra v pop music a první rokenrol (1958–1970)

Paralelně s divadelní a filmovou prací budoval Zíma masivní kariéru v hudebním průmyslu. Byl jedním z prvních interpretů, kteří do československého prostředí přinášeli prvky moderní západní populární hudby. Zásadním milníkem byl rok 1958, kdy nahrál a vydal na gramofonové desce skladbu "Blues pro tebe". Jednalo se o historicky první autorskou píseň s textem Jiřího Suchého, která oficiálně vyšla na fyzickém nosiči.

Jeho baryton-tenorový hlas, i když nedisponoval masivní silou či operním rozsahem, se vyznačoval výbornou barvou, kultivovaností a schopností přesného emočního sdělení (tzv. crooning). V průběhu šedesátých let patřil k nejstahovanějším a nejposlouchanějším zpěvákům v zemi. Nazpíval obrovské množství hitů, mezi něž patří skladby "Gina", "Milenci v texaskách", "Zelené pláně", "Bílá vrána" (česká verze japonského hitu Sukiyaki) nebo "Proč se ptáš".

Pravidelně natáčel s tehdy dominantním Orchestrem Karla Vlacha. V nově vzniklé anketě popularity Zlatý slavík se dlouhodobě držel na předních pozicích, přičemž svého absolutního vrcholu dosáhl v roce 1964, kdy obsadil celkové třetí místo (za Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou). Spolupracoval s předními zpěvačkami té doby, jakými byly Pavlína Filipovská či Jana Petrů.

🎺 Nekorunovaný král české dechovky (1970–2020)

S nástupem normalizace a masivním průnikem bigbítu a rockové hudby do mainstreamu začal Zíma na počátku sedmdesátých let hledat nové žánrové uplatnění. Jeho hudební projev, formovaný swingem a popem padesátých let, našel dokonalé a masivně komerčně úspěšné využití v interpretaci takzvané české lidovky a dechové hudby.

Největší zlom znamenalo jeho zapojení do cyklického televizního hudebně-zábavného pořadu Sejdeme se na Vlachovce. Zíma tento pořad, natáčený v autentickém prostředí stejnojmenné pražské restaurace, nejen moderoval, ale především v něm pravidelně vystupoval jako hlavní zpěvák. Pořad zasahoval v době omezené televizní nabídky milionové cílové skupiny a Zíma se stal absolutním symbolem tohoto hudebního proudu. Získal pevné označení "nekorunovaný král české dechovky", které mu vydrželo až do konce života. V osmdesátých a devadesátých letech vydával pravidelně dlouhohrající desky zaměřené výhradně na tento žánr, přičemž jeho prodeje dosahovaly na tehdejší trh obrovských čísel (získal tři Zlaté desky a jednu Platinovou desku za prodej fyzických nosičů).

🎙️ Rozhlasová práce a mistrovství v dabingu

Vokální předpoklady a kultivovaný projev využíval Josef Zíma rovněž v rozhlase a v dabingových studiích. Pro regionální vysílání Českého rozhlasu (zejména na stanicích v Brně a Praze) dlouhá léta připravoval a autorsky moderoval oblíbené hudební formáty, jako byl například pořad "U muziky".

Do dějin československého dabingu se zapsal v roce 1964. Společně se svou manželkou Evou Klepáčovou byli obsazeni do hlavních rolí v české jazykové verzi slavné sovětské pohádky Mrazík. Zatímco Klepáčová namluvila postavu Nastěnky, Zíma propůjčil svůj hlas postavě arogantního, a posléze napraveného Ivánka. Tento dabingový výkon dosáhl v průběhu desetiletí kultovního statusu. Profesionální úroveň jeho dlouholeté dabingové práce byla formálně oceněna v roce 2008, kdy mu byla udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.

🏥 Osobní život, závěr života a úmrtí (2020–2025)

Osobní život Josefa Zímy byl pevně a dlouhodobě spojen s jedinou ženou. S herečkou Evou Klepáčovou se oženil v roce 1958 a jejich manželství trvalo 54 let, až do jejího úmrtí v roce 2012. Z manželství vzešla jediná dcera Zuzana, která rodinu následně rozšířila o vnoučata a pravnoučata. Navzdory pokročilému věku a ztrátě životní partnerky zůstával Zíma mimořádně aktivní. Ještě ve svých téměř devadesáti letech příležitostně koncertoval, účastnil se televizních talkshow a udržoval čilou komunikaci prostřednictvím moderních technologií.

V posledních letech života se však začaly projevovat vážné zdravotní komplikace, především v oblasti cévního systému. V důsledku těžké ischemie dolních končetin a následných komplikací museli lékaři na přelomu let 2023 a 2024 přistoupit k amputaci nohy. Zíma tento radikální zásah dokázal psychicky překonat a dokonce plánoval návrat před publikum na invalidním vozíku, k čemuž ho motivovala neutuchající oddanost hudbě.

Ve čtvrtek 6. března 2025 Josef Zíma po dlouhé a vyčerpávající nemoci zemřel v pražské nemocnici. O jeho úmrtí ve věku úctyhodných 92 let informoval jako první prostřednictvím sociálních sítí jeho dlouholetý rodinný přítel a hudební kolega, zpěvák Pavel Skalický.

🏆 Přehled státních a uměleckých ocenění

Dlouholetý umělecký a kulturní přínos Josefa Zímy byl průřezově oceněn celou řadou prestižních státních i profesních institucí:

Senior Prix (1999) – Ocenění udělené nadací Život umělce za dlouholetou uměleckou činnost.
Cena Františka Filipovského (2008) – Prestižní dabingové ocenění za celoživotní mistrovství a přínos oboru.
Cena Thálie (2014) – Prestižní divadelní ocenění udělené Hereckou asociací za celoživotní mistrovství v kategorii opereta-muzikál.
Medaile Za zásluhy I. stupně (2019) – Nejvyšší státní vyznamenání předané prezidentem republiky Milošem Zemanem za zásluhy o stát v oblasti umění.
Mistr zábavního umění (2023) – Ocenění uměleckého sdružení Artes za celoživotní mistrovství.

📈 Kompletní diskografie (výběr nejvýznamnějších alb a EP)

Josef Zíma během svého života nazpíval přes 200 hudebních skladeb, které vyšly na desítkách různých nosičů. Níže je uveden chronologický výběr jeho nejvýznamnějších profilových nosičů.

Rok	Název nosiče	Formát	Vydavatel	Žánrové zaměření
1958	Blues pro tebe	SP deska	Supraphon	Pop / Swing
1960	O to se nestarej	SP deska	Supraphon	Pop
1992	Škoda lásky	CD / LP	Supraphon	Dechová hudba
1993	Kdyby ty muziky	CD	Edit	Lidová hudba
1994	Pod starou lucernou	CD	Multisonic	Lidová hudba
1995	Poncar - Vejvoda	CD	Edit	Dechová hudba
1995	Písničky z hospod Staré Prahy I.	CD	Multisonic	Staropražské písně
1996	Rozvíjej se, poupátko	CD	Multisonic	Lidová hudba
2008	Zlaté hity dechovky	CD	Supraphon	Kompilace / Dechovka
2013	Zlaté hity	CD	Supraphon	Kompilace (Pop i dechovka)

🎬 Kompletní filmografie a televizní tvorba

Následující tabulka obsahuje kompletní chronologický soupis klíčových hraných filmů a televizních projektů, ve kterých Josef Zíma účinkoval (vyjma standardních hudebních estrád a záznamů koncertů).

Rok	Název díla	Typ díla	Ztvárněná role	Režie
1957	Štěňata	Celovečerní film	student v internátu	Ivo Novák
1959	Princezna se zlatou hvězdou	Celovečerní pohádka	princ Radovan	Martin Frič
1967	Ta naše písnička česká	Celovečerní hudební film	zpěvák	Zdeněk Podskalský
1968	Klapzubova jedenáctka	Televizní seriál	zpěvák	Eduard Hofman
1970	Pěnička a Paraplíčko	Celovečerní film	zpěvák v šantánu	Jiří Sequens
1971	Lásky Emanuela Přibyla	Televizní film	zpěvák	Antonín Moskalyk
1973	Sešli se na Vlachovce	Televizní film	sám sebe / zpěvák	Zdeněk Podskalský
1975	Poklad pod Černou hláskou	Televizní film	vypravěč / zpěvák	Vlasta Janečková
1977	To je ta muzika	Televizní film	zpěvák	Zdeněk Podskalský
1986	Plaváček	Televizní pohádka	zpěvák	Jiřina Pokorná-Makoszová
2009	Pamětnice	Celovečerní film	bývalý spolužák	Vít Olmer
2014	Stopy života: Ašský chlapec	Televizní seriál	pacient v sanatoriu	Tomáš Magnusek

Zdroje