Jiří Markovič

Jiří Markovič
Celé jméno	plk. JUDr. Jiří Markovič
Datum narození	16. listopadu 1942
Místo narození	Boleradice
Datum úmrtí	20. října 2022
Místo úmrtí	Praha
Státní příslušnost
Povolání	kriminalista, vyšetřovatel, spisovatel
Aktivní od	1964
Aktivní do	1999

Jiří Markovič byl jedním z nejvýraznějších, nejrespektovanějších a nejznámějších českých kriminalistů a vyšetřovatelů. Během své více než pětatřicetileté kariéry u policie se vypracoval až na pozici šéfa pražského prvního oddělení, lidově nazývaného mordparta. Pod jeho vedením dosahovalo toto oddělení stoprocentní objasněnosti případů vražd.

Do historie kriminalistiky se zapsal především svým unikátním psychologickým přístupem k pachatelům nejzávažnějších násilných trestných činů, zejména k sériovým vrahům a sexuálním deviantům. K jeho nejznámějším případům patřilo dopadení a vyšetřování sériových vrahů Ladislava Hojera a Jiřího Straky, či objasnění takzvaných orlických vražd. Po odchodu do výslužby se stal úspěšným autorem literatury faktu a jeho vyšetřovací metody se staly předlohou pro oceňovaná audiovizuální díla.

👤 Životopis a raná léta

Jiří Markovič se narodil 16. listopadu 1942 v jihomoravské obci Boleradice v okrese Břeclav. Pocházel z početné rodiny, vyrůstal se třemi bratry a jednou mladší sestrou. Přestože byl jeho pozdější profesní život takřka výhradně spjat s hlavním městem Prahou, své dětství a dospívání prožil na Moravě.

Z Boleradic se rodina později přestěhovala do Jeseníků, což formovalo Markovičův celoživotní vřelý vztah k přírodě. Jak sám ve svých pozdějších vzpomínkách uváděl, pohyb v horách a lesích mu pomáhal utřídit si myšlenky a poskytoval mu únik od náročné psychologické práce. V mládí zpočátku neuvažoval o kariéře v Sboru národní bezpečnosti, avšak postupně ho začala přitahovat myšlenka policejní práce a spravedlnosti.

🎓 Studium a odborné formování

Během své aktivní služby u kriminální policie si Jiří Markovič neustále doplňoval vzdělání, neboť si uvědomoval, že pro pochopení těch nejtěžších zločinců pouhá policejní intuice nestačí. Rozhodl se proto pro externí vysokoškolské studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Při svém studiu se hluboce zaměřil na psychologii pachatelů, což vyvrcholilo jeho diplomovou prací s názvem Sadismus v souvislosti s vyšetřováním a dokazováním vražd. Během psaní této práce analyzoval desítky případů sexuálně motivovaných vražd a detailně studoval spisy pachatelů s deviacemi. Toto teoretické studium mu později poskytlo masivní výhodu v praxi, kdy dokázal s deviantními pachateli hovořit jejich jazykem a chápat spouštěče jejich jednání. Po úspěšném absolvování získal akademický titul JUDr. (doktor práv).

💼 Kariéra u policie

Služební dráha Jiřího Markoviče započala v roce 1964, kdy nastoupil k tehdejšímu Sboru národní bezpečnosti ve Zlatých Horách v okrese Bruntál. Zde začínal jako řadový příslušník v rámci běžné hlídkové služby. O dva roky později, v roce 1966, však přešel k oddělení kriminální služby, kde začal sbírat první zkušenosti s vyšetřováním závažnější trestné činnosti.

Klíčový zlom v jeho kariéře nastal v lednu roku 1977. V návaznosti na vyšetřování případu vraždy na hostivařské přehradě byl převelen do Prahy, přímo na elitní 1. oddělení odboru kriminální služby vyšetřování hlavního města Prahy – oddělení specializované na nejzávažnější násilnou trestnou činnost a vraždy.

Zde deset let působil jako řadový vyšetřovatel, během nichž si vybudoval pověst mimořádně schopného kriminalisty. V roce 1986 byl na základě svých vynikajících výsledků jmenován šéfem tohoto oddělení. V této funkci působil celých třináct let, přičemž musel svůj tým provést náročným obdobím přerodu Československa po sametové revoluci, kdy se skokově změnila povaha zločinu a nastoupil fenomén organizovaného zločinu a nájemných vražd. Do zaslouženého starobního důchodu odešel ke dni 31. prosince 1999 s hodností plukovníka.

🧠 Markovičova vyšetřovací metoda

To, co dělalo Jiřího Markoviče výjimečným nejen v českém, ale i ve světovém měřítku, byl jeho specifický přístup k výslechům a vyšetřování, dnes často označovaný jako „Metoda Markovič“. Většina tehdejších kriminalistů (a to jak ve východním bloku, tak v Severní Americe) přistupovala k pachatelům z pozice moci a budovala mezi vyšetřovatelem a zločincem tvrdou, neprostupnou zeď.

Markovič zvolil opačnou, psychologicky nesmírně riskantní cestu. Snažil se prolnout do světa pachatele, pochopit jeho motivy a získat si jeho absolutní důvěru. K vrahům se choval s nečekanou empatií a respektem, nehodnotil je z morálního hlediska a neodsuzoval je. Během výslechů jim často nabízel kávu, cigarety a hovořil s nimi o jejich dětství, problémech a pocitech.

Tento nenásilný a laskavý přístup vedl k tomu, že i ti nejbrutálnější sérioví vrazi k němu pocítili důvěru, jakou ve svém životě k nikomu jinému neměli, a následně se mu detailně doznávali i k vraždám, o kterých do té doby policie vůbec nevěděla. Markovič sám tento přístup popisoval jako nutnost: aby mohl z pachatele získat informace, musel ho brát jako lidskou bytost, jakkoliv zrůdné byly jeho činy.

🕵️‍♂️ Nejznámější vyšetřované případy

Během svého působení na pražské mordpartě vyšetřoval či řídil vyšetřování stovek vražd. Podařilo se mu objasnit řadu případů, které ve své době děsily celou republiku.

Ladislav Hojer

Případ Ladislava Hojera, který páchal své zločiny mezi lety 1978 a 1981, patří k nejděsivějším v české historii. Tento sadistický sériový vrah zavraždil pět žen, přičemž se uchyloval k mimořádné brutalitě a v jednom případě i ke kanibalismu. Právě na Hojerovi se naplno projevila úspěšnost Markovičovy metody. Hojer, který vyrůstal v citovém vakuu a byl společností zavržen, si k Markovičovi vybudoval hluboké, téměř synovské pouto. Díky tomuto poutu Hojer při rekonstrukcích detailně popsal své činy a zavedl policii na místa, kde se nacházely ostatky obětí, včetně lokality u vodní nádrže Ružín na Slovensku. Hojer byl odsouzen k nejvyššímu trestu a popraven.

Jiří Straka (Spartakiádní vrah)

V roce 1985 zachvátila Prahu panika. V době příprav na masovou komunistickou akci Spartakiáda, která měla být výkladní skříní tehdejšího režimu, začal v ulicích řádit brutální vrah napadající mladé ženy. Jiří Straka měl na svědomí celkem osmnáct napadení, z nichž tři skončily vraždou. Policie byla pod extrémním politickým tlakem na rychlé vyřešení případu. Po obrovských manévrech a dopadení pachatele se ukázalo, že Strakovi bylo teprve šestnáct let. Markovič vedl jeho výslechy, přičemž Straka později v pobytovém zařízení namaloval obraz symbolizující jeho temnou duši a daroval jej právě Markovičovi. Tento obraz Markovič později využil na obálce své knihy.

Zdeněk Vocásek

Případ dvojnásobného vraha Zdeňka Vocáska z roku 1987 je historicky významný. Vocásek brutálně zavraždil dvě osoby z majetkových pohnutek a pokusil se o třetí vraždu. Po usvědčení byl odsouzen k trestu smrti. Než však mohl být trest vykonán, proběhla sametová revoluce a nový prezident Václav Havel trest smrti v Československu zrušil. Vocásek tak drží primát jako poslední člověk odsouzený k nejvyššímu trestu, který ale nakonec strávil zbytek života ve výkonu trestu odnětí svobody na doživotí.

Rituální vražda v restauraci U Dvou koček

V roce 1981 nalezl uklízeč v oblíbené pražské restauraci U Dvou koček tělo zavražděného kuchaře Jiřího Doležala. Případ šokoval svou rituální povahou – oběti byly useknuty obě ruce. Tým pod vedením Markoviče spustil masivní pátrání mezi osobami z podsvětí a nakonec dopadl psychopatického vraha, který svými činy napodoboval scény z filmů.

Orlické vraždy

Po roce 1989 se charakter zločinu změnil a přinesl brutalitu hnanou touhou po penězích. Skupina podsvětí, jejíž jádro tvořili Karel Kopáč, Ludvík Černý a Vladimír Kuna, zlikvidovala v letech 1991–1993 několik podnikatelů. Jejich těla pachatelé zavařili do sudů s louhem a shodili na dno Orlické přehrady. Jiří Markovič z pozice šéfa 1. oddělení tento náročný a mediálně mimořádně sledovaný případ zastřešoval. I zde se uplatnila jeho metoda, když vyslýchal těžce zraněného vůdce gangu Karla Kopáče po jeho neúspěšném pokusu o sebevraždu a dokázal jej přimět k rozsáhlé výpovědi.

📚 Lingvistický rozbor názvu mordparta

Termín „mordparta“, se kterým je jméno Jiřího Markoviče celoživotně spojeno, má zajímavý etymologický původ. Slovo pochází z německého „Mord“ (vražda) a „Partie“ (skupina, oddíl). V českém prostředí se tento slangový výraz ujal již za první československé republiky pro označení specializovaného oddělení vyšetřujícího hrdelní zločiny. Ačkoliv oficiální název zněl vždy jinak (například 1. oddělení odboru kriminální služby), termín mordparta si udržel svou popularitu jak mezi samotnými policisty, tak u široké veřejnosti a v médiích, a stal se synonymem pro elitní skupinu kriminalistů.

📈 Kariérní a služební přehled

Kompletní přehled působení Jiřího Markoviče u bezpečnostních sborů od jeho nástupu až po odchod do výslužby bez vynechání jediného roku kariéry:

Období	Instituce	Služební zařazení	Útvar a agenda
1964–1966	Sbor národní bezpečnosti	řadový příslušník	Obvodní oddělení Zlaté Hory, hlídková činnost
1966–1976	Sbor národní bezpečnosti	příslušník kriminální služby	Okresní odbor kriminální služby, vyšetřování
1977–1985	Správa SNB hl. m. Prahy	starší vyšetřovatel	1. oddělení odboru vyšetřování (oddělení vražd)
1986–1999	Policie České republiky (od 1991)	vedoucí oddělení	Šéf 1. oddělení odboru vyšetřování hl. m. Prahy

📚 Bibliografie

Po odchodu do důchodu se Jiří Markovič podělil o své rozsáhlé zkušenosti prostřednictvím literatury faktu. Je autorem nebo spoluautorem knih, které poodhalují psychologii pachatelů a tehdejší způsoby policejní práce. Kompletní seznam knižních publikací:

Rok vydání	Název knihy	Spoluautor	Nakladatelství
2008	Lovec přízraků: Vraždy, které šokovaly republiku	Viktorín Šulc	Nakladatelství Epocha
2015	Kriminalista: Legenda pražské mordparty deviantům na stopě	Petr Šámal	Nakladatelství Epocha

🗓 Současný odkaz a popkultura

Ačkoliv Jiří Markovič zemřel po delší nemoci 20. října 2022 v Praze ve věku 79 let, jeho odkaz žije dál a dostalo se mu masivního ztvárnění v popkultuře.

V lednu roku 2024 měla na streamovací platformě Voyo premiéru mimořádně úspěšná kriminální série Metoda Markovič: Hojer. Tento seriál, natočený pod režijním vedením Pavla Soukupa a podle scénáře Jaroslava Hrušky, se detailně zabýval právě případem Ladislava Hojera a fenomenálním psychologickým přístupem Jiřího Markoviče.

Do hlavní role elitního kriminalisty byl obsazen herec Petr Lněnička, který kvůli dokonalému ztvárnění Markovičovy typické robustní postavy nabral deset kilogramů váhy. Odbornými poradci při tvorbě seriálu byli samotní bývalí policisté. Série vzbudila obrovský divácký ohlas a byla oceněna hlavní cenou na prestižním mezinárodním festivalu Serial Killer. Úspěch projektu vedl k oznámení příprav další série s názvem Metoda Markovič: Straka, která se zaměří na případ takzvaného spartakiádního vraha.

Jiří Markovič tak prostřednictvím těchto děl, stejně jako prostřednictvím stovek dnes již etablovaných vyšetřovatelů, kterým předával své zkušenosti, nadále ovlivňuje vnímání kriminalistiky u české veřejnosti. Ukázal, že i tváří v tvář nejtemnějšímu zlu může lidskost a snaha o pochopení přinést lepší výsledky než pouhá hrubá síla a represe.

Zdroje