Jiří Krhut
| Jiří Krhut | |
|---|---|
| Datum narození | 12. ledna 1975 |
| Místo narození | Ostrava, Československo |
| Státní příslušnost |  |
| Povolání | hudebník, skladatel, textař, zpěvák, bavič |
| Aktivní od | 1996 |
| Web | [krhut.cz Oficiální stránky] |
Jiří Krhut (* 12. ledna 1975, Ostrava) je český hudebník, hudební skladatel, textař, zpěvák, multiinstrumentalista a bavič. V kontextu české kulturní scény představuje výraznou, žánrově těžko zařaditelnou osobnost, jež je organicky a dlouhodobě spjata především s ostravským uměleckým prostředím. Své působení v showbyznysu zahájil jako hráč na bicí nástroje v několika regionálních kapelách, nicméně postupem času se vyprofiloval v jednoho z nejžádanějších tuzemských hudebních textařů a autorů, jehož služby využívají přední interpreti české populární hudby.
Do nejširšího celonárodního povědomí napříč Českou republikou se zapsal jednak díky svému dlouholetému působení v ostravském klubu Heligonka (kde zpočátku vystupoval po boku písničkáře Jaromíra Nohavici), a jednak jako polovina nesmírně komerčně úspěšného hudebně-komediálního dua, které tvoří společně s hercem a komikem Štěpánem Kozubem. Toto hudební těleso, jež propojuje melancholický šanson s prvky ostré stand-up komedie, se stalo fenoménem, který pravidelně vyprodává největší sportovní a kulturní haly v zemi. Krhut je rovněž úzce personálně i autorsky propojen s populárním komediálním uskupením Tři tygři a platformou MírMusic zastřešovanou ostravským Divadlem Mír.
🗓 Současnost a aktuální dění (2025–2026)
V letech 2025 a 2026 prožívá Jiří Krhut jedno z nejintenzivnějších profesních období své dosavadní kariéry, v němž masivně kombinuje společné koncertní turné se Štěpánem Kozubem se svými vlastními sólovými hudebními a varietními projekty.
Na konci kalendářního roku 2024 vydalo duo Krhut & Kozub své dlouho očekávané druhé studiové album s názvem „Přeježděný vztah“. K tomuto albu se v průběhu celého roku 2025 a následně i v roce 2026 váže gigantické celorepublikové turné s názvem „Přeježděný vztah Tour“. Během tohoto turné dvojici na většině zastávek doprovází plnohodnotná hudební kapela, jíž tvoří zčásti členové respektované doprovodné kapely Bandjeez (včetně klíčového spolupracovníka, klávesisty a producenta Pavla Sotoniaka). Turné zaznamenalo obrovský komerční ohlas, o čemž svědčí mimo jiné i masivně navštěvované koncerty na letních festivalech (například na festivalu Štěrkovna Open Music či v rámci projektu Hudba na vinicích).
Souběžně s tímto projektem se Krhut aktivně věnuje své sólové hudební dráze. V prosinci 2025 představil veřejnosti výpravný videoklip k písni „Zatahuju pupek“ (pocházející ze stejnojmenné sólové vinylové desky). Tento vizuálně propracovaný klip, pod jehož režií je podepsán Martin Řezáč, vzbudil velkou mediální pozornost především díky hostování populární české herečky Terezy Ramby. Na jaře 2026 pak Krhut potvrdil svou autorskou kontinuitu vydáním dalšího sólového singlu s názvem „Amálie“, na kterém hudebně spolupracoval s violoncellistkou Lucií Pekárkovou.
Jeho působení na divadelních a klubových pódiích nadále pokračuje skrze jeho autorské one-man show. Pravidelně vystupuje s programy „Varieté Krhut“ a inovovaným představením „To nevymyslíš!“, jež organicky propojují hudbu, recitaci, anekdoty a konfrontaci s publikem. V květnu 2026 se Jiří Krhut stal jedním z hlavních hostů speciálního výročního vydání oblíbené televizní a divadelní talkshow 7 pádů Honzy Dědka (natáčeného ve Švandově divadle v Praze), kde publiku detailně představil svou knižní publikaci „Krhutoviny“ a sdílel historky z koncertního turné i ze svého dětství. V oblasti zahraniční prezentace navázal na svá dřívější vystoupení pro českou krajanskou komunitu v Austrálii (kde koncertoval v Melbourne, Sydney či Perthu) a v jarních měsících roku 2025 odehrál speciální vystoupení pro české emigranty v Lucembursku.
⏳ Původ a počátky hudební kariéry
Jiří Krhut se narodil 12. ledna 1975 v průmyslové Ostravě. Právě syrové, rázovité a specifické prostředí moravskoslezské metropole jej celoživotně formovalo a stalo se nevyčerpatelným zdrojem inspirace pro jeho budoucí písňové texty i komediální skeče. Ačkoliv dnes veřejnost vnímá Krhuta primárně jako frontmana a zpěváka, jeho hudební začátky byly spojeny s pozicí v zadní části pódia.
V první polovině devadesátých let se začal intenzivně věnovat hře na bicí nástroje a perkuse. Svou profesionální hudební dráhu odstartoval v lokálních ostravských formacích. V letech 1996 až 1999 působil jako bubeník v kapele The pych. Na přelomu tisíciletí přešel do hudebního uskupení Kuličky štěstí, ve kterém setrval téměř celou dekádu (1999–2008). Zkušenosti s tvrdším i alternativním pop-rockovým zvukem následně sbíral v kapelách L.A. Sunday a Filip M.
Zásadní zlom v jeho kariéře a posun k vyšší profesionalitě nastal kolem roku 2012, kdy se stal pevnou součástí doprovodné kapely legendární české šansoniérky a zpěvačky Marie Rottrové, jež úzce spolupracovala s hudební formací Neřež. Zde Krhut působil jako instrumentalista až do roku 2019. Souběžně s tím se v roce 2016 stal zakládajícím členem kapely Nedivoč, která se žánrově zaměřovala na fúzi popu, jazzu a šansonu.
✍️ Skladatel a textař pro přední interprety
Během svého působení v roli bubeníka v Krhutovi postupně dozrával obrovský textařský a kompoziční talent. Zpočátku psal texty primárně takzvaně „do šuplíku“ nebo pro potřeby svých vlastních kapel, avšak jeho neobyčejný cit pro český jazyk, schopnost psát inteligentní rýmy, přesmyčky a hluboce emocionální metafory brzy přilákal pozornost největších hvězd tuzemského showbyznysu.
Od roku 2009 je Jiří Krhut oficiálně zastupován Ochranným svazem autorským (OSA), u kterého má registrováno přes 140 hudebních a textových děl. Stal se dvorním dodavatelem textů pro řadu interpretů. Jeho slova zpívá Marie Rottrová, vytvořil texty pro zpěváka s nezaměnitelným basem Františka Segrada či pro zpěvačku Lenku Novou. Spolupracoval na tvorbě populární česko-polské zpěvačky Ewy Farné.
Velký autorský otisk zanechal rovněž v repertoáru hudebníka a zpěváka Vojtěcha Dyka. Pro jeho projekt s brněnským B-Side Bandem (pod tehdejším vedením bandleadera Josefa Buchty) otextoval například dynamickou a populární skladbu „Radio Time“ (s hudbou Borise Urbánka), jež se objevila na přelomovém studiovém albu zvaném „Deska“.
Krhutův talent nezůstal omezen pouze na populární hudbu; přesáhl i do klasického divadelního prostoru. V roce 2020 se autorsky (coby textař písní) podílel na původním muzikálu s názvem „Harpagon je lakomec?“, který uvedlo Národní divadlo moravskoslezské (NDMS) v Ostravě. Na počátku roku 2022 následně navázal spolupráci s renomovaným pražským Divadlem na Vinohradech, pro jehož inscenaci „Provaz o jednom konci“ zkomponoval hudbu a napsal doprovodné texty. Dlouhodobě se rovněž živí jako vyhledávaný tvůrce reklamních spotů, firemních znělek a komerčních sloganů.
🎭 Heligonka a přerod v kabaretního umělce
Klíčovým obdobím, které definovalo současnou podobu Krhutovy kariéry, bylo jeho angažmá v ostravském kulturním a hudebním klubu Heligonka. Tento klub, úzce spjatý s osobou písničkáře Jaromíra Nohavici, se stal pro Krhuta pomyslnou laboratoří, ve které se transformoval z řadového muzikanta na plnohodnotného frontmana a komika.
V roce 2016 zde poprvé veřejně vystoupil mimo svou komfortní zónu v rámci projektu „Kabaret Bo“. Po boku Jaromíra Nohavici a dalších ostravských umělců zde prezentoval své vlastní autorské písničky, které prokládal mluvenými scénkami. Zde se plně projevil jeho specifický humor – schopnost vzít si na paškál bizarní situace z ostravských ulic, zastaváren, úřadů práce či proslulé Stodolní ulice, a přetavit je do inteligentní a často třeskutě nekorektní anekdoty.
Úspěch u diváků vedl k tomu, že Krhut postupně získal v Heligonce své vlastní, zcela samostatné pořady. Vznikl formát „Varieté Krhut“ (kolem roku 2019) a později i jeho pokračování „Varieté Dvojka“. Z těchto komorních kabaretních večerů, plných nostalgie a humoru, následně čerpal materiál pro své historicky první čistě sólové studiové album, které vyšlo na konci roku 2019 pod názvem „Čapkárna“.
🎤 Fenomén Krhut & Kozub
Zatímco Heligonka udělala z Krhuta lokální ostravskou hvězdu, spojenectví s hercem Štěpánem Kozubem jej katapultovalo do absolutní celostátní elity a učinilo z něj vyprodávače největších českých hal.
Kozub, tehdy již nesmírně populární a vytížený herec z Divadla Mír a komediální skupiny Tři tygři, se s Krhutem setkal v ostravském tvůrčí prostředí. Přestože Kozub nebyl primárně profesionálním zpěvákem, oba muži objevili neuvěřitelnou lidskou a tvůrčí chemii. V době probíhající celosvětové pandemie covidu-19 (konec roku 2020) se zavřeli do nahrávacího studia a zrealizovali album s názvem „Prásknu bičem“.
Album se vyznačovalo těžkou, často až depresivní šansonovou atmosférou, ve které Kozubův sytý herecký projev dokonale doplňoval Krhutovy geniální, melancholické texty (album obsahovalo například hity jako „Někdy se bojím“, „Prásknu bičem“, „Dělej si, co chceš“ či „Voníš kávou“). Komerční úspěch alba dalece předčil veškerá očekávání samotných tvůrců. Písně se staly virálním hitem a platforma MírMusic (produkční odnož Divadla Mír) zaštítila tvorbu jejich profesionálních videoklipů.
Koncerty tohoto dua představovaly pro diváky naprostý žánrový šok. Zatímco hudební složka koncertu (obohacená o vokály Barbary Kanyzové a klavírní doprovod Pavla Sotoniaka) diváky dojala k slzám, v pauzách mezi písněmi předváděli Krhut s Kozubem nemilosrdnou, vulgární a naprosto živelnou stand-up komedii. Tato bizarní „emocionální houpačka“ zafungovala bezchybně. Fenomén dua vyvrcholil v roce 2023, kdy se jim podařilo zcela vyprodat gigantickou Ostravar Arénu (s kapacitou přes 8 tisíc diváků) a následně dvakrát vyprodat pražskou multifunkční halu O2 universum.
Na tento triumf dvojice navázala koncem roku 2024 vydáním svého druhého studiového alba „Přeježděný vztah“. Toto album přineslo mírný žánrový posun k bohatším aranžím a obsahovalo celkem 11 stop (například písně „Proč“, „Do písku“, „Nad zemí“ nebo „Práce pro šaška“). Titulní píseň doprovodil videoklip v režii samotného Štěpána Kozuba. Krhut navíc začal pravidelně vystupovat s komediálním uskupením Tři tygři (ve složení Kozub, Robin Ferro, Albert Čuba, Vladimír Polák) jako hudební host během jejich živých show (např. na open-air vystoupeních v Riegrových sadech).
📚 Literární a publikační činnost
Jakožto člověk hrající si s jazykem, přesmyčkami a absurdním humorem, se Jiří Krhut nevyhnul ani čistě literární tvorbě. Vydal vlastní autorskou knihu s názvem „Krhutoviny“. Tato publikace funguje v podstatě jako tištěný záznam jeho varietních a kabaretních vystoupení. Kniha obsahuje sbírku krátkých fejetonů, absurdních rčení, básniček a jazykových hříček, které autor dlouhodobě shromažďoval ze svého vlastního pozorování každodenního života a zejména při naslouchání historkám štamgastů v ostravských hospodách. Úspěch u fanoušků zaznamenal také jeho specifický osobní e-shop s merchandisingem, na kterém nabízí své hudební i literární nosiče.
📈 Kompletní přehled tvorby
Následující tabulky obsahují absolutně kompletní a chronologicky nepřerušený výpis veškerého oficiálního hudebního působení, diskografie a divadelní tvorby Jiřího Krhuta. Z důvodu zachování encyklopedické integrity nesmí být v seznamech vynechán žádný doložený titul.
Členství v hudebních skupinách a projektech
| Období působení | Název hudební formace | Zastávaná pozice / Nástroj |
|---|---|---|
| 1996–1999 | The pych | Hráč na bicí nástroje |
| 1999–2008 | Kuličky štěstí | Hráč na bicí nástroje |
| 2008–2014 | Filip M | Instrumentalista |
| 2009–2017 | L.A. Sunday | Hráč na bicí nástroje |
| 2012–2019 | Neřež a Marie Rottrová | Instrumentalista (bicí, perkuse) |
| 2016–současnost | Nedivoč | Zakládající člen, hudebník |
| 2020–současnost | Krhut & Kozub | Frontman, zpěvák, kytarista, autor hudby a textu |
Oficiální studiová alba
| Rok vydání | Název hudebního alba | Interpret | Typ vydání / Poznámka |
|---|---|---|---|
| 2019 | Čapkárna | Jiří Krhut | Sólové debutové studiové album (vychází z představení v Heligonce) |
| 2020 | Prásknu bičem | Krhut & Kozub | Kolaborativní studiové album |
| 2024 | Přeježděný vztah | Krhut & Kozub | Druhé kolaborativní studiové album (11 skladeb) |
| 2025 | Zatahuju pupek | Jiří Krhut | Sólový projekt (vydáno i na LP vinylu) |
Autorská divadelní, varietní a televizní představení
| Roky realizace | Název představení / formátu | Typ díla | Role Jiřího Krhuta |
|---|---|---|---|
| 2016–2018 | Kabaret Bo | Divadelní představení (Klub Heligonka) | Spoluautor a účinkující (s J. Nohavicou) |
| 2018–2019 | Jiří Krhut „Jen tak“ | Recitál | Hlavní interpret |
| 2018–současnost | Bo Mozart | Divadelní představení | Účinkující |
| 2019–současnost | Varieté Krhut | Sólové představení / Show | Autor a hlavní interpret (stand-up, hudba) |
| 2020–současnost | Krhutoviny | Rozhlasový pořad (Český rozhlas) | Autor a moderátor |
| 2022–současnost | Varieté Dvojka | Sólové představení / Show | Autor a hlavní interpret |
| 2025–2026 | To nevymyslíš! | Hudební one-man show | Autor a hlavní interpret (turné po ČR) |
💡 Pro laiky
Na kariéře Jiřího Krhuta lze velmi názorně vysvětlit, jak radikálně odlišné mohou být dvě role uvnitř hudebního průmyslu: role instrumentalisty a role takzvaného frontmana.
Od bicích k mikrofonu Představte si kapelu jako funkční hodinový stroj. Zpěvák s mikrofonem na samém okraji pódia (frontman) funguje jako ručičky hodin – je to to jediné, na co se publikum celou dobu dívá. Naopak hráč na bicí nástroje sedí úplně vzadu, schovaný za bubny a činely. Je to strojek hodin. Bubeník udává tempo, bez kterého by kapela nedokázala zahrát jedinou píseň, ale z hlediska slávy a pozornosti fanoušků je často přehlížen. Jiří Krhut strávil první dvě desetiletí své kariéry přesně takto – vzadu na stoličce, s paličkami v ruce, kde tvrdě pracoval pro cizí zpěváky. Až díky svým textům a obrovskému talentu pro humor se odhodlal zpoza bubnů vstát, vzít si kytaru a postavit se úplně dopředu. Změna role vyžaduje obrovskou dávku psychické odolnosti a charismatu, kterou uplatnil právě ve svých kabaretech v ostravské Heligonce.
Kontrast šansonu a stand-upu Druhým paradoxem, který fascinuje laické diváky na koncertech dua Krhut & Kozub, je naprostý emocionální střet dvou žánrů. Když si doma pustíte jejich CD, uslyšíte hluboké, smutné a pomalé písně (takzvané šansony), které se zaobírají bolestí, samotou a těžkým osudem. Člověk by čekal, že jejich živý koncert bude vážný a tichý. Ve skutečnosti ale Krhut s Kozubem využívají tyto smutné písně jen jako výplň. V pauzách mezi nimi si vezmou mikrofon a začnou si velmi drsně, neslušně a nahlas dělat legraci jeden z druhého, ze svých rodin a z publika. Tento šok, kdy divák tři minuty brečí u smutné písně a následně se dalších deset minut nahlas směje surovým vtipům, je v českém prostředí zcela ojedinělý a právě on je klíčem k tomu, proč dokážou vyprodat největší sportovní haly v republice.