Jazyková rodina

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Jazyková rodina Jazyková rodina je skupina jazyků, které jsou si příbuzné, což znamená, že se vyvinuly ze společného, doloženého nebo rekonstruovaného, protojazyka (pra-jazyka). Koncept jazykové rodiny je základním kamenem historické lingvistiky, která se zabývá zkoumáním vývoje jazyků v čase.

Jak se určuje příbuznost jazyků?

Příbuznost jazyků se určuje na základě systematického srovnání a hledání pravidelných korespondencí (shod) na různých úrovních jazyka:

Slovní zásoba: Nejnápadnější jsou shody v základní slovní zásobě, která je odolná vůči přejímkám (např. číslovky, základní slovesa, části těla, příbuzenské vztahy, přírodní jevy). Příklad: české matka, anglické mother, německé Mutter – všechny pocházejí z rekonstruovaného praindoevropského kořene.
Gramatika: Shody v gramatických strukturách, jako jsou pády, časy sloves, rody nebo tvorba slov pomocí přípon a předpon, jsou silným důkazem příbuznosti, protože se přejímají mnohem hůře než jednotlivá slova.
Fonologické korespondence: Pravidelné shody ve zvukových změnách napříč jazyky. Příkladem je Grimmův zákon v germánských jazycích, který popisuje systematické posuny souhlásek z indoevropského prajazyka.

Protojazyk (pra-jazyk)

Každá jazyková rodina se odvozuje od jediného společného předka – protojazyka. Tento protojazyk obvykle není přímo doložen v písemné formě, ale je rekonstruován lingvisty na základě srovnávací metody z jeho doložených potomků. Příkladem je praindoevropština pro indoevropské jazyky nebo praslovanština pro slovanské jazyky.

Klasifikace a hierarchie

Jazykové rodiny se dále dělí na menší podrodiny, větve, skupiny a jednotlivé jazyky, čímž se vytváří hierarchická struktura, která odráží postupný vývoj a divergence jazyků v čase.

Rodina (např. Indoevropské jazyky)
Větev (např. Germánské jazyky uvnitř indoevropské rodiny)
Skupina (např. západo_germánské jazyky uvnitř germánské větve)
Jazyk (např. Angličtina uvnitř západo_germánské skupiny)
Dialekt (např. americká angličtina vs. britská angličtina)

Největší jazykové rodiny

Na světě existuje mnoho jazykových rodin, jejichž počet se liší v závislosti na klasifikaci a přijímání kontroverzních hypotéz. Mezi největší a nejznámější patří:

Indoevropské jazyky: Nejvíce mluvčích (cca 3,5 miliardy). Zahrnuje většinu evropských jazyků (angličtina, španělština, hindština, němčina, čeština, ruština, francouzština atd.).
Sinotibetské jazyky: Druhá největší rodina (cca 1,4 miliardy mluvčích). Zahrnuje čínské jazyky (mandarínština, kantonština) a tibeto-barmské jazyky.
Nigersko-konžské jazyky: Třetí největší rodina (cca 700 milionů mluvčích), dominantní v subsaharské Africe (např. svahilština, jorubština).
Afroasijské jazyky: (cca 500 milionů mluvčích). Zahrnuje arabština, hebrejština, amharština.
Austronéské jazyky: (cca 386 milionů mluvčích). Zahrnuje jazyky jako indonéština, malajština, tagalogština, malgaština.
Drávidské jazyky: (cca 250 milionů mluvčích) Převážně v jižní Indie (např. tamilština, telugština).
Uralské jazyky: (cca 25 milionů mluvčích). Např. finština, estonština, maďarština.

Kromě těchto velkých rodin existuje mnoho menších, stejně jako izolované jazyky, které nemají prokazatelné příbuzné (např. baskičtina) nebo dosud neklasifikované jazyky.

Význam konceptu jazykové rodiny

Pochopení jazykových rodin je zásadní pro:

Historickou lingvistiku: Umožňuje rekonstruovat protojazyky a sledovat historické změny jazyků.
Kulturní historii: Pomáhá mapovat migrace a interakce dávných populací.
Typologii jazyků: Klasifikuje jazyky na základě jejich strukturních rysů, nezávisle na genetické příbuznosti.
Jazykové vzdělávání: Usnadňuje učení příbuzných jazyků a chápání jejich vzájemných vlivů.

Jazyková rodina pro laiky

Představte si, že všechny jazyky na světě jsou jako lidé v obrovské rodině. Jazyková rodina je pak jako velký kmen nebo rodina s mnoha bratranci, sestřenicemi, dětmi a prarodiči.

Všichni "členové" jedné jazykové rodiny mají společného "prarodiče" – což je dávný, starý jazyk, kterým se mluvilo před tisíci lety (říkáme mu protojazyk nebo pra-jazyk). Postupem času se tento protojazyk začal měnit a rozdělovat na různé "děti" – nové jazyky. Ty se pak dále vyvíjely a dělily na "vnoučata" a tak dále.

Příkladem je obrovská indoevropská jazyková rodina. Do ní patří například:

Čeština je sice jiná než angličtina, ale obě pocházejí ze stejného dávného indoevropského předka. Proto najdeme podobnosti (třeba slova jako matka, bratr zní v různých jazycích trochu podobně).
Dále sem patří němčina, francouzština, španělština, ruština, hindština a mnoho dalších.

Když se jazykům vědci podívají na zoubek, hledají, jaká slova zní podobně, jak se tvoří věty nebo jak se ohýbají slova. Pokud najdou dostatečně pravidelné a hluboké shody, je jasné, že tyto jazyky jsou si "příbuzné" a patří do stejné jazykové rodiny. Je to jako hledání společných genetických stop, ale v jazyce!

Viz také

Odkazy