Malajština
Obsah boxu
Šablona:Infobox - jazyk Malajština (malajsky Bahasa Melayu, písmem jawi بهاس ملايو) je austronéský jazyk, kterým se hovoří především v námořní jihovýchodní Asii. Je úředním jazykem v Bruneji, Malajsii a Singapuru a národním jazykem v Indonésii, kde je standardizován pod názvem indonéština (Bahasa Indonesia). Je také významným menšinovým jazykem v jižním Thajsku, na Kokosových ostrovech, Vánočním ostrově a ve Východním Timoru.
Celkově má přibližně 290 milionů mluvčích (včetně mluvčích indonéštiny), což z něj činí jeden z nejrozšířenějších jazyků světa. Pro přibližně 40 milionů lidí je mateřským jazykem. Po staletí sloužila malajština jako lingua franca v celém regionu Malajského souostroví díky své relativně jednoduché gramatice a fonologii, což usnadňovalo obchod a komunikaci mezi různými etnickými skupinami.
Jazyk má bohatou historii a byl ovlivněn sanskrtem, arabštinou, perštinou, portugalštinou, nizozemštinou a angličtinou. K zápisu se dnes primárně používá latinka (v Malajsii nazývaná Rumi), ale historicky a v některých náboženských a kulturních kontextech se stále používá upravené arabské písmo zvané jawi.
📜 Historie a vývoj
Historie malajštiny se dělí do několika klíčových období, která odrážejí politické, kulturní a náboženské změny v regionu.
🏛️ Stará malajština (7.–14. století)
Nejstarší dochované nápisy ve staré malajštině pocházejí ze 7. století z oblasti dnešní Sumatry a ostrova Bangka. Tyto texty, psané písmem pallava odvozeným z Indie, svědčí o silném vlivu hinduismu a buddhismu. Jazyk tohoto období obsahoval velké množství výpůjček ze sanskrtu. Stará malajština byla jazykem mocné námořní říše Srivijaya, která ovládala obchodní cesty v Malackém průlivu. Díky tomu se jazyk rozšířil jako obchodní a administrativní jazyk po celém souostroví.
古典 Klasická malajština (14.–18. století)
S příchodem islámu do regionu ve 14. století začala éra klasické malajštiny. Tento přechod byl spojen se vzestupem Malackého sultanátu, který se stal centrem obchodu a islámské vzdělanosti. S islámem bylo přijato upravené arabské písmo zvané jawi, které nahradilo starší indická písma. Slovní zásoba byla masivně obohacena o slova z arabštiny a perštiny, zejména v oblasti náboženství, filozofie, práva a správy. V tomto období vznikla bohatá literatura, včetně epických básní (syair) a historických kronik, jako je slavná Sejarah Melayu (Malajské anály). Klasická malajština se stala prestižním jazykem dvora a literatury.
近代 Moderní malajština (od 19. století)
Počátek moderní malajštiny je spojen s koloniálním vlivem, zejména britským a nizozemským. V 19. a na počátku 20. století došlo k postupné standardizaci jazyka a k přechodu od písma jawi k latince (Rumi). Tento proces byl urychlen rozvojem tiskařství a vzdělávacího systému. Jazyk absorboval mnoho slov z angličtiny a nizozemštiny, především v oblasti technologie, vědy a moderní správy.
Ve 20. století se malajština stala nástrojem nacionalistických hnutí. Po získání nezávislosti Malajsie a Indonésie byla povýšena na národní a úřední jazyk. V Indonésii byla standardizována jako Bahasa Indonesia a v Malajsii jako Bahasa Malaysia, což vedlo k vytvoření dvou mírně odlišných, ale vzájemně srozumitelných standardů.
🌍 Geografické rozšíření a status
Malajština má oficiální status v několika zemích a je klíčovým komunikačním prostředkem v jihovýchodní Asii.
Malajsie: Je úředním a národním jazykem pod názvem Bahasa Malaysia (malajsijský jazyk). Používá se ve vládě, vzdělávání a médiích.
Indonésie: Standardizovaná forma, indonéština (Bahasa Indonesia), je jediným oficiálním jazykem země. Slouží jako sjednocující jazyk pro stovky etnických skupin s vlastními jazyky.
Brunej: Je oficiálním jazykem. Standardní brunejská malajština je velmi podobná té malajsijské.
Singapur: Je jedním ze čtyř úředních jazyků (spolu s angličtinou, mandarínskou čínštinou a tamilštinou) a je definována jako národní jazyk. Je jazykem malajské komunity a používá se například v národní hymně Majulah Singapura.
Východní Timor: Indonéština (forma malajštiny) má status pracovního jazyka vedle úředních jazyků tetumštiny a portugalštiny.
Kromě toho se malajsky mluví v jižních provinciích Thajska (Pattani, Yala, Narathiwat) a v malých komunitách po celém světě.
📖 Písmo
Malajština se v průběhu své historie zapisovala několika různými písmy. Dnes jsou dominantní dvě.
Rumi (Latinka)
Rumi je název pro latinskou abecedu upravenou pro zápis malajštiny. Je to dnes dominantní písmo v Malajsii, Singapuru i Indonésii. Pravopis byl v roce 1972 standardizován mezi Malajsií a Indonésií, což odstranilo většinu rozdílů zděděných z britské a nizozemské koloniální éry. Malajská abeceda má 26 písmen a je z velké části fonetická.
Jawi (Arabské písmo)
Jawi je upravené arabské písmo pro zápis malajštiny. Obsahuje několik dodatečných znaků pro reprezentaci zvuků, které v arabštině neexistují (např. pro /t͡ʃ/ (č), /p/, /ɡ/, /ŋ/ a /ɲ/). Jawi bylo dominantním písmem od 14. století až do 20. století. Dnes má v Malajsii a Bruneji status spoluoficiálního písma a používá se především v náboženských textech, tradiční literatuře a na některých oficiálních nápisech. V Indonésii je jeho používání velmi omezené.
⚙️ Gramatika
Malajská gramatika je v mnoha ohledech považována za jednodušší než gramatika většiny evropských jazyků. Je to aglutinační jazyk.
- Žádný gramatický rod: Podstatná jména nemají gramatický rod. Zájmeno dia znamená "on", "ona" i "ono".
- Žádné skloňování: Podstatná jména se neskloňují podle pádů. Gramatické vztahy se vyjadřují slovosledem a předložkami.
- Tvoření množného čísla: Množné číslo se nejčastěji tvoří reduplikací (zdvojením) slova. Například buku (kniha) -> buku-buku (knihy), orang (člověk) -> orang-orang (lidé). V kontextu, kde je pluralita zřejmá (např. po číslovce), se často používá jednotné číslo: dua orang (dva lidé).
- Slovesa: Slovesa se nečasují podle osoby, čísla nebo času. Čas se obvykle vyjadřuje pomocí příslovcí času (např. sudah - už, akan - bude, sedang - právě teď) nebo je zřejmý z kontextu.
- Afixace: Význam slov se mění pomocí rozsáhlého systému předpon (prefixů), přípon (sufixů), vpon (infixů) a obpon (cirkumfixů). Například od kořene ajar (učit) lze odvodit:
* belajar (učit se) - s předponou beR- * mengajar (vyučovat) - s předponou meN- * pelajar (student) - s předponou pe- * pelajaran (lekce, předmět) - s předponou pe- a příponou -an
- Slovosled: Základní slovosled je SVO (podmět-přísudek-předmět), podobně jako v češtině nebo angličtině. Např. Saya membaca buku (Já čtu knihu).
🔤 Slovní zásoba
Jádro slovní zásoby malajštiny je austronéského původu. Během staletí však jazyk přijal obrovské množství výpůjček z jiných jazyků.
- Sanskrt: Vliv z raného období hindu-buddhistických království. Patří sem slova jako bahasa (jazyk, z bhāṣā), raja (král), syurga (nebe), cinta (láska).
- Arabština: S příchodem islámu. Slova jako dunia (svět), kitab (kniha), selamat (bezpečný, pozdrav), hukum (zákon).
- Portugalština: Z období koloniálních kontaktů v 16. století. Např. gereja (kostel, z igreja), keju (sýr, z queijo), meja (stůl, z mesa).
- Nizozemština: Vliv je silnější v indonéštině. Např. kantor (kancelář, z kantoor), polisi (policie, z politie).
- Angličtina: Nejnovější a nejvýznamnější zdroj výpůjček, zejména v technologii, vědě a populární kultuře. Např. komputer, televisyen, bas (autobus), teksi (taxi).
🇲🇾 Standardizované formy
Ačkoliv jsou malajsijská a indonéská standardní forma malajštiny vzájemně srozumitelné, existují mezi nimi systematické rozdíly.
| Vlastnost | Bahasa Malaysia (Malajsie) | Bahasa Indonesia (Indonésie) | |---|---|---| | Výslovnost | Blíže původní malajštině, např. koncové 'a' se často vyslovuje jako šva ([ə]). | Výslovnost je více fonetická, koncové 'a' se vyslovuje jako [a]. | | Slovní zásoba | Více výpůjček z angličtiny. Používá více tradičních malajských slov. | Více výpůjček z nizozemštiny a lokálních indonéských jazyků (např. javánština). | | Příklady slov | kereta (auto) | mobil | | | pejabat (kancelář) | kantor | | | komputer | komputer | | | televisyen | televisi | | | percuma (zdarma) | gratis |
Tyto rozdíly lze přirovnat k rozdílům mezi britskou a americkou angličtinou.
💡 Pro laiky
- Jeden jazyk, dvě jména: Představte si, že by se v Německu mluvilo "němčinou" a v Rakousku "rakouštinou", ale oba jazyky by byly prakticky stejné. Takový je vztah mezi malajštinou v Malajsii (Bahasa Malaysia) a Indonésii (Bahasa Indonesia). Jsou to dvě standardní verze téhož jazyka.
- Snadná výslovnost: Pro Čechy je výslovnost malajštiny poměrně snadná, protože je velmi fonetická – čte se víceméně tak, jak se píše.
- Žádné rody, žádné časování: Malajština nerozlišuje rody (žádné "ten", "ta", "to") a slovesa se nemění podle toho, kdo činnost dělá nebo kdy se děje. Místo "šel jsem / šel jsi / šli jsme" se prostě řekne "já jít včera / ty jít včera / my jít včera".
- Knihy = kniha-kniha: Množné číslo se často tvoří jednoduchým zopakováním slova. "Kniha" je buku, "knihy" jsou buku-buku.
- Jazyková skládačka: Malajština je jako skládačka. Z jednoho základního slova (kořene) můžete pomocí různých předpon a přípon vytvořit spoustu nových slov s odlišnými významy. Například z kořene pro "jídlo" (makan) můžete vytvořit "jídlo" jako pokrm (makanan).