Přeskočit na obsah

Čínština

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - jazyk Čínština (čínsky v českém přepisu chan-jü, pchin-jinem hànyǔ, znaky 汉语/漢語; nebo čung-wen, pchin-jinem zhōngwén, znaky 中文) je jazyk nebo skupina jazyků patřící do sino-tibetské jazykové rodiny. S více než 1,3 miliardou rodilých mluvčích je jazykem s největším počtem mluvčích na světě. Standardní čínština, známá jako pchu-tchung-chua (普通话) v ČLR a kuo-jü (國語) na Tchaj-wanu, je založena na pekingském dialektu mandarínštiny a slouží jako úřední jazyk v obou těchto státech, a také v Singapuru.

Čínština je charakteristická svou tónovou povahou, což znamená, že význam slova se mění v závislosti na tónu (melodii) slabiky. Dalším klíčovým rysem je používání čínských znaků, což je logografický systém písma, kde každý znak reprezentuje slovo nebo morfém.

Termín "čínština" ve skutečnosti zahrnuje řadu vzájemně nesrozumitelných jazykových variant, které lingvisté často považují za samostatné jazyky. Nejrozšířenější z nich je mandarínština, kterou hovoří přibližně 70 % populace. Mezi další významné skupiny patří jazyky wu (např. šanghajština), kantonština (jüe), jazyky min a hakka.

📜 Historie a vývoj

Historie čínského jazyka je dlouhá a komplexní, obvykle se dělí do několika hlavních období.

Archaická čínština

Archaická neboli stará čínština (cca 1250–771 př. n. l.) je nejstarší doloženou fází čínštiny. Její podoba je známa především z nápisů na věšteckých kostech z dynastie Šang a na bronzových nádobách z dynastie Čou. Fonologie archaické čínštiny byla mnohem složitější než u moderních variant, pravděpodobně postrádala tóny, ale měla bohatší souhláskový systém.

Klasická čínština

Klasická čínština (cca 5. stol. př. n. l. – 2. stol. n. l.) je jazykem velkých filozofických a literárních děl, jako jsou spisy Konfucia a Lao-c'a. Tento jazyk, známý jako wen-jen (文言), se stal standardem pro psanou formu jazyka a byl používán v literatuře, administrativě a vědě po více než dva tisíce let, podobně jako latina v Evropě.

Střední čínština

Střední čínština (cca 6.–10. století n. l.) je jazykem, který se používal za dynastií Suej, Tchang a Sung. Z tohoto období pochází rýmový slovník Čchie-jün, který je klíčovým zdrojem pro rekonstrukci fonologie tehdejšího jazyka. Během tohoto období se plně vyvinul systém tónů. Střední čínština měla obrovský vliv na jazyky v okolních zemích, jako je japonština, korejština a vietnamština, které z ní přejaly velké množství slovní zásoby.

Moderní čínština

Od 10. století se začaly formovat moderní dialekty. Psaná forma jazyka se však stále držela klasického wen-jenu. Teprve na počátku 20. století, v rámci Hnutí za novou kulturu, začalo docházet k prosazování psané formy založené na hovorovém jazyce, známé jako paj-chua (白話, "prostá řeč"). Tento hovorový standard, založený na severních dialektech, se stal základem pro moderní standardní čínštinu. V roce 1955 byla v ČLR oficiálně kodifikována pod názvem pchu-tchung-chua (普通话, "obecná řeč").

🌍 Geografické rozšíření a dialekty

Čínština není jednotný jazyk, ale spíše rodina jazyků. Rozdíly mezi jednotlivými "dialekty" jsou často větší než mezi samostatnými evropskými jazyky, jako je španělština a italština. Mluvčí různých dialektových skupin si navzájem nerozumí, ale sdílejí společný systém písma.

Hlavní dialektové skupiny jsou:

  • Mandarínština (官話/官话, kuan-chua): Největší skupina, kterou mluví přes 900 milionů lidí v severní a jihozápadní Číně. Zahrnuje pekingský dialekt, který je základem standardní čínštiny.
  • Jazyky wu (吳語/吴语, wu-jü): Mluví se jimi v oblasti kolem Šanghaje, v provincii Če-ťiang a na jihu Ťiang-su. Mají přibližně 80 milionů mluvčích.
  • Kantonština (粵語/粤语, jüe-jü): Jazyk provincie Kuang-tung, Hongkongu, Macaa a mnoha čínských komunit v zahraničí. Má asi 70 milionů mluvčích. Zachovává si mnoho rysů střední čínštiny.
  • Jazyky min (閩語/闽语, min-jü): Velmi rozmanitá skupina dialektů, kterými se mluví v provincii Fu-ťien, na Tchaj-wanu a na ostrově Chaj-nan. Dělí se na několik podskupin, které si navzájem nejsou srozumitelné.
  • Hakka (客家話/客家话, kche-ťia-chua): Jazyk etnické skupiny Hakka, která žije roztroušeně po jižní Číně.
  • Jazyky siang (湘語/湘语, siang-jü): Mluví se jimi v provincii Chu-nan.
  • Jazyky kan (贛語/赣语, kan-jü): Jazyk provincie Ťiang-si.

⚙️ Fonologie a gramatika

Čínština je z typologického hlediska analytický jazyk, což znamená, že gramatické vztahy vyjadřuje především slovosledem a pomocnými slovy, nikoli flexí (skloňováním a časováním).

Tóny

Standardní mandarínština má čtyři hlavní tóny a jeden neutrální: 1. První tón (vysoký, rovný): např. 媽/妈 mā (matka) 2. Druhý tón (stoupavý): např. 麻 má (konopí) 3. Třetí tón (klesavě-stoupavý): např. 馬/马 mǎ (kůň) 4. Čtvrtý tón (prudce klesavý): např. 罵/骂 mà (nadávat)

  • Neutrální tón (krátký, bez melodie): např. 嗎/吗 ma (otázková částice)

Počet tónů se v různých dialektech liší. Například kantonština jich má šest (nebo až devět, podle způsobu počítání).

Gramatická struktura

  • Slovosled: Základní slovosled je SVO (podmět–přísudek–předmět), podobně jako v češtině nebo angličtině.
  • Absence flexe: Podstatná jména nemají pády ani rody, slovesa se nečasují. Čas a vid se vyjadřují pomocí částic (např. 了 le pro minulost).
  • Numerativy: Při počítání předmětů se používají speciální slova zvaná numerativy (klasifikátory), podobně jako v češtině "tři kusy nábytku" nebo "dva listy papíru". V čínštině je jejich použití povinné pro téměř všechna podstatná jména. Například: 三本書/三本书 (sān běn shū, doslova "tři svazky kniha" = tři knihy).

✍️ Písmo

Čínské písmo je jedním z nejstarších nepřetržitě používaných písemných systémů na světě.

Čínské znaky (Chan-c')

Jedná se o logografický systém, kde každý znak představuje slabiku, která je zároveň morfémem (nejmenší jednotkou nesoucí význam). Celkový počet znaků přesahuje 50 000, ale pro běžnou gramotnost stačí znalost 2 000–3 000 znaků. Znaky se skládají z jednotlivých tahů, které se píší v přesně daném pořadí a směru.

Zjednodušené vs. tradiční znaky

V 50. letech 20. století proběhla v ČLR reforma písma s cílem zvýšit gramotnost. Bylo zavedeno zjednodušené písmo (简体字, ťien-tchi-c), které snížilo počet tahů u mnoha běžných znaků.

Příklad:

  • Tradiční: 龍 (drak), 門 (dveře), 馬 (kůň)
  • Zjednodušené: 龙, 门, 马

Transkripce

Protože čínské znaky neposkytují informaci o výslovnosti, bylo vyvinuto několik systémů romanizace. Nejrozšířenějším je dnes:

  • Pchin-jin (汉语拼音, chan-jü pchin-jin): Oficiální systém v ČLR a mezinárodní standard ISO. Používá se pro výuku jazyka, zápis jmen a vkládání textu na počítači.

💡 Pro laiky

  • Proč se mluví o "dialektech", když si lidé nerozumí? Termín "dialekt" (方言, fang-jen) se v čínském kontextu používá z historických a politických důvodů. Všechny tyto jazykové varianty sdílejí společnou psanou formu (čínské znaky) a kulturní dědictví, což podporuje pocit jednoty. Z čistě lingvistického hlediska by bylo přesnější mluvit o samostatných, i když příbuzných, jazycích.
  • Jak fungují tóny? Představte si, že v češtině řeknete slovo "dám" s různou intonací. Můžete ho říct jako oznámení, otázku nebo rozkaz. V čínštině tato změna melodie nemění náladu věty, ale kompletně mění význam samotného slova. Slovo ma tak může znamenat "matka", "kůň" nebo "nadávat" jen podle toho, jakou melodií ho vyslovíte.
  • Je těžké naučit se čínské znaky? Učení znaků je odlišné od učení abecedy. Místo 26 písmen se musíte naučit tisíce znaků. Každý znak je třeba si zapamatovat jako celek – jeho vzhled, význam a výslovnost. Na druhou stranu, jakmile znáte základní znaky (radikály), můžete často odhadnout význam složených znaků. Například znak pro "vodu" (水) se objevuje ve znacích pro "řeku" (河), "jezero" (湖) nebo "mýt" (洗).

🌐 Vliv a význam

Čínština měla historicky obrovský vliv na celou východoasijskou kulturní sféru. Japonština dodnes používá čínské znaky (známé jako kandži), a jak korejština, tak vietnamština mají ve své slovní zásobě obrovské množství slov čínského původu.

V současnosti je čínština jedním z šesti úředních jazyků OSN. S rostoucím ekonomickým a politickým vlivem Číny ve světě roste i zájem o studium čínštiny jako cizího jazyka. Po celém světě vznikají Konfuciovy instituty, které podporují výuku čínského jazyka a kultury.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Čínština&oldid=15723“